Posli komentáře u knih
Postavy úžasné, příběh nádherný, děj napínavý… Ze začátku mi trvalo než jsem se do knihy začetla, pak už to šlo jako po másle. Jen mě tak u toho konce napadlo, jestli tahle kniha nedodá lidem, kteří jsou na tom podobně, odvahu vzít si život. Autorka odvedla vynikající práci a určitě se s chutí pustím do jejího dalšího díla.
Ze začátku se kniha trochu vlekla, ale ten konec… S postavami jsem soucítila a krásně se to četlo. Jelikož to je moje první kniha od Sparkse, která mě nadchla, tak se určitě pustím i do dalších.
Je to knížka velmi krátká, kterou jsem přečetla za den. Autor vložil do pohádkového děje několik zajímavých myšlenek, nad kterými musí čtenář přemýšlet. Zároveň mi ale přijde, že se nedozvíme nic nového a nad originalitou jeho myšlenek pochybuji. Z knihy jsem si vzala, že člověk by měl jít neustále za svým snem. Stále přemýšlím nad tím jestli s autorem souhlasit nebo ne.
Ze začátku jsem si říkala, že by to mohlo být celkem dobré. Sice se to četlo dobře a rychle, ale přišlo mi, že to vedlo od ničeho k ničemu. Bylo to takové roztahané a 360 stran bych tomuto dílu nevěnovala. Přijde mi, že kniha nemá stanoven žádný cíl a bylo to, jako když někomu vplujete do života a občas se stane něco zajímavého. Konec mě až tak nezaskočil, a proto ani neuvažuji, že bych si někdy přečetla druhý díl.
Military literatura nikdy nebyla mým šálkem kávy, ale přesto jsem si tuhle knihu přečetla, protože už jen díky názvu na mě zapůsobila. Zaujalo mě téma a samotná operace a chtěla jsem se dozvědět něco víc. Bylo to napsané tak, že mě to bavilo a příběhy míjely až jsem se nakonec dostala k samotnému zabití bin Ládina. Život člena týmu Seal mě zaujal – každodenní výcvik, operace… Ti lidé musí být nejspíš blázni a možná právě proto, klobouk dolů!
Tak je tu něco nového v tomhle žánru. Po upírech a vlkodlacích nastoupili draci. Vítám je vřele, až na to, že si doposud moc přesně nedokážu představit, jak ta drakie v přeměně vlastně vypadá. Willa jsem neměla ráda už od začátku, ale to by to ani nemohl být příběh, kdyby Jacinda chtěla zůstat s Cassianem. Jacindu jsem si celkem oblíbila i přes její prudérní povahu, která mě občas začínala štvát. Jinak to bylo takové jednoduché a čtivé. Stále se tam něco dělo a hned v úvodu jsme se dostali do příběhu. Po zajímavém konci jsem neváhala pustila se do dalšího dílu. Chtěla bych dát 3,5
Krásné, krátké a humorné básně, které jednoduše dokáží pobavit, ale i zamyslet se nad různými záležitostmi v našem v životě. Díky ironii a vtipům si nad básněmi můžete krásně odpočinout.
Po knize jsem sáhla, protože jsem ji měla v seznamu maturitních knih a doufala jsem, že to bude jedna z těch zábavnějších. Bohužel, musím říct, že opak je pravdou. R.U.R. jsem četla po Moliérově Lakomci, u kterého jsem se bavila a četla ho s chutí. Tady jsem se prokousávala dialogy a dalo mi práci udržet pozornost. Vůbec jsem se nemohla do příběhu vžít. Čapek sice do příběhu dal několik zajímavých myšlenek, o kterých člověk pak přemýšlí, ale nemůžu říct, že bych kvůli této knize nemohla spát.
Tohle je druhá kniha, kterou jsem četla od Gaimana. Sáhla jsem po ní, protože se mi líbil Hvězdný prach a chtěla jsem si přečíst nějakou jeho další knihu. Nikdykde u mě předčilo Hvězdný prach úžasným způsobem, a proto jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. Ze začátku mi to přišlo jako taková pohádka, ale jak se příběh odvíjel, ponořila jsem do děje. Postavy byly úžasné. Croup a Vandemar jsou zkrátka ti praví zlosyni a Richard je dokonalá hlavní postava. Nejvíc jsem si asi oblíbila markýze – správný hrdina v každé situaci. V knize jsem taky našla plno zvratů a vtípků, někdy i morbidních. Musím ale říct, že mi to občas přišlo až moc absurdní a sem tam se objevil nějaký ten kýč, ale myslím si, že to příběhu nijak moc neublížilo.
Kniha mě zaujala až ve třetí části. První dvě mě moc nebavily a byla jsem trochu zklamaná. Třetí část to dohnala. Přišlo mi zajímavé, jak se nakonec Winston stal oddaným Velkému Bratrovi. Dlouho jsem ještě přemýšlela o Angsocu. Celý režim je tak dokonale vystižený, že už si připadáte jako byste v něm žili a začínáte mít obavy, jestli vás nesleduje Ideopolicie. Tuhle knihu doporučuji, možná právě proto, že je tak depresivní a varuje před tím, co by se klidně mohlo stát.
Je to moje první kniha od Agathy Christie a moc si mi líbila. Nalákala mě k tomu, abych si přečetla i její další díla. Bylo to nádherně propracované a vymyšlené. Konec byl opravdu překvapivý.
Byl to asi nejzajímavější díl z těch tří. Oblíbila jsem si Lidii a Kaitlyn už mě neštvala tolik jako v minulých dílech. Rozuzlení bylo zajímavé, a proto asi u mě vítězí tento díl.
Předposlední utkání patří mezi nejlepší díly série. Je to stále napínavější a zajímavější. Už se ale občas začínám ztrácet v postavách. Vždycky si musím vzpomenout, kdo dotyčný vlastně je.
Po knize jsem už toužila dlouho před vydáním a málem jsem skákala radostí, když jsem ji objevila v knihovně. Musím říct, že jsem to čekala více strašidelnější. Po první kapitole to vypadalo slibně. To mi i z toho ducha běhal mráz po zádech. Pak kniha ale obrátila a šlo to postupně dolů. Dělalo mi problém to, že si ducha představuji jako z Harryho Pottera. Průhledné a nehmotné, dělalo mi problém zvyknout si na duchy jako na obyčejné postavy. Pak se mi moc nelíbil překlad. Buď už to bylo zvláštně napsané nebo se to překladateli nepovedlo, sice to byl čtivý styl, ale moc mi nesedl. Ale určitě se mi líbilo, že autorka popisovala většinou pouze důležité chvíle. Také musím říct, že ich-forma vyprávěná klukem nebyla špatná. Nejvíc se mi z té knihy líbil nápad. Od knihy jsem čekala mnoho a úplně všechna má očekávání nesplnila, ale i tak je povedená.
Začala jsem knihu číst pozdě večer, jelikož se mi ještě nechtělo spát. Po dvaceti stránkách jsem vlastně zjistila, že nevím, o čem to čtu. Druhý den jsem tedy začala znovu. Abych příběh vnímala, musela jsem se plně soustředit. Humoru jsem našla v knize pramálo. Kdybych tuto knížku neměla k maturitě, nejspíš bych jí nikdy nedočetla. První půlka knížky mě vůbec nebavila, ale druhá půlka už byla lepší. Knížka tedy rozhodně nebyla nejhorší.
Tenhle díl se mi asi ze všech dílů Narnie líbil nejvíc. Přišlo mi, že měl nezajímavější příběh. Sice krátký, ale pěkný.
Poezii moc nemusím, ale Kytice mě kupodivu bavila. Nejradši mám asi Vodníka a Polednici. Dřív jsem teda tuto knížku nemusela, protože nám ji pořád vnucovali ve škole, ale časem jsem jí sama přišla na chuť.
Tento díl byl takový táhlý a byl horší než první díl. Zábavný byl až konec. Když přišlo na bitvu mezi Eragonem a Murtaghem už jsem knihou byla pohlcená. Myslím si, že je kniha lépe napsaná než první díl, ale po dějové stránce rozhodně není lepší.
Začátek byl sice pozvolný, ale nakonec mě kniha vtáhla do děje. Líbí se mi, jak autorka umí přiblížit chudobu i blahobyt.
Další knížka ze série Hádanka. Ani tento díl mě nezklamal. Opět byl napínavý a dobrodružný:)