RMarkéta
komentáře u knih
Povídky malostranské
Jan Neruda
Malá Strana je magická, pohádková, kouzelná a osobitá část Prahy, kde si vždycky připadám jako v jiném světě. Je nemožné si toto místo nezamilovat. Přitáhne se vás jako magnet. Vryje se vám pod kůži a už nikdy nepustí. Lidé tu odjakživa byli také velmi osobití a svérázní. Takovým lidem věnuje Neruda svou pozornost. Jejich povahy a mezilidské vztahy moc dobře znal a dokázal detailně vykreslit. Měla jsem jejich životy přímo naservírované na stříbrném podnose a chvilkami si připadala i jako obyčejný šmírák. S příběhy zde uvedenými je to ale jako na houpačce. První je poněkud delší, proto nějakou dobu trvá než se do knihy čtenář zakousne. Pokud to zvládne, tak už knihu z ruky nedá.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Vánoční koledu znám v několika verzích a to jak ve filmové tak i v divadelní. Ta s Karlem Rodenem stojí za to. Přesto se k této knižní moc ráda vracím. Mám ráda tenhle nadčasový příběh o nápravě jednoho hnusného člověka. Vždy je šance na to se změnit k lepšímu. Vidět svůj dosavadní život z jiných úhlů taky není na škodu. Duch Vánoc z této knihy přímo sálá. Ta vánoční atmosféra se ani slovy popsat nedá. Dickens je dost specifický spisovatel. Taky ne úplně bezpečný. Vždycky člověka dostane, když to nejméně čeká.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Aneb sto novel o lásce. Na svou dobu to bylo jistě velmi odvážné dílo, ze kterého byla církev na větvi. Dnešní člověk se nad tím pousměje a mávne rukou. Je na škodu, že s příběhy je to jako na houpačce a témata jsou si hodně podobná. Ale přesto je to taková milá perlička, ke které se ráda vracím. Poprvé přečteno k maturitě. Nemohla chybět na seznamu knih. Pro někoho může být těžko prokousatelná. Není pro polykače knih.
O chytré kmotře lišce
Josef Lada
Ilustrace Josefa Lady jsou kouzelné a vždycky mi zlepší náladu, jen na ně stačí pouze mrknout. Večerníček s dabingem Bohdalky nemá žádnou chybu. Miluju ho. Neexistuje žádné jiné zvíře, které by mohlo využít svůj vybroušený důvtip proti nepoctivcům, vychloubačům a nabubřelcům. Lišku na ně.
Břicho Paříže
Émile Zola
Měla jsem pocit, že se po pařížském trhu procházím společně s Florentem. Zápach z tržnice jsem cítila i ze spaní, protože Zola ji popsal naprosto přesně, až je to sugestivní. Je poctivím zástupcem naturalismu. Bylo vidět, že pan spisovatel trh navštěvoval a moc dobře ho znal. Taky si určitě dělal poznámky a náčrty. Ta příprava je tam znát. Postavy jsou tady spíše do počtu. Hlavní prim hraje trh. Přála jsem Florentovi lepší život.
Ta zrzavá
Sára Saudková
Vzpomínky na dětství tady slouží jako takové zahřívací kolo, protože pak se to pěkně rozjede. Musím uznat, že si toho paní Saudková pamatovala poměrně dost. Tolik si toho nepamatuju ani já a to jsem mladší ročník. Sarkastická ve svém vyprávění stoprocentně je. S upřímností bych ale byla opatrná. Je to odvyprávěno z jejího úhlu pohledu. To je trošku pokřivená optika. Ať si udělá každý svůj názor sám. Sára Saudková se vymyká jakýmkoliv konvencím. Je za každou cenu svá. To se musí nechat. Mně je ale takový způsob života cizí. Nepatřím mezi Bohémy. Psát ale umí.
Africké prázdniny
Jan Horký
Po přečtení můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že tato knížka se opravdu vymyká. Je to taková milá kuriozitka, kde se sejdou tak nepravděpodobní hrdinové, že to ani svět neviděl a za vše můžou samozřejmě Češi, tedy vlastně jen jeden. Každá kapitola je doplněná geniálně jednoduchou ilustrací, která je hezky dotváří. Pavel Bobek musel být z tohoto díla opravdu nadšen. Já bych skákala dva metry do výšky.
Žena, po které se slehla zem
Lone Theils
Čteno po cestě do práce a z práce v MHD. Nora Sandová je opravdu sympatická postava. Takové hrdinky mám ráda. Novinařina je pro mě velmi atraktivní povolání, které není vždycky procházkou růžovým sadem. Tenhle příběh je dobře promíchaný guláš. Jen je třeba ho ještě trochu více dochutit. Takže, za mě je to spíše takový lepší průměr. Škoda.
Tajemná místa od Blaníku k Sušici
Pavel Kozák
Tato útlá knížečka se mi dostala do ruky teprve nedávno, zřejmě to bylo nějakým zvláštním řízením osudu, protože náhody se přece nědějí. Musím přiznat, že mě příjemně překvapila. Plno míst, o kterých je v této knížce zmíňka jsem při letním výletování navštívila a navštěvuji od dětství. Energie z nich přímo tryská. Pocítila jsem to několikrát na vlastní kůži a hlavu. Co mě dostalo, je, že v této knížce jsou i nákresy s energetickými body a jejich geometrické linie a i další, třeba vzdálená místa napojení a propojení. Trošku mě z toho mrazilo v zádech, ale ne nepříjemně. Bylo to hodně zvláštní. Jako by si mě ta kniha přitáhla k sobě. Naši předci asi sakra moc dobře věděli, co dělají.
Hordubal
Karel Čapek
Hordubal byl moc hodný a poctivý chlap, který chtěl zabezpečit svou rodinu. Jenže osm let je osm let. Za tu dobu odteče v řece spoustu vody a ta voda neteče nazpět. To víme všichni, ale nechceme to slyšet nebo si to přiznat. Od začátku jsem tušila, že se něco stane. Bylo mi ho líto.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Velmi, ale opravdu velmi si vážím těch, kteří mají odvahu jít s kůží na trh a mají odvahu o svých trápeních promluvit veřejně a ne se někde ukrývat pod kamenem. Závislost na alkoholu by neměla být přehlížená. Bohužel děláme, že je to jen záležitost mužů a že ženy to nedělají a nikdy dělat nebudou. Ale chlastají úplně stejně. Jenom se o tom tolik nemluví. Takže, mluvit, mluvit, mluvit. Nemůžeme dělat, že ten problém neexistuje. Toto je autentická výpověď ženy, která vystoupila z davu a s alkoholem si to rozdala na život a na smrt. Jen tak dál. Přeju jí, aby nad ní už alkohol nikdy nevyhrál a ona byla čistá už do konce života. Druhé šance nejsou zadarmo. Držím palce.
Pekařova dcera
Sarah McCoy
Prolínání dvou dějových linek je vděčný nápad. Dost to příběh oživuje a udává jeho směřování, aby vše mohlo do sebe zapadnou jako dokonalá mozaika. Po tom všem, co se v knize odehrálo mi závěr přišel trošku odfláknutý a tím pádem samozřejmě uspěchaný. To byla škoda. Četlo se moc hezky, i když jsou tam zmíněné i nehezké události. Ale tak to život přináší.
Kniha života
Deborah Harkness
Opět velmi propracované i co se týká postav, ale to už beru od paní spisovatelky jako standard. Nejlepší je číst knihy hned po sobě, protože přesně na sebe navazují a taky je tu velké množství postav. Může se velmi dobře stát, že se člověk přestane orientovat. Všechno konečně do sebe zapadlo jako dobře promazaná ozubená kolečka. Přiznám se ale, že jsem očekávala poněkud akčnější konec. Vždyť to vypadalo, že se schyluje k pořádné bouři. Ale když se ohlédnu nazpět za celou sérií, tak tenhle konec k tomu sednul akorát. Paní spisovatelka přesně věděla, co dělá. Takhle to prostě mělo být. Z tohoto dílu a i z těch předchozích jsem si odnesla pár zajímavých myšlenek, které se dají aplikovat i v tomto světě, nejen ve fantasy příběhu. Už teď můžu s čistým svědomím říct, že se budu k celé sérii ráda vracet.
To
Stephen King
Kolem této knihy jsem vždycky našlapovala s velkým respektem a jako bych tak nějak čekala, že na mě něco vyskočí. Trvalo mi, než jsem se odhodlala ji vzít vůbec do ruky. Taky mám od útlého dětství problém s klauny. Tuto knihu považuji za třešínku na Kingově knižním dortu. Přesně takového ho mám ráda. Propracováné postavy, propracované místo příběhu a kulisy, propletené dvě dějové linky. Při počtu stránek se mi málem protočily panenky a poklesla čelist. Ve finále bych to ani zkrátit nechtěla. Všechno mělo svůj smysl a dokonale to do sebe zapadlo.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Krásný příběh, ze kterého mě mrazí v zádech a je mi smutno. Vždycky, když tenhle příběh čtu, tak čekám, že to dopadne jinak. V příběhu se toho ukrývá hodně. Člověk musí mít na tuto knihu tu pravou naládu a musí být na ni připraven.
Skleněné peklo
Thomas N. Scortia
Film z roku 1974 je naprostá kultovní klasika, hvězdně obsazená. Požár mrakodrapu je tu věrohodně vykreslen, až sugestivně. Jsem měla pocit, že jsem se tam ocitla taky. Líbilo se mi přirovnání ohně k šelmě. To opravdu sedí. Netušila jsem, že existuje tato kniha.
Stín noci
Deborah Harkness
Oceňuji, že příběh začíná přesně tam, kde první skončil. To je fajn. Souhlasím, že první půlka příběhu je trošku zdlouhavější. Chvilku mi trvalo, než jsem se tím prokousala, ale pak to stálo za to. Bála jsem, aby nešlo jen o výplňkový díl před velkolepým finále. Takových už to totiž bylo. Ale tenhle díl funguje samostatně velmi dobře. Potěšil mě výpis postav, kde jsou uvedeny jak ty skoutečné, v té době žijící a ty vymyšlené. Je vidět, že si paní spisovatelka dala opravdu práci a vykouzlila zajímavý svět, který mám moc ráda. Už se těším na ten poslední. O seriálu to platí samozřejmě taky.
Krkonošská pohádka
Božena Šimková
Dokonala večerníčková klasika. Večerníček miluju, proto jsem sáhla i po této knížce. Prachař s Peterkou vytvořili úžasné figury. Hudba Vadima Petrova je božská. Tahle knížka mi vždycky zlepší náladu a udělá radost.
Sněhulák
Jo Nesbø
Po přečtení této knihy mám se sněhuláky menší problém. Velmi obezřetně si je prohlížím a moc se k nim raději nepřibližuji, neboť člověk nikdy neví. Naši sousedé mají na zahradě dva pěkné dřevěné. Harryho Holea mám pořád radá i s těmi jeho mouchami a klidně mu odpustím ty jeho chlastací excesy. Je to sympaťák. S tím nic nenadělám. Atmosféru zimního Osla jsem si užívala, protože v Praze to vypadá jako před blížícími se dušičkami. Někde v půlce už jsem tušila, kdo může být pachatelem a moje tušení se pak ukýzalo jako to pravé ořechové. Knihu jsem i přesto vychutnala od začátku do konce. Nesbo si se čtenářem moc rád pohrává a to já mám ráda a baví mě to.
Zvonky
Vít Stuchlý
Několikrát jsem tuto útlou knížečku chtěla odložit, protože mi vadily Stuchlého jazykové prostředky. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že čtu více jak sto let starou hnihu. Já jsem taky stará konzerva a používám v mluvě taky archaické výrazivo, ale tohle na mě bylo už trochu moc. Taky to působilo až k smíchu a to asi nebyl autorův záměr. Prostředí dětského domova nebo výchovného ústavu je jistě dost atraktivní. Mně bylo v podsatě jedno, co se tam děje.