rasputin komentáře u knih
V Bradavicích vás naučí čarovat. A nemusíte tam ani být. Stačí číst tyhle kouzelné knihy. Jak jinak si mám vysvětlit, že kouzlo, které jsem použil, skutečně zafungovalo. Ano. Knihu jsem si nedopatřením polil. Naštěstí jenom čirou vodou. „Dehydratum!“ vykřikl jsem. A kniha opravdu za dva dny vyschla. Že to trvalo tak dlouho, přičítám tomu, že jsem kouzlil bez použití hůlky.
,,Takže, zpívat pánové. Já začnu, vy budete opakovat. A hezky nahlas. A střílet a zabíjet. A kdo mi ještě umře, to je debil a nachčiju mu na hrob, jasný?"
.........a všechno ostatní už řekla Alef, takže není třeba cokoliv dodávat.
Ještě lepší Brak, než 1.díl. Už se těším na pokračování.
Opět musím poděkovat Čtenářské výzvě. Tuhle knihu mám doma už 20let a pořád jsem se nějak nemohl odhodlat. Ani nevím proč. Knihy Arthura Haileyho patří k mým oblíbeným a teď už i tahle. Naposledy nezklamal.
Ač jsem velký fanda Jacka Reachera, tak tady jsem trochu zklamaný. Na můj vkus je děj příliš rozbitý zbytečnými popisy. Například zdlouhavá scéna s hledáním kelímku od jogurtu na mě působila spíš komicky.
Strašně mi vadil styl psaní. Ani na konci knihy jsem si na to nedokázal zvyknout.
Thor Heyerdahl – Ve znamení Kon-Tiki. Od malička je to pro mě jen nesmyslný shluk písmen, který byl napsaný na hřbetu jedné z knih v knihovně u mojí babičky. Kolikrát jsem ten shluk písmen četl a kolikrát jsem měl tuto knihu v ruce. Nikdy by mě nenapadlo si ji přečíst. Po mnoha letech jsem jí znovu objevil v bedně od banánů v městské knihovně. Zdarma k rozebrání. Sáhnul jsem po ní jenom proto, že mi byla z dětství povědomá, ale zanedlouho přišla čtenářská výzva a téma „kniha s tematikou moře.“. Již několik knih mě oslovilo díky tomuto počinu a jsem za to nesmírně rád, avšak zatím největší překvapení mi přinesl právě tento cestopis. Děkuji čtenářské výzvě a děkuji Thoru Heyerdahlovi!
....ale posledních cca100stran je super. Večer jdu do dalšího dílu.
Na knize pana Kmenty se mi líbí, že jednotlivé kapitoly čísluje a i řadí podobně, jako Stephen King své horory. Ona to tedy není jediná paralela a jen doufám, že do voleb si tento horor přečte také pár "budelípistů".
"Do smutku mužů zazněl nářek dětský.
On, který často rozesmál nás k smrti,
svou smrtí nyní rozplakal nás všecky!"
Největšího z Pierotů jsem začal číst díky čtenářské výzvě, jinak bych asi v dnešní záplavě knižních titulů po této knize nikdy nesáhl. Nelituju a doporučuju. Posledních cca 30 stránek jsem četl při polední pauze v restauraci. Asi na mne musel být zajímavý pohled, když jsem ve společnosti mobilistů a tabletistů ve svých 44 letech bulel jak želva nad starou rozdrbanou knížkou. A k tomu papírovou!
Chcete zažít nikdy nekončící mejdan? Chcete si projet celý jůesej skrznaskrz? Chcete zažít bláznivý kousky s nespoutaným Deanem Moriartym? Začněte číst. Nečekejte žádný strhující děj, napínavé dobrodružství nebo drama. Jen v klidu čtěte a klidně si dejte jointa nebo skleničku bourbonu a nechte se unášet záplavou slov.
Krátké, krásné, něžné, poetické, lehce humorné a trochu smutné.
To feex8 - Názvy knih jsou někdy zavádějící, Horalka taky není o sušenkách a Soustroví Gulag není o mořeplavcích, ale představa, že by pan Horníček psal jakési cestopisy nebo turistické průvodce mě až dojímá. :-) Jistě by ho to samotného pobavilo. Proto je dobré si občas přečíst anotaci.
Takové překombinované a těžko uvěřitelné. Konec jsem sice přečetl jedním dechem, ale jen proto, že jsem se těšil, až to budu mít konečně dočtené. Přesně, jak píše rottovat. Chybělo takovéto to napětí, co nutí člověka číst dál.
Celou knihu jsem četl jedním dechem, napínavé až do konce, ale.......Předposlední kapitola, kde lump vysvětluje a poslední kapitola, kde náš hero Sean Reilly chce zúčtovat, však tuhle jízdu divokou jízdu trochu zbrzdily a zkalily. Ač byl celý příběh našlapaný a přesto uvěřitelný, tak závěr mě trochu zklamal a celé dílo deklasoval do kategorie "halyvůdských" pohádek. 70%
Po přečtení prvních pár stránek jsem si říkal, že si budu dělat poznámky, nebo že si budu zapisovat zajímavé myšlenky, abych se k nim později mohl vrátit. Pak jsem si však uvědomil, že bych musel opsat všechno. Autor zde krásně popisuje a shrnuje základní principy demokracie, kterou si dnes mnoho lidí, ale i politiků plete s anarchií. Popisuje, jaké nebezpečí se skrývá v populismu a v dezinformacích spojených s ignorací a ignorancí, popisuje naši společnost v dějinných etapách od TGM až po dnešek... Nejděsivější je závěr knihy, kde autor popisuje Zemanovy a Babišovy pokřivené osobnosti a zasazuje jejich činy a slova do kontextu doby. Občas jsem se musel zamyslet, co je děsivější. Kingovo To nebo stav naší společnosti, ovlivněné těmito dvěma pány v kombinaci s nevědomostí a strachem občanů, kteří jak houba nasávají populistické kecy a dezinformace dalších politiků? Kingovo To je fikce, byť popisuje skutečné lidské pocity, ale stav naší společnosti je v rukou každého z nás. Když si připomenu výsledky voleb, tak mám trochu strach, ale zůstávám optimistou.
Tuto knihu doporučuji všem!
Tak tuhle knihu by si měl přečíst každý dnešní politik. A nejenom český či slovenský. A nejenom přečíst, ale i přemýšlet o ní.