rozaaalie_ komentáře u knih

Světoznámý příběh o jedné zcela obyčejné dívce s neobyčejnými schopnostmi. Příběh Carrie je znám snad všem fanouškům krále hororu, Stephena Kinga. Já se k němu ale dostala až nedávno a musím říct, že i po těch letech čekání na zaprášené poličce za to opravdu stál.

Postavy, ať už kladné, záporné nebo pohybující se v 'šedé' zóně mě naprosto uchvátily. Každá jedna z nich. Ať už se jednalo o samotnou Carrie, její zmagořenou matku, spolužáky ze školy nebo přihlížející blížící se katastrofy. Kingův styl psaní mi prostě sedl a donutil mě s určitými lidmi soucítit a nad jinými plivat nadávky. I přes fakt, že jsem kdysi dávno viděla filmovou adaptaci jsem se ani trochu nenudila. Pasáže z fiktivní biografické knihy zaměřující se na život Carrie navíc příběh prokládaly ústřižky z budoucnosti, což čtenáře dokázalo udržet v pořádném napětí, protože tam častokrát padaly i informace, které se v příběhu teprve měly odehrát. Trochu mě občas zaskočilo, když některá část doslova vyzradila hlavní plot twist, který se v příběhu zatím nestal. Když se nad tím ale zpětně zamyslím, vlastně to mělo určité kouzlo. To vědění, že se něco stane, a že se vlastně všichni, jak na nefunkční horské dráze řítí vstříc nevyhnutelné zkáze a nikdo nemůže udělat nic, co by tomu zabránilo.

Co mě však na knize uchvátilo nejvíc, byl text v závorkách. Tyhle kratší pasáže znázorňovaly myšlenky/pocity/vnitřní dialog postav. Většinou v nich chyběla jakákoli forma diakritiky, ale o to byly reálnější a lidštější. Byla z nich cítit jakási surovost, která mě ale neskutečně fascinovala. Taky v nich figurovala určitá dávka poetičnosti a bavilo mě, jak moc se u daných postav lišily. Prostě taková třešnička na dortu.

Carrie bych určitě doporučila i lidem, co se neradi bojí, ale zároveň mají rádi psychologické thrillery a příběhy plné napětí.
4,5/5*

(bookstagram: @rozaaalie_)

15 05.01.2023

Druhý díl o bělovlasém Zaklínači je stejně skvělý, jako ten první. Struktura v podobě povídek mě opět nezklamala – právě naopak, začínám jim stále více přicházet na chuť!

Každý příběh měl něco do sebe, ale zároveň na sebe hezky navazovaly, doplňovaly se a snažily se vytvořit z toho všeho nějakou ucelenou myšlenku, motající se především okolo tajemného osudu. Je sice pravda, že občas se mohl člověk ztratit v prolínajících se dějových liniích, ale o to více mě to jako čtenáře nutilo plně se na příběh soustředit.

V knize se opět objevuje suchý humor, který je pro Sapkowskiho typický a který tolik zbožňuju. Hold musím vzdát i našemu krásnému překladu, bez kterého by některé vtípky zaručeně tak vtipné nebyly. Avšak i když jsem se u knihy v mnoha momentech nasmála, žádná komedie to určitě není (i když u pasáží s Marigoldem by se možná jeden mohl hádat). Svět Zaklínače je především surový a krutý. I přesto, že se jedná o fantasy plné netvorů, monster a potvor všeho druhu, i v tomhle díle se autor zaměřuje především na lidskou rasu a její úpad. A to já prostě můžu.

Meč osudu je však přeci jen trochu jiný. Přesněji řečeno je víc romantický, což mě zpočátku zaskočilo, ale nakonec svým půvabem a lehkostí učarovalo stejně tak, jako dokáže vůně šeříku a angreštu učarovat samotného Geralta. Krásně to poukazuje na fakt, že ani Zaklínači nejsou pouhými stroji na zabíjení. Protože svět není jen černý a bílý. Každá mince má dvě strany. Stejně jako meč osudu má dvě ostří... :)

9 26.12.2023

Čteno v originále.

Musím přiznat, že fantasy přímo zaměřené na draky zní sakra lákavě. A taky, že bylo. Oproti jiným „romantasy“ mě kniha příjemně překvapila osobitou hlavní hrdinkou, která mi ve srovnání s protagonistkami téhož žánru nijak zvlášť nelezla na nervy, jako tomu bylo třeba v sérii Griša či Království hříšných. Už to je samo o sobě obrovské plus!

Avšak ani tohle dílo se občasným klišé zcela nevyhnulo. Konkrétní stereotypy asi bez spoilerů vyjmenovat nedokážu, ale ráda bych podotkla, že valnou většinu dějových zvratů (snad kromě jednoho) jsem odhadla ještě předtím, než se na následujících stránkách objevily.

Pokud bych tedy měla knize něco vytknout , byla by to právě předvídatelnost a možná i délka. Nemůžu autorce upřít fakt, s jakou lehkostí se kniha četla. Ale prvních 250 stran se v podstatě nedělo... No, skoro nic. Kdyby se poměr stránek zkrátil o čtvrtinu, vůbec by mi to nevadilo.

Otázkou tedy zůstává: Stojí takhle tiktoková senzace za to? Pokud od knihy čekáte vysoké fantasy s detailním world-buildingem, propracovanými postavami a historií typu Pán prstenů nebo Zaklínač, budete zřejmě zklamaní. Osobně mě FW ničím nepřekvapil, ani mě svými plot-twisty nesrazil na kolena. Ale asi chápu ten hype okolo. To, jestli si kniha zaslouží pětihvězdičkové hodnocení od téměř 800 000 čtenářů na GoodReads je diskutabilní. Avšak to nic nemění na faktu, že jsem si její čtení neskutečně užila! Ta čtivost, spád a dokonalé vyobrazení touhy je něco, co jde autorce na jedničku. FW má sice několik chybiček, ale v žánru romantasy určitě patří mezi ty lepší příběhy.

Knihu bych doporučila především milovníkům peprné a jiskřivé new adult romantiky, kteří by se rádi vrhli na lehčí fantasy, ale neví, kde přesně začít. Fourth Wing pro vás bude skvělým odrazovým můstkem a já vám zaručuju, že jak jednou okusíte adrenalin proudící skrz akademii Bashiath, už nikdy nebudete chtít přestat.

7 05.01.2024

Poslední přání je pojato jako sbírka povídek. K tomuhle žánru jsem obvykle hodně skeptická, ale musím přiznat, že tady se to velice povedlo. Autor nabízí propracovaný, surový svět, inspirovaný především slovanskou mytologií. Je plný neotřelých postav, ať už kladných či záporných, ale nejčastěji pohybující se na pomezí morálně šedé zóny. A přesně to se mi na knize líbí. Přestože se jedná o fantasy, funguje určitým způsobem jako takové zrcadlo společnosti. Nejodpornějšími zrůdami totiž nejsou ghúlové, bruxy, kikimory ani draci. Jsou to lidé. Vždycky jsou to nakonec lidé.

Celkově je kniha čtivá, autorův styl psaní je prostě můj šálek kávy. Je to svižné, vtipné, originální. Už teď se nemůžu dočkat až se pustím do dalších dílů z téhle série!

(bookstagram: @rozaaalie_)

7 19.07.2023

Světový bestseller Mizející dívky, z pera Lisy Reganové, je dechberoucí příběh plný zápletek, intrik, tajemství a tak trochu k nakopnutí-hodnou hlavní postavou, díky které jsem během čtení měla párkrát nutkání knihu při nejlepším odložit, při nejhorším vyhodit z okna.

Josie bych charakterizovala jako typicky klišoidní policistku z amerických bijáků, které se nedostává tolik úcty proto, že je žena. Ale protože je taky silná a nezávislá, a protože feminismus nebo tak něco, tak to nikdy nevzdává a vypracuje se na pozici detektiva. To, že je protagonistka tak otravná a nesympatická, vnímá vlastně skoro každý kolem ní (a dokonce občas i ona samotná), včetně jejího skoro-bývalého manžela Raye. Autorka má však naštěstí skvělý styl psaní, který to celé zachraňuje. Příběh je prokládán kapitolami, které jsou psané z pohledu jedné z pohřešovaných dívek. Tyhle části se můžou ze začátku jevit jako nudnější, ale nevzdávejte to! To rozuzlení za to určitě stojí. Celkově je dílo čtivé a svižné. Děj odsýpá, ale zároveň vás udržuje v tom správném napětí, které je v tomto žánru klíčové. Postavy jsou, kromě lehce otravné Josie, velice sympatické a komplexní. Ona vlastně i hrdinka sama o sobě je hodně tajemná a zajímavá, ale mě prostě odrazovaly její negativní charakterové rysy natolik, že jsem si ji nedokázala dostatečně oblíbit. Kniha je propletená spoustou zvratů, intrik a překvapení. Jeden důležitější plot twist jsem trochu čekala, ale i tak byl pojat originálně a rozhodně jsem se u něj nenudila. Zbytek zvratů byla naprostá pecka a žádné zklamání z konce díky bohu nenastalo.

Stručně řečeno: Příběh fantastický, hlavní hrdinka o něco méně.
(bookstagram: @rozaaalie_)

7 05.01.2023

Samotnou mě překvapilo, kolik témat dokázal Tom do knihy vměstnat. Najdete zde pasáže, u kterých vám budou smíchem cukat koutky, zajímavé historky z natáčení a celkově ze světa filmu, ale taky vážnější části, u kterých se zamyslíte nad životem, ze kterých vám bude smutno a možná vám dokonce na stránku ukápne slza.

Knize chtě nechtě musím strhnout body za překlad, který byl v určitých pasážích více než zvláštní a krkolomný. Jako celek však tohle dílo zařazuju mezi skryté klenoty autobiografií. Kéž by byly všechny knihy v tomto žánru stejně upřímné, a autoři dokázali o svém životě mluvit alespoň z části s takovou pokorou, jako právě Tom Felton.

S kouzelnickou hůlkou vřele doporučuji nejen zarytým potterheadům, ale také všem ostatním, kteří si chtějí přečíst příběh o klukovi, jehož život nebyl i přes zjevnou slávu tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát.

(bookstagram: @rozaaalie_)

6 08.07.2023

Na třetího Zaklínače jsem se těšila primárně kvůli tomu, že se už nejedná o povídky, ale ucelený příběh. No ale... Mně ty povídky asi chybí.

Nechápejte mě špatně, tenhle díl je stejně skvostný, jako ty předchozí. Avšak v určitých částech mu něco chybělo a něco naopak převažovalo. Příběh je opět obohacen o autorův typický suchý humor, který vyvažují politické pasáže. HODNĚ politických pasáží. V podstatě otevírá i otázky rasismu (i když se to týká ras vymyšlených) a nadřazenosti. Celkově je kniha hodně zaměřená na válku a strategii - což mi nevadilo - ale zároveň nechtíc dostává do pozadí rubání příšer - což mi vadilo moc; jedna žravucha prostě nestačí :D!

Začátek byl sice pomalejší, ale zároveň jsme díky němu měli možnost nahlédnout na Kaer Morhen, proslulou obávanou pevnost plnou krvežíznivých mutantů, kteří jsou ve skutečnosti jen velkou bandou taťuldů. No vážně, ty jejich rodičovské vztahy s lvíčetem z Cintry byly prostě k sežrání! Taky se mi moc líbilo budování vztahu mezi Ciri a Yennefer. A utvrdila jsem se v tom, že Triss a já kámošky nebudem, protože svádět chlapa BFF prostě není v pohodě xD!

V textu také naleznete spoustu odkazů na minulé díly a mnoho nevyřčeného, co zahřeje i bodne u srdce (že, Essi Daven?). Příběh nabídne jak nové, tak i staré známé postavy, přičemž nechybí ani užvaněný bard Marigold či obávaný trpaslík Yarpen Zigrin a jeho Ogaři.

Suma sumárum, Krev elfů je primárně o válce. Avšak pravá válka se mnohdy nerovná pouhému krvavému střetnutí mečů. Skutečným bojištěm je výměna názorů, která vás přinutí přemýšlet nad každým dosavadním rozhodnutím. A i přes vaši neutralitu vás nakonec donutí si vybrat stranu. No a zdali bylo rozhodnutí správné? To prozradí jen vaše srdce...

PS: Nejvíc mě pobavil dopis od Yennefer, takový friendzone jsem v životě neviděla xD

5 11.05.2024

„Někteří vlci nejsou jako jiní vlci. Někteří vlci umějí mluvit jako lidé...“

Tak tyhle pohádky dětem zaručeně číst nedávejte, pokud teda nechcete, aby měly minimálně měsíc noční můry! Příběhy jsou místy hodně strašidelné a násilné, přestože se názvy a jazykem klasickým pohádkám podobají, přiřadila bych je spíš k lehčímu hororu. Autoři se v díle vrací až ke kořenům, tedy k původním příběhům bratří Grimmů, které jsou proslulé svou drsností a děsivostí.

Kniha se skládá z 10 „pohádek“, mezi kterými najdete klasiky v podobě Karkulky či Jeníčka a Mařenky, tak i méně známé příběhy jako třeba Bezručka, Ženich vrah nebo Kost, která zpívá. Přestože se kniha na první pohled jeví objemně, texty jsou psané větším písmem, používají jednoduchý jazyk a navíc jsou doplněny o několik krásných, a zároveň mrazivých ilustrací, které dílu dodávají správně tajuplnou atmosféru. Některé příběhy se mi samozřejmě líbily více, některé méně. Ale jako celek je kniha velmi podařenou sbírkou temných pohádek, ve kterých kromě ponaučení nalezneme i špetku hororu, která k původním textům bratří Grimmů zaručeně patří.

I přesto, že v těchto příbězích často figurují pohádkové bytosti či nadpřirozené síly, dokonale vykresluje negativní vlastnosti příšer, jež se schovávají za řeč, cit a rozum, ale ve skutečnosti u nich převládá chamtivost, závist a dokonce krutost. Uhodnete, jaképak „příšery“ mám na mysli...? :)

5 26.12.2023

Tak na tohle nejde říct nic jiného než: "wow". To byla fakt pecka! Člověk má pocit, jako by četl román o dokonale stráveném létě, plném prosluněných bezstarostných dní, ale pak si najednou uvědomí, že čte horor, a neubrání se mrazení v zádech.

Jason Rekulak má osobitý, svižný a velice čtivý styl psaní. Čtenář má možnost společně s hlavní hrdinkou Mallory všechno prožívat na vlastní kůži. Snaží se hledat vodítka a přijít tak na kloub dávné, nevyřešené vraždě, která ani po letech nedá lidem městečka Spring Brook klidně spát.

Kniha je navíc proložena děsivými obrázky malého Teddyho, které dohromady tvoří geniální skládačku, za kterou by se nemusel stydět ani Sherlock Holmes. Ilustrace krásně dotváří nejen atmosféru, ale také samotný děj. A když se při čtení dostanete k finálním zvratům, najednou vám všechny ty "čmáranice" budou dávat dokonalý smysl..!

Knihu jsem obdržela v rámci recenzování pro web Dobré knihy.
(bookstagram: @rozaaalie_)

5 29.03.2023

Laskavosti jsou přesně ten typ knihy, který budete milovat nebo nesnášet. Nic mezi tím.

Z anotace není příliš zřejmé, o jaký typ básní se bude jednat, ale ke sbírce jsem přistupovala s předpokladem lásky, radostí a jiných prostých laskavostí, laděných spíše pozitivně. A přesně to jsem dostala. Jemné, něžné, upřímné verše, zkonstruované s jistou dávkou něhy a péče. Na knize jsem osobně moc negativ nenašla, ale kdybych je měla do pár bodů shrnout, za ty největší považuju repetitivní motivy, občasnou jednolitost, kýč a místy přehnaný patos.

Jako celek však pro mě byly Laskavosti velice příjemným jarním pohlazením a osvěžením mezi novodobou českou poezií. K této sbírce se budu především při slunečných dnech ráda vracet. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze" - Pohlazení na duši)

5 10.03.2023

Příběh je plný skrytých i očividných kontrastů, které vyvolávají pocity... Znepokojení. A tím největším z nich jsou rozdíly mezi skutečnými rodiči naší hlavní hrdinky, kteří se o Koralínu kvůli práci zdánlivě ani nezajímají, a jejími "druhými rodiči", kteří se až příliš křečovitě usmívají, místo očí mají knoflíky a nezdráhají se slibovat nesplnitelné. Kteří z nich jsou teda pro dívku ti praví?!

Autor dokonale vystihuje pohled skrze oči dítěte, které se na svět mnohdy dívá úplně jinak. Jen si vzpomeňte na své vlastní dětství, kdy vám třeba rodiče nekoupili nějakou hračku, a přesně v ten moment to pro vás znamenalo absolutní zradu. Koralína, stejně tak jako každé dítě v podobném věku, zažívá všemožná zklamání a "monotónnost" světa dospěláků ji nehorázně otravuje. V průběhu však prochází značnými změnami. Uvědomuje si, co je důležité a za co stojí bojovat. A to i přes veškeré možné nedokonalosti.

Příběh pro mě byl v mnoha paralelách zpočátku vyobrazením trochu děsivější Alenky v říši divů. Ať už šlo o propojení reálného světa se snovým (i když v tomhle případě byl "druhý" svět spíš noční můrou), celkovou atmosféru či zastoupení postav a jejich povah. Přirovnání ke Carrollově světoznámému příběhu se nelze úplně vyhnout. Což však neznamená, že jsou knihy identické, nebo že by snad Gaiman jakkoli kopíroval. Veškeré podobnosti kromě holčičí hlavní hrdinky a tajemné říše divů, v tomto případě "jiného světa", končí právě zde. Za tajemnými dveřmi, které občas vedou do cihlové zdi.

V průběhu čtení jsem si vlastně vůbec nebyla jistá, co je skutečné a co ne, a to mě nehorázně fascinovalo. Koralína o sobě v jednu chvíli dokonce tvrdí, že se i ve dne dokáže v mysli přesunout na jiná místa; do dalekých pralesů a pouští, kde se vydává za nikdy nekončícím dobrodružstvím. Což čtenáře chtě nechtě donutí položit si otázku: nakolik je Koralína jen normální dítě s velmi bujnou představivostí..?

Hodnocení: 4,5/5

4 08.04.2024

První díl ze série Griša zatím vnímám spíš jako odpočinkovou Young adultovku, než nadupané fantasy. Svět mě do určité míry ze začátku dost oslnil, ale postupem času upadal. V knize se vyskytuje spousta klišé, chybějícího vývoje postav, taky naprosto předvídatelní až stupidní hrdinové a téměř nulové zvraty. Upřímně doufám, že mě druhý díl nadchne víc, protože mě autorčin styl psaní bavil. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")

4 05.01.2023

První kapitola je věnována samotnému rozložení kontinentu a soustředí se na jednotlivé státy, království a jejich vládce. Ke každému zmíněnému místu najdete ilustrovanou mapku s krátkým popisem, který obsahuje jméno nynějšího panovníka, název hlavního města, měny a taktéž pár dalších zajímavostí. Následující část se týká postav. Najdete mezi nimi samozřejmě i Geralta, Ciri a Yennefer, ale také třeba černého rytíře Cahira, kněžku Nenneke, trubadúra Marigolda či vládce Nilfgaardu Emhyra, a mnoho dalších zajímavých charakterů. Posledním oddílem zaklínačské encyklopedie jsou samozřejmě příšery. U každé opět naleznete nádhernou ilustraci, popis a užitečné porovnání velikosti oproti běžnému člověku. Mezi tvory nechybí bazilišek, kostěj, drak, kikimora či Královna polí Živa a spousta dalších.

Na závěr bych ráda podotkla, že tato kniha samozřejmě není kompletním výčtem postav, tvorů a celkově informací ze světa Zaklínače. Jedná se spíš o stručného průvodce, který zmiňuje nejzásadnější a nejzajímavější charaktery a příšery, které v knihách nalezneme. Celkově je kniha velmi hezky a přehledně zpracovaná. Informace v jednotlivých úsecích jsou zajímavé a doplňují je nádherné ilustrace! Vřele doporučuji.

(více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)

3 16.11.2023

Přestože ráda čtu české autory, je pro mě Beze stopy vlastně takovou premiérou v řadách českých detektivek, jelikož většinou sahám po těch zahraničních. O to víc jsem byla dílem příjemně překvapena. Eva Brykner si pro nás připravila velmi propracovaný příběh, jehož postavy, prostředí i samotná zápletka vás určitě nenechají chladnými.

Co se týče stylu, jakým je kniha psána, mám docela rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbila jednoduchost a krátké věty, protože v určitých pasážích zvýrazňovaly úzkost a napětí. Avšak v jiných odstavcích mi skladba připadala holá a nicneříkající. Příběh je nám zprostředkován skrze několik postav, přičemž skoro u všech je vyprávění z pohledu třetí osoby. Nechápu tedy, proč byly Maxovy pasáže (syn hl. hrdinky) z pohledu první osoby, přišlo mi to jako zbytečná změna, která neměla pro příběh žádný zásadní význam nebo jsem ho tam neobjevila. Jako celek je však kniha psaná velmi čtivě, a snad právě i díky tomu jsem ji měla přečtenou během jednoho odpoledne.

Osobně mě hodně zklamal konec. Ano, musím uznat, že byl dostatečně šokující, avšak z faktického hlediska mi spousta okolností nedávala smysl a pokulhávalo také provedení. Avšak i tato recenze zůstane bezspoilerová, proto si pravdivost mé výtky budete muset ověřit sami.

Doporučila bych tedy knihu? Stoprocentně. Jakožto prvotina je dílo napsané velice čtivě. Žádná postava nebyla nudná ani dokonalá a všechny z nich, ať už ty kladné, tak i záporné, byly vyobrazeny velmi realisticky. Hvězdičku srážím za konec, a to jen proto, že mám o problematice, která se v knize řeší, už něco málo načteno (i zažito), a určité zvraty byly na můj vkus uspěchané, nedotažené a některé prostě nedávaly smysl. I přesto je Beze stopy skvělým thrillerem, kterému byste určitě měli dát šanci!

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 31.10.2023

Celá kniha je laděna ve studených, šedých tónech, což mě oproti zářivě žluté obálce překvapilo. Musím přiznat, že chybějící barevný kontrast mě zpočátku docela obtěžoval. Samotná kresba je spíš tradiční, což vzhledem k tematice a zasazení příběhu vůbec nevadí. Nakonec jsem přišla na chuť i jejím ponurým tónům. Geraltův příběh nás totiž přivádí do zimního Japonska, což částečně omlouvá poměrně mdlou paletu. I přesto bych však ocenila, kdyby byly některé detaily víc kontrastní a barevné – viz třeba Geraltovy oči, záře magie, kůže/srst příšer a podobně. Příběh by to krásně prozářilo a oživilo.

Děj je rozdělen na 4 krátké kapitoly, přičemž na konci pro nás autor přichystal také zajímavý bestiář. K samotnému příběhu nemám moc co dodat. Zabavil, překvapil a akce v něm bylo požehnaně. Monstra z japonské kultury mě doslova uchvátily.

Na závěr bych ráda zmínila jedno takové „osobní pozitivum“. Smekám za to, kolikrát Geralt v příběhu použil lektvary a znamení – Netflix by se mohl učit!

Tuto mangu doporučuji nejen fanouškům Sapkowskiho předlohy, ale i těm, kteří touží po atmosférickém zážitku plném příšer, akce a japonské mytologie.

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 29.10.2023

("Přečteno" jako audiokniha)

Prohnilé město v podání známých osobností jako Veroniky Kubařové, Viktora Dvořáka či Matouše Rumla (a dalších) dodalo příběhu tak neskutečně silnou atmosféru, až jsem po doposlechnutí chvíli nevěřila, že opravdu nejsem v prašivém Ketterdamu, ale u sebe doma na posteli, s pusou překvapením dokořán.

Sice jsem kvůli seriálu (a celkově spoilerům ze sociálních sítí) o pár důležitých zvratech věděla, ale i přesto mě nějakým záhadným způsobem dokázaly šokovat. V tomhle příběhu najdete všechno. Smutek, hněv, utrpení, ale i radost, lásku a veselí. Emocionální horská dráha jak vyšitá.

Autorčin styl psaní je o tisíc procent lepší, než v Griše, a za tím si prostě stojím. Série Šest vran je mnohem vyspělejší, surovější a i přes fakt, že se jedná o fantasy, reálnější. Drsný svět ve kterém se s vámi nikdo nemazlí, ve spojením s nedokonalými, morálně šedými postavami si prostě nejde nezamilovat. A hlasová kulisa? Ta dokázala už tak skvělý čtenářský zážitek dotáhnout k naprosté dokonalosti.

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 08.07.2023

Emilia je klasická YA hrdinka jako každá jiná. Trochu výbušná, neuvěřitelně krásná a zároveň nesnesitelně naivní. Prostě další Mary Sue jak vyšitá. Za celý příběh jsem si o ní nezapamatovala nic zajímavého. Ve srovnání se svými pestrými kulinářskými dovednostmi byla nudná a nevýrazná. Asi tak jako týden stará houska. Místy mi přišlo, že její postava existuje jen proto, aby autorka mohla zodpovědět na otázky týkající se fungování světa.

Ráda bych vyzdvihla autorčin styl psaní, který byl i přes mé výtky barvitý, pestrý a rychle odsýpal. Líbilo se mi netradiční zasazení a především zmínky o sicilské kuchyni. Romantická linka byla pomalejšího rázu, ale neurazila. Jiskření mezi Emilií a Irou bylo už od začátku patrné a roztomilé.

Celkově tomu ale něco chybělo. Nebyl to spád ani nedostatek akce, které bylo v příběhu požehnaně. Jen to bylo pojaté... Povrchně? Jako kdybychom na svět nahlíželi skrze kukátko, které nám jej zkreslovalo. Působilo to na mě nedotaženě, i když potenciál tam určitě byl. Upřímně doufám, že se to ve druhém díle víc rozjede.

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 12.06.2023

Chaloupka na muřích nožkách je pohádka pro starší děti, co se po nocích rády bojí a dobrovolně se zachumlávají pod peřinu se strašidelnou knížkou. Stejně jako kupříkladu Malého prince si ji přesto vychutnají i dospělí, kteří si touží na chvilku oddechnout u tajemného čtení.

Příběhem nás doprovází Márinka dvanáctiletá dívka, která žije společně se svojí babou a opeřeným kamarádem Krákem v chaloupce na muřích nožkách. Naši hlavní hrdinku čeká nelehký úkol. Být strážkyní Brány a vyprovázet zemřelé není žádná legrace. Jenže co když chce Márinka od života víc, než jen kráčet ve stopách své babičky...?

V díle se setkáváme s velmi citlivými, avšak důležitými tématy, které se týkají smrti, ztráty, osamělosti a nepochopení. Příběh je nejen plný emocí, ale především surové reality, a to i přesto, že se jedná o svět plný nadpřirozena a magie. Ve svém nitru skrývá nejednu životní lekci a radu, která po přečtení přijde vhod dětským, ale i dospělým čtenářům.

Za knihu děkuji webu Dobré knihy.
(bookstagram: @rozaaalie_)

3 05.06.2023

"Poutavý, kontroverzní, místy až šokující thriller." - Poutavý a kontroverzní? Když přivřu obě oči, možná. Ale thriller? Pardon, ale to teda opravdu ne. V příběhu se setkáváme se třemi hrdinkami, přičemž každá z nich bojuje s vlastními vnitřními démony. A já ani jednu z nich nemohla vystát. Cara (jedna z hlavních postav) je dokonce na vozíku tak jsem si říkala aleluja, konečně někdo, s kým budu moci soucítit a bude mi blízký! A ono nic. Chyběla mi tam síla, důraz, prostě něco hlubšího, co by mě srazilo na kolena.

I když se mi kniha nelíbila, ráda bych skončila pozitivně a vyzdvihla grafické zpracování kapitol Olivie - i když mi obsahem občas připomínaly nepovedenou parodii poezie Rupi Kaur. Kniha obsahuje také nejedno důležité poselství, týkající se především skryté bolesti, síly přátelství a hlavně odhodlání to nevzdávat. Škoda jen že zpracování se svou hloubkou zaseklo někde v dětském brouzdališti.

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 05.05.2023

Básně se dobře četly, dobře zněly, byly krásné a smutné, ale kvůli repetitivní tematice mi po chvíli začaly splývat v jednu velkou šmouhu. Próza v podobě „Půlnočních myšlenek“ mě oslnila o dost víc, protože jsem díky ní měla možnost nahlédnout do samotného nitra autorčiny duše, a pocítit tak strach, bolest, úzkost a všechny další pocity, které při psaní prožívala.

Pokud máte rádi květnatou mluvu podobnou tvorbě klasických básníků, šmrncnutou s problematikou moderní doby, psychickými obtížemi a pořádnou dávkou melancholie, pak je pro Vás sbírka jako stvořená. Pokud toužíte po něčem „modernějším“ a rozmanitějším, asi zkuste raději sáhnout po jiném díle. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")

3 22.02.2023