PosPol komentáře u knih

Tak co, jste tým Edward, nebo Jacob? Ja knižní Edward, ale na toho filmového Ementála se nedá dívat, takže filmový vede Jacob. No, máme tu Nezdolnou, v níž budete jasný tým Nicolas... Upíři jsou zde totiž ti špatní. Ale možná by Sara radši bojovala s upírem, než jít na rande s klukem....

Saře je 18. Je to sice 10 let, co jí brutálně zavraždili otce a ona našla jeho tělo, ale noční můry jí nenechají tento okamžik zapomenout, či zmírnit bolest nad jeho ztrátou. Sara je jiná. Lže ostatním, aby uchránila sebe a své netradiční přátele. Ať už jde o trolly, bažiňáky, sylfy, či otravné zlodějíčky impy (jo, už vím, kdo mi schovává ponožky a klíče!). Když se ocitne tváří v tvář upíra, co se nad ní olizuje jak Azor nad masitou kostí, není daleko od svých posledních nádechů. Ale objeví se úchvatný, nepřemožitelný a neodolatelný Nicolas a na poslední chvíli ji zachrání. A pak už ji ochraňuje pořád. Tak trochu proti její vůli...

Pokud cítíte trochu sarkasmu, tak to mi jen ukáplo! Ve skutečnosti se stydím přiznat, jak moc jsem příběh žrala a hltala každou dávku jak feťák poslední krystalky... Ano, je to trochu klišé, ale já se vrátila o 15 let zpět, kdy jsme chvátali ze školy domů na Buffy, Čarodějky, milovala jsem Stmívání apod.

Není zde úplně romantická linka, ale očekávám ji v dalším díle, protože tady to enemies to lovers tak skvěle funguje! Sara se mi líbila - bystrá, empatická, skvěle improvizující, i když občas se sklonem k sebevraždě vzhledem k některým rozhodnutím jít nebezpečí v ústrety. Je přesně tím prototypem hrdinky, co jsem si vždy přála být - všem leze na nervy, ale zároveň jí nikdo neodolá a každý touží získat alespoň špetičku její přízně. Já skončila vždy jen u té první část - všem leze na nervy.

Vadily mi dvě věci, docela zásadní - první je opovrhování Sary ostatními dívkami. Až nenávistný postoj ke stejnému pohlaví a povyšování se ve stylu "já jsem něco víc", bylo zcela zbytečné a směšné. Větší problém mám ale s tím, jak v moderním světě plném technologií a kamer na každém rohu lze skrýt magický svět? Pokud tam není maškarní každý den, asi by někomu mohlo být divné vidět ležet lidi v tratolišti krve, nad nimi se sklánějící upíry a k nim dobíhající obrovské, děsivé vlkodlaky a týpky, co mají rychlejší pohyby než Jackie Chan. Kvůli tomu dávám 4/5. Tuším, že druhý díl se mi brzy zcela záhadně objeví v nákupním košíku.

2 13.12.2023

Princ Leandros míří na Souboj princů utkat se o ruku princezny. Doprovází ho jeho dvojče - sestra Leanis. Když se Leandros zraní v Rudém lese, Leanis nenapadne nic lepšího, než že se za bratra bude vydávat a dokáže rodině, že není nějaká nanicovatá holka! Začíná tak nebezpečné dobrodružství, při kterém nepůjde o nic menšího, než o vlastní život Leanis. A to obzvláště poté, co princové začnou padat k zemi jako hrušky, obvykle po velmi nehezké nešťastné "náhodě"....

Fantasy s originálními prvky, která je plná předstírání, snahy zavděčit se a naplnit očekávání druhých. Kniha není slaboduchým feministickým opěvováním hlavní hrdinky, naopak. Leanis dělá chyby, ale snaží se z nich poučit, skvěle improvizuje. Příjemně mě překvapila absence romantické linky, nepotřebuji ji nutně všude. Zároveň se autorka nebojí zabíjet spoustu postav, což jsem rovněž nečekala.

Bohužel knize chybí větší propracovanost. Postavy jsou de facto ploché a tak vás jejich smrt ani nemůže zasáhnout. Úkoly v souboji jsou často odbyty, přitom by to mohl být nosný sloup celého příběhu. Asi nejvíce mi vadil konec, který byl tak překombinovaný, až jsem se ztrácela, nechápala pohnutky, proč vlastně některé věci byly zatajené a unikaly mi pohnutky hlavních protagonistů. Snad žádná postava není tou, za kterou se vydává, všechny lžou a snad ani samy neví proč.

Co mě dost často zaráželo, že o sobě Leanis převlečená za bratra mluvila v ženském rodě, ale ostatní to zjevně nepostřehli. To mi ale přijde jako chyba redakce? Čtení mě bavilo, připomínalo mi to pohádku Královský slib a Princezna zakletá v čase. Hodnotím 3/5.

1 11.12.2023

„Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti. Porostou jako pokroucené borovičky z kraje lesa. Ty už nikdo nenarovná, křivé dříví zůstane navždycky zohýbané.“

Kde začít? Snad u husí kůže, kterou jsem při čtení měla? Nebo u silných záchvěvů nenávisti, co jsem cítila? Či snad u zoufalství nad pocitem nespravedlnosti, který sílil s každou otočenou stránkou? Hlavním protagonistou je Muž s dírou v srdci, jehož jméno je předzvěstí stavu srdce čtenáře po dočtení. Zvláštní odosobnění díky chybějícímu jménu jeho a druhé hlavní hrdinky Ošetřovatelky umírajících působilo až étericky, stejně jako vyprávění formou er a krátkých, úsečných a břitkých vět, kdy každá jedna tečka za nimi působila jako mrazivá facka.

Příběh si pohrává s otázkou lidskosti. Kde se v nás bere to neuvěřitelné zlo, touha páchat brutální činy a chuť trestat ostatní za neochotu se na nich podílet? Jakou cenu má pravda a kde se zastaví koloběh nenávisti a touhy po mstě? V téhle knize nehledejte žádnou naději, občas sice probleskne trocha štěstí v neštěstí, kterou ale posléze zašlápne zrůda s lidskou tváří jako obtížný hmyz. Kde by taky autorka měla naději vzít, když ji historie neposkytuje? Žádný happy-end na ženy a jejich děti v hromadných hrobech Ďáblického hřbitova nečekal.

Zcela brilantní kniha, jemně utkané pavučiny souvislostí nenápadně se pnoucí od začátku, až do dechberoucího závěru, kdy vše zapadne v euforickém a nečekaném rozuzlení. Autorce se povedlo něco dokonalého, například propašovat do příběhu černý humor a sarkasmus doktora Brože, kdy jsem občas vyprskla smíchy jen proto, abych vzápětí cítila hanbu a nepatřičnost. Nebo zakomponování problému stáří a nechtěnosti umírajících lidí, často odložených do tzv. odkladiště staroušků, kde mnohdy žijí v otřesných podmínkách.

U severní zdi se vám zavrtá pod kůži jako zákožka svrabová a rozhodně jen tak nezmizí. A to je dobře, protože na ohavné zločiny takových rozměrů by se nemělo zapomínat! Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy. 5/5*

18 09.12.2023

„Ty jsi pro mě zatím jen malý chlapec, podobný tisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě. A ty mě taky nepotřebuješ. Jsem pro tebe liška, podobná tisícům jiných lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme jeden druhého potřebovat. Ty budeš pro mě jediný na světě. Já budu pro tebe jediná na světě.“

Tak jo, asi by ani nebylo potřeba psát, z jaké knihy úryvek je. Nebo tu snad najdu někoho, kdo nezná Malého prince? U této knihy platí, že je důležité to, co je pro oči neviditelné. Musí se hledat srdcem. Malého prince buď milujete, nebo nesnášíte. Čtu ho cca každé dva roky už od střední a pokaždé je pro mě ta kniha něčím nová.

Příběh, který nemá věkové ohraničení a je vhodný pro každého, od dítěte po starce. Pro dítě jde o krásnou pohádku, dospělý v něm může nalézt spoustu filozofických myšlenek. Malý princ, cestující po různých planetách rozkrývá lidskou povahu skrze marnivost, lakomství, alkoholismus, které jen zakrývají neštěstí, zoufalství a osamělost.

Pro mě je kniha úžasnou a zároveň smutnou ukázkou, jak s přibývajícími léty přicházíme o fantazii a přestáváme věřit. Asi není potřeba se více rozepisovat, věřím, že Malý princ je nadčasové dílo a své čtenáře si najde v každé době. No a co vy? Viděli jste vždy klobouk, nebo hada co sežral slona?

Za mě už navždy 5/5.

21 07.12.2023

Milujete zimní příběhy? Jaký je váš top? Za mě zatím pořád vede trilogie Zimní noci, ale Přání od Leandry Sold (Pohádky pro velký holky) je v těsném závěsu!

Sotva se Karin stihne vyspat z oslavy osmnáctin, je vhozena do nemilosrdného víru života, kdy je nucena po autonehodě rodičů postarat se o malou sestřičku. Proto když se objeví Mráz a nabídne jí splnění jednoho přání, neváhá ani minutu. Jenže se možná měla zeptat, co bude muset na oplátku zaplatit. Má rok na to se rozhodnout, zda zvolí štěstí sestry a zdraví matky, nebo upřednostní vlastní touhy a přání....

V této knize ožívá slovanská mytologie, umně propojená s obyčejným životem smrtelníků. Morana, Živa, Veles a další známí bozi, avšak představeni originálním způsobem. Karin se tak dostane do magického, chladného světa, plného úchvatných, ale i děsivých postav, kouzel a překrásné přírody.

Krátké, čtivé kapitoly mě ihned vtáhly do děje. Karin se mi líbila od začátku, jak se postavila čelem k výzvám. Občas jsem měla problém s jejími myšlenkovými pochody, ale po takovém traumatu na ně nejspíše měla právo. Někdy totiž to, co se tváří jako sen, záhy promění se v noční můru. A jak by někdo mohl vyčítat mladé holce touhu žít a zakusit alespoň špetku štěstí?

Dokonale mrazivý příběh, ideální do aktuální pohádkové zimy. Autorka skvostně popsala Ledozem, palác Mráze, pohádkové bytosti, čtenář zde dostane i ledorušky, jimiž víly kreslí úchvatné ledové obrazce a krutou kletbu. Postavy oplývají šarmem, laskavostí, nebo jsou zákeřné a plné zášti. Až na jednu mají od začátku jasně určenou linii, i přesto o zvraty není nouze. Autorčin nevtíravý smysl pro humor a sarkasmus působily jako balzám na duši. A třeba takové mlžné pavučiny místo toaleťáku? Dokonalé!

Knihu hodnotím 5/5, možná zde není tolik fantasy, jak jsem zvyklá, ale ta dokonalá slow-burn romantická linka mi to dokonale vynahradila. Už se těším na další díl!

Děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.

4 03.12.2023

To se takhle mrzoutský detektiv Sam jednoho dne díky svým nenechavým prackám setká se Smrtí a jeho zděšení je o to větší, když zjistí, že se jí jen tak nezbaví! Už po prvních okamžicích má pocit, že mu z ní praskne hlava! Kdepak, nějaký nudná, tichá postava v kápi s kosou! Smrtka je ztřeštěná, impulzivní, chaotická, lehce vlezlá a nadpozemsky krásná bytost. Neustále mění svůj vzhled i šatník, což leze Samovi na nervy stejně často, jako její pošťuchování a rýpání.

A tak se ocitneme v neskonale nádherně ilustrované knize, kdy snad každá stránka obsahuje nějakou tu malůvku, kterou budete mít chuť přejet prstem a obdivovat. Sledujeme cestu životem unaveného Sama a energií překypující Smrti. Je to stejné, jako sledovat souboj požáru se sněžnou vánicí. Bavily mě jejich slovní přestřelky, bavila mě nestálost Smrti, její neodbytnost hraničící s otravností, stejně jako laskavé srdce a trpělivost s lehce asociálním vyžilým mužem.

Po dočtení mám ale bambilion otázek! Jak může Smrtka trávit celé dny se Samem? Kdo odvádí ty desítky tisíc mrtvých denně? Jak je možné, že je svět pevně spoután pravidly, jejichž porušení by ho mohlo zničit, ale přesto všichni nějaká porušují? V textu byl často nesoulad, kdy jednou je do katastrofy moře času a o pár stránek dále již katastrofa ťuká na dveře. Taky mě nudil vláčný a zdlouhavý popis fungování světa, který zůstává skryt před zraky smrtelníků. Bohužel mě ani nebavila detektivní zápletka/nezápletka, kdy se prostě chvíli něco řeší a pak je na to X stránek zapomenuto.

Ačkoliv mě kniha literárně extra neoslovila a hodnotím 3/5*, i tak ji doporučuji k přečtení. Když ne kvůli naprosto dokonalým ilustracím, tak kvůli barvitému vylíčení Smrti a odhalení, že Smrt není ta zlá, co jen bere. Je součástí života, stejně jako sám Život, Čas, či Osud a netřeba ji nenávidět. Další díl si určitě přečtu a mimo jiné, nutně chci ochutnat smrtící lomcovák s krví harpyje!

1 30.11.2023

Temperamentní zaříkávač koní Damián se o tom, že má syna, dozví týden před tím, než mladík spáchá sebevraždu. Stáhne se z celosvětového turné zpět do Španělska, kde ho vyhledá Linda. Psychiatrička, která měla v péči jeho syna, chce Damiánovi předat synův dopis na rozloučenou. Setká se však s velmi nevlídným odmítnutím.

Tak jo, na tohle jsem se těšila. Prosluněná Andalusie, majestátní, svalnatí koně, lesknoucí se v záři přímořského slunce. Střet německé pedantské a pořádkumilovné psychiatričky a výbušného seňora Mrzouta, co radši koně, než lidi. Začátek mě také bavil, bohužel časem se vše jen zhoršilo.

Damián se choval jako sebestředný, sebelítostivý hovado. Být Lindou, asi by dostal podkovou přímo mezi oči! Neustále ji obviňoval ze smrti syna, shazoval ji a vylíval si na ní frustraci. Pak v polovině knihy BLIK, uvidí jak se Linda vlní v rytmu flamenga a BUM!, najednou mu to vyrazí dech a za chvíli se pod ním Linda kroutí jako hříbátko (myšlenky Damiana před sexem).

Zbytek knihy se točí jen kolem předání/nepředání dopisu, autorka vrhá na čtenáře jedno drámo za druhým jak vzteklej assasin vrhací hvězdice s takovou vervou, že vám ani nikoho nemůže být líto. Každá taková tragédie sklouzne po povrchu a pak se vytratí, bez jakéhokoliv vysvětlení.

Paradoxně mě na knize nejvíce bavila vedlejší postava Nurie, která byla boží! Její matka - dokonalá údernice, úplně jsem cítila tu španělskou náturu. A ty vybrané regionální lahůdky, co připravovala! Bohužel to je na dobrý příběh málo. A je to škoda, protože potenciál měl. Takto hodnotím 2/5, ale další díl má být právě o Nurii a možná bych mu dala šanci.

1 28.11.2023

Kdo by neznal Hunger Games? A co když vám řeknu, že existuje ještě něco o level výš? Něco, co je nabušené naprosto dokonalou magií s jasně danými pravidly. Příběh, ve kterém jsou mladí lidé nuceni zabíjet se navzájem, rodina je posílá na jatka jen proto, aby měla příští pár let vysokou mágii?

Sedm rodin v městečku Ilvernath jednou za 20 let, když vyjde Krvavý měsíc, vybere šampiona, který je vyslán do turnaje na život a na smrt. Jediný přeživší šampion pro svoji rodinu získá vysokou mágii, která už ve světě neexistuje, do příštího turnaje. Letošní ročník ale bude jiný - někdo vydal knihu se všemi podrobnostmi brutálního mocenského boje mezi znepřátelenými rody!

Tohle byla skvostná, kulervoucí jízda! Recenze je na obě knihy této luxusní duologie, protože obě hodnotím 5/5, možná by se pár malých mušek našlo, ale ty odfoukl mágický vítr, co mi bral dech! Je to zatím nejlepší popis magického světa, s přesně stanovenými principy, co jsem dosud četla. Postavy jsou zcela nevyzpytatelné, ostatně v jiných recenzích je jim to vyčítáno. Ale lidi, sakra! Jsou to děcka, kterým ještě nebylo 18 let a najednou mají zabíjet ostatní vrstevníky? Když s některými celý život vyrůstali? Jak víme, co by se z nás v takové situaci stalo?

Naopak, já jsem jásala nad zvraty, jak to bylo neustále všichni proti všem, zloduši projevili laskavost, ti "hodní" bez milosti vraždili, vznikaly nepředvídatelná pouta a ty zdánlivě pevná se rozpadla... Srdíčko mi plesá i dva týdny po dočtení jen si vzpomenu na tu nálož zoufalství, nenávisti, zrady, ale i lásky, naděje, empatie a především kamarádství. Tohle je rozhodně něco, co (pokud už nemáte) si musíte naježit pod stromeček. Obálky jsou stejně dokonalé jako příběh sám, Host prostě umí.

Mimochodem ono přirovnání k Hunger Games není moc šťastné, ono v tom konceptu hry na život a na smrt to nelze vymyslet příliš odlišně. Při čtení jsem si na HG ani nevzpomněla.

1 26.11.2023

Kdo by neznal Hunger Games? A co když vám řeknu, že existuje ještě něco o level výš? Něco, co je nabušené naprosto dokonalou magií s jasně danými pravidly. Příběh, ve kterém jsou mladí lidé nuceni zabíjet se navzájem, rodina je posílá na jatka jen proto, aby měla příští pár let vysokou mágii?

Sedm rodin v městečku Ilvernath jednou za 20 let, když vyjde Krvavý měsíc, vybere šampiona, který je vyslán do turnaje na život a na smrt. Jediný přeživší šampion pro svoji rodinu získá vysokou mágii, která už ve světě neexistuje, do příštího turnaje. Letošní ročník ale bude jiný - někdo vydal knihu se všemi podrobnostmi brutálního mocenského boje mezi znepřátelenými rody!

Tohle byla skvostná, kulervoucí jízda! Recenze je na obě knihy této luxusní duologie, protože obě hodnotím 5/5, možná by se pár malých mušek našlo, ale ty odfoukl mágický vítr, co mi bral dech! Je to zatím nejlepší popis magického světa, s přesně stanovenými principy, co jsem dosud četla. Postavy jsou zcela nevyzpytatelné, ostatně v jiných recenzích je jim to vyčítáno. Ale lidi, sakra! Jsou to děcka, kterým ještě nebylo 18 let a najednou mají zabíjet ostatní vrstevníky? Když s některými celý život vyrůstali? Jak víme, co by se z nás v takové situaci stalo?

Naopak, já jsem jásala nad zvraty, jak to bylo neustále všichni proti všem, zloduši projevili laskavost, ti "hodní" bez milosti vraždili, vznikaly nepředvídatelná pouta a ty zdánlivě pevná se rozpadla... Srdíčko mi plesá i dva týdny po dočtení jen si vzpomenu na tu nálož zoufalství, nenávisti, zrady, ale i lásky, naděje, empatie a především kamarádství. Tohle je rozhodně něco, co (pokud už nemáte) si musíte naježit pod stromeček. Obálky jsou stejně dokonalé jako příběh sám, Host prostě umí.

Mimochodem ono přirovnání k Hunger Games není moc šťastné, ono v tom konceptu hry na život a na smrt to nelze vymyslet příliš odlišně. Při čtení jsem si na HG ani nevzpomněla.

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí prvního dílu.

26.11.2023

"Kdo je nic, může vyrůst v tisíckrát větší něco".
Jak si představujete elfa? Jako Legolase? Tak na to v této knize zapomeňte! Pod zemí žijí elfové, kteří před tisici lety rozpoutali brutální válku a nakonec hanebně uprchli do podzemí. Dnes se jim říká sivové, protože jejich krev zešedla jedem hadí bohyně, jíž oddaně slouží.

Esmedill je hadí princ, s pozoruhodnými magickými schopnostmi, který je od mala vychováván ve tmě, nenávisti, zlobě a nezná nic než bolest, tvrdý trénink a učí se, že nic jako soucit neexistuje, to je ukázka slabošství. Když se vydá na povrch se skupinkou sivů prolét krev elfů ve jménu hadí královny, zjišťuje, že svět je trochu jiný, než mu celý život vštěpovali...

Moc mě bavil netradiční popis elfů-sivů ve spojení s hady, představovala jsem si jejich ožívající tetování, obrovské hady plnící příkazy a do toho skvěle popsanou magii. Autorka použila opravdu originální jména postav i míst. Zároveň mě bavila úloha skřetů, nebyli v klasické roli pouhého křoví.

Příběh je vyprávěn ve dvou časových liniích - ve formě ich Esmedill vypráví přítomnost, kdy je s cizím mužem na cestě kamsi, nejspíše po bitvě. Za mě zcela zbytečná, k smrti nudící linka. Druhá, ve formě er popisuje příběh Esmedilla, jeho putování a je plná zrady, intrik, okřídlených hadů, krásných elfek, naděje i zoufalství. Kdyby autorka zůstala jen u ní, kniha by byla rozhodně mnohem větší jízda!

Chyběl mi zevrubnější popis, jak přežívalo tolik sivů v podzemí, fungování celého společenství jsem si neuměla představit. Občas se postavy nelogicky plácaly jako můra ve světle reflektoru. Chyběly mi i kapitoly, kniha má jen 4, z toho ta nejdelší má cca 300 stran a dvě linky se odlišují akorát fontem písma. Překvapil mě otevřený konec a druhý díl (pokud ho autorka napíše) bych si přečetla už jen ze zvědavosti, jak se posunula s psaním. Protože svět v Sivé krvi je rozhodně originální! Hodnotím 3/5, ačkoliv jako fantasy je kniha nadprůměrná, ne vždy funguje a baví děj. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

1 24.11.2023

"Cítila, jak se jí nestvůrně veliký hmyz zamotává do vlasů a leze po nohách, jako by se snažil najít skulinu, kterou by se dostal dovnitř do jejího těla. Potřásla hlavou a zároveň si předloktím kryla obličej před dalšími útoky. V tu samou chvíli kolem ní neco proletělo, až zavrávorala. Mohutný tvor s párem blanitých křídel zakončených silnými ostrými drápy přistál muži na ramenou...."

Rebeka je dvanáctileté děvče, které trpí rozštěpem horního patra. A když víš, jak se k sobě děti často dokáží chovat hůře než divoká zvěř, je ti hned jasné, že ti Rebeka okamžitě přiroste k srdíčku, obzvláště ve chvílích, kdy ji ostatní děti šikanují a ona si jen přeje zalézt s pláčem do kouta a stát se neviditelnou pro celý svět...

Jednoho dne Rebeka potká holčičku s Downovým syndromem, která jí odkryje děsivé tajemství, co se vlastně skrývá za takovým obyčejným, pošmourným mrakem a její život se obrátí vzhůru nohama. Možná bude nucena předčasně dospět, jenže co když to nezvládne a v kritický okamžik zůstane přispendlena na místě jako motýl, připíchlý špendlíkem ve vitríně? To už budeš muset zjistit sám, milý čtenáři!

Takže - je to již dvanácté Zrnko temnoty od Goldendogu a já si po novelce Pan Nikdo říkala, že stropu už tato edice dosáhla. A ono ejhle! Mrazí mě ještě teď při psaní recenze, protože Karin Novotná jsem doteď doby neznala, ale po menším stalkingu profilu jsem zjistila, že příběh obsahuje nejspíše kus jejího dětství a o to více mě zasáhl přesah knížečky.

Hodnotím 4,5/5 a jsem nadmíru spokojená, protože jsem dostala opět to, co ti GD umí nabídnout - dětskou naivitu versus šílená monstra, jednoduchý nedospělý pohled na svět versus pradávné zlo, stupňující se brutalitu a naprosto famózní, dechberoucí závěr! Jo, přesně tohle zvládne ani ne 100 stran příběhu.

"Pomalu se pootočil, přeměřil si dívku prázdnýma bílýma očima a odhalil v zakrváceném úšlebku téměř nekonečnou řadu ostrých zubů. Mezi nimi se propletl dlouhý tmavý jazyk opatřený na konci přísavkou s dalšími zoubky. V příští vteřině vyrazil směrem k ní...."

4 21.11.2023

Po přečtení Němých duší jsem sama oněměla! Protože tohle je taková dokonalost, že byste jí rozhodně neměli nechat bez povšimnutí. Sledujeme příběh Omdena - syna majitele bordelu, Namii, jeho sestru, kterou čeká osud prodejné kurvy a dalších dvou postav. Přesto, že se část příběhu odehrává v onom nočním podniku, scény nejsou oplzlé a rozhodně nepůsobí lacině.

Děj začne nabírat závratnou rychlost poté, co jsou v džungli nacházena k nepoznání zohavená a rozthaná lidská těla. Mohlo by tohle způsobit zvíře? Kapitoly jsou krátké, svižné a úderné. Autorka Jitka Ládrová oplývá bohatou slovní zásobou a posouvá tak knihu o pár levelů výše! Zároveň si čtenáře vodí jako husu na provázku, žádná postava není černobílá a žádná se nechová dle očekávání! Dokonce si někteté bytosti často dělají co chtějí a o dechberoucí zvraty není nouze.

Syrová, dospělácká fantasy, která funguje i bez spousty magie. A to říkám jako někdo, kdo miluje kouzla! Ale tady je každý řádek tak nabitý akcí, že by ještě větší nálož mohla nejednomu způsobit srdeční arytmii...

Vítejte v džungli, ve světě, kde nemůžete věřit nikomu, natož snad sobě. Ve světě lží, přetvářky, podrazů, intrik, brutálních činů spáchaných často s neskrývanou rozkoší. Němé duše mi určitě zůstanou ještě dlouho v paměti, kniha funguje jako standalone, ale já doufám, že se dočkám dalšího dílu! Knihu doporučuje 6/5(tygrů). Takže šup s ní na vánoční wishlist...

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

3 19.11.2023

Princezna Jennesara si žije luxusním životem a těší se na sedmnácté narozeniny. Úsměv jí zmizí ze rtů poté, co jí král oznámí, že slíbil její ruku princi, jehož v životě neviděla. Když už se smíří s osudem a vydává se na cestu za novým životem, velmi rychle zjišťuje, že každé dno má ještě sklep a jak se život nemazlí ani s princezničkami. Karavana je přepadena a Jen je nucena utéct do Divočiny, z níž se málokdo vrátí živý....

Přesně takhle si představuji zcela obyčejné a průměrné fantasy! Kdo má načteno, tak uchvácen nebude, ale i tak se mi kniha dobře četla. Jen konečně není žádná zpovykaná slepice, ale rozumná holka, co to trochu umí s mečem, má všech pět pohromadě a netrpí neustálou lítostí. Líbil se mi její vztah k rodině a láska, byť před sebou měli nesmyslná tajesmství.

Bohužel autorka totálně zahodila potenciál příběhu a tak je zde průměrné všechno a jsem přesvědčena, že za pár měsíců si na knihu ani nevzpomenu. Děj je předvídatelný, chybí zvraty, pořádná akce, magie je rovněž pomálu. Konec? Čekala jsem epický souboj a dostala jsem ... nic.... A já měla chuť kontrolovat čísla stránek, jestli nějaké nechybí! Jména jako Hnědomor, Šedomor, Rudália, Hafa, Atháren jsou... no... určitě originální.

Každopádně! Hodnotím 3/5 a další díl číst nepotřebuji. ALE! Pod štítem magie naplňuje vše, co se od YA fantasy očekává, romantická linka je fakt ňuňu, postavy dobře vykreslené, stejně tak fungování magie a rozdělení světa. Věřím, že se příběh Jennesar bude spoustě lidem líbit.

1 16.11.2023

(SPOILER) ***UPOZORNĚNÍ - recenze je negativní a může obsahovat spoilery!***

Ahoj, já jsem Maren a miluji lidi. Doslova. Tak třeba ve svém roce jsem zvládla sežrat svojí chůvu na posezení během pár minut, že zbyla jen hromádka kostí. Hlavně se mě neptejte, jak jsem to těmi mléčnými zuby zvládla a kam jsem těch 50 a více kilo syrového masa dala.

Tak tohle byl bizár. Těšila jsem se na kombinaci romance a kanibalismu. Romanci jsem nedostala a kanibalismus ve finále taky ne. Protože sežrání člověka probíhá následovně - ucítila závan jeho pachu, neudržela se, lup.... a už uklízela kosti. Kanibalové jsou zde stejní jako my a já teda apetit mám, ale že bych dokázala do žaludku nacpat více než 50kg hmoty? Ohlodání člověka na kost zabere asi 7,5 minuty?

Příběh neustále skáče v čase, vyprávění je roztříštěné, rozhovory nelogické. Postavy plytké, nijaké, zkrátka se není u knihy k čemu uchytit. Nebýt ve štafetě, nedočetla bych. Nedozvěděla jsem se, proč je Maren kanibal, proč sní zrovna tu jednu konkrétní osobu a ostatní ji nelákají. Postavy mají často hloupé domněnky, ale vy se nedozvíte jak k nim přišly.

Ve chvíli, kdy sní jednoho chlapce, tak všichni ví, že s ním byla naposledy, posléze se s matkou odstěhuje, ale nikdo po nich nepátrá? Je rok 1998, to už asi policie fungovala. Autorka se tuto teorii pokusila vyvrátit tím, že kanibalové jsou i mezi policisty, takže je snadné to zakrýt, ale to je jen další nesmysl, protože oběti nechybí nikomu. A že by jich při tolika kanibalech bylo!

Je to stejné jako se Znamenitou mrtvolou - myšlenka skvělá, provedení otřesné! Konec byl zcela absurdní, ale aspoň něco, co jsem nečekala, i když mi to přišlo jako zoufalý pokus autorky zvrátit naprosto nezáživný a k smrti nudící děj. Stále tak za mě zůstává z prostředí kanibalismu nejlepší Po sezoně od Ketchuma. Do morku kostí hodnotím 0,5, aby se neřeklo, nápad to byl hezký.

Znáte prvotinu autorky Eva Brykner? Musím říct, že jsem mile překvapena!

Nora má úžasný život. Dokud se z ní jednoho dne vlivem tragické události nestane vdova. Ještě se ani nestihne vzpamatovat ze smrti milovaného manžela a přijde další rána osudu - je připravena o to nejcennější, co ve svém životě má....

Krátký (188 str.), svižný thriller, kdy jsem do poslední chvíle netušila, kdo je vlastně pachatel a autorka po mně házela zvraty jeden za druhým jako šílený vrhač nožů! Celý příběh je protkaný paranoiou do té míry, že jsem podezírala snad každou osobu, která se tam jen mihla .

Co mě bavilo, tak příběh je vyprávěný z pohledu několika osob, přičemž je použita forma ER. U syna Nory Maxe je ale použito ICH a navíc jeho pohled je velmi osobitě a uvěřitelně napsaný, jak bych očekávala od puberťáka.

Je strašná škoda, že kniha neprošla redakcí, ale pouhou korekcí (vyšla samonákladem) a proto se zde často mění slovesné časy a autorka skáče z minulého do přítomného, aniž by si to uvědomila. Druhá výtka směřuje k psychickému onemocnění, které v knize je, nebylo však konzultováno s odborníkem a pro některé, kteří nemoc znají, nemusí být postava dostatečně realistická.

Každopádně celkově knihu rozhodně doporučuji k přečtení a už teď vím, že další knihu od Evy si chci přečíst! Hodnotím 3,5 a jsem přesvědčena, že pokud si autorku vezme nějaké nakladatelství pod svá křídla, ještě o ní uslyšíme!

3 09.11.2023

Ufff, to byl zase jednou bizár. Mám dočteno a i když kniha nemá ani 200 stran, čas se vlekl jak sopel! Ve zkratce - kluk najde jakousi podivnou hmotu, z té cosi podivného roste, vzhledem asi jako žába a netopejr. Jednomu tvorovi ukousne hlavu, sežere ho, pak ho vysere a voilá! Domácí mazlíček je na světě. Ne, podruhé už číst opravdu nemusím. Jednu hvězdičku dávám za brutální konec, který mě jako jediný bavil. Je to pro čtenáře od 12 let, nejsem si jistá, jestli je to vhodné čtení, ale rozhodně by to, především kluky, stopro bavilo.

08.11.2023

Taky jste měli někdy pocit, že nepatříte do tohoto světa? Že jste zkrátka na jiné planetě? Rivě život uštědřil spoustu ran, až zůstala úplně sama. A proto se rozhodne vzít si život. Jenže její poklidnou sebevraždu naruší neznámý krásný cizinec, co začne tvrdit, že je z jiného vesmíru a Riva mu musí pomoct najít jeho ženu, jinak její svět zachvátí chaos! Ale jakou motivaci může mít člověk rozhodnutý zemřít?

Wau! Musím říct, že autorka napsala opravdu originální knihu! Jako správný fanoušek Marvelu jsem měla trochu obavy jak se popasuje s paralelními vesmíry a putováním skrze ně, ale až na malé detaily vše skvěle pasovalo a fungovalo. Riva mě od začátku dráždila svojí neochotou žít, ale chápala jsem jí. Její postavu jsem si postupně zamilovala, je drzá, urýpaná, sarkastická, ale zároveň i empatická a laskavá. Stejně tak mě bavil charakter Axara, záhadného muže, který se nikdy neusmívá, ale při jeho doteku Rivu zalije teplo a pocítí i chuť žít...

Kniha řeší spoustu otázek a dilemat ohledně osudovosti a předurčeného života, jako i lásky, nenávisti, touhy žít či zemřít. V lecčem mi připomínala Půlnoční knihovnu a bavilo mě sledovat Rivu a její boj sama se sebou, zda se opravdu chce zabít.

Trošku mě mrzel vztah mezi Rivou a Axarem, úplně jsem tam necítila tu chemii mezi nimi. Jak dopadne příběh je lehce předvídatelné, ale nevidím to jako překážku, originalita vystavěných vesmírů a jejich fungování to vynahradila. Závěr je hodně uspíšený, nevadilo by mi dalších 50-100 stran navíc. Celkově jsem velmi spokojená a knihu určitě doporučuji k přečtení. Hodnotím 4/5 a děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.

2 06.11.2023

Ahoj, ahoj. Jakou nejpodivnější knihu jste naposledny četli? U mě aktuálně vede Obojek! Už po přečtení Vrčící naděje jsem si říkala, že nakladatelství Canc se toho rozhodně nebojí a Obojek je zkrátka.... šílený, neuvěřitelný, absurdní, výjimečný a rozhodně abstraktní!

Můžou mít něco společného srabácký důstojník ze druhý světový, co nezvládá svoji vlastní jednotku; pomocník číslo 68, který je vyroben v roce 2017 jako spotřební zboží, hračka pro nudící se lidi a levná pracovní síla; a nakonec Emouš - týpek, prošpikovaný piercingy skrz naskrz, co se v roce 3023 snaží dostat do šachty plné smrtících nástrah a ani smrt ho nemůže zastavit?

Ano, i přes zdánlivou nemožnost se postupem času osudy všech tří protknou a můžu říct, že jsem do poslední chvíle netušila a furt jsem jen počítala roky, hledala souvislosti a přemýšlela, kam je ta Rosana všechny vlastně vede?!

Musím říct, že jsem si oblíbila důstojníka, to jak mu nevadilo ukázat strach a dokázal si získat lidi na svoji stranu i bez agrese a násilí. Pomocníka 68 jsem nemohla na začátku vystát, prostě jen robot, co poslouchá na slovo. Ale prošel takovým progresem a kladl takové otázky, že nešlo jej nemít rád! Emouš byl ztracený kluk, co trpěl samotou, byť obklopen lidmi.

Kniha se zdánlivě tváří jako brak, nic nemůže být vzdálenější realitě! Obsahuje tolik zajímavých myšlenek, odkazů na lidskou sobeckost, lačnost po moci a krutosti, až jsem si vzpomněla na Orwella. Tohle je totiž prapodivnost, doplněná o ještě roztodivnější ilustrace samotné autorky, kterou si musíte přečíst!

Hodnotím 4/5 a to proto, že dvě třetiny knihy mě vystřelily z gatí, ale u té poslední jsem občas měla pocit, že mi něco uniklo a té filozofie bylo tolik, že by to i volka uvláčelo svojí lehounkou překombinovaností. Celkově jde ale o dílo hodné pozornosti, plné osudového předurčení, kanibalismu, nechutných scén, občasného znásilnění, nesmí chybět pořádné nakládačky, až krev stříká všude kolem! Zkrátka jak to my úchyláci milujeme! Děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.

5 31.10.2023

Michal by mohl mít spokojený život v relativním pohodlí, dobrou práci, rodinu. Jenže tohle všechno vyměnil za chlast a maty. Čtenář by ho možná i litoval, ale Michal vždycky zahodí pomocnou ruku a udělá ještě větší botu než předtím, takže to jde dost složitě. Ale on to zvládá litovat se sám. Ostatně jako většina bezdomovců a závislých. Ano, cesta ze dna je kurva těžká. Ale není nemožná! A ofrňovat se v takové situaci nad jídlem, podávanou pomocnou rukou či prací mi přijde absurdní. Na druhou stranu chápu, jak těžké je najít motivaci zkusit se z toho bahna vyškrabat.

Zezačátku mě bavil Michalův humor, ale čeho je moc, toho je příliš. Po čase už mi to přišlo na sílu, vložené blogové články mě nebavily vůbec. Navíc autor skáče v čase, příběhu, nedozvíme se nic bližšího o jeho minulosti, celou knihu se nikam neposune, vlastně tak jako podupkává na místě, lituje se, rozjímá a vymýšlí, jak z patálie ven, načež se vždy rozhodne pro chlast a maty a přemýšlení o budoucnosti nechá na další den....

1 31.10.2023

" - Jenom ti chci ještě poděkovat-, vzpamatuju se. Než mě opět vyvede z koncentrace.
- Od toho přátelé jsou, Nelo. A taky od toho, aby si pořád něco nepřipomínali, neměli pocit, že si jsou bůhvíco dlužní. Taky si pořád dokola neděkovali a nepřiváděli se do směšných situací. Prostě a jednoduše jsou. Nepřicházejí, ani neodcházejí. Ti praví zůstávají-."

Volné pokračování knihy Hra na druhou mě bavilo! Ten posun autorky oproti prvnímu dílu je úžasný. Na konci prvního dílu se cesty Bena a o tolik starší Nely rozejdou. Jejich ne až tak náhodné opětovné shledání je rozpačité. Ben mezitím dospěl v rozumného muže a Nela si rovněž uvědomila spoustu věcí. Mimo jiné se začne rozhodovat sama za sebe a uvědomí si, že si zašlouží trochu toho štěstí...

Kromě vývoje těchto dvou postav mě neskutečně bavil vztah dvou synů s Nelou! Každá mamka by si zasloužila takové dokonalé duše! Které jsou pro ni oporou když potřebuje a mají k ní respekt. Zároveň se mi líbila "moudra" tatínka Nely a jeho péče o dceru, i laskavá slova útěchy.

Příběh je zasazen do zasněžených hor a já si myslím, že to je přesně ta kniha, kterou si chcete vzít v zimě do chatky, ke krbu, kdy si sednete do křesílka s vařícím punčem ve zkřehlých dlaních a věnujete čas sami sobě. Budete fandit Nele a Benovi navzdory velkému věkovému rozdílu, sledovat jejich vzájemnou přitažlivost i přes snahu držet si od sebe odstup...

Knihu hodnotím 4/5, přeci jen mi občas některé pasáže přišly trochu vleklé a na můj vkus až příliš filosofické. Ale to bude nejspíše mým přílišným pragmatismem. Určitě doporučuji přečíst si pro pochopení oba díly. Děkuji Zuzana Holčíková za poskytnutí knihy.

1 29.10.2023