PosPol komentáře u knih

S pravdou ven! Jste tým LOKI, nebo THOR? Já jsem tým Loki forever. A proto jsem nadšená z knihy od Terky, která skvěle poukazuje na těžké nepochopení tohoto severského boha.

Severskou mytologii zná snad každý, i ti, co doteď žili v jeskyni, ó můj Ódine, každý známe takové lidi! Ale tahle kniha vypráví ten příběh jinak. Podán je prostřednictvím lehce výstřední Agáty, která se protlouká životem a jen co se tak trochu postaví na nohy, vzápětí jsou jí podlomeny přítelem, který se rozhodne v lese ji zastřelit. Jen co překoná jednu katastrofu, přijde vzápětí druhá srážka. Doslovná. A to rovnou s bohem....

Začínám mít pocit, že kdyby autorce knižně vyšlo úplný hovno a jen ho obalila mašličkou, tak si pro něj stejně poběžím. Její svérázný, často nevkusný a ironický humor miluju. Postavy se nikdy nechovají tak, jak bych čekala, takže až do posledních stránek jsem nevěděla, jakým směrem se nitky osudu vydají. Ostatně OSUD je zde primárním prvkem - lze, či nelze jej ovlivnit? A je dobré znát svoji budoucnost, či je lepší blažená nevědomost?

Každý svět potřebuje záporáky. A Loki se přímo nabízí, jako bůh lsti a falše. V kombinaci se svéhlavou Agátou vznikne velice nestabilní výbušná směs. Chválím propracované charaktery, bohové jsou zde jedna otravná a nadutá cháska, včetně Thora či Ódina. Musím říct, že jako někdo, kdo má hlavu plnou marvelovské severské mytologie, se mi na začátku kroutily prsty na nohou. Zrzavý Loki? Ódin jako vypasený dědula? Zlé valkýry? Inu, pokud se nedokážete oprostit od pohádkových příběhů Avengers, tak se na knihu vykašlete....

Všem ostatním knihu doporučuji. Ve větvích Yggdrasilu je svižný, originální příběh plný božského chaosu, marnotratných válek, podivných stvoření, nechutných detailů, to vše podané humornou formou s kapkou nadsázky a špetkou srdceryvných okamžiků s přesahem. Hodnotím 5/5* a děkuji nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy.

5 17.03.2024

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem se jako milovník koček moc těšila. Po dočtení však zbyla jen hořká pachuť zklamání. james se prezentuje jako bezdomovec, přitom na ulici v podstatě nebyl. Má byt a živí se jako pouliční umělec. Když najde kocoura před svými dveřmi, jako feťák upínající se ke každé naději v něm spatří zázrak a novou šanci. Dosud žil z ruky do huby, ale když si nechá Boba, má najednou zodpovědnost i za něj.

Většinu knihy bere metadon, ale nijak se o užívání drog nerozepisuje. Ono celkově se James popisuje jako ten největší chudinka pod sluncem, kterému všichni jen ubližují. Největší problém jsem měla v jeho přístupu ke kocourovi. A odráží to můj pohled na bezdomovce a narkomany a jejich zvířata - ano, můžou je milovat, ale nikdy jim nezajistí dostatečnou péči! A když budete krvácet, tak pohlazení po hlavičce vás asi nespasí. Skvělou ukázkou bylo, když kocour zvracel skoro až do bezvědomí a James si neustále obhajoval, že to je ještě dobré a na veterinu nešel.

Kniha je literárně slabá, nebýt kocoura, nikdo si jí ani nevšimne. A tak je dobrá především jako ukázka pokrytectví nás lidí - příběh feťáka nikoho nezajímá, ale dej na obálku kočku a lidi ti utrhají ruce! Zároveň James romantizuje bezdomovectví, kdy lidé nejen v Londýně často ani nemají na chleba, ale on našetří během pár týdnů 500 liber? Kdepak, další díly si nechám rozhodně ujít. 1* dávám jen kvůli kocourovi...

1 15.03.2024

(SPOILER) "Nakonec se z těch, kteří jsou nám nejbližší, nějakým způsobem stanou naši nepřátelé, ať už dobře míněnou láskou, lhostejností, anebo tím, že žijeme dost dlouho na to, abychom se pro ně stali zápornými postavami..."

Tuto knihu netřeba představovat, bourá celosvětové žebříčky. Zaslouží si ale takový hype kolem? NE! Za mě rozhodně ne...

Violet se chce stát písařkou, ale její despotická matka ji donutí přihlásit se ke kvadrantu jezdců draků. Ti jsou nadmíru krutí a nemilosrdně spálí na popel každého, kdo se jim bude zdát slabý, nebo křehký. Vivian je obojí, přesto dokáže zvítězit tam, kde zkušenější a lepší selhávají.

První polovina knihy mě neskutečně bavila. Svižný příběh hned od první stránky, nemilosrdné prostředí dračí akademie, násilí, podlé zrady a v kontrastu s tím nečekaná přátelství. Jenže pak převážila romantická linka a tím pro mě Čtvrté křídlo začalo ztrácet půvab a kouzlo.

Nadále číst jen na vlastní nebezpečí, obsahuje nějaký ten SPOILER!

Mělo to být enemies to lovers. Jenže žádnou nenávist jsem necítila, jen neustálé "spalující" a "žhavé" pohledy. Violet je fyzicky slabá, malá a má nějaké blíže nespecifikované tělesné omezení, ale i přesto dostane toho největšího draka a k němu ještě naprosto vzácného zlatého draka? Když celá jezdecká akademie je o tom, že se draci nespojují s nikým slabým? Důvodem má být duševní síla Violet, ale tu jsem tedy příliš nezaznamenala.

Další co nechápu je, že když mají sex draci, jezdci jsou tak nadrbraní, že by se vrhli i na hastroše na poli. Chybí vysvětlení, proč to tak vůbec je? Přišlo mi to dost úchylné. Draci jsou popsaní krásně, detaily fungování celé akademie a okolního světa ale dost chybí. Violet se má také stát nejsilnější postavou knihy, ale kvůli své fyzické indispozici se ani neudrží na svém drakovi. Dostane jako jediná sedlo. Ale proč sakra ostatní musí létat na tvrdých šupinách, když by mohli mít funkční sedlo, které by je v boji zvýhodnilo?

Poslední výtkou jsou sexuální scény. Věty typ: "Udělej se pro mě", nebo: "Cítím se uvnitř tebe tak dobře" jsou nejvíce antisexy, už chyběla jen mušlička a jeskyňka. Druhá polovina knihy se motá kolem chci ho/on mě nechce, nechci ho/on mě chce. Nezachránila to ani poslední věta knihy, protože něco podobného jsem čekala. Kniha není YA, ale spíše NA nebo Adult, takže bych očekávala trošku úroveň.

Ve výsledku kniha určitě není špatná a stojí za přečtení, už jen kvůli drakům. Kdybych je ale odstranila, zbyde jen průměrná kniha, o které si za měsíc nebudu pamatovat vůbec nic. Hodnotím 3/5* a děkuji Humbook za poskytnutí knihy.

3 14.03.2024

Canc je na trhu chvíli, ale už ukazuje, jak skvělé věci dokáže vytáhnout na světlo boží! Kniha Na neVěčné časy je sbírka 8 povídek plných magie, romantiky, koketování s bohem a démony, či smrtí, zkrátka takový mišmaš magického realismu. Objevují se jak známá jména Tereza Kadet Kadečková, Marie Domská, Rosana Zvelebilová, Alexandra Soldánová nebo Rina Vevesi, tak i pro mě zcela neznámá.

Kniha je graficky hotový poklad! Je oboustranná, začít číst můžete z obou stran vazby, kterou zdobí rovnou dvě nádherné obálky. Jak už to v antologii bývá, tak některé povídky jsou boží, některé slabší. Ale to miluji na antologii! Nevíte, o čem povídka bude, jaký bude průběh a jak skončí? Podaří se autorovi na pár stránkách vykreslit svět? Budou postavy dostatečně propracované? Nebude působit zápletka kýčovitě? To už musíte zjistit sami.

Vyzdvihla bych dvě povídky, které mě naprosto uchvátily a nutně bych potřebovala celou knihu! Tou první je Kdo neumí milovat od Marie Domské, kde se nám po zemi pohybují démoni převtěleni za sexy bytosti a svádí hříšné duše. Ale co když se takový démon potká s čistou, nehříšnou duší? Marie už v Sivé krvi ukázala, že umí psát poutavě a mě tak moc mrzel blížící se konec povídky...

Druhou povídkou, která mě nadchla, je Pět otázek od Terky Kadečkové. Autorka má podobně nevkusný humor jako já a věřím, že se taky často svým vtipům směje sama. Takže kombinace mafie, mordování lidí a zároveň sarkasmu a ironie? Jop, tohle je něco, co jsem vdechla jak babiččinu kremroli!

Hodnotím 4/5 a jsem ráda, že jsem se opět obohatila "novým" typem literatury, protože povídky pro mě dříve byly něco, co mi přišlo nudné.

6 12.03.2024

Věk doporučeného čtenáře knihy Vřesová můrka převyšuji tak trochu o destítky let. Ale víte co? Tuhle bych si s chutí přečetla i na smrtelný posteli s protézou ve skleničce a hůlkou vedle. Už dlouho mě žádná kniha tak nenadchla, abych u ní áchala, nostalgicky vzdychala a připitoměle se usmívala...

Příběh formou komiksu o jedné malé, bojácné, vřesové můrce, která si myslí, že je na světě jediná a den za dnem se pohybuje jen ve známém prostředí - na vřesovém paloučku. Vše se změní ve chvíli, kdy potká druhou můrku a ta jí ukáže, že svět se neskládá jen z jednoho paloučku. Pomůže jí také porazit strach z neznámého a prožijí spolu pestrá dobrodružství, včetně těch nebezpečnějších. Což je dalším plusem knihy - nenásilnou formou poukazuje na fakt, že život není jen růžový a překážky stojí za překonávání.

Jediné co mě mrzí je rozsah, brala bych aspoň 300 stran. Před autorkou Oksanou klobouk i s bradou padá až na zem. Za srdce chytající, detailní a něžné kresby, smysluplný a hodnotný příběh. A jak knihy nesbírám a většinou po přečtení posílám dál, tak u téhle jsem věděla už před otevřením, že mi bude hrdě zdobit knihovnu a čekat na další skvosty od autorky.... Hodnotím 5/5* a doporučuji všem, kteří mají děti, nebo v nich dosud zůstala alespoň špetka dětské dušičky. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

3 08.03.2024

Josef alias Goblin měl našláplou skvělou kariéru autora, jenže se rozhodl, že nebude psát žádný mainstreamový brak, ale pořádnou literaturu! Tedy rozuměj horor. Ačkoliv jeho posedlostí trpí celá rodina, přesto má krásný vztah se svojí dcerou Kristýnou. Není tak divu, že jí jeho smrt zasáhne.

Pecha zase jednou něco napsal! Bizarní, nechutné, ujeté dílo s heslem #tonevymyslíš... Vtipná jednohubka na zkrácení upršeného odpoledne, ve které opět nechybí odkazy na klasiku nejen v hororovém žánru. Objeví se Kotleta, Hartl a další, na kterých Goblin nenechá nit suchou. Ale na Kinga! Na toho mu nesahejte!

Zmínky o Goblinových dílech, která bych nutně potřebovala, jako například o upírce, co vysává mužské oběti skrze vagínu, či příběh o vyvržení policisty řitním otvorem. Nebo dílo s názvem Stará má v prdeli plamenomet. A u toho bych poslouchala Goblinovy skladby Smích uťaté hlavy, Tlející hudba močálu či Symfonie prokletých duší. Třešničkou na dortu je, když se dcera sjede s otcem pomocí LSD a užívaj si parádní trip. Oceňuji kromě prvoplánové brutality i zapojení psychologie postav a jejich morálních dilemat.

Autor umí a jistě se můžeme těšit na další šílená a opovrženíhodná díla a jsem moc vděčná, že vzniklo nakladatelství, které dává prostor i takové literatuře, protože i ta má své místo na trhu. Za mě byl konec příběhu trochu zbytečně překombinovaný, ale jinak nemám výhrady a rozhodně doporučuji k přečtení. Hodnotím 4,5/5* a děkuji GD za poskytnutí knihy.

3 07.03.2024

Alice má těsně před svatbou. Milující přítel, skvělá práce a úžasní kamarádi. Co by si člověk mohl více přát? Jak už to ale v životě chodí, po období slunečna přichází mračna. A že z těhle mraků šlehají nemilosrdné blesky! Najednou se z partnera stává šílený psychopatický násilník a jsme svědky klasického kolotoče násilí - ale on už to neudělá, on to tak nemyslel, on se změní...

Kapitoly se originálně střídají - ob jednu je vždy současnost po rozchodu s Davidem a druhá linie je minulost, kdy začne postupně vyplouvat špína a drsná psychická manipulace. Alice se nakonec odhodlá k útěku na vesničku, kde trávila čas jako malá u babičky a nostalgická vůně muškátů a povidel jí na chvíli dovolí zapomenout na dosavadní útrapy. Jenže jak se říká - na posraného i hajzl spadne a tak Alici čekají další rány osudu. Ustojí je?

Musím říct, že jsem čuměla jak tele na nový vrata, knihu totiž autorka napsala v pouhých 17 letech! Za to rozhodně klobouk dolů. Bohužel se to odráží na příběhu - celý je předvídatelný, místy patetický, často neuvěřitelný a nejvíce mu uškodila "délka". Takhle náročné téma nacpat do 120 stránek je obtížné i pro zdatnější spisovatele a spouta věcí byla neukončená.

Asi největší problém jsem měla s Davidem, jeho chování mi často přišlo nelogické a to i vzhledem k jeho stavu. Rozhodně jde ale o zajímavou knížečku, svižně a poutavě napsanou a stojí za pozornost. Autorka má rozhodně potenciál! Hodnotím 3/5*.

06.03.2024

"Nadávaj mi, Lacika, len mi nadávaj... ty smilník, kurevník..." Slovník mala naozaj vychytený a Laco si ani neuvedomoval, že odkedy obe ženy pozná, tiež ostošesť hreší.
"Najpr ma dobre pomágaj, pocapkaj, môžeš ma aj nabiť a potom ma pokefuj. Veď ti to robí dobre! No tak, nedaj se prosiť!"
"Však sa nedám, ty hnusoba jedna!"
"Ja že som hnusoba!" uštipla ho do zadku. "Ty debil neukojený!"

Laco má všechno. Nádhernou ženu, krásný barák, vysněnou dílnu a svoje milované psy. Jenže pak uvidí na silnici šlapat Blanku a v tu ránu převezme řízení mozku jiný orgán... A tak můžeme sledovat sešup úspěšného padesátníka až na dno společnosti.

Blanka je prostoduchá dívka, které vlastně ani nevadí šlapat, hlavně když z toho jsou dobré prachy. Nemá problém střídat si chlapy se svojí matkou, však ta ji k řemeslu přivedla. Laco se rozhodne spasit je obě a protože mozek má v tuto chvíli ve stavu hibernace, začne tajně vybírat peníze ze společného účtu a domů chodí už jen pomazlit své vlčáky.

Ve chvíli, kdy se nastěhuje k Blance a její matce začne jakási bizarní prapodivná trojka, chvílemi jsem nestačila zírat. Bohužek autorka často skáče v čase, kde se občas zapomene a příběh je zbytečně natahovaný. Je zde i dost zbytečných postav, působících jako takové podřadné křoví. Těšila jsem se na prostředí prostituce, to je sice dobře zpracované, ale je ho pomálu.

Knihu bych asi spíše doporučila starší generaci, ostatně autorce bude 75 let. Dějová linka je vláčná, občas až nudná, jde spíše o takový odlehčený román o muži, který má 80 % štěstí a když najde těch zbývajících 20 %, přichází krutá realita a probuzení. Asi nejvíce bych vyzdvihla výstižnost předsudků a především proměnu Laca. Konec jsem četla 3x, protože jsem měla pocit, že mi něco uniklo. A tím autorka dílo povýšila, protože je skvělý!

Hodnotím 2,5/5* a děkuji nakladatelství Naše vojsko za poskytnutí knihy.

01.03.2024

Moje již třetí kniha od autorky. A zatímco Svědectví jsou rozhovory a Mezi dvěma Kimy zážitky Niny, u Severky se prolíná skutečnost s fikcí. Už to mi vadilo. že jsem vlastně nevěděla, čemu věřit. Rozhodně bych ale nesnižovala hodnocení, jako někteří čtenáři, že je tam MOC násilí.

Naopak. Vzhledem k obtížnosti dostat se z KLDR a faktu, kolik to stojí peněz, tak se přes hranice dostane většinou jen střední a vyšší třída. Nemáme absolutně ponětí, co se tam děje. Proto soudit příběh jako takový je nesmysl. Stejně jako soudit Severku, která rozhodně není kladnou postavou. Jenže vyrůstat v takovém prostředí, byli bysme jiní? Čtení mě bavilo, bohužel pokulhává literární úroveň, škoda, že kniha neprošla větší redakcí. I tak ale rozhodně doporučuji k přečtení, 3,5/5*.

2 01.03.2024

Kde začít? Valérie je černá holka, která se narodila bílým rodičům. V době komunismu to není příliš skvělý start do života. Jenže svojí laxností a uprdelismem jde průs... ehm, průšvihům naproti. Často kalí tak, že se vzbudí v náručí někoho, koho vlastně ani moc nezná. Sex má ráda a orgáče ještě více. Nevadila by mi hovorová čeština, kdyby ale text nebyl chudý na slova a tím pádem se neopakovala pořád dokola.

Kniha je protkaná břitkým humorem, ale říkám to pořád - napsat vtipnou knihu je to největší umění. Mně tento druh humoru nejen, že nesedl, ale drásal mi nervy a občas jsem měla chuť spáchat sebelobotomii pletací jehlicí :D. Už jsem ji skoro držela v ruce pokaždé, když tam byla formulka - nasr... ehm, frustrovaná. Srač... ehm, průšvih. A další. Vtipné to bylo jednou. Po 9387362 opakování už nepomáhal ani hluboký nádech a výdech.

Kniha je taková oddechovka, je ale vidět, že text neměl příliš korekce a redakce, ačkoliv jsou i mnohem horší. Přečtete ji za odpoledne, prožijete život jedné exotické krásky, která neví co sama se sebou, natož se svým životem. Zápletka ke konci byla tak absurdní a překombinovaná, že vlastně ani nevím, co více k ní říct. Co knize rozhodně ubližuje je anotace, která moc neodpovídá kontextu celé knihy...

Škoda i nevyužitého potenciálu ohledně rasismu, s tím se dalo pohrát mnohem více. A toho sexu tam nakonec vlastně ani tolik nebylo. Za mě je to 2/5*.

29.02.2024

"Svitek se přestal ovládat a ženu 16 ranami sekerou umlátil, přičemž jí prakticky oddělil hlavu od těla. Poté si všiml, že se budí i dcery, a proto na ně také zaútočil. Tu, která byla blíže k němu, udeřil třikrát a druhou čtyřikrát. Pohled na krev ho silně sexuálně vzrušil. Kuchyňským nožem, který si donesl z vedlejší místnosti, otevřel manželce trup od břicha po krk a levou rukou z něj vytrhal některé vnitřnosti, které házel na podlahu za sebe. Potom jí odřezal prsy, které pohodil na zem. Z těla vyndal i 6 měsíců starý lidský plod, který rozřezal žiletkou...."

Ne, není to ukázka z knihy. Je to popis reálného zrůdy - Štefana Svitka, horehronského rozparovače z Wikipedie. Mark E. Pocha se tento příběh rozhodl zbeletrizovat a o to děsivější kniha je, protože někdo takto brutálně zvrácený existoval...

Příběh se skládá z chvilek, kde mladý děcka chtějí jen chillovat, zevlit, kalit a hulit, kluci chtěj pořádný roštěnky a všichni mluví tak, až se vám kroutí prsty na nohou. Konrastně k tomu jsou pak přidané nechutné detaily odporného a zdánlivě bezdůvodného násilí, často až poeticky popsané a o to bizarněji působící.

Ono násilí ale není bezdůvodné, naopak s každou retrospektivní vzpomínkou na dětství čtenář začíná chápat, že Bestie se v chlapci ukrývala mnoho let, bobtnala, hromadila se v něm zášť, spalující a lepkavá jako černočerná smůla. Dokonale protichůdné pocity, kdy litujete dítě pod rukami násilného otce, ale zároveň nenávidíte jeho dospělou verzi. Při čtení mě mrazilo z reálnosti a uvěřitelnosti celého příběhu. Takové věci se dějí. Včera. Dnes. I zítra...

Když to srovnám například s Utrpením těla, což je jen solidně napsaný bizár, Bestie je takřka umělecké dílo. Skvěle navazující pasáže, dokonalé vyzobrazení, jak se z nevinného dítěte stane Bestie a jak jedno slovo může spustit lavinu zvrácených událostí. V knize je zoofilie, pedofilie, nekrofilie, plus autor mluví o věcech, které jsou ve společnosti tabu. A servítky si rozhodně nebere! Za mě 5/5⭐️.

1 28.02.2024

Reportérce Izabele se začne plíživě rozpadat čerstvé manželství poté, co nemůže otěhotnět. Upne se na den své ovulace a vztah postupně jde k šípku. Příliš to nevylepší ani její tajný zájem o adopci afrického dítěte. Jenže jako by jí osud nechtěl dopřát ani to adoptované dítě, v jeden okamžik se vše zlomí a Izabel je na stopě tzv. továren na děti a začne zjišťovat, že ne každý sirotek je tím, za koho jej ziskuchtivé sirotčince vydávají...

Obchodníci s dětmi je tím typem knihy, kdy jste přesvědčeni, že už vás nic nepřekvapí. Nic vás nemůže šokovat, protože všechno jste slyšeli. Autorka mě velmi nevybíravým způsobem vyvedla z omylu a mně bylo zle. Ten pocit bezmoci, chvíle, kdy přemýšlíte, jak tohle může udělat člověk člověku? Natož miminku? Jak zvládne žena, co má sama dítě, vytrhnout miminko, ještě pokryté mázkem, matce z náručí, aniž by si ho směla pochovat a přiložit k prsu? Kolik stojí lidský život?

Autorka příběh beletrizovala. Jenže nedělám si iluze, že ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Původně jsem chtěla snížit hodnocení kvůli lehkému happy-endu, ale autorka mi vyrazila dech. V doslovu vysvětluje, že i tak je kniha brutální a nechtěla čtenářky ke konci totálně zlomit. Následně uvádí, jak by situace nejspíše reálně dopadly a toho si cením, že když se dala do boje, řekne vše tak, jak to je, bez příkras.

Rozhodně to není čtení pro slabé povahy a věřím, že spousta žen se do něj nepustí, ale já jej doporučuji už jen kvůli těm edukačním prvkům. Sledujeme zde osudy mnoha žen, některé z nich se spojí, některé podlehnou lákavé vidině peněz, jiné si projdou nepředstavitelným peklem. Dochází zde ke znásilňování, obchodu s dětmi, woodoo rituály s lidskými oběťmi a mnoho dalších zrůdností, které si naše zhýčkaná evropská mysl sotva může představit.

Taková myšlenka na závěr - některé ženy prodaly svá miminka aby měly na drogy, jídlo apod. a já si říkám, není to tak lepší pro obě strany? Je vysoká pravděpodobnost, že dítě adoptují lidé, co ho budou mít rádi a minimálně se o něj postarají lépe. Ostatně za jeden z nejlepších výmyslů posledních let považuji babyboxy - to dítě dostane šanci na lepší život...

Hodnotím 5/5* a i když jsem četla ve štafetě, už jsem si knihu objednala, ráda autorku podpořím.

2 23.02.2024

Tahle kniha aktuálně na IG způsobila totální poprask. Je tedy jasné, že jsem si ji taky chtěla přečíst a sama si udělat názor. Příběh z mafiánského prostředí, kde nechybí obchod s bílým masem, drogami, zbraněmi a občas nějakou tou vraždou, či něčí záhadné zmizení...

V tomto prostředí vyrůstá Vivian, ale mafiánská výchova se na ní příliš nepodepsala, je tak trochu růže mezi trním. Citlivá, vlastne až přecitlivělá a přestože žije ve zlaté kleci (a nebo právě proto?), neustále se jen lituje. Komu by se líbil domluvený sňatek, ale přeci jen její možnosti byly trochu větší, než jen celý den odevzdaně ležet v posteli a čumět do stropu. A psát si deníček! Ve 24 letech psát - Milý deníčku, to jí na vyspělosti příliš nepřidalo.

Kniha je plná intrik, luxusu, temného světa podsvětí, do kterého nám smrtelníkům není umožněno vstoupit. Nemohu tak posoudit uvěřitelnost celé situace, ale vzhledem k hrozícímu nebezpečí mi přišlo ze strany rodiny Viv zcela podceněná bezpečnost a vlastně i když měla osobní ochranku, neustále se jí dařilo nenápadně se vypařit.

Z Kasiana mi nezvlhly nohavičky jako mnohým, ale i přesto klobouk dolů před autorkou! Konečně chlap, co splňuje definici BADBOY a nesedne si na prdel z první ženské, co potká. Jeho plán byl skvěle propracovaný a ani ty nejhezčí kozy na světě by ho nepřiměly uhnout z cesty za pomstou. V kontrastu s jeho bezohledným chováním byl naprosto úchvatný jeho vztah s rotvajlerem Amudisem a ta oboustranná bezpodmínečná láska. Kdo by to byl do toho hajzla řekl, no ne?

Trochu mě mrzela předvídatelnost zápletky, ale Leshiana mi přesto vyrazila dech a to epilogem, to skláním již druhý klobouček k zemi, protože tohle nečekal nikdo! Celkově mě čtení bavilo, ačkoliv bych se obešla bez některých klišé scén, jako je orgáč jen co na ní hrábne, několikanásobné výbuchy orgasmu jen co zasune prstíčky a tak podobně. No ale chápu, většina si to žádá a k tomuhle žánru to patří.

Hodnotím 3,5/5* a už se těším na další díl. Děkuji Venupress za poskytnutí knihy.

2 22.02.2024

Na knihu jsem se těšila jako na oddechovku a to jsem i dostala. Plus size Valentína je tak trochu jako hrom do police. Všude je slyšet, všude je vidět, ačkoliv ne vždy o to usiluje. Ehm, no tak trochu jsem se v tom trdle viděla. Skvěle charakterově zpracované postavy, bavil mě třeba Boris, ale moje srdéčko si získala tetka Milenka. Milenku do každé domácnosti! Jo a ještě Darius jako 1+1, chápeme se, ne?

Moc se mi líbilo pouto mezi Valentínou a její sestrou, byly jedna pro druhou oporou. Zároveň se neustále špičkovaly a prostředí kavárny bylo úžasné, úplně jsem cítila tu chuť oříškového latté a makronek! Kniha je plná vtipů a humoru, jenže psát humorně je nejobtížnější. Každý máme jiný vkus na humor. A zde to bylo na mě až příliš. Jedna vtipná historka za druhou, často na hranici uvěřitelnosti a tak trochu podobné stand-up comedy...

Zároveň mi chyběl nějaký zvrat. Ke konci sice jeden přijde, ale Valentína jej přejde jako by nic, takže nepůsobí příliš šokujícně. Na druhou stranu, spousta lidí právě to pohodové tempíčko ocení a odpočine si u této něžné romantiky.

18.02.2024

Bára je obyčejná žena, kterou čeká svatba s milovaným Filipem a spokojený život. To by ale nesměla umřít a probudit se celá zmatená v nebi...

Tamse setká se svým strážným andělem Noemi, ale především s lidmi, kteří z jejího života už dávno zmizeli. Čas je zde relativní a vše je možné. Část v nebi občas působila kýčovitě, přeci jen jednorožce na obláčku duhy bych v tomto žánru nečekala, ale proč ne, co my víme, jestli jich tam nahoře neběhá celé stádo.

V nebi se však nestihne ještě ani pořádně rozkoukat a je vržena zpět na Zemi, kde má dva měsíce do své smrti, aby napravila chyby a možná i zachránila něčí život. A Bára najednou zjišťuje, jak povrchním a plytkým způsobem doposud žila. Asi nejvíce se mi na celé knize líbilo ono emotivní prozření a zpytování svědomí. Uvědomění si, co je v životě důležité a co nikoliv.

Absolutně nejlepší byl moment, kdy se Bára otočila a vrátiila k jedné protivné bábě. To se mi normálně nějak podivně zamlžil zrak, když mi došlo, že jedno malinké rozhodnutí může změnit život dalších. Zároveň jsem byla nadšená z občasných vtipných momentů, které vyvažovaly ty smutné. Nadějeplný příběh, že ani smrtí nic nekončí a možná se pak setkáme s těmi, které milujeme.

Konec jsem tušila, nechtěla ho, ale byl nevyhnutelný. Jedinou výhradu mám k samotné hrdince Báře. Přišla mi přelétavá a nestálá, úplně jsem jí pak nevěřila ty city. Zároveň jsem občas nechápala její chování a rozhodnutí. Knihu však rozhodně mohu doporučit. Hodnotím 4/5* a děkuji za milou romantiku se spoustou krásných myšlenek.

4 18.02.2024

Tak jsem velmi zklamaná. Skvělý začátek, zajímavý námět. Ale nestačí mít vraha magora, ještě musí detektiv bohovat se svými démony. Když to není chlast, je to neco jiného. Zbytečně se tak tříští pozornost. Spousta faktických chyb, asi největší bizár je kudla v hrudi až po střenku a osoba si vesele kráčí dál, autor úplně zapomněl, že má nůž v hrudníku...

Detektiv Lucie je matkou dvojčat, spí asi tak pět hodin týdně, ale přesto dokáže souvislosti vyvodit i tam, kde nejsou a neexistuje snad nic, co by nevěděla! Jinak je ale detektivní práce jak z firmy Pat a Mat, nechybí ani klišé, kdy policista jde na děsivé místo, aniž by o tom někomu řekl. No a konec? Ten si nejspíše máme domyslet, protože příběh je zakončen pár větami. A já se taaak těšila na pořádny thriller :(.

2 17.02.2024

Vítejte v Ruinách - domovu smrtek. Když Meggie zabije někdo, kdo ji měl spíše chránit, ještě se ani nevzpamatuje z toho šoku a už musí jako smrtka chodit pro duše zemřelých. Potká se se spoustou dalších smrtek a zjišťuje, že ani po smrti to není jednoduché. Situaci příliš neulehčuje fakt, že se v Ruinách začnou objevovat brutálně zavražděné a rozpárané smrtky. Začnou ožívat smrťácké legendy a ten pravý horor může začít!

Příběh vyprávěný z pohledu Tessie, Meggie a Emy, každá tak jiná, ale přesto jsou si blízké. Přiznám se, po přečtení jsem měla chuť jít do nejbližší ZOO a skočit do ohrady plné lvů, abych se dostala do Ruin. Třeba by tam na mě taky čekal Káleb, Erik nebo Estor. Týpci, kteří pamatují ještě když se lidi mlátili kyjem a ženy by jim padaly k nohám, kdyby z nich neměly tak šílený strach.

Šťastně až po smrti je tak trochu dortík, co pleskali pejsek a kočička. Základem na korpus je retteling Červené karkulky, či Jeníčka s Mařenkou. Špetka artušovských legend, ždibec z Mezopotámie, krém z Robina Hooda, pořádná naběračka Vikingů. Kombinace fantasy, lehkého dark romace, teskného čtení o smrti, samotě, ale i pevných přátelských poutech. A nakonec hutná poleva hlášek, co sednou jak prdel na hrnec. A víte co? Tenhle dortík nebudete chtít ochutnat. Přepadnou vás mrzké zvířecí pudy a budete se do něj chtít ponořit, laskat se s ním a nikdy ho neodložit!

Tohle je přesně ta oddechovka, která vás pohladí na duši a co si budem, dost možná i o pár cenťáků níž... Zkrátka příběh, kde chodí smrtky k nebožtíkům čumět na Walking Dead a cpou se brambůrky, zatímco vedle nich tuhne tělo, ten si musíte přečíst. Bez přemýšlení 5/5*, děkuji autorce za poskytnutí knihy.

3 16.02.2024

Víte jaká je nejdebilnější otázka pro ženu? Ne, není to věk. Je to otázka A KDY BUDEŠ MÍT DĚTI? Kdybych měla světu předat jedinou věc, bylo by to právě toto - přestaňte se lidí ptát, proč nemají děti. Víte, jaká muka takovová otázka způsobí neplodné ženě? Která je nadopovaná hormony, sleduje ovulaci a sex je pro ni už jen nástroj pro získání vytouženého dítěte?

Nejenom takové ženy jsou součástí nové knihy Žiju bez dětí. Rozhovor s devíti hrdinkami, které se snad nemohou více lišit, ale přesto je spojuje jedno velké TABU téma - nemají děti. Důvody se liší - neplodnost, lesbický vztah, přelidněnost planety, nebo trauma ze znásilnění. De facto na důvodu nezáleží, ale všechny jsou vyrovnané a smířené s osudem.

Kniha je proložena krásnými ilustracemi a graficky vypadá opravdu dobře. Rozhovory jsou autentické, neprošly skoro žádnou úpravou. Některé příběhy mě zasáhly více, některé méně. Asi nejvíce mě bavil rozhovor s Romkou Stáňou a pětadevadesátiletou kouzelnou Marií. Jsem vděčná, že vycházejí takové knihy a tahle si určitě vaši pozornost zaslouží.

Je neskutečné, co jako společnosti dokážeme akceptovat, ale téma bezdětnosti je stále totální tabu. A zatímco bezdětní lidé ty s dětmi většinou neřeší, tak naopak to dost často bývá peklo. My s manželem děti nikdy mít nebudeme a šokuje mě, jaké kecy neustále v okolí poslouchám. Většinou mě nejvíce baví lidé, kteří mě označí za sobce, protože dítě nechci, ale jedním dechem dodají, že na stará kolena budu sama. Halóó, vy si děti děláte s cílem vychovat si vlastního pečovatele o důchodce?

V knize jsem bojovala se dvěma věcmi - asi tři rozhovory mi přišly už moc EZO, neustálé omílání o vesmíru, vnitřním dítěti apod., to mě zkrátka nebavilo. A za druhé tím, že texty byly doslovně přepsány, tak po literární stránce je kniha slabá. Ale to je dost subjektivní, věřím, že spousta lidí si ani nevšimne. Hodnotím 3,5/5 a těším se, že podobné knihy budeme vídat čím dál častěji!

15 14.02.2024

(SPOILER) Daniela od mala vyrůstá v nefunkční rodině se sestrou Janou, každá na svém břehu, jsou si tak blízko, ale přitom tak vzdálené. Jejich rodina tvoří čtyřčlennou síť, v jejímž středu střeží svou rodinnou pravdu...

Úzkost a beznaděj Danielu provází i po odchodu z domu na univerzitu, kde potká Štěpána, který si také nese jistá traumata z dětství. Její očekávání, že dosavadní utrpení hodí za hlavu, se však příliš nenaplní...

Autor velmi zvláštním způsobem čtenáře seznamuje s tématem gaslightingu - formou manipulace, při níž oběť zpochybňuje vlastní racionalitu, paměť i celkové vnímání reality. Vše se navíc odehrává vždy jen v srpnu napříč ubíhajícími lety. Text je rozhodně napsán originálně - kombinace úsečných věty přítomného času a ER formy chválím.

Avšak navzdory závažnosti příběhu jsem se většinu knihy nudila a měla jsem ty samé pocity jako v Les v domě od AM - šokující téma, avšak plytce a povrchně zpracované. Hodnotím tedy 2/5*, ale jelikož se jedná o autorovu prvotinu, určitě jsem zvědavá, jakým směrem se vydá příště.

3 13.02.2024

Když se Černá hvězda přiblížila k Zemi, zdvihla se vlna a smetla většinu světa z povrchu zemského. A tak tu máme rázem skoroAtlantidu, která se ale rozpíná na většině zemské plochy. A světe div se, ačkoliv šlo o ničivou apokalypsu, tak víte co? Správně! Zase jde o mocenské boje, zbohatlické rozmary. Zase zde lidé doslova upisují duše pro trochu plesnivé skývy chleba....

Terka vytvořila dokonalé post-apo, plné dokonalých popisků prostředí, od těch největších vodních zrůd, po ten nejmenší kril. Pestrá škála barev, rozplývající se ve všeobjímací neprobádané temnotě, která může skrývat cokoliv. Lidstvo, zvrácené i na pokraji svého vyhynutí. Robotstvo, bažící být těmi lepšími. A v neposlední řadě kult, či spíše sekta Černé hvězdy. Tyto tři skupiny bojují všemi možnými způsoby o členy ve svých řadách. Málokdy jde o boj humánní a přívětivý. A tak si lidé mohou vybrat, zda chtějí implantovat symbionta a stát se trochu rybou, hodně rybou, nebo chodícím robotem. Nebo můžou zcela svobodně umřít hlady v rozpadajících se zdech zchátralých domů...

Skvělé vyhlídky, nemyslíte? Tak přesně v těch se ocitají dvojčata Aphelion a Perihelion. Ačkoliv spolu strávily v jedné děloze tolik měsíců, v životě spolu nevydrží ani minutu. Nejsou si oporou, ale konkurencí. Obě trpí stihomamem, že má rodina radši tu druhou. A na pozadí bitvy tří šílených společenství jsou obě postaveny před morální dilemata, zda vyhraje sesterská láska, nebo touha po uznání.

Jak to dopadne, to si musíte přečíst sami. Kniha mě bavila od první až do poslední stránky, kde zůstala jen pusa dokořán a já tleskám, miluji, když mě autor nasere koncem, který jsem si fakt nepředstavovala! Každý v příbězích hledáme něco, co je nám blízké. A mně se ohromně líbil přesah s odmítanými dětmi, jejich vzájemnou nevraživostí, oceán plný odpadků a varování, co nás brzy může také potkat. No a kromě jiného jsem celou dobu pokusů na lidech viděla příměr s testováním na zvířatech a jaké absurdní odpornosti jsou na nich páchány v zájmu lidstva....

Děkuji autorce za knihu a za mě rozhodně 5/5*.

6 12.02.2024