rozarada komentáře u knih
Musím říci, že kniha je velmi čtivá, téma tíživé. Od autorky jsem přečetla všechny tři knihy. Na Houbařku, která se mi líbila nejvíce, Rekonstrukce nedosáhla.
Kniha mě opravdu moc bavila a přiměla mě dohledávat další informace.
Rozdýchávala jsem ten drsný začátek. Nakonec ve mně ale nejvíce rezonovalo téma vykořisťování původních obyvatel bělochy. Poslední třetinu knihy mě opouštěla pozornost.
Celkem nízké hodnocení mě odrazovalo se do čtení pustit. Nehledejte žádnou hloubku, trochu tajemný, čtivý příběh na víkend, který končí happyendem. Bavilo mě to.
Kniha nenadchne, ani neurazí. Kdo nemá rád sladkou červenou knihovnu alá Rosamunda nebo Steelová, ať se do toho nepouští. Samotný pravdivý příběh o nalezení bytu ale rozhodně za to stojí. Na internetu je toho k nalezení dosti (viz též "Paris time capsule"). Zajímal by mě i film.
Styl psaní není nijak strhující, ale doporučuji všem, které příběh inspiruje k tomu, že se pak chtějí více dovědět o historii, památkách a zajímavých lidech. Celkem příjemné čtení na dvoudenní dovolenou. V knihovně mě zaujala obálka, moc pěkná.
Po shlédnutí seriálu mě příběh služebnice fascinoval natolik, že jsem si s radostí běžela koupit knižní předlohu. Nevím, čím to je, ale styl psaní je pro mě těžký, nemůžu se textem prokousat. Knížku časem určitě dočtu, ale jsem zklamaná.
Kniha mi přiblížila život urozených i prostých lidí, především žen, ve "starozákonní" době. Rozhodně stojí za přečtení, moc pěkné.
Kniha mě nezklamala, příběhy samotářů čtu postupně. Více mi sedělo provedení prvního vydání v černobílém a na běžném papíře.
Čím více se příběh blížil k současnosti, tím více emocí a otázek ve mně vyvolával. Všechno, co se mi po přečtení honí hlavou, by vydalo na dlouhou úvahu.
Přestože jsem vyrostla pár kilometrů od Hoslovic a moji prarorodiče (kulaci, jimž byl v 50. letech znárodněn majetek) byli vrstevníci Karla Haranta, o mlýnu se nikdy nemluvilo a vlastně se o bratrech ani moc nevědělo. Mlýn je součástí expozice muzea Středního Pootaví ve Strakonicích, co by na to asi bratři a jejich otec řekli.
V této sérii detektivek je to můj druhý přečtený příběh. Tentokrát na téma "padlých žen", zajímavá je také zmínka o komunitě kočovníků. Četlo se to opět velice dobře. Jak už někdo napsal, trochu mi jen vadí opakující se schématičnost příběhu. Ještě si ale určitě přečtu další díl.
Příběh mě pohltil, bylo to napínavé. V blízkosti Corku jsem před pár lety pracovala a mám ho prošlápnutý. Jen za několik tuctových pasáží ubírám hvězdičku. Určitě si ještě nějaký díl přečtu.
Jak řekla moje kamarádka, kniha je civilnější než "Do tmy". Ze začátku jsem se musela zorientovat v postavách, pak už příběh běžel.
Paní Mornštajnová mě nezklamala, stránky ubíhají pod rukami, ani o tom člověk neví. Život hází hrdinům klacky pod nohy, ale konec příběhu dává opět tušit smíření a naději. Přebal knihy vytvořila má oblíbená knižní designerka Lucie Zajíčková. Řadím mezi knihy svého srdce.
Tento cestopis se mi neplánovaně dostal v knihovně do rukou a velmi mile mě překvapil. Četlo se mi parádně, autor je vtipný, sympaťák, původem Jihočech. Jako bonus jsou v knize úžasné ilustrace. Ráda si přečtu i ostatní díly a kdybych měla možnost jít na některou z projekcí, nebudu váhat.
Příběh Navrátilky byl silný, ale styl spaní mě nedokázal úplně vtáhnout.
Přečteno společně s Café Groll během dvou dnů, jsou to jednohubky, dobře se čtou. Jelikož mám Budějovice ráda a trochu je i znám, oba příběhy mě bavily.Líbí se mi, jak každý příběh odkazuje na nějakou další událost, místo nebo postavu z jiné knihy (včetně sběratele sněhu). Jen tak dál, těším se na další příběhy.
Zařazuji mezi svoje nejoblíbenější. Zápletka napínavá, skvělý formát knihy. Když jsem četla večer, chvíli jsem se pak i bála. V Budějovicích kolem Staroměstské jsem strávila několik let života, tak mě tato kniha celá hodně bavila.
Velmi čtivé příběhy tří žen z různých koutů světa, které se nečekaně propletou, přestože se nikdy nepotkají. Nejvíce mě zaujal příběh indické ženy a její dcery. Nikdy jsem v Asii nebyla, tak je těžko uvěřitelné, že někdo žije v takových podmínkách.
Nikdy jsem si neuměla představit, jak těžké bylo zavádět "nové pořádky" v prvních dnech po vzniku Československé republiky, v době bez médií. Asi ve 2/3 mě začala opouštět pozornost, přišlo mi, že se zápletky pořád opakují a nešlo se tím nějak prokousat. Úplný závěr opět dobrý. Kdyby to šlo, dala bych tak 80%.