Renatka11
komentáře u knih
![Čokoládová krev Čokoládová krev](https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525943/cokoladova-krev-654ca7493549f.jpg?v=1699522378)
Tak. Vlak jede, jede vlak. A já na jízdu v tomhle vlaku jen tak nezapomenu, stejně jako na úžasně svobodomyslnou a otevřenou George Sand s jejím dračím prstenem po babičce, na za života nedoceněnou a často hladovou Boženu Němcovou s havraními vlasy ani na zaslepeně důsledného a neúprosného Johna Rockefellera s jeho ptačíma očima. Nepamatuju si, že bych kdy četla něco podobného. Čokoládová krev je psaná krásným jazykem, postavy, a to zdaleka ne jen tří hlavní, jsou neuvěřitelně plastické a živé, děj se posouvá chvílemi dopředu a pak zase couvá, stejně jako vlak. Přesto je to jasné a srozumitelné. Moc se mi libily "prostřihy" do současnosti a porovnávání situací, možností a postavení žen tehdy a teď, komentování současné literatury i politiky, zřejmá paralela s životem autorky, což dělalo román ještě autentičtější.
Opět jsem Radce Denemarkové vděčná za rozšíření obzorů a za neustálé burcovani k přemýšlení. Opravdu výborné čtení!
"Matky tohoto světa mají v rukách budoucnost tohoto světa. Stále se udiveně tváří, že o tom nevědí."
"Je to touha po neskonalé kráse a dobru, která člověka povznáší z prachu."
"...nejhorší v životě je nejistota a nejlepší je těšení."
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![O myších a lidech O myších a lidech](https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277117/o-mysich-a-lidech-K3Q-277117.jpg?v=1691742528)
Výborné čtení a další splněný rest. Strašně krásné a smutné. Lennie mi připomínal jak mého milovaného Johna Coffeyho, tak kliďase, náčelníka Bromdena, nebo spíš to, kým se Bromden zdál být, laskavého obra s duší dítěte.
Zpětně nechápu jak to, že mě před pár lety čtený Steinbeckův Sladký čtvrtek tak strašně nebavil, když dnešní odpoledne strávené s Lenniem a Georgem jsem si užila moc a už se těším na film.
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![Milý pane kníže Milý pane kníže](https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/146391/mily-pane-knize-146391.jpg?v=1359037014)
Milá malá knížečka z roku 2012 složená z přání k 75. narozeninám Karlu Schwarzenbergovi a zároveň k úspěchu v nadcházejících prezidentských volbách od mnoha jeho přátel a podporovatelů. Většina mu přála, aby ve volbě uspěl, někteří ale pravý opak s tím, že si ho nezasloužíme. Vzpomínám, jak jsme v lednu 2013 s napětím sledovali průběžné výsledky druhého kola prezidentské volby cestou do Krkonoš, a náš tenkrát 5letý syn s jistotou prohlásil: "Vyhraje Zeman. Chtěl bych, aby vyhrál Schwarzenberg, ale vyhraje Zeman." Tenkrát i teď zpětně je mi líto, že měl pravdu, a opravdu věřím, že naše země mohla být jinde, kdyby ji neměl. Z přání se mě nejvíc dotkla ta od Jana Rumla, Bořka Šipka a Michaela Žantovského, kterého cituju níže:
"Můj ctnostný kmete, milé kníže,
tvých vloh si radno lépe všímat,
právem se k tobě pověst víže,
že bdělý jsi, ač zdáš se dřímat."
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Cyklus vlkodlaka Cyklus vlkodlaka](https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521623/cyklus-vlkodlaka-653226bfec78a.jpg?v=1697785536)
Temný pohádkový horůrek, na který jsem v novinkách v knihovně narazila náhodou a zaujal mě hlavně svou grafickou úpravou. Ale rozhodně stojí i za přečtení. King je prostě king. :)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Povolání režisér Povolání režisér](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177534/povolani-reziser-177534.jpg?v=1381497023)
Na tuhle knížku jsem se dlouho těšila, ale slibovala jsem si od ní trochu víc. Miloše Formana mám moc ráda jako člověka a jeho filmy vyloženě miluju, nejvíc asi Hoří, má panenko, Přelet nad kukaččím hnizdem a Vlasy. Ale v tomhle knižním rozhovoru jeho odpovědi a komentáře k filmům zabírají paradoxně méně místa než otázky a zamyšlení Bohdana Slámy, který rozhovor vede spíš v teoretické a filozofické rovině. Chápu, že má jít o rozhovor dvou filmařů o řemesle a že pro studenty filmových oborů to může být přínosné, ale u mě bohužel to teoretično hodně ubralo nejen na čtivosti, ale i na spontánnosti a přirozenosti rozhovoru. Právě tyto charakteristiky přitom oba režiséři uvádí jako gró dobre filmařiny. Kdyby nešlo o Formana, dám jen tři hvězdy, ale za něj i za krásnou vazbu a dobré fotky dávám čtvrtou.
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Hotel Atlantic Hotel Atlantic](https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519629/hotel-atlantic-n7R-519629.jpg?v=1689776894)
Velmi čtivé, dobře odvyprávěné a pro mě úplně nové. O masovém odchodu židovských uprchlíků loděmi do Palestiny v prvních letech války jsem doteď neslyšela a proto děkuji autorce i projektu Paměť národa za rozšíření obzorů. Všechny hlavní postavy byly sympatické, moudré, chapající a milující, což na mě bohužel působilo trochu černobíle a nereálně. Nejvěrohodnější tak pro mě byl rozporuplný zachránce a skutečná historická osobnost Berthold Storfer.
Každopádně Hotel Atlantic už jsem si vygooglila a při příští návštěvě mých oblíbených Karlových Varů do něj ráda zajdu na kafe a budu vyhlížet v recepci sympaťáka Herbieho.
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Zpověď farářky Zpověď farářky](https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523640/zpoved-fararky-651a899c94506.jpg?v=1696237980)
Zpověď Martiny Viktorie Kopecké se mi nečetla tak lehce jako její Deník, a to asi hlavně proto, že jde daleko víc do hloubky a víc než životem farářky navenek se zabývá tím uvnitř. Proto mi taky nestačilo jen přijímat, ale často jsem se musela zastavit a uvědomit si svoje postoje, pocity a vnímání a taky mi došlo, že, pokud si z knížky chci něco vzít, jedno přečtení mi určitě nestačí. Kapitoly vztahující se jen k víře a náboženství pro mě byly většinou nové a poučné, někdy ale trochu dlouhé a myšlenky mi při čtení odbihaly jinam. Každopádně celkově jde o hodně zajímavou, otevřenou a inspirativní zpověď a přesně tak vnímám i samotnou autorku, jako velmi zajímavou, otevřenou a inspirativní osobnost, která má co sdělit a dělá to opravdu výborně. Navíc mi udělalo radost, když jsem se v knížce po letech setkala s mou už od nácti oblíbenou básní Jana Skácela "Píseň o nejbližší víně":
"Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil..."
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Odcházení Odcházení](https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23288/odchazeni-23288.jpg?v=1248642447)
Po shlédnutí skvělého a velmi citlivě natočeného dokumentu "Tady Havel, slyšíte mě?" a besedě s režisérem jsem dostala chuť vrátit se k Havlovu Odcházení. Po jeho premiéře v roce 2011 jsem z filmu sice byla dost v rozpacích, ale když režisér dokumentu Petr Jančárek potvrdil, jakou dělalo splnění tohoto dětského snu Havlovi radost, chtěla jsem ho zkusit znovu. Nejdřív jsem ale sáhla po téhle původní divadelni hře a při čtení jsem poznávala Havla tak, jak ho mám jako dramatika ráda, detailistu s velmi osobitým absurdním humorem, a hodně mě bavily i neobvyklé vstupy autorova Hlasu. Navíc jsem hru četla už s povědomím o jejím vzniku, což Havel v dokumentu sám komentuje. Odcházení sice dokončil az v roce 2006, ale psát ho začal už před Sametovou revolucí a zpětně byl sám překvapen, jak věrně to politické odcházení ještě jako disident vystihl.
Zvlášť mě potěšilo, když jsem při čtení hry narazila na tuhle pasáž, která zazněla i v dokumentu a která pro mě byla jednou z jeho nejsilnějších scén.
"Prázdnou scénu mám také rád. Otázka je, jak dlouho může být prázdná. Pozoroval jsem, že v první fázi se obvykle neděje nic. Lidé čekají. V druhé fázi zneklidní, protože nevědí, co se stalo. V třetí fázi začnou lehce hučet, protože v tom spatřují jakousi
bezradnost divadla, které nedokáže vysvětlit publiku, proč se ani nehraje dál, ani nezavře opona. No a ve čtvrté fázi začnou lidé odcházet nebo se smát. Hlavně však: prázdná scéna má svůj zvláštní obsah. Své poselství. Je to do několika minut zhuštěná prázdnota světa. Prázdnota do té míry prázdná, že mlčí i o sobě samé."
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Postřižiny Postřižiny](https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83283/postriziny-83283.jpg?v=1310895434)
Poprvé jsem sáhla po předloze našeho oblíbeného rodinného filmu, užívala si krásnou češtinu, včetně té Pepinovy ;), a byla mile překvapena, že vypravěčem je Maryška. Knížka je samozřejmě výborná sama o sobě, ale před očima jsem většinou měla obrazy z filmu. Znovu jsem tak musela smeknout i před Jiřím Menzelem za úžasnou adaptaci i za skvělé obsazení. Při čtení jsem se několikrát nahlas smála a několikrát se neudržela a předčítala vybrané vtipné pasáže mému muži, který mi jako milovnik a znalec filmovych hlášek potvrzoval, jestli ve filmu zazněly. Zároveň jsem ale oceňovala, že Menzel z filmu vypustil některé drsnější knižní scény.
Moc se mi líbil úvod Maryščiných vzpomínek při koupeli:
"Je to můj biograf, který si předvádím na plátno svých zavřených očí, film, jehož scénář a režii natočil můj život, film, ve kterém hlavní úlohu hraji já, já, která jsem dorazila až sem, do dřevěné vany, ve které ležím… ". Opravdu překrásná čeština.
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![Těla Těla](https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512661/tela-6GZ-512661.jpg?v=1678464135)
Ke knížce mě přivedla anketa Respektu "Která kniha vám chybí v nominaci na cenu Magnesia Litera?", kde tři že čtyř respondentů zmiňovali právě Těla. Bylo to moje první setkání s autorkou a její styl psaní mě hodně bavil a navnadil na další její knížky. Moje očekávání od téhle ale byla o něco větší. S příběhem i hlavními postavami jsem jako matka dcery občas souzněla, občas jsem byla zaskočena, nechápavě sledovala chování Marie a Rózy a z jejich vztahu mi bylo hlavně smutno. Přestože otevřené konce mám ráda, a třeba u knížek Viktorie Hanišové si je vyloženě užívám, v Télech jsem se na konci sama trochu ztratila.
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Vzorové dny Vzorové dny](https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/4505/vzorove-dny-rFT-4505.jpg?v=1549717069)
Vzorové dny jsou cunninghamovsky dobré, originální, nezapomenutelné. Všechny tři příběhy mají svou zvláštní atmosféru a kouzlo a jsou propojeny hned několika společnými prvky, které mě bavilo objevovat. Autor má velmi osobitý a pro mě atraktivní styl vyprávění. Jeho knihy se sice nečtou úplně lehce, ale o to silněji a déle pak doznivají. A přestože jsem Vzorové dny dočetla teprve před chvílí, jsem si jistá, že i ony mi v hlavě zůstanou ještě hodně dlouho.
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![Magor dětem Magor dětem](https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71440/magor-detem-ZqB-71440.jpg?v=1555401098)
Mílé něžné a originální básničky a pohádky vznklé v letech 1982 - 1986 převážně ve vězení a určené Magorovým malým holčičkám. Za mě je nejhezčí hned první s datem 28.3.1982:
Tak už hajinkej Františko,
peřinku dáme na bříško.
Slepičky šly už spinkat taky,
utichl vítr, spí i mraky,
broučci zalezli do jehličí.
Vzhůru jsou jenom andelíčci,
aby Tě ohlídali v noci
na nadýchaném obláčku.
Dobrou noc, ty můj miláčku.
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Peníze od Hitlera Peníze od Hitlera](https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13957/penize-od-hitlera-IVX-13957.jpg?v=1553489268)
Chtěla jsem, aby ta kniha byla zaseklá rybí kost v krku, řekla Radka Denemarková před třemi lety v rozhovoru pro nakladatelství Host a myslím, že se ji to opravdu podařilo. Gitu Lauschmannovou a její příběh z hlavy jen tak nedostanu, stejně jako její rodné Puklice, Barunku, Denise, Ženu nebo pytlíky s čočkou podepsané mistrem. A taky strašnou nespravedlnost, smutek, vztek, bezmoc, stud, paradoxně spíš na straně obětí, touhu po odplatě. Kolik takových osudů muselo být a proč? Jak často vyhrála spravelnost? A vyhrála vůbec někdy? Poučili a změnili jsme se od té doby? Tenhle smutný příběh se spoustou otázek, vyprávěný kontrastně krásným poetickym, až básnickým, jazykem, rozhodně stojí za přečtení, přemýšlení a uvědomění si, že konec války bohužel pro mnohé neznamenal i konec zla, ale že to pokračovalo v duchu falešné spravedlnosti i dlouho po ní.
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![Případ pro exorcistu Případ pro exorcistu](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478136/pripad-pro-exorcistu-tZ1-478136.jpg?v=1628157627)
Detektivky čtu jen výjimečně a tak i na tuhle, kterou mi doporučila a půjčila moje sestřička, jsem se chystala měsíce. Ale bavila mě moc. Šlo o chytré, vtipné a nepředvídatelné čtení a z autorova stylu psaní i hlavní sympatické postavy, komisařky Marie Výrové, jsem byla vyloženě nadšená. Už se těším na seriál a ráda si nechám doporučit i nějakého dalšího Sýkoru. Možná, že díky němu se detektivky nakonec stanou mým oblíbeným žánrem. ;)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![V náplavech času V náplavech času](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470518/v-naplavech-casu-RwT-470518.gif?v=1618321522)
Ráda se inspiruju přečtenými knihami od mých oblíbených uživatelů, ale zároveň se ráda znovu a znovu ponořuju do svojí knihovny a vybírám do čtenářské výzvy něco vlastního. A tak jsem se teď pro knížku s hodinami na obálce do letošní výzvy opět vrátila k téhle útlonké knížečce a zase se usmívám nad milými, osobitými verši mého prastrýce.
V náplavech času
na břehu toku let
jsem našel krásu
a utrh její květ.
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Tyranie: 20 lekcí z 20. století Tyranie: 20 lekcí z 20. století](https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341832/tyranie-20-lekci-z-20-stoleti-FxP-341832.jpg?v=1494361049)
Velmi čtivá a praktická doporučení, jak může každý z nás pečovat o demokracii, a apel na to, že bohužel ani v dnešním světě není její zachování samozřejmostí. V souvislosti s tím Snyders zmiňuje nástup moci Hitlera, americké prezidentské volby v roce 2016, Havlovu Moc bezmocných, polskou Solidaritu, Putinovu koncentraci moci, Orwella, Hamleta, Harryho Pottera a mnoho delšího. Na poměrně malém prostoru jsem tak dostala spoustu námětů k přemýšlení a uvědomila si, co pro demokracii už sama dělám a co dalšího ještě dělat můžu. Opravdu hodně dobré a hodně inspirativní čtení, ke kterému se budu často vracet.
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![Půlnoční knihovna Půlnoční knihovna](https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492784/pulnocni-knihovna-RXB-492784.png?v=1648109458)
Dobré téma, které vede k zamyšlení, jaké životy jsme bývali mohli žít, a uvědomění si jedinečnosti života, jaký žijeme. Styl vyprávění už mě sice tak nenadchl a ke knížce ani k autorovi se neplánuju vracet, ale vcelku šlo o čtivou a nenáročnou oddechovku.
![3 z 5 3 z 5](img/content/points/3.png)
![Deník staré paní Deník staré paní](https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5907/denik-stare-pani-XR0-5907.jpg?v=1621768841)
Čtivý, moudrý a inspirativní návod na to, jak bojovat s vrtochy staří, svým egem, a svou pohodlnosti a jak co nejdéle žít aktivním životem. Autorka nenásilně zdůrazňuje udržení nebo zlepšení dobrých vztahů s nejbližší rodinou a přáteli a nalézání smyslu a radosti v maličkostech a v pomoci druhým. Přestože je Deník cílený spíš na starší generaci, jsem ráda, že jsem se k němu dostala už teď a nejspíš se k němu později ještě vrátím.
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
![Zvěrolékař a kočičí historky Zvěrolékař a kočičí historky](https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45424/zverolekar-a-kocici--45424.jpg?v=1302699881)
Milé, něžné a hebké jak kočičí kožíšek. Při čtení jsem vzpomínala, jak rádi a často jsme tyhle kočičí historky poslouchavali s dětmi při cestách na dovolenou a jak měla Herriota ráda moje babička.
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
![Knížecí život Knížecí život](https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191298/knizeci-zivot-m1q-191298.jpg?v=1470663470)
Oproti nedávno přečtenému knižnímu rozhovoru Renaty Kalenské s Karlem Schwarzenbergrm Připraven sloužit se Knížecí život nezabývá tolik jeho nejbližší rodinou jako minulostí a původem jeho rodu a jeho provázaností s českými dějinami.
Hodně zajímavé pro mě byla knížecí samozřejmá znalost rodinné historie až do jejího počátku ve 12. století stejně jako šlechtický přístup k majetku, který není primárně o vlastnictví samotném, ale především o odpovědnosti za svěřený majetek i za lidi, kteří se o něj starají, a o jeho následném předání dalším nástupcům.
Pro mě lovosičáka byla navic zajímavá a nová informace z přílohy této knihy, že jeden z předků Karla Schwerzenberga, Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu, rozšířil roku 1783 rodový majetek o panství Lovosice. To v roce 1940 pak spolu s dalším majetkem zabavili tehdejšímu majiteli Adolfu Swarzenbergovi nacisté.
Karla Schwarzenberga si vážím tím víc, čím vic se o něm dozvídám, a inspirativní pro mě je i zde zmiňované staré pravidlo, kterým se ve svém životě řídil: "pomoci každému, kdo si řekne, pokud je to v mých silách a ta pomoc stojí za to."
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)