Druhá žena

21.04.2024

Musím říct, že Sandrine mě většinu času čtení vyloženě iritovala - tím, jak se neměla ráda, neměla žádnou sebeúctu a nadávala si. Její chování ale vycházelo a odráželo její dětství, které je lehce nastíněno. Taky mi trochu vadilo, že muž neměl křestní jméno, takže o něm bylo psáno jako o něm nebo o muži, občas byl pojmenován příjmením.

V knize není použita přímá řeč - je jen vsunuta do věty a odlišena pouze velkým písmenem. Takže mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla.

I tak jsem ale chtěla knihu přečíst do konce, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A stálo to za to - obzvlášť cca poslední třetina byla pro mě dost zajímavá, čtivá, napínavá a nebylo to vůbec lehké čtení. Každopádně jsem ráda, že se ke mě kniha dostala a mohla jsem si ji přečíst.

01.04.2024

Ač jsem se na knihu těšila, vůbec mě nebavila, mdlé, nudné, chyběla mi přímá řeč.

18.01.2024

Styl mi moc nevyhovoval, vadilo mi dramatické opakování výrazů a absence označování přímé řeči. Hlavní hrdinka byla k politování, hodně natvrdlá, i když důvodně. Ovšem byla jsem napnutá, jak to celé dopadne a to mě vždy ke knížce přiváže, přečetla jsem jí skoro na jeden zátah.

10.12.2023

experimentální styl ani absenci uvozovek jsem nezaznamenala, příběh plynul jako pomalá a znepokojivá řeka. záminky, stupňování agrese a zaviňování oběti agresorem ("nutíš mě ti ubližovat") jsou bohužel velice přesné.

24.09.2023

Je to noir román, takže se nelze divit stavbám vět a chybějící interpunkci. Kniha je do poloviny hodně pomalá, je to takový klid před bouří, klid před peklem žen, které se nechaly lapit.

17.09.2023

(SPOILER) Strašně pomalý děj. Nic se tam neděje. Jsem na straně 94 a stále se musím do knihy nutit. Takovýto nijaký. Postavy ničem, nevýrazný. Zatím vůbec nevím, co si o knize myslet.
Po 120 stránce se děj trochu rozjel, ale stále je to takový neslaný, nemastný.

Od 13. kapitoly mě začíná kniha opravdu bavit. Konečně je trochu vidět do myšlení hlavní hrdinky. Předtím tam byli jen takové nijaké náznaky.

Na začátku knihy mě Sandrine děsně vytáčela, ale postupně jak jsem pronikala jejím myšlením a rozebírala si její psychiku jsem ji začínala i chápat.

Teď už bych knihu nedokázala odložit. Psychika lidí je zvláštní věc. Jak se jeden člověk může rozdvojit do dvou osobností, v hlavě slyší "druhou ženu". Pokud vám nevadí pomalý začátek, tak pak už si knihu užijete.
Dokonce už byla kniha opravdu čtivá a bavila mě. Ta rozdvojená osobnost, žena, která slyší svůj vnitřní hlas a muže rozlišuje na pana Langloise, může který ji ponižuje a mlátí a plačícího muže, kterého poznala a je na ní hodný. Hodnotím knihu na 75%. Za ten začátek, který neměl ten správnej drive.

16.09.2023

Hlavní hrdince Sandrine chybí sebevědomí a na můj vkus se až přehnaně moc urážela. V textu mi chyběly uvozovky u přímé řeči, čímž nebyl text vůbec dynamický. Text mi přišel hodně zmatečně koncipovaný a zdlouhavý. Zmatečné vyprávění, kdy nic nešlo postupně, ale spíš jsem se dozvídala jen téměř náhodné střípky ze vztahů mezi jednotlivými protagonisty způsobilo, že ani s jednou z postav jsem si nedokázala jako čtenář vybudovat žádný vztah (kladný ani záporný).

Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením, kdy jsem už v první třetině měla kvůli stylu vyprávění chuť ji odložit. Nakonec jsem knihu dočetla, abych věděla, zda se v závěru dočkám něčeho překvapivého. Ani to se bohužel nestalo. Dá se říct, že konec byl realistický. V reálném životě takové příběhy také nekončí zrovna překvapivě. Přesto u smyšleného příběhu, kdy se z ničeho nic objeví mrtvá žena, bych nějaký překvapivý konec čekala.