Renatecka komentáře u knih
Příjemná oddychovka ze současnosti, překypující mezilidskými vztahy. Kdybych knihu četla, aniž bych předem věděla, kdo ji napsal, myslím, že chlapský rukopis je tam tedy hodně hmatatelný.
Nejkrásnější obálka, jakou jsem za poslední dobu viděla, ale to je všechno. Obsah mě vůbec nezaujal a styl psaní pro mě nestravitelný. Možná někdy příště se k ní vrátím, ale teď ji po cca 100 stranách odkládám z důvodu, že ani po zhruba jedné třetině knihy se příběh pro mě jaksi nerozvíjí, stránky jsou pouze plné planých popisů a změti myšlenek.
Skvělý příběh, hlavně konec se mi líbil nejvíce - ten pohled na tehdejší zuřivou situaci s odstupem času. Pět hvězd nedávám z toho důvodu, že mi na stylu vyprávění něco chybělo, snad mi kniha místy připadala příliš rozvleklá? Štvalo mě, že se mělo rozhodovat o tom, jestli je ponechání si nalezeného dítěte dobré nebo špatné a chtěli je trestat, ale prapůvod - dav lidí proti Frankovi, který v loďce zemřel jen kvůli nim zůstal tak nějak promlčený. Hold lidi, no.
Krátký, hořký příběh smutného ne příliš dlouhého života v zahořklé době. Hold nevěra kvete a ovlivňuje lidské osudy v každé době. Mně se tento příběh líbil mnohem víc, než například tzv. mnohdy supermanské přemrštěné současné detektivky. Dávám 5 hvězd.
Naivňoučký příběh pro náctileté slečny. No ale i tak jsem knížku dorazila do konce, čte se velmi rychle, kapitolky jsou většinou krátké, takže čtení dost odsýpalo. Průměr, podruhé již číst nemusím.
Paní Mornštajnová je pro mě neskutečný objev, klenot všech spisovatelů. Hotýlek je druhá knížka, kterou jsem od ní četla a opět jsem nadšená. Propletený příběh, který líčí osudy lidí bez příkras, věcně, v době kterou popisuje prostě takovou, jaká tehdy byla, jak to hold leželo a běželo. Jsem hrozně ráda, že jsem tyto knihy objevila a teď už se těším na Slepou mapu.
Poutavé, zajímavé, ale hlavně strašně smutné. Tyto knížky s výpověďmi a zážitky z koncentráků jsou pro mě horrory (a ne kingovky). Vřele doporučuji k přečtení.
3,5 hvězdičky, kniha neurazí, ale ani nenadchne. Pro mě průměrné dílo hodné přečtení, ale podruhé už po ní nejspíš nesáhnu.
Tak a je to tady. První kniha, ze které jsem si normálně sedla na pr*el. Absolutní top, nejlepší, kterou jsem kdy četla. Poprvé, co mě mrzí, že nejvyšší hodnocení je zde pouze 5 hvězdiček, já bych teď zfleku dala nejmíň 100. Vřele všem doporučuji, těším se na další autorčina díla a hluboce před ní smekám.
Velmi čtivá knížka, mám ráda životní příběhy a navíc z tohoto prostředí islámských zemí. Happy-end se sice konal, aspoň pro Márínu, ale pro některé bohužel ne. Doporučuji k přečtení.
Celkem dobrá kniha, dobře se četla, ale s podobnými tématy se v poslední době roztrhl pytel. Poutavá zápletka, nicméně policie v tomto příběhu dost selhala a psychická krize Clema byla třešinka na dortu. Jednou přečíst stačilo, víckrát už po ní nejspíš nesáhnu.
Skvělá knížka s ponurým dějem. Matka Julie mi nebyla sympatická. Nepochopila jsem, proč si v cca 35 letech za každou cenu musela k sobě někoho pořídit, když si sama nebyla jistá a stejně se jí mateřství nakonec nevyvedlo. Podle mého názoru ve výchově jednoznačně chyběl i mužský faktor. Sama mi přišla taková labilní a chtěla se na výchovu dítěte (ještě ne jejího vlastního) vrhnout sama? Závěr byl poněkud zvláštní, za něj ubírám 1 hvězdu. Jinak se těším i na další autorčinu tvorbu, píše parádně.
Páni, brilantní dílko. Napínavé, zbytečně nenatahované, velmi čtivě napsané a příběh samotný opravdu mrazivý.
Nedočteno, v polovině ji odkládám. Kniha mě nebavila, čekala jsem s ohledem na recenze víc.
Skvělé téma, ale na můj vkus soudní případ dost rozvleklý na zbytečně moc stránkách (stálé opakování stejných faktů dokola). Jistě u této knihy nejde až tak o krimi zápletku, ale o přiblížení Aspergerova syndromu, ale rozuzlení případu se člověk dozví hned v půlce knihy a prakticky tak příběh i bez jakýchkoliv zvratů končí. 3,5 hvězdiček.
Mě se příběh moc líbil, kniha je neskutečně čtivá. A pokud jsou Potrhaná křídla podle recenzí nejslabší knihou Ruty Sepetys, tak už se nesmírně těším na Sůl moře a V šedých tónech.
Na knížku jsem se velmi těšila a když jsem v knihovně uviděla tu malou brožurku, tak jsem myslela, že je to žert, přečetla jsem v autobuse během dvou 20ti minutových jízd . Strohé, strohé, strohé. Tento příběh by se dal vylíčit a popsat úplně jinak. Knížka je prý určená pro děti, takže aspoň to tohle omlouvá. Části z Japonska mě úplně rušily, knížka má nějakých 115 stránek a skoro polovina je tam pátrání Japonky :/ A jak už bylo řečeno níže v komentářích, tak pro čtenáře o holocaustu začátečníky asi dobré, ale já jsem si připadala, že čtu přílohu časopisu 21.století.
Skvěle vylíčený hrůzostrašný životní příběh bez příkras. Knihu s podobnou tématikou jsem četla i loni na podzim (Hjok Kang - Tady je ráj) a stejně jak u ní, tak i u tohoto díla jenom přidávám komentář: Kdybych se někdy v příštím životě měla narodit v Severní Korei, ať se radši nenarodím vůbec :(
Smutný skutečný příběh. Takovou drsnou životní oddyseu se ani vymyslet nedá. Knížka mě moc bavila, občas mě málem i rozplakala, bylo mi malé holčičky Liesabeth hrozně líto, jak musela žebrat, krást a podobně, aby přežila. Ukradené dětství a na stáří ještě tehdejší dobové předsudky... Je mi z knížky smutno, ale jsem ráda, že jsem si ji koupila a přečetla.