rajen komentáře u knih

Knihu mi půjčila kolegyně a mě se do ní moc nechtělo, ale zároveň se mi nechtělo ji vrátit nepřečtenou, tak jsem se do ní pustila, no a skončila jsem až někdy uprostřed noci, kdy jsem otáčela poslední stánku, zůstala s pusou otevřenou a nemohla další hodinu usnout. Mě tento příběh šokoval, nečekala jsem takový příběh, nečekala jsem, že někdo, kdo běží na olympijských hrách, může takto skončit. Autor popsal život Samii mistrovsky, jako by to psala ona sama. Těžko se vyjadřovat k uprchlíkům, ale jedno musím napsat. Už chápu, proč mají výraz štvané zvěře. Zvěří se totiž cestou stávají.. (nutno říct, že mluvím o době před velkou uprchlickou vlnou). Kniha mi také poodkryla konání olympijských her trochu z jiného soudku. A v neposlední řadě jsem se dozvěděla, jak žili obyčejní lidé v Somálsku v průběhu občanské války. Také jste si po dočtení pustili na netu záznam jejího závodu na OL v Pekingu? Určitě doporučuji k přečtení!!!

2 06.02.2017

Tato knížka mě moc neoslovila. Nevím, co na ní mělo být světoborného, že se stala bestsellerem. Nenašla jsem tam nic extra hlubokomyslného, a nepůsobilo to na mě ani jako klasický románek. Hrdinka tam sice našla svého hrdinu, ale vývoj tohoto vztahu je tam hrozně osekaný, jakoby jen tak na okraj v ději, který taky není celkem nic moc. Prostě u mě to není ani na ten průměr. To bych se musela jiným knihám omlouvat.

04.02.2017

Knížku jsem si vybrala, protože se mi hodila do výzvy a žádná další z mého seznamu v knihovně zrovna nebyla. Hodně mě odrazovala "duchařina" a přesvědčila jsem se, že opravdu nejsem cílovou skupinou takových knížek. Pasáže s duchem mě prostě nebavily, přišlo mi to nezáživné a spíš úsměvné než strašidelné, nedokážu se prostě bát smyšleného ducha. Ale jinak byl děj dobrý. Výběr doby, do které je román zasazen (první světová válka a španělská chřipka), oceňuji, o tom jsem příliš nevěděla a jala se pak dohledávat podrobnější informace. Stejně tak kult spiritismu, který v té době vládl. Člověk o tom něco okrajově tuší, ale díky knize se dozví více. Líbila se mi osobnost hlavní postavy. Kniha má super grafiku a nutno říct, že fotky tomu dávají atmosféru. Díky tomu nakonec dávám průměrné hodnocení. Myslím, že by příběh mohl fungovat i bez těch nemožných duchů a pak by to byl pro mě hodně dobrý román. Zápletka by se dala jistě vymyslet i bez toho.

03.02.2017

Hodně jsem se na tuto knížku těšila, ale nakonec mě zklamala. Četla se dobře, je napsaná příjemným jazykem, je i vtipná, jak anotace slibuje. Ale hrdinka mi prostě nebyla sympatická, nepochopila jsem ji, proč nebyla schopná před ostatními říct pravdu a raději ze sebe dělala blbce či opilce. Nedokážu ji obdivovat, jak vše zvládla, spíš mi to přišlo, že se chovala nezodpovědně a když už jí opravdu začalo téct do bot, tak naštěstí pochopila, že kvůli dětem bude muset umět fungovat i slepá. Chápu, že je to autobiografický román a není to smyšlené, přesto mě její osud kvůli jejímu chování příliš nezasáhl. Ale aspoň vím, že ne každý se dokáže postavit takovému osudu rozumně.

03.02.2017

Tuto knihu mám už od loňských vánoc v knihovně a stále jsem ji odkládala, díky výzvě přišla konečně na řadu. A byl to velký čtenářský zážitek. Četla se mi přitom docela těžce, není to kniha na odreagování a oddech, dokonce se ani nedá moc číst, když kolem vás poletují děti, takže jsem si ji vychutnávala jen po večerech. Nad touto knihou budete hodně přemýšlet. Najdete v ní hodně myšlenek, úvah a témat, málo přímé řeči. Musím říct, že po přečtení jsem nemohla asi tak dvě hodiny mluvit a přemítala jsem nad všemi rozhodnutími, která tam padla. Knížka mě hodně zasáhla. Nad charakterem soudkyně a jejími právními úvahami smekám, přestože jsem s jejím jednáním v jedné věci nesouhlasila a nejšpíš bych udělala to, co ona ne (její nečinnost přičítám její bezdětnosti, kdyby dítě měla, myslím, že by více pochopila, jak by její odpověď byla důležitá).
Bude mi chvíli trvat, než se začtu do další knížky a než tuto pořádně vstřebám. Cítím potřebu knížku poslat dál a diskutovat o ní, daruji ji (no, spíš půjčím) kamarádce (soudkyni) a těším se, až si o ní budeme povídat.

3 03.02.2017

Knižku jsem měla vybranou do loňské výzvy, ale nestihla jsem to. Nicméně jsem na ni v knihovně zrovna narazila a tak jsem ji nakonec přečetla i tak. A jsem tomu velice ráda. Kniha mě bavila od začátku až do konce. V anotaci jsem se dozvěděla, že hlavní hrdina předčítá ve vlaku stránky, které zachránil před záhubou, má přítele, který přišel o nohy a sbírá je po kouskách zpátky.. Říkala jsem si, co to bude, snad i nějaké nadpřirozeno, ale ono ne. Vyklubal se z toho moc milý příběh obyčejného muže, který je ale přece jen neobyčejný. Vše se pomalu odkrývá a mě se to moc líbilo. (škoda, že někteří tyto skutečnosti vyblábolí v komentáři, ještěže jsem je nečetla předem, měla bych knihu zkaženou). Deník Isabelle nemá chybu. Ano, působilo to na mě jako moderní pohádka. Nevšední styl i příběh, humor i vážná témata. Konec plný naděje. Určitě doporučuji.

7 26.01.2017

Knihu jsem měla vybranou do výzvy 2016, ale nestihla jsem to. Nicméně se mi hodí i do té letošní, tak jsem se do ní s radostí pustila. Ale bohužel mě zklamala. Hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický. Jeho chování mi přišlo takové divné, vůbec všechny ty vztahy tam. Měla jsem se dozvědět, proč odjel, ale ani to nemělo nakonec žádné jasné rozuzlení. Zvláštní styl psaní i dialogy. Označování jedné postavy stále jako "matka mé dcery" mě už od poloviny dost iritovalo, ta postava měla jméno! Děj byl sazazen do jakési země na jihu a vadilo mi, že není řečeno do jaké. Vím, že to nemá bůhvijaký význam, ale chybělo mi to tam a dodávalo na nedůvěryhodnosti. Sbližování hlavního hrdiny s dcerou je sice krásné, ale není to tam nějak moc naivní? Někdo, kdo má 22 let a vše mu hned jde, devítiměsíční dítko je tak dokonalé, že za 4 týdny ani nezapláče a dělá vše tak jak chce dospělý, chodí a odkouká modlení.. no, zrovna devítiměsíční dítko doma mám a nad čtením těchto pasáží jsem se musela usmívat. Za sebe nemohu doporučit.

1 26.01.2017

Tak tato knížka byla velké překvapení. Sáhla jsem po ní kvůli čtenářské výzvě (ze seznamu co chci číst) a jsem tomu velice ráda. Dýchalo to minulými časy, pohádkovou krajinou, poezíí a především velkou dřinou. Och, jak jsem ráda, že žiju ve své době. Na Františku nelze nahlížet dnešní optikou, v té době si ženy tolik nevěřily a jestliže neměly postavení, dokonce ani ten majeteček v podobě vlastních šatů, tak těžko mohly vzít ze dne na den osud do vlastních rukou a postavit se lidem jako byla Rozína a Jura. Měla jsem už ke konci strach, že to Františka vzdá, ale byla jsem hodně překvapená. Tento román budou určitě citlivěji vnímat matky. Mateřství je pro Františku v podstatě ten nejtěžší úděl. Užila jsem si to skvělé valašské nářečí. Kde ho dnes v takové podobě uslyšíte?

7 26.01.2017

Moc pěkné čtení. Sice jsem zrovna neměla náladu číst příběh se střídáním časových rovin, ale ta knížka je tak dobře napsaná, že mi to po krátkém začtení přestalo vadit a úplně mě pohltila. Doporučuji.

26.01.2017

Knihu jsem brala naslepo v knihovně a po přečtení mě udivilo, jak nízké má hodnocení. Mě totiž docela hodně sedla. Líbilo se mi prostřední antikvariátu, úplně jsem si při čtení dokázala vybavit tu "vůni" knih a prachu. I příběh se mi líbil, tak jak byl a neměla jsem potřebu ho nějak měnit po svém. Děj jednoduše plynul jako život. Kondolence, která je v knize, mě hodně zasáhla a opsala jsem si ji, protože takhle nějak bych si představovala slova útěchy, která bych potřebovala být v takové situaci.

2 26.01.2017

Jednoduchá, nenáročná, lehce naivní četba. Obal tu knížku naprosto vystihuje. Sladký a růžovoučký, u této knížky netřeba nijak myslet a happy end zaručen. Komu to vyhovuje nebo zrovna potřebuje mezeru mezi něčím těžším, tak doporučuji. Kdo hleda v knize přece jen něco víc než jen sladký románek, tak ať hledá dál.

1 26.01.2017

Tak toto se hodně nepovedlo. Kniha mě vůbec nebavila a několikrát jsem už přemýšlela, že ji nedočtu. Ale to já nedělám, takže jsem statečně dolouskala až do poslední stránky. Přišlo mi to, jakoby autorka okopírovala původní román a co se jí nehodilo do moderní doby, tak nahradila dnešními vymoženostmi. A ani toto neudělala dobře. Nahradit koňský povoz fordem bohužel nestačí. Tím, že jména zůstala stejná, je román předvídatelný od samého začátku (to asi i tak, ale aspoň chvíli by trvalo, než se kdo z koho vyklube). Dialogy místy působí jako z přeminulého století. Kdybych neznala originál, tak to na mě působí jako hloupoučký a naivní červený románek, který nemá s dnešní realitou nic společného. To jako opravdu by v dnešní době zajímalo matku tří dcer, s kým chodí a už jí bylo putna, za co zaplatí bydlení a jestli si dodělají školu a hovořila by s fotkou zemřelého manžela? Opravdu by nějaký milionář nabídl čerstvě dostavěný dům nějakým příbuzným o kterých dosud nevěděl? Nene, tomu se fakt nedá ani snažit věřit. Autorka si vzala na sebe příliš velké sousto, ale nevypořádala se s tím dobře. Zasazení do dnešní doby chtělo daleko více propracovanosti. Takto mi to přijde opravdu jako jen laciné vykradení díla. Jane Austinová se musí v hrobě obracet.

Knížku jsem si vybrala podle obálky, která je fakt povedená. Pak jsem zjistila, že je od autorky Ztracené manželky a zaváhala jsem. Tu jsem hodnotila průměrně, viz komentář. No ale nakonec se konalo příjemné překvapení a hodnotím rozhodně lépe než Ztracenou manželku, protože pro mě byla prostě o hodně lepší. Hodně čtivá, líbila se mi moc exkurze do uměleckého světa hudebníků a příběh Angela mě vzal za srdce. Konec se možná zdá být takový tuctový, ale dovedu si představit, že by to tak mohlo být, často se v životě stává, že si dva ranění lidé na sebe jaksi zbydou.

3 18.01.2017

Unikátní kniha. Unikátní lidé, unikátní zachování korespondence, unikátní obraz života v gulagu a poválečné Moskvě. Koho zajímá toto téma, nevím, jestli najde lepší knihu. Je o lásce dvou lidí, která překonala válku i gulag. Nevěřícně kroutím hlavou, co se v Rusku v té době dělo a jak to tito dva lidé všechno zvládli. Kniha se čte jako román a já si stále musela připomínat, že nejde o román, ale o skutečné lidi a není na tom ani špetka fikce. Autor udělal velký kus práce.
Po dočtení jsem zůstala zírat do prázdna a říkala jsem si, kdo dnes by byl ochoten tolik pro lásku udělat?

3 18.01.2017

Pěkná kniha. Vzala jsem si ji v knihovně naslepo bez toho, abych četla recenze zde. Dle anotace se mi zamlouvala, tak jsem se do ní pustila. A čím víc jsem četla, tak jsem si říkala, co to je? Já teda nemusím žánry jako sci-fi a fantasy, tak jsem z toho už začínala být rozpačitá, když přišel závěr a ten dal knize úplně jiný rozměr a hloubku. Celkový dojem je tedy výborný a nebojím se knížku doporučit. A pokud byste na tom byli jako já, tak radím, nevzdávejte to a dočtěte.

1 18.01.2017

Toto je kniha přesně dle mého gusta. Krásný příběh, čtenář prožije s hrdiny kus života, postavy jsou krásné vykreslené, román má hloubku, neskutečnou atmosféru a v neposlední řadě je historické pozadí věrné skutečnosti jak jen to jde. Takové knihy zbožňuju a jsem ráda, že jsem se k této dostala. Oba hrdiny jsem si zamilovala hned od začátku, dozvěděla jsem se toho hodně o internačních táborech pro japonce v Americe během druhé světové války. Toto je knížka, která se mi z paměti jen tak nevymaže a její hrdiny mám v srdci napořád. Jednoznačně maximální hodnocení a velké doporučení všem.

3 11.01.2017

Tuto knížku jsem si vybrala v rámci výzvy 2016, jinak povídky nečtu. No a ověřila jsem si, že povídky nejsou opravdu můj šálek kávy. Nebaví mě začínat ve stejné knize co chvilku znovu od začátku. Ráda se do děje ponořím a prožívám s hrdiny kus života. Tyto krátké úrývky prostě nejsou pro mě. Nicméně, četly se mi dobře. Některé dokázaly opravdu pobavit, jindy se už konec dal tušit hodně předem. Nakonec jsem ani nestihla knížku zařadit do výzvy, škoda.

11.01.2017

Velmi sladká a velmi čtivá. To jsou asi tak hlavní dvě charakteristiky této knihy. Příběh skoro jako z harlequinky, ale opravdu pěkně popsaný. Nic hlubokého bych v něm nehledala. A to mě u této autorky překvapilo. Četla jsem od ní zatím jen Než jsem tě poznala a ta byla o hodně lepší, i když taky tak trochu brnkačka na city. Nicméně psát umí a rozhodně tuto knihu nekritizuji, je to prostě taková klasická romantická oddechovka. Pro ty, co to rádi sladší.

1 11.01.2017

Já jsem si tuto knížku hodně užila. Netušila jsem, že má být pro děti a dospívající a ani mi to tak nepřišlo. Styl psaní je podle mě odpovídající vypravěči, někdy jsou tam myšlenky tak hluboké a krásné, že bych typovala klukovi let daleko více. Přestože mám pubertální věk za sebou, dovedla jsem se do hlavního hrdiny vcítit a pochopit jeho jednání. Rozhodně doporučuji.

4 11.01.2017

Asi jsem špatně pochopila anotaci a tak jsem měla od knížky jiné očekávání. Myslela jsem, že je o vztahu dvou lidí, jejichž kulturní rozdílnosti nepřejí jejich vztahu. Ale ono je to jinak. Jeden miluje a druhý má "jen" rád. Amélie mi nebyla moc sympatická, působí na mě dost frackovitě, arogantně a "vychcaně". Celá knížka je jen o tom, jak jejich vztah vznikl, jak probíhal a jak dopadl. Nahlédnutí do japonské kultury je skromné, i protože hlavní hrdina není ani tak typický japonec. Nevím, co tím chtěla autorka vlastně říct a předat, prostě popsala část svého života, ale já v tom další přínos nad rámec tohoto nevidím. Knihu jsem četla v rámci výzvy a váhám, zda-li si přečíst ještě něco od této autorky, přestože mě původně velmi lákal i její titul Strach a chvění.

1 11.01.2017