RMarkéta komentáře u knih

Čím jsem starší, tím víc mě Svěrákovy knihy začínají přitahovat. Asi až teď v dospělosti dokážu pochopit a ocenit jeho styl psaní a jeho specifický humor. Mělo to tak být. Nic se nemá uspěchat. Vše má svůj čas. Člověk musí k určitým věcem dozrát a dojít si k nim. Takhle přesně to mám s panem Svěrákem. Nejdříve jsem samozřejmě viděla film, až pak se mi do ruky dostala kniha. Bavila jsem se a brečela stejně jako u filmu. V knize nic nechybí. Je typicky svěrákovská. Má dobře vymyšlený, napsaný a nakombinovaný příběh. To mám ráda. Jsou tu zajímavé postavy se zajímavým charaktery. Nikdo není pouze černobílý nebo plochý. Všichni mají svůj význam. Jako třešínka na dortu tu velmi dobře působí inteligentní humor a jímavá lidskost. S tím umí pracovat málokdo. Všechno je moc dobře promícháno. Je tu ukryto i mnoho životních pravd. Takže, opravdu s věkem a zkušenostmi dokážu tuto knihu ocenit. A už se těším, až se mi do ruky dostane další Svěrák.

10 26.08.2020

Pan Radkin Honzák je jedinečná osobnost a takový svéráz národního lovu. Jeho nadhled bych chtěla mít a nebo se k němu alespoň s přibývajícími léty dopracovat. Blázinec je všude kolem nás a občas se tomu nestačíme divit, ale je to opravdu normální. Obohacující počin, který donutí člověka přemýšlet o sobě samém a i o všech kolem a to není na škodu. Čtenáře to o kousek posune dál. Pana Honzáka mám ráda a vážím si ho.

13 25.08.2020

Nešumavější Šumava. Přesně takovou ji miluju, drsná i krásná zároveň, i když takovou ji asi nikdy na vlastní oči nespatřím a vlastníma botama neprochodím. Stále tam jsou ale místa, kde budu chodit tři hodiny a nepotkám živou duši. Jen ten hluboký les kolem. Proto si užívám Klostermannovy popisy. Je to básník Šumavy. Podhamerský se rouhal a vychloubal a to není dobré. Kdo je zaslepen honbou za mamonen a vlastní pýchou, ten je za takové konání po zásluze odměněn. Rankel Sepp byl dokonalým protikladem tohoto vychloubačného sedláka. Byla to skutečná žijící šumavská figura, která má na Horské Kvildě vlastní dřevěnou sochu. Moc hezky nasadil Podhamerskému zrcadlo. Upřímně, nemám ráda takové pyšné a vychloubačné lidi. Nepřála jsem mu nic dobrého. Už za dob Klostermanna se řešil ten nenažraný a množivý brouček. Je vidět, že jsme se o mnoho nepoučili a že historie se stále opakuje a stavá se z ní zase hysterie.

20 24.08.2020

Moc hezký film a ještě hezčí kniha. Pestrobarevná mozaika lidských osudů, kterou Drda tak laskavě odvyprávěl a to on uměl. Řekla bych, že přistupoval k lidským pokleskům a chybám chápavě. Závěr filmu a knihy se liší. Doporučuji obojí.

22 06.08.2020

Kniha je kniha a film je film, na tom se shodneme všichni bez rozdílu věku. Film má do předlohy trošku daleko, i když se jí drží poměrně věrně. Nicméně, Eva Holubová si s postavou tchýně pěkně pohrála. Ta uřvaná babice jí sedla jako zadek na hrnec. Povedená letní oddechovka. Rozesmála jsem se i v tramvaji. Dobeškovi jsem přála jen to dobré a konečně štěstí s bezva ženskou na krku a ne ty dvě harpie. Ten moula si ji zasloužil.

13 06.08.2020

Nejdříve jsem, tak jako všichni ostatní, viděla krásný film s Kevinem Costnerem a byla naprosto uhranutá. Neměla jsem tušení, že existuje i knižní podoba tohoto příběhu. Taky jsem se do Costnera zamilovala a nebyla jsem jediná. K tomu se přiznávám rovnou a bez mučení. Kniha je samozřejmě ještě o něco lepší než film. Doporučuju obojí. Je tu skvěle vykreslená americká historie. Ten vztah mezi indiány a bělochy byl přímo autentický. S Dunbarem se dá krásně ztotožnit. Ztratil kus sebe, aby se zase našel. Někdy je prostě taková životní cesta nebo možná zkouška nutná. Je tu plno emocí, pocitů a myšlenek. Tenhle příběh splňuje všechno, co jsem od něho očekávala a dostala jsem i ještě něco navíc.

21 05.08.2020

Opravdu moc dobrá letní oddechovka. Při čtení jsem si samozřejmě vzpomněla na jeden příběh s Poirotem, úplně to k tomu vybízelo. Poirot by ale byl z této dámy zcela na větvi. To se klidně vsadím. Ta by ho rozhodila takovým způsobem, že by se nestačil divit. Měla jsem typ a ten se mi nakonec potvrdil. Phryne je opět vtipná a to se mi líbí víc a víc. Už se těším na další díl.

7 28.07.2020

Při čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že má kniha nejméně o sto stran více. Četla jsem pomalu, ale zase jsem o ní mohla přemýšlet a to mi dalo mnohem víc, než kdybych si zhltla na jedno posezení. Je to nadčasový příběh s pěkně rozehranou psychologií. To přidává ději na síle. Za ten čas od vydání knihy se toho moc nezměnilo. Společnost je pořád stejná. Slyšela jsem i jako rozhlasovou hru s Vilmou Cibulkovou a Petrou Špalkovou.

11 24.07.2020

Velmi milé a příjemné čtení, i když jsem se čtením trošku vyčkávala, protože jsem byla zrazována tím, že můžu narazit na převyprávěnou nebo dokonce zestručnělou verzi tohoto legendárního příběhu. Ztotožnla jsem s postavou Jo. Ta mi přišla nejsympatičtější a samozřejmě nejbližší ze všech sester. Bylo moc fajn, že byly každá jiná. To mě bavilo. Charaktery postav jsou totiž moc hezky vykresleny a díky tomu jsou i reálnější, jako by to byly vaši sousedky. V příběhu je obsažena láska, přátelství, rodina a i pokora. To prostupuje celým dějem. Z příběhu je jasně cítit, že byl poplatný své době. Není to ale vůbec na škodu. Můžeme si tak udělat hezkou představu o tehdejším životě, a že ten nebyl jednoduchý.

19 23.07.2020

Tuto podivnou osůbku znám z vyprávění mé dobré známé jako Babičku Mary. Můj táta ji zase znal jako Bábu Vltavu. Každopádně je to legendární postava. Prý si dokonce, ke zvířectvu, které chovala, pořídila oslíka a na něm rozvážela chatařům poštu nebo i nákupy. Co vím jistě, že tato zvláštní a svérázná žena neměla jednoduchý život. Jsem ráda, že jsem si mohla její životopis přečíst, protože za přečtení stojí. Místa na Slapech, která dotvářejí kulisu příběhu mám prošlapané pěšky i na kole a taky i proplavané, takže to pro mě bylo i nostalgické počtení a já jsem tou knihou mohla krásně proplouvat.

4 17.07.2020

Moc milá jednohubka. Já jsem se při čtení smalá tak, až mě rozbolela bránice. Svérákův humor je naprosto okouzlující a jeho hraní si s českým jazykem nemá sebemenší chybičku. Maminčina nejdelší věta mě dostala do kolen. V tomhle se musí najít každý. Vždyť je to jako s Bakaláři. Díky této milé knížce se ze mně stal zase předčítač.

11 17.07.2020

Ze začátku jsem si od knihy, respektive od příběhu, držela zvláštní odstup. Jsem přece jen už trošku starší než hlavní hrdinové. Pak mě to v jeden okamžik přešlo. Při čtení jsem taky přišla na to, že ti dva jsou mnohem vyzrálejší, dospělejší a moudřejší než jsem já. Jedná se zde o velmi vážné věci, přesto se autor nesnaží prvoplanovitě donutit čtenáře k slzám. Příběh plyne velmi lehce, bez zaškobrtnutí. Je příjemně kousavý a kupodivu i zábavný a srdcervoucí zároveň. Vše dobře promícháno. Láska a nemoc si nevybárají. Příjdou, když je člověk nejméně čeká a nemá jak by se proti nim bránil. Zde se obojí protnulo. Bez nemoci by nebyla láska. Zjistila jsem, co znamená získat nekonečno ve vyměřeném čase. Na kapesničky došlo. Hvězdy jim sice nepřály, ale na druhou stranu je daly dohromady.

21 15.06.2020

Ano, jde o klasickou detektivku, ale v Kingově podání lze očekávat něco ne úplně normálního, co může i překvapit. Bill Hodges je stará škola, trošku mi připomínal Harry Holea. Ti dva chlápci by si klidně mohli potřást rukama, protože jsou ze stejného těsta. Opět parádní Kingova kniha.

17 08.06.2020

aneb Hody divých žen. Pohádková hra s prvky hororu o tom, že peníze zatemňují mozek a kazí charakter a láska přemůže všechno. Hlavně ta mateřská. Ta je bezpodmínečná, čistá, silná, hluboká a léčivá. Je nejsilnějším poutem na světě. Ale i ta zakázaná může hodně překonat, zvlášť, když je opravdová. Film mám ráda. Scéna u šibenice mě děsí ještě dnes. Téma, které si Tyl vybral je stále aktuální a pořád asi bude. Stačí se kolem sebe podívat.

12 05.06.2020

Když beru tuto knihu do ruky, abych ji třeba jen prolistovala, rázem se ocitám v úplně jiném světě, v magické světě. Ten mě úplně pohltí. Všechno kolem mě přestane existovat, rozplyne se v mlžném oparu, čas se zpomalí. Já se pak můžu klidně vydat na putování s naší Matkou řek. Takto se fotografiemi vyjádřil někdo, kdo řeku Vltavu skutečně miloval a o svou lásku se podělil s ostatními. Jsem proto moc ráda, že mám knihu v knihovně a můžu se jí kdykoliv věnovat. Pana Plicky si nesmírně vážím.

8 03.06.2020

Knihu jsem četla hlavně proto, abych pochopila to, co mi ve filmu nějak uniklo, protože si s ním scénárista moc hlavu nelámal. Ale film a kniha jsou dvě naprosto odlišné veličny, které pevně spojuje pouze ten Dům stojící nad Brnem, kterým kráčely dějiny a projel Rus na koni. Autor moc dobře propletl fikci se skutečnými událostmi a vytvořil zajímavý a docela složitý příběh.Taky mě baví, když cizinec píše o naší historii a nestane se z toho hysterie. Tenhle pán je ještě ke všemu dobrý vypráveč. Jeho popisky a styl vyprávění mě z míry nevydly a ani nijak nešokovaly, nebylo čím.

25 01.06.2020

Přečteno o polední pauze. To jen dokazuje, že je kniha čtivě napsaná bez nejrůznějších obezliček. Formát taky padne lehce do ruky. Jen jsem od paní spisovatelky a zároveň renomované psychoterapeutky čekala něco trochu jiného. Něco, co má mnohem větší hloubku. Nad čím se můžu zamyslet a v čem se můžu přehrabovat. Tady jsem poněkud zrozpačitěla. Žádný jiný pocit nebo myšlenka.

7 01.06.2020

Dobrodružství pro malé i velké. Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha je nezapomenutelná postava mého dětství, i kdybych prstíčkem hrbala, tak podobnou asi jen těžko najdu. Občas jsem ji hodně záviděla. Chtěla jsem ta dobrodružství taky prožívat. Astrid Lindgrenová umí zaujmout a vtáhnout do děje.

13 05.05.2020

Chytře vymyšlený název knihy a vlastně velmi jednoduchý. Nejdříve jsem viděla film. Atmosféra v něm je kouzelná a nezapomenutelná. Totéž platí o této knize. Prostředí a postavy jsou moc dobře popsány a vykresleny. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že je znám. Taky jsem měla pocit, že jsem součástí toho příběhu a pohybuju se mezi postavami. Doktor Hanzelín je svérázná a specifická postava. Výborná psychologická sonda. Vhodné k zamyšlení a také bilancování.

13 05.05.2020

Kolik generací už na nich vyrostlo. Kouzelné vyprávění. Večerníčková klasika, která byla dokonale odvyprávěna Karlem Hogrem. Měl úžasný hlas, tak melodický a laskavý. Když zavřu na moment oči, tak ho stále slyším. Josef Čapek byl geniální. V jednoduchosti je síla.

47 23.04.2020