rozaaalie_ komentáře u knih

Ach, jsem Alina Starková, mám tak kostnaté ruce a jsem tuze škaredá, ale i přesto přede mnou padají všichni muži na kolena. Tahle věta dokonale charakterizuje celou sérii Griša a jinak tomu nebylo ani ve druhém díle.

Stejně jako v minulé knize mi Alina s Malem neskutečně lezli na nervy xD. Jejich pošťuchování se v momentě změnilo v nesmyslné hádky, které sice podporovaly zamotání zápletky, ale mohly být vyřešené tak za dvě minuty. To by však mezi sebou musely postavy komunikovat, že ano.

Na druhou stranu s Bouří a vzdorem přichází na scénu Nikolaj, kterého bezmezně miluju! Objeví se i další staré známé postavy a taky spousta nových, a přijde mi, že se to konečně netočí jen kolem Aliny, za což jsem upřímně vděčná. Sama zmiňovaná hlavní hrdinka získává v průběhu alespoň pár mozkových buněk (i když nic extra to není) a mění se nám z otravné Mary Sue na o něco snesitelnější postavu, která konečně nemá charakterové rysy ošoupané rohožky.

Moc se mi líbilo, že se děj neodehrává jen v Malém paláci, ale i na jiných místech a nejvíc mě oslnily scény na moři. Celkově prostě miluju ten svět a způsob, jakým funguje. Elementární magie je klasika, ale to propojení s vědou a troufám si říct až lehce strampunk prostředím je za mě top strop. Spousta lidí tenhle díl považuje za výplňový, ale mně se osobně líbil mnohem víc, jak ten první. Ať už kvůli novým postavám, vývoji hlavní hrdinky, ději, prostředí i konečným zvratům. Pořád si sice stojím za tím, že Šest vran nic nepřekoná, ale na poslední díl se těším. A tenhle jsem si, i přes Alinino stěžování, moc užila!

29.04.2024

(SPOILER) Mladičká Ai Hošino je na počátku slibné kariéry oslnivého idolu. Její život se náhle proplete s Goróem, maloměstským porodníkem a zároveň vášnivým fanouškem téhle hvězdné zpěvačky. To však ještě netuší, jaké tajemství dívka skrývá.

Tohle dílo alespoň bez počátečního SPOILERU nedokážu popsat, protože nic divnějšího jsem dlouho nečetla. Goró se totiž nějakým záhadným způsobem převtělí do jednoho ze zpěvaččiných dvojčat, které měl sám odrodit. No jo, Japonsko, co víc dodat xD. (konec spoileru)

Děj se tedy primárně točí okolo Ai, jejích dětí a propojení se showbyznysem, který skvěle poukazuje na odvrácenou tvář j-popu a celkově negativní stránky slávy. Řeší se zde závažné problémy, se kterými se hvězdy setkávají a o kterých se často nemluví. V díle můžete očekávat témata jako je šikana, stalking, lži a faleš, standardy krásy či psychické potíže.

Určitě však na stránkách nenajdete jen vážné pasáže, ba naopak. Během čtení jsem se častokrát i nasmála. Přestože mě Goró zpočátku trochu děsil, čím víc jsem se do příběhu ponořila, tím víc jsem si ho oblíbila. K srdci mi nejvíc přirostla samotná Ai, která nejprve působila trochu falešně, ale nakonec nic nebylo tak, jak se na první pohled zdálo.

Osobně jsem konec odhadla už průběhu, ale i přesto to byl poměrně intenzivní zážitek. Taky mi vadily určité narážky na Ai, vzhledem k tomu, že měla pouhých 16 let. Některé pasáže byly fakt divné, ale na druhou stranu by se dalo argumentovat, že to je prostě krutá realita.

Tahle manga v pozitivním slova smyslu nakopla mou dlouholetou žánrovou pauzu, a já jsem po přečtení moc ráda, že jsem jí dala šanci. I když jsem se na začátku trochu zděsila nad tím, co to vůbec čtu, v průběhu jsem názor změnila a na konci jsem se dokonce neubránila slzám. Je to dokonalý mix roztomilosti, humoru a vážnějších témat. A kdo ví? Možná, že dojde i na nějakou tu "sherlockovskou" práci ;)...

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s CREW, kterým tímto děkuji.

1 25.04.2024

„Já si říkám, jestli nemrhám časem, když teď nic nedělám...“
Strýček se na mě zadíval a mile se usmál.
„To si nemyslím. Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ.“
- - - - - - - - - - - -
Pokud něco dokáže dokonale vystihnout pocit letních dní, pak je to právě tahle kniha. Dny v knihkupectví Morisaki v sobě ukrývají poměrně jednoduchý, ale zároveň milý příběh, motající se kolem mladé Takako. Tu nedávno opustil přítel, a tak se útočištěm jejího žalu nečekaně stane malý antikvariát, který vlastní bláznivý strýček Satoro. A já si tuhle nádhernou jednohubku neskutečně užila! Na necelých 150 stránkách se skrývá spousta milého humoru, ale taky lásky a zároveň i bolesti dřímající hluboko v srdci. Příběh se odehrává v prostředí jednoho japonského knihkupectví a také malé útulné kavárny. A přesně tohle slovo dílo vystihuje nejlépe – útulné.

Pokud nejste zvyklí na styl psaní asijských autorů, je možné, že vás kniha příliš neosloví. Věty se na první pohled můžou jevit střídmější, než na co jsme v Evropě zvyklí. Pro mě to však byla příjemná změna, kterou jsem uvítala. V příběhu narazíme na spoustu zajímavých zmínek a narážek na japonské autory, zvyky, jídlo a jiné kulturní odlišnosti, které podpořily vskutku zenovou atmosféru.

Dny v knihkupectví Morisaki jsou jako šálek cappuccina. Můžete si jej vychutnat plnými doušky, nebo lamentovat nad přehnanou sladkostí a naivitou. Pro mě byl však příběh přesně tou přiměřenou dávkou cukru, díky které jsem se do poslední stránky blaženě culila od ucha k uchu.

2 21.04.2024

Upřímně se přiznám, že se s naučnou literaturou setkávám primárně při psaní různých seminárních prací a přípravě prezentací na vysoké. Občas se však přistihnu, že při vší té záplavě fantasy, romantiky, detektivek a hororů mé srdce zatouží po něčem, co mě přinutí hluboce se zamyslet. A přesně tohle kniha dokázala.

Dílo Trauma a disociace mě zaujalo nejen zajímavou obálkou, ale především anotací, která slibuje dostupnost a relevantnost informací pro každého: odborníka i laika. Obecně jsou oba pojmy v České republice ne příliš známé a spousta lidí vlastně ani neví, co si pod nimi představit. Jelikož je kniha poměrně netradiční, rozhodla jsem se ve stejném duchu pojmout i tuto recenzi. Níže se tedy dozvíte největší klady a zápory, které dílo dle mého názoru vystihují.

Nejprve ke kladům. Tato kniha:
+ nabízí základní terminologii a definice traumatu a disociace v poměrně srozumitelném jazyce,
+ obecně vymezuje poruchy vznikající z traumatu jako například posttraumatickou disociaci, PTSP, chronickou depersonalizaci, derealizaci či u nás poměrně neznámou DID,
+ je skvělým průvodcem nejen pro lidi trpící některou z disociačních poruch, vyplývajících z traumatu, ale také obsahuje citlivé rady pro jejich blízkou rodinu či přátele,
+ obsahuje spoustu zajímavých studií, odkazů na výzkumy, modely či webové stránky, zabývající se traumatem a disociací,
+ vysvětluje vznik, průběh a vyrovnávání se s traumatickou situací,
+ dbá na důležitost terapeutické práce u lidí s disociačními poruchami,
+ poukazuje na situaci nejen v zahraničí, ale i v České republice.

A na závěr několik malých záporů. Tato kniha:
- je občas náročně napsaná, i přesto, že se snaží o srozumitelné vysvětlení terminologie,
- obsahuje málo osobních příběhů a celkově situací z praxe,
- není pro každého; jelikož se jedná o naučnou literaturu, kterou spousta lidí nevyhledává a nemá rádo.

Podtrženo a sečteno, autorka i přes obtížnost tématu píše čtivě a srozumitelně. Občas se sice stane, že si člověk musí některou pasáž přečíst dvakrát, protože ať chceme nebo ne, definice někdy dokážou pořádně potrápit. Jak jsem zmínila v negativech, trochu mě mrzelo, že se v knize nevyskytovalo více osobních příběhů dotýkajících se traumatu a celkově disociačních poruch. Pár zmínek se našlo a právě kvůli nim bych ocenila, kdyby jich bylo v knize podstatně víc. Tyhle pasáže byly nesmírně zajímavé a velice lidským způsobem přibližovaly jinak náročnou tematiku.

Narovinu upozorňuji, že je to místy těžké a bolavé čtení, při kterém mě upřímně mrazilo víc, než při kdejakém hororu. Protože jsem věděla, že to není fikce. Tohle je bohužel realita.

21.04.2024

Moc často se nestává, že bych po přečtení nějakého příběhu neměla co říct, ale světe div se, tahle kniha to dokázala.

Cesta mladičké Mavis je už od počátku trnitá a plná bolesti. Dívka hned po narození skončí kvůli znetvořenému obličeji v sirotčinci, kde se jí však od tamnějších řeholních sester nedostane lásky a péče, ale znechucených pohledů, doprovázených častými ranami řemenem. Když se dívce jednoho dne naskytne příležitost vzít osud do svých rukou, neváhá ani vteřinu. To však ještě netuší, co pro ni život v podivném panoptiku připraví...

V průběhu knihy můžeme u Mavis pozorovat značný osobnostní vývoj, který připomíná jízdu na horské dráze. V jednu chvíli s dívkou soucítíte, v jiných nepochopitelně kývete hlavou nad jejími rozhodnutími. Já jsem si však její postavu neskutečně zamilovala právě díky téhle "černobílosti", která v podstatě dokonale vystihuje celou knihu. Poukazuje totiž na fakt, že každý máme své světlé a stinné stránky.

Z hlediska stylistiky se mi nejvíce zamlouvaly popisné pasáže, ve kterých autorka opravdu vyniká. Z knihy na vás přímo dýchá dobová atmosféra přelomu 19. a 20. století, a to především její tíživá temnota, která podtrhuje trable hendikepované hlavní hrdinky. Skrze slova pocítíte spalující nenávist, zakořeněné projevy diskriminace a jiné bolesti, které lidi, jež jsou od přírody "jiní", dennodenně bičují. Avšak kniha nabízí i druhý pohled na věc – řeší se zde i obrácená diskriminace, kdy "jiní" lidé utlačují a pohrdají "obyčejnými". V celkovém důsledku je kniha plná kontrastů. Donutí vás přemýšlet nad tím, co je správné a co ne. A takové konflikty já můžu.

Pokud stejně jako já nemáte rádi historické romány: Žádám vás, abyste PŘEHODNOTILI! Příběh Mavis se vám svou reálností vryje do až do morku kostí, kde zapustí kořeny a nedovolí vám jej ani na minutu odložit. Tahle kniha je plná bolesti a utrpení, ale také lásky, přátelství, hledání sebe, vlastních hodnot a především svobody. Prchlivé spalující svobody, jejíž přítomnost nám připomíná, že bez ní jsme možná naživu, ale nikdy nebudeme skutečně žít.

1 15.04.2024

Za největší plus celé knihy považuju kresbu, která je bez jakýchkoli debat úchvatná a dechberoucí. Sytá a komplexní barevná pleta, skládající se především ze spojení růžové, fialové, žluté a oranžové je jednoduše okouzlující. Každý panel je svým způsobem umělecké dílo, které bych si klidně zarámovala a pověsila na zeď.

I přesto, že jsou ilustrace nádherné, dalším důležitým aspektem grafického románu je samozřejmě příběh, který se pro mě bohužel stal kamenem úrazu. Kniha se zabývá bolestivou tematikou, pramenící v temných hlubinách lidského života, která je však dle mého uchopena povrchově. Ústřední zvrat mě zasáhl, ale mé emoce v podstatě k ničemu nevedly. Čekala jsem nějaké povzbudivé nebo nadějné zakončení, ale dostalo se mi otevřeného, nic neříkajícího konce. Všechno bylo až příliš zahaleno tajemstvím, a já měla pocit, že kdybych se autorky zeptala „Co znamená tohle? A co znamená tamto?“ odpověděla by mi: „To záleží na čtenáři, co si pod tím představí.“ a tohle já u knih nemusím. Ne všechno musí mít logické vysvětlení. V tomhle případě bych ocenila i nelogické. Kdyby v příběhu alespoň nějaké vysvětlení bylo. Takhle to prostě jen vyšumělo.

Dílo v sobě ukrývá spoustu metafor a symbolismu. Skrze jednotlivé ilustrace dokáže vyprávět i bez použití slov, což je úctyhodná schopnost, za kterou autorce tleskám. Je to atmosférické, svým způsobem zvláštně nostalgické a nenucené. Není to žádná marvelovka plná akce, ale i přesto dílo poukazuje na fakt, jaké příšery se mohou skrývat ve stínech. Ale já od knihy prostě čekala něco víc.

Nejvíce oceňuju snahu propojit normálnost běžného života s kapkou magie, krásnou originální kresbu a pokus o uchopení témat, o kterých se nám nemluví příliš lehce. Škoda jen, že i děj autorka nedotáhla ke stejné dokonalosti a nedokázala mu vdechnout potřebné poselství či ponaučení. V příběhu je řečeno mnoho a zároveň nic. I přesto jsem se ráda alespoň pokochala kouzelnými ilustracemi, které si v budoucnu opět s chutí prolistuju.

08.04.2024

Příběh je plný skrytých i očividných kontrastů, které vyvolávají pocity... Znepokojení. A tím největším z nich jsou rozdíly mezi skutečnými rodiči naší hlavní hrdinky, kteří se o Koralínu kvůli práci zdánlivě ani nezajímají, a jejími "druhými rodiči", kteří se až příliš křečovitě usmívají, místo očí mají knoflíky a nezdráhají se slibovat nesplnitelné. Kteří z nich jsou teda pro dívku ti praví?!

Autor dokonale vystihuje pohled skrze oči dítěte, které se na svět mnohdy dívá úplně jinak. Jen si vzpomeňte na své vlastní dětství, kdy vám třeba rodiče nekoupili nějakou hračku, a přesně v ten moment to pro vás znamenalo absolutní zradu. Koralína, stejně tak jako každé dítě v podobném věku, zažívá všemožná zklamání a "monotónnost" světa dospěláků ji nehorázně otravuje. V průběhu však prochází značnými změnami. Uvědomuje si, co je důležité a za co stojí bojovat. A to i přes veškeré možné nedokonalosti.

Příběh pro mě byl v mnoha paralelách zpočátku vyobrazením trochu děsivější Alenky v říši divů. Ať už šlo o propojení reálného světa se snovým (i když v tomhle případě byl "druhý" svět spíš noční můrou), celkovou atmosféru či zastoupení postav a jejich povah. Přirovnání ke Carrollově světoznámému příběhu se nelze úplně vyhnout. Což však neznamená, že jsou knihy identické, nebo že by snad Gaiman jakkoli kopíroval. Veškeré podobnosti kromě holčičí hlavní hrdinky a tajemné říše divů, v tomto případě "jiného světa", končí právě zde. Za tajemnými dveřmi, které občas vedou do cihlové zdi.

V průběhu čtení jsem si vlastně vůbec nebyla jistá, co je skutečné a co ne, a to mě nehorázně fascinovalo. Koralína o sobě v jednu chvíli dokonce tvrdí, že se i ve dne dokáže v mysli přesunout na jiná místa; do dalekých pralesů a pouští, kde se vydává za nikdy nekončícím dobrodružstvím. Což čtenáře chtě nechtě donutí položit si otázku: nakolik je Koralína jen normální dítě s velmi bujnou představivostí..?

Hodnocení: 4,5/5

3 08.04.2024

„Komu tedy věřit, Geralte?!“
„Nikomu, Marigolde. Všichni lžou, protože každý z nich má co získat.“

Tentokrát našeho bělovlasého Zaklínače doprovází na jeho toulkách užvaněný Marigold. Těšit se tedy můžete na spoustu vtipných hlášek a pošťuchování. Nebude chybět ani bardova proslulá poezie, která je proložena celým komiksem v podobě veršovaných panelů.

Oproti předchozím zaklínačským komiksům jsem si kresbu v Baladě o dvou vlcích užívala hned od první stránky. Dokonalé vyobrazení akce, pohybu a k tomu nádherná barevná paleta, která krásně balancuje na hraně magičnosti a surovosti, což je vzhledem k pohádkové tematice komiksu vskutku zdařilé.

Příběh je zapeklitý a dramatický. Geralt mimo zaklínačství tak trochu fušuje i do řemesla detektiva, a víte co? Ono to fakt fungovalo. Při čtení jsem byla napnutá jak kšandy a v hlavě si přehrávala desítky teorií, jen abych pak na konci zjistila, že jsem byla vedle jak ta jedle. Celkově je tenhle svazek trošku jiný, než na co jsme u knih ze série zvyklí. Je víc barvitý, méně temný, ale zároveň v něm podle mého nechybí všechno důležité, co tvoří toho správného zaklínačského ducha.

I zde se objevují mé oblíbené prvky Zaklínačových pokusů o neutralitu a uváženost, které ho však zevnitř drásají kvalitněji, jak kdejaká zabijácká potvora. Ale přesně to na Bílém vlkovi miluju, jelikož to opakovaně poukazuje na fakt, že sám není pouhým monstrem, ale záleží mu na ostatních a ze všech sil se jim snaží pomoct. Avšak ani tento příběh se nevyhne surovosti a melancholickým „střetem s realitou“, který je pro Sapkowskiho hrdinu poněkud typický. A proto marně nečekejte na sladký konec. Protože i když se to tak na první pohled může zdát... Tenhle příběh není pohádka.

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s webem Dobré knihy.

2 29.03.2024

Celá kniha se nese ve velmi nadpřirozeném až mystickém dojmu. Pro autorku jsou typické detailní a květnaté popisy přírody a především myšlenek hlavní hrdinky Xingyin, které tenhle pohádkový podtón krásně podtrhávají. Přestože Sue Lynn Tan používá poetický jazyk, ve větné skladbě se ztrácet nebudete a slova vám naopak pomůžou skvěle dokreslit atmosféru a prostředí, které doslova hraje všemi barvami duhy. Příběh byl originální a jedinečný, při každé zmínce o tamějším světě jsem toužila vědět víc a užívala si každou minutu, kterou jsem v něm skrze čtení strávila.

Také se mi moc líbilo netradiční prostředí, se kterým se ve fantasy světech příliš často nesetkávám. Děj se odehrává v oblacích, daleko nad nic netušícími hlavami obyčejných lidí a společně s Xingyin máme prostor prozkoumat všechny možné zákoutí nebeského kontinentu plného příšer, bohů a jiných nesmrtelných bytostí.

Xingyin se mi jako protagonistka moc líbila především proto, že nikdy nic nedostala zadarmo. V tomto ohledu nebyla jako klasická YA hrdinka, ale měla své mouchy, nedokonalosti a v průběhu na sobě musela dost tvrdě pracovat.
Co se zápletky týče, přestože mě hlavní dějový zvrat příliš nepřekvapil, byla jsem za něj takovým zvláštním způsobem ráda, jelikož nabídl osvěžující změnu od klišé předvídatelnosti, která v tomto žánru často holduje.

Autorka také nabízí „klasiku“ ve formě elementární magie (oheň, voda, země, vzduch), avšak pomocí zajímavých a originálních prvků jí dokázala vdechnout zcela nový rozměr. V knize kromě romantiky nechybí samozřejmě ani politikaření, bojové a akční scény, zajímavé zpracování mytologie a pořádná dávka napětí.

Dceru měsíční bohyně tedy všemi deseti doporučuji nejen fanouškům propracovaných fantasy skvostů jako Železná vdova, Magie zalitá jedem či Šest rudých jestřábů, ale také všem ostatním, kteří s asijskou mytologií teprve začínají. Tenhle příběh stojí za to!

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce pro Magazín Dobré knihy.

17.03.2024

Miluju, když je v komiksech dobře vykreslený pohyb. A tenhle svazek to dokázal na jedničku. Ano, ilustrace jsou statické, ale autoři jim vdechnuli takový ráz, až by jeden věřil, že se skoro hýbou. Bitvy jsou plné strhující akce, drtivých přívalových vln, které vám vycucnou veškerý vzduch z plic a nechybí ani neoblomná Liga spravedlnosti, jež musí opět spojit síly v záchraně světa. Kromě samotného Aquamana se v příběhu můžete těšit třeba na Supermana, Wonder Woman, Hawkmana a samozřejmě nebude chybět ani můj oblíbený Batman a spousta dalších superhrdinů!

Oceňuju prostředí oceánu, se kterým se osobně v komiksech příliš často nesetkávám, ale které zároveň skvěle vyzdvihuje krásu kresby. Tmavě modré až černé odstíny v kontrastu se všemi zářivými barvami, kterými hraje mořský život, byly opravdu dechberoucí. Líbil se mi i lehce ekologický podtón. Lidé se tu pohybují v poměrně šedé zóně – ničí moře, vypouští do něj látky, které podvodní život tráví a zabíjí. A pak se není čemu divit, že toho Atlanťani mají tak akorát dost.

Za jedinou "výtku" považuju kupodivu obálku. Nechápejte mě špatně, je fakt hezká. Ale na druhou stranu zároveň i zavádějící, vzhledem k tomu, že se vzhled komiksového Aquamana dosti liší od filmové verze, ve které vystupuje Jason Momoa.

Přiznám se, že jsem od přírody zarytý Marvel fanoušek. Avšak DC světem neopovrhuju, a tento vstup v podobě Aquamana byl dozajista skvělou příležitostí k vybudování náklonnosti a možná i "přehodnocení stran" :)...

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s @crew_komiks kterým tímto děkuji.

1 30.01.2024

Sakra, tohle mě mrzí, ale bylo to fakt špatný. Přiznám se, že mě nalákala nádherná obálka. Ale tam to bohužel s pozitivy končí.

Hned první stránka mě přímo praštila pěstí do očí. Krkolomná, divná a primitivní větná skladba je něco, co doprovází celou knihu. V závěsu se táhnou pravopisné a gramatické chyby, prapodivná stylistika a rozdělení kapitol. Vztahy mezi postavami jsou více než nesmyslné. Všichni si hned rozumí a během dvou vteřin jsou přátele na život a na smrt. U dialogů jsem měla pocit, jako by mezi sebou mluvili AI roboti.

Ve světě je world building na bodě mrazu a možná spíš i pod. Proč je hlavní záporák nejsilnější mág? Jak ovládá magii? Jak se dokáže teleportovat z jiného světa? No a vysvětlení? Černá magie. Ale co to sakra znamená?! Celkově mi vadilo, že jsou čtenáři informace o světě prostě předhazovány bez jakéhokoli vysvětlení. Tyhle potvory žijou tady a zrodili se z tohohle. Tento rod nemá rád tenhle a tak dále. Všichni jsou přehnaně naivní. Třešničkou na dortu byl očarovaný toulec šípů. Ale jak je možné, že nikdy nedojdou? Odpovědí jedné z postav je: „Tomu se říká magie.“ Bez komentáře. Za mě osobně je úplně jedno, jestli jde o young adult nebo oddechové fantasy. Magický systém je jeden z nejdůležitějších prvků tohoto žánru a v této knize je naprosto nelogický.

Jediné pozitivum, které jsem dokázala najít, je popis bitev, který se mi většinou opravdu líbil. Autor umí barvitě popisovat boj a strategii. Jde vidět, že se vyzná ve zbraních a v tom, jak fungují. To musím ocenit! Škoda jen, že se ve stejném duchu nenese i zbytek knihy. Příběh je prostě příliš šablonovitý. Neděje se nic a zároveň všechno. Během 3 dní se zrodí nejsilnější armáda světa, během dalších 3 je poražena. Hurá, vyhráli jsme! Ale ne, musíme opět vyrazit na výpravu, následuje konec světa číslo dvě. Hrdinům (jestli je tak lze nazvat) vždycky všechno projde. Zrodí se konflikt a nebezpečí? Nevadí, o pár řádků níž je vše vyřešeno, a většinou to má na svědomí bezchybný Gronny, jehož dokonalost mi fakt lezla krkem. A takhle to pokračuje po celou knihu.

Bohužel musím knihu zařadit mezi jednu z těch horších, co jsem četla, což mě opravdu upřímně mrzí. Zvlášť když vím, že se jedná o začínajícího českého autora. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych četla roleplay někoho, kdo vyrostl na Tolkienovi, Martinovi a Sapkowském, a jednoho dne si řekl: „Jaké by to asi bylo, kdybych se sám ocitl ve fantasy světě?!“. Jenže tam to s podobností zmiňovaných mistrů končí. Takhle kniha měla zůstat v šuplíku.

Knize dávám jednu hvězdičku za snahu a dobře napsané bojové scény, protože mi přijde zbytečné označit cokoliv jako "odpad". A navíc by to ani nebylo fér vůči autorovi, který si přeci jen s psaním nějakou tu práci dal. Ale upřímně řečeno, naprosto objektivně říkám, že z hlediska pravopisu, gramatiky, stylistiky, děje, postav i fungování světa prostě kniha není dobře napsaná. A těch několik pětihvězdičkových hodnocení si dle mého zaslouží přinejmenším povytažení obočí.

1 27.01.2024

Čteno v originále.

Musím přiznat, že fantasy přímo zaměřené na draky zní sakra lákavě. A taky, že bylo. Oproti jiným „romantasy“ mě kniha příjemně překvapila osobitou hlavní hrdinkou, která mi ve srovnání s protagonistkami téhož žánru nijak zvlášť nelezla na nervy, jako tomu bylo třeba v sérii Griša či Království hříšných. Už to je samo o sobě obrovské plus!

Avšak ani tohle dílo se občasným klišé zcela nevyhnulo. Konkrétní stereotypy asi bez spoilerů vyjmenovat nedokážu, ale ráda bych podotkla, že valnou většinu dějových zvratů (snad kromě jednoho) jsem odhadla ještě předtím, než se na následujících stránkách objevily.

Pokud bych tedy měla knize něco vytknout , byla by to právě předvídatelnost a možná i délka. Nemůžu autorce upřít fakt, s jakou lehkostí se kniha četla. Ale prvních 250 stran se v podstatě nedělo... No, skoro nic. Kdyby se poměr stránek zkrátil o čtvrtinu, vůbec by mi to nevadilo.

Otázkou tedy zůstává: Stojí takhle tiktoková senzace za to? Pokud od knihy čekáte vysoké fantasy s detailním world-buildingem, propracovanými postavami a historií typu Pán prstenů nebo Zaklínač, budete zřejmě zklamaní. Osobně mě FW ničím nepřekvapil, ani mě svými plot-twisty nesrazil na kolena. Ale asi chápu ten hype okolo. To, jestli si kniha zaslouží pětihvězdičkové hodnocení od téměř 800 000 čtenářů na GoodReads je diskutabilní. Avšak to nic nemění na faktu, že jsem si její čtení neskutečně užila! Ta čtivost, spád a dokonalé vyobrazení touhy je něco, co jde autorce na jedničku. FW má sice několik chybiček, ale v žánru romantasy určitě patří mezi ty lepší příběhy.

Knihu bych doporučila především milovníkům peprné a jiskřivé new adult romantiky, kteří by se rádi vrhli na lehčí fantasy, ale neví, kde přesně začít. Fourth Wing pro vás bude skvělým odrazovým můstkem a já vám zaručuju, že jak jednou okusíte adrenalin proudící skrz akademii Bashiath, už nikdy nebudete chtít přestat.

5 05.01.2024

Druhý díl o bělovlasém Zaklínači je stejně skvělý, jako ten první. Struktura v podobě povídek mě opět nezklamala – právě naopak, začínám jim stále více přicházet na chuť!

Každý příběh měl něco do sebe, ale zároveň na sebe hezky navazovaly, doplňovaly se a snažily se vytvořit z toho všeho nějakou ucelenou myšlenku, motající se především okolo tajemného osudu. Je sice pravda, že občas se mohl člověk ztratit v prolínajících se dějových liniích, ale o to více mě to jako čtenáře nutilo plně se na příběh soustředit.

V knize se opět objevuje suchý humor, který je pro Sapkowskiho typický a který tolik zbožňuju. Hold musím vzdát i našemu krásnému překladu, bez kterého by některé vtípky zaručeně tak vtipné nebyly. Avšak i když jsem se u knihy v mnoha momentech nasmála, žádná komedie to určitě není (i když u pasáží s Marigoldem by se možná jeden mohl hádat). Svět Zaklínače je především surový a krutý. I přesto, že se jedná o fantasy plné netvorů, monster a potvor všeho druhu, i v tomhle díle se autor zaměřuje především na lidskou rasu a její úpad. A to já prostě můžu.

Meč osudu je však přeci jen trochu jiný. Přesněji řečeno je víc romantický, což mě zpočátku zaskočilo, ale nakonec svým půvabem a lehkostí učarovalo stejně tak, jako dokáže vůně šeříku a angreštu učarovat samotného Geralta. Krásně to poukazuje na fakt, že ani Zaklínači nejsou pouhými stroji na zabíjení. Protože svět není jen černý a bílý. Každá mince má dvě strany. Stejně jako meč osudu má dvě ostří... :)

9 26.12.2023

„Někteří vlci nejsou jako jiní vlci. Někteří vlci umějí mluvit jako lidé...“

Tak tyhle pohádky dětem zaručeně číst nedávejte, pokud teda nechcete, aby měly minimálně měsíc noční můry! Příběhy jsou místy hodně strašidelné a násilné, přestože se názvy a jazykem klasickým pohádkám podobají, přiřadila bych je spíš k lehčímu hororu. Autoři se v díle vrací až ke kořenům, tedy k původním příběhům bratří Grimmů, které jsou proslulé svou drsností a děsivostí.

Kniha se skládá z 10 „pohádek“, mezi kterými najdete klasiky v podobě Karkulky či Jeníčka a Mařenky, tak i méně známé příběhy jako třeba Bezručka, Ženich vrah nebo Kost, která zpívá. Přestože se kniha na první pohled jeví objemně, texty jsou psané větším písmem, používají jednoduchý jazyk a navíc jsou doplněny o několik krásných, a zároveň mrazivých ilustrací, které dílu dodávají správně tajuplnou atmosféru. Některé příběhy se mi samozřejmě líbily více, některé méně. Ale jako celek je kniha velmi podařenou sbírkou temných pohádek, ve kterých kromě ponaučení nalezneme i špetku hororu, která k původním textům bratří Grimmů zaručeně patří.

I přesto, že v těchto příbězích často figurují pohádkové bytosti či nadpřirozené síly, dokonale vykresluje negativní vlastnosti příšer, jež se schovávají za řeč, cit a rozum, ale ve skutečnosti u nich převládá chamtivost, závist a dokonce krutost. Uhodnete, jaképak „příšery“ mám na mysli...? :)

5 26.12.2023

Tato knížka dokáže už na první pohled zaujmout svou nádhernou obálkou, která je zdobená krásnými zlatými detaily. A stejně pohádková je i uvnitř. Text je protkaný barvitým jazykem, který najdeme nejen u popisů, ale i u samotných postav a vykreslení jejich emocí. Krásné je i samotné grafické zpracování knihy, které skrývá osobité ilustrace, úchvatnou mapku a taktéž slovníček pojmů, který mi několikrát přišel vhod. Slovanský folklór ani tentokrát nezklamal. V této knize si pro nás autorka oproti Chaloupce připravila hned několik bájí, mýtů, pohádek a příběhů, které společně s tím Jančiným sledujeme. A kdo ví, možná, že se tu mihne i chaloupka na muřích nožkách..

Jančin příběh je sice místy trošku melancholickým, ale zároveň milým počtením, dokonale se hodící do zimní atmosféry, které vás dozajista zahřeje u srdce. A třeba ve vás, stejně jako ve mně, probudí dávno zapomenutou jiskřičku z dětství.

(více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)

1 14.12.2023

První kapitola je věnována samotnému rozložení kontinentu a soustředí se na jednotlivé státy, království a jejich vládce. Ke každému zmíněnému místu najdete ilustrovanou mapku s krátkým popisem, který obsahuje jméno nynějšího panovníka, název hlavního města, měny a taktéž pár dalších zajímavostí. Následující část se týká postav. Najdete mezi nimi samozřejmě i Geralta, Ciri a Yennefer, ale také třeba černého rytíře Cahira, kněžku Nenneke, trubadúra Marigolda či vládce Nilfgaardu Emhyra, a mnoho dalších zajímavých charakterů. Posledním oddílem zaklínačské encyklopedie jsou samozřejmě příšery. U každé opět naleznete nádhernou ilustraci, popis a užitečné porovnání velikosti oproti běžnému člověku. Mezi tvory nechybí bazilišek, kostěj, drak, kikimora či Královna polí Živa a spousta dalších.

Na závěr bych ráda podotkla, že tato kniha samozřejmě není kompletním výčtem postav, tvorů a celkově informací ze světa Zaklínače. Jedná se spíš o stručného průvodce, který zmiňuje nejzásadnější a nejzajímavější charaktery a příšery, které v knihách nalezneme. Celkově je kniha velmi hezky a přehledně zpracovaná. Informace v jednotlivých úsecích jsou zajímavé a doplňují je nádherné ilustrace! Vřele doporučuji.

(více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)

3 16.11.2023

Přestože ráda čtu české autory, je pro mě Beze stopy vlastně takovou premiérou v řadách českých detektivek, jelikož většinou sahám po těch zahraničních. O to víc jsem byla dílem příjemně překvapena. Eva Brykner si pro nás připravila velmi propracovaný příběh, jehož postavy, prostředí i samotná zápletka vás určitě nenechají chladnými.

Co se týče stylu, jakým je kniha psána, mám docela rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbila jednoduchost a krátké věty, protože v určitých pasážích zvýrazňovaly úzkost a napětí. Avšak v jiných odstavcích mi skladba připadala holá a nicneříkající. Příběh je nám zprostředkován skrze několik postav, přičemž skoro u všech je vyprávění z pohledu třetí osoby. Nechápu tedy, proč byly Maxovy pasáže (syn hl. hrdinky) z pohledu první osoby, přišlo mi to jako zbytečná změna, která neměla pro příběh žádný zásadní význam nebo jsem ho tam neobjevila. Jako celek je však kniha psaná velmi čtivě, a snad právě i díky tomu jsem ji měla přečtenou během jednoho odpoledne.

Osobně mě hodně zklamal konec. Ano, musím uznat, že byl dostatečně šokující, avšak z faktického hlediska mi spousta okolností nedávala smysl a pokulhávalo také provedení. Avšak i tato recenze zůstane bezspoilerová, proto si pravdivost mé výtky budete muset ověřit sami.

Doporučila bych tedy knihu? Stoprocentně. Jakožto prvotina je dílo napsané velice čtivě. Žádná postava nebyla nudná ani dokonalá a všechny z nich, ať už ty kladné, tak i záporné, byly vyobrazeny velmi realisticky. Hvězdičku srážím za konec, a to jen proto, že mám o problematice, která se v knize řeší, už něco málo načteno (i zažito), a určité zvraty byly na můj vkus uspěchané, nedotažené a některé prostě nedávaly smysl. I přesto je Beze stopy skvělým thrillerem, kterému byste určitě měli dát šanci!

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 31.10.2023

Celá kniha je laděna ve studených, šedých tónech, což mě oproti zářivě žluté obálce překvapilo. Musím přiznat, že chybějící barevný kontrast mě zpočátku docela obtěžoval. Samotná kresba je spíš tradiční, což vzhledem k tematice a zasazení příběhu vůbec nevadí. Nakonec jsem přišla na chuť i jejím ponurým tónům. Geraltův příběh nás totiž přivádí do zimního Japonska, což částečně omlouvá poměrně mdlou paletu. I přesto bych však ocenila, kdyby byly některé detaily víc kontrastní a barevné – viz třeba Geraltovy oči, záře magie, kůže/srst příšer a podobně. Příběh by to krásně prozářilo a oživilo.

Děj je rozdělen na 4 krátké kapitoly, přičemž na konci pro nás autor přichystal také zajímavý bestiář. K samotnému příběhu nemám moc co dodat. Zabavil, překvapil a akce v něm bylo požehnaně. Monstra z japonské kultury mě doslova uchvátily.

Na závěr bych ráda zmínila jedno takové „osobní pozitivum“. Smekám za to, kolikrát Geralt v příběhu použil lektvary a znamení – Netflix by se mohl učit!

Tuto mangu doporučuji nejen fanouškům Sapkowskiho předlohy, ale i těm, kteří touží po atmosférickém zážitku plném příšer, akce a japonské mytologie.

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 29.10.2023

„...Je slunce, měsíc a ona. A mé slunce je ona. Jste vy, já a ona, ale vy nejste ona.“

Tato knížka mě bohužel unavila, zklamala a vyždímala. Proto jsem se rozhodla "krátce" vypsat alespoň klady, ale především zápory, které bohužel převažovaly.

Nejdříve ZÁPORY:
- Dílo je psané zastaralou, někdy snad až archaickou češtinou, která často brání čtenáři báseň vůbec pochopit.
- Opakující se tematika a také slova (např. víla, elfka, květy/květenství, chvění, vzdech, atd).
- Anotace slibuje znělost, ale ve většině textů mi osobně chyběl právě rytmus a měla jsem problém s délkou.
- Ať jsem se snažila jak jsem se snažila, drtivá většina metafor, přirovnání, obrazů a celkově básnických prostředků mi nedávala smysl (o to víc mě to mrzelo, když jsem objevila nějaké krásné).
- A musím to prostě zmínit znova: ten zatracený jazyk! Samozřejmě, že poezie nemusí být jen moderní. Ale tady z těch textů jsem měla vibe jak z konce 16. století. To i Shakespearovy sonety jsou víc dobové, pardon.

Pár KLADŮ nakonec:
+ Naprosto nádherné ilustrace!
+ Většina opravdu kraťoučkých básní, které nepoužívaly přehnaně zastaralý jazyk, byly fenomenální (bohužel je jich z celkových 93 asi tak 6).
+ Oceňuju především občasné experimenty s textem, i když ubíraly na ucelenosti.

Tak a je to. Pokaždé, když mám zhodnotit sbírku básní, mě polije studený pot. Zvlášť pokud se jedná o začínajícího autora. Protože sama vím, jak těžké je někdy vyrovnat se s negativní recenzí. Na závěr bych jen ráda dodala, že četba poezie je ryze osobní zážitek. Ano, pravdou je, že tahle kniha mě neoslovila, ale vás třeba může. Nenechte se negativními recenzemi odradit. Ba naopak, berte je jako výzvu k tomu, abyste si na dané dílo udělali jak se říká obrázek sami. A třeba nakonec můj názor vyvrátili.

22.09.2023

Na této knize je zajímavé, jak se autorka pokouší experimentovat s jazykem. Faktem však je, že pokud to ubírá na chápaní děje, a čtenář si musí text číst 3x, aby ho pochopil, pak je podle mě něco špatně. Co mi vadilo ze všeho nejvíce byla absence uvozovek v přímé řeči. Je to zmatené, rušivé a nedá se v tom orientovat. Písmenkový guláš jak se patří.

Hlavní hrdinka mě osobně neskutečně vytáčela. A taky mě vytáčel fakt, že mě vytáčela. Za život si totiž prošla neskutečným peklem, takže měl člověk přirozeně tendence s ní soucítit. Ale ani to nebylo dost na to, abych si ji oblíbila a vytvořila si k ní nějaké sympatie. Bohužel.

Děj na tom nebyl o moc lépe. Příběh se strašně vlekl. Abych jen nekritizovala, občas to svoje kouzlo mělo. Občas. Na čtenáře dopadala ponurá, tíživá atmosféra plná otázek. Ale ta monotónnost hodně rychle omrzela.

Po přečtení jsem strašně rozpolcená. Na jednu stranu se mi experimentování s textem (zpočátku) líbilo. Bylo to nové, neotřelé, zajímavé. Ale na druhou stranu to bylo zároveň hrozně vyčerpávající. Co se týče tematiky, byl příběh surový, bolestivý a reálný. Ale na thriller mi v něm chyběla akce a napětí. Mrazení v zádech. Touha po tom zjistit, kdo je pachatel. Pokud jste zarytý čtenář detektivek, mohli jste to uhádnout skoro od samého začátku. A to mě docela zklamalo. To vědění, jak to vlastně dopadne.

V tomhle příběhu byly zcela určitě důležitější jiné prvky, než ty thrillerové. Což nemusí být nutně na škodu. Ale tady to na škodu bylo. Chyběla tam akce, napětí, spád a Hlavně nějaké překvapení. Experimentování s textem bylo prvních pár stran zajímavé, ale nakonec příliš krkolomné na to, aby se dalo hodnotit pozitivně. Otravná a charakterově plochá hrdinka tomu taky nijak nepřidala. Škoda.

Knihu jsem přečetla jakožto betačtenář pro Albatros kterým tímto děkuji.

Více na mém bookstagramu: @rozaaalie_

14.09.2023