O myších a lidech

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech 20. století pracovat na farmu do salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budou tam chovat králíky. Doba je hodně zlá - a nejhorší se teprve rýsuje. Ochranářský a prozíravý George správně tuší, že slaboduchý silák Lennie by nechtě mohl způsobit katastrofu... Světoznámá novela přináší působivý příběh, vystavěný na dialozích hrdinů, v němž osudové zlo nenávratně zničí idylickou touhu po klidném životě. O myších a lidech patří k nejhodnotnějším kratším prózám Johna Steinbecka. Toto dílo bylo úspěšně zfilmováno a odneslo si řadu nejvyšších ocenění....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277117/big_o-mysich-a-lidech-Ene-277117.png 4.44418
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Alpress
Originální název:

Of Mice and Men, 1937


více info...
Nahrávám...

Komentáře (534)

Kniha O myších a lidech

alef
04. října

Nešťastnou náhodou zpečetěný osud neovladatelné síly, která zabíjí, sen, který se rozpadá!
To je Steinbeckův příběh O myších a lidech. Stačí mu přitom k tomu necelá stovka stran, aby před vámi rozehrál příběh o přátelství, útrapách, samotě, vině, soucit a zodpovědnosti, … příběh o lidských touhách, přáních, o naplněných a nenaplněných snech a vizích.
Ještě než se do příběhu ale pustíte, stojí za to přečíst si báseň Roberta Burnse: Polní myšce, když jí básník vyoral hnízdo (přel. Václav Sládek); právě tady Steinbeck totiž našel inspiraci pro svůj příběh … Burns v ní rozjímá nad osudem myšky, kterou člověk na poli vyoral, ona tak přišla o domov a pryč jsou i všechny její plány o dobrém útočišti …

„Ty plachá, šedá myško malá,
ó, jak jsi ty se polekala!
Ne, netřeba, bys utíkala
tak o své žití!

Ta malá hrstka trávy, stlaní,
tě stála krušné namáhání. -
Teď vypuzena! za vše ani
ti nezbyl kout,
bys mohla přebýt sněhu vání
a nezmrznout!
Však, myško, také my to známe,
jak ostražitost často klame; -
plán nejlepší, jímž hlavu láme
si člověk, myš -
co z všeho zbude? - strasti samé
a bol a tíž.
A přec tvůj osud přešťasten!
Ty pouze víš, čím zraní den:
zrak můj však zpátky obrácen,
ó, teskno tam!
A přede mnou? - já hádám jen
a hrůzu mám!“

Spojitost mezi bizarní dvojicí George - Lennie a malou myškou pochopíte okamžitě, i oni jsou bez domova a touží spokojeně si žít, proto na svých cestách americkým západem v nelehkých časech krize vystaveni nouzi a nedostatku námezdně pracují za pár šuntů a přitom spřádají sny a společně plánují, jak a kde žít; i jim totiž chybí domeček – útočiště, místo pro klidné, svobodné a spokojené žití…
Ve chvíli, kdy se do příběhu pouštíte, jsou živořícími osobami bez domova a nacházejí se právě nedaleko města Soledad v jižní Kalifornii …
Lennie je mentálně retardovaný dobrotivý prosťáček a George je jeho jediným přítelem a taky opatrovatelem a ochráncem, mezi nimi se tak vyvinulo zvláštní pouto vzájemné závislosti …

„Fazolí máme pro čtyry,“ ozval se.
Lennie ho přes ohníček pozoroval. „Já je nejradši s kečupem,“ zatoužil krotce.
„Ten my ale nemáme!“ Vybuchl George. „Ty chceš vždycky akorát to, co není! Můj ty bože všemohoucí! To by byl život, kdybych byl sám! Práci bych vždycky dostal jedna dvě, a nebyly by žádný maléry.
Nikde žádnej malér, a posledního bych vždycky shráb svejch padesát dolarů a sebral se do města a tam bych si dával. U děvek bych to moh táhnout třeba do rána. Jíst bych moh jít, kam by mě napadlo, do ňákýho hotelu nebo do něčeho takovýho, a poručil bych si tam, nač bych si zrovna vzpomněl. A tak bych to moh víst měsíc co měsíc. Moh bych si koupit demižon whisky nebo zapadnout do herny a mazat tam karty nebo šťouchat piliár.“
Lennie si klekl, zadíval se přes ohníček na dopáleného George a obličej se mu zatáhl hrůzou.
„A mám co?“ Pokračoval George vztekle. „Mám tebe! Ty se na žádným místě neudržíš, a když dostanu místo, pokaždý o něj skrz tebe přijdu. Skrz tebe abych v jednom kuse harcoval z místa na místo. To by ostatně nic nebylo. Ale ty si pokaždý něco spískáš. Pokaždý něco vyvedeš, a já abych tě z toho tahal.“
Zvyšoval hlas a už téměř křičel. „Magore jeden prevítskej! Skrz tebe ani nevycházím z malérů. “
Připomínal teď malá děvčátka, která se jedno po druhém pitvoří. „Chtěl prej tý holce jen šmátnout na šaty - jen jí je pohladit, jako by to byla ňáká myš... No jo, ale jak to ona měla vědět, že jí jen chceš šmátnout na šaty? Ona uškubne, a ty držíš ty šaty dál, jako by to byla ňáká myš. Holka začne ječet, a my museli bejt celej den zalezlý v zavodňovací strouze, protože nás chlapi hledali, a za tmy jsme se museli vykrást a táhnout jinam. A tak to chodilo pořád - v jednom kuse. Říkal jsem si, moct tě tak zavřít do klece, a v tý kleci aby bylo ňákejch milion myší, aby sis opravdu přišel na svý.“

Tak takhle nějak to mezi tou nesourodou dvojicí je … prosťáček Lennie se ve světě prostě neorientuje a Georgeho údělem je hlídat ho a být mu „starším bráchou“, který ho bude chránit …

„Když voda takhle stojí, neměl bys z ní Lennie vůbec pít,‘ dodal odevzdaně. ‚Ale ty, když máš žízeň, tak by ses napil třeba z kanálu.“ …
„Tak tys to už zapomněl? Abych ti to říkal znovu! Jéžišikriste, ty jsi ale boží dřevo!“

… sami pak uvidíte, jak hodně je Georgova snaha vpravdě sysifovská …

„‚To víš, já nemám co dělat! Takhle bych ti moh vykládat celej život. Já ti něco řeknu a ty to zapomeneš, a tak bych ti to říkal pořád znova.“

… a jak moc je Lennie navzdory svému vzrůstu, spíš dítětem, než chlapem, jak hora …

„‚A teď mi budeš vrnět jako malý škvrně! Jéžišikriste! Takovej chlap jako hora!‘ A Lenniemu se začaly chvět rty a do očí mu vhrkly slzy.“

… a přesto jsou stále spolu …

„S náma je to jiný. … My si máme s kým promluvit a to dělá moc. My nemusíme vysedávat po putykách a rozhazovat tam šesťáky, jako takový, co nemají kam jít.“
Lennie mu skáče radostně do řeči: „Ale s náma je to jiný. A proč? Protože… protože já mám tebe – a o mě se staráš ty, a ty máš mě – a o tebe se starám já. Proto.“

… právě pro to!

Vzájemnost, skrze kterou lze vzdorovat všem příkořím života a osudu, fatálně nezměnitelného!
Toulat se totiž světem úplně sám vážně nestojí za nic!

Jak zjistíte v přirozeně (ve své podstatě) jednoduchém, realistickém a přesvědčivě vyprávěném hluboce lidském příběhu!

Rosana
03. října

Knihu jsem precetla behem par hodin, ale unesena jsem z ni buhvijak nebyla. Nepochopila jsem, co ji chtel autor rici.


Romcha
01. října

Nádherný příklad, že výborná literatura, dnes již kultovní klasika, nemusí být nijak obsáhlá, aby měla velkou vypovídající hodnotu. Jak lze na málo stránkách a krásným jazykem říci v krátkosti tak strašně moc.

ladyka
16. září

Klasika, z jejíhož konce mrazí, a která čtenáři umí proniknout až do morku kostí....

Maevie
13. září

Na stránky skromná knížka s příběhem, který překoná leckteré bichle. Steinbeckova známá novela je založena na dialozích, samotné místo konání je spíše jakýmisi kulisami, bez kterých by se čtenář neobešel. Na několika desítkách stránkách nám Steinbeck ukazuje, co vše mohou způsobit předsudky, rasismus i absence lékařské péče, ale i do jakých situacích a morálních dilemat nás může přivést přátelství.

essterkaa
10. září

Poměrně pomalý děj. I přes krátkost knihy mi přišlo čtení zdlouhavé. Bohužel mě kniha moc nezaujala.

netopýr088
05. září

čítal som v češtine, pred pätnástimi rokmi a teraz som sa k tejto dnes už klasike vrátil, a skúsenejší musím povedať, že je to stále výnimočná kniha, aj keď český preklad už trošičku zastaral... skúsim si to pozrieť po slovensky.

Eduarda
31. srpna

Velmi, velmi výjimečné. Podstatné věci tady už zazněly v mnoha komentářích... já si odnáším hlavně ohromné emoce. Napořád. A to málokterá kniha umí. Mistrovské ve všech ohledech.

1 ...