V ráji šumavském

90 05. dubna

Děj aknihy je z prostředí Šumavy, kdy roku 1870 se přehnala nevídaná vichřice, jenž místní nematovali. Po dvou letech napadají živé a poražené stromy kůrovec - nazývaný zlatým broučkem. V knize je nádherně popsaná krajina ve všech ročních období. Autor jí popisuje, takovou jaká příroda umí být - krásná ale i zrádná. Určitě i nadále by toto dílo mělo být povinnou četbou, aby příští generace neopomněla, jak se dříve žilo, kolik práce, a to nejen na statku, museli všichni členy rodiny zastávat. Děj se motá kolem sedlácké rodiny Podhamerských, hlavně otce a jeho dcer. Vadilo mi, jak hrubě se dcery k otci chovaly, neměly žádnou úctu, ale on si je tak vychoval, měl taktéž pěkně ostrý jazýček. Zde zapadá přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

16 10. února

Karla Klostermanna si netroufán hodnotit. Alespoň ne objektivně. Je to totiž právě on, kdo mě naučil milovat Šumavu. Skvělá je celá jeho tvorba, ale román V ráji šumavském patří k tomu NEJ... Při jeho popisu šumavské zimy mám nutkavou potřebu přehodit přes sebe deku, při popisu vichřice podvědomě hledám bezpečný koutek na ukrytí. Mnohým mým přátelům a známým, přestože jinak třeba čtou hodně, vadí jeho archaistická mluva. Já jsem ale přesvědčen, že i ta právě patří k té jeho geniální odlišnosti. Je to kniha, ke které se rád vracím opakovaně a věřím, že každý kdo jej objeví, další knihy už prostě musí. Doporučuji opravdu z celého srdce.

14 26. ledna

Nádhera, takhle jemný a přesto silný román jsem dlouho nečetla o to víc mne těší, že se jedná o českou literaturu. Je neuvěřitelné, že je dílo více než 100 let staré a přesto stále živé. Doporučuji všem milovníkům krásné literatury

9 15. ledna

Klostermann je stále živý. Pořád se to dá číst. A pořád vás to vezme za srdce. Víc než osudy jednotlivých postav mě bavily autorovy popisy krajiny (které jsou nadčasové) a vlastně ironické komentáře doby, která byla rájem. Šlo o dobu, kdy se na Šumavě poprvé objevil „ten zlatý brouček“.

8 09.12.2022

Hodně drsné příběhy, které i průměrný potapěč přečte jedním dechem, neboť autor se nezdráhá hlavní postavy tu zmrzačit, tu zabít, tu z nich udělat životní ztroskotance. Důsledné potrestání Podhamerského a celé jeho rodiny mi přijde až nespravedlivé, neboť třeba jiná matka, co dávala svému synu jako lék střelný prach a nechala ho umřít, nijaké zvláštní příkoří v knize nezažila. Jinak podobně jako první díl kniha oplývá takovým líčením drsnosti šumavské přírody, až má člověk pocit, jestli se omylem neocitl někde na Jupiteru. Ty bouře, sněhové záplavy... A co mě ještě zaujalo, jak drsní horalové rozhodně netrpěli žádnými romantickými city ke krajině, nejvíc jim vyhovovalo, když se kůrovec co nejvíc rozmnožil, mohli tak posekat co nejvíc dřeva a udělat ze šumavských pralesů holiny.

1 28.09.2022

Čekala jsem romantický příběh z malebné krajiny šumavské, ale kniha je spíš vesnická kronika v období, kdy Šumavu napadli broučci, kteří zničili celé lesy. Je o lidské chamtivosti, selském rozumu a pletkách.

71 29.08.2022

Volné pokračování knihy Ze světa lesních samot, příběh o namyšlenosti, furianství, zpupnosti, ale i pokoře a moudrosti. Po velké vichřici napadl stromy na Šumavě kůrovec a tím nastaly zlaté časy sedlákům i dřevorubcům, kteří díky tomu měli hodně práce a ceny dřeva vzrostly. Všichni vydělávali velké peníze a neposlouchali staré místní domorodce, kteří varovali, že je to pouze dočasný ráj, který jednou skončí. Tak reálný a jedinečný popis staré Šumavy, vesnic Kvildy, Srní, Rejštejna, Kašperských Hor, ale i divoké a krásné Vydry, která protéká přenádherným šumavským krajem, hlubokých lesů, zrádných bažin čtenáře vtáhne do děje a nepustí. Z knihy přímo cítíte chlad, který stoupá od Vydry, pach slatí, studené deště, ale i dlouhotrvající mráz a sníh. Klostermann dokázal tak krásně popsat nádheru Šumavy, ale i skvěle vykreslit povahy místních obyvatel.