pinussilv komentáře u knih

Opět vynikající kniha. Autorčin vypravěčský talent je úžasný, nutí Vás číst dál a dál, prožíváte pocity jednotlivých postav. Z počátku jsem byla jako skutečný pamětník trochu zaražená, po pár dalších stránkách jsem pochopila záměr a kniha mě pohltila. Ono to tak opravdu mohlo být, děj plyne v kulisách padesátých let posunutých až do téměř současnosti, varuje před tím, co by se mohlo stát. V závěru všach cítím jasný názkak varování, že dějiny se opakují, v knize náznak možné rodící se nové vzpoury proti diktatuře, pro nás varování, abychom si nebyli příliš jistí s křehkou demokracijí, ve které žijeme.

17 15.07.2021

Hana je po Slepé mapě druhou knihou Aleny Mornštajnové, kterou jsem přečetla. Opět se setkáváme s příběhem, který v různých odstínech prožilo nepředstavitelné množství lidí. Hodnota tématu je obrovská stejně tak jako v Slepé mapě, má velmi hlubokou výpovědní sílu..Hana však, podle mého neumělého názoru, je ukázkou autorského růstu zcela zřetelného ve způsobu líčení . Vyprávění nabylo mnohem vyššího emotivního rozměru, je to skvělá kniha, která by si stejně jako Slepá mapa zasloužila i filmové ztvárnění, aby příběhy mohly promluvit k širšímu spektru populace. V těch osudech je paměť našeho národa, která by nikdy neměla být zapomenuta.

16 11.07.2017

Jiří Hájíček mě opět nezklamal ! Mám ráda jeho jazyk...člověk čte příběh a přitom má možnost prožívat krásu slov. Myslím, že to je právě to, co Hájíček umí a čím se tak výrazně liší od mnoha současných autorů. Ale nejde tu jen o jazykovou formu. Kniha je naplněná obsahem a zobrazuje život v jeho plynutí...mezigenerační vztahy, rodiče a děti, stárnutí a samota, láska minulá i současná, pohled do historie a to, jak je vše vzájemně propojeno. Je možné, že knihu ocení víc starší generace, která už mnohé sama prožila. Takový čtenář jsem i já. Ten příběh je mnohem hlubší než se z anotací dá vyčíst. Stojí za přečtení i za zamyšlení.

15 31.07.2020

Mám Backmanovy knihy moc ráda, přečetla jsem vše, co v češtině vyšlo. Úzkosti a jechich lidé, to není vůbec detektivka, jak by si milý čtenář po prvních stránkách mohl myslet. Pro mě se jedná o hlubokou psychologickou sondu do lidského života obecně. Zaznívají tu všechna témata mezilidských vztahů, tak jak je prožíváme. Každý čltenář zde alespoň trochu musí nalézt něco, co se i jeho týká, a to i bez ohledu zda je mladý nebo starý, muž, žena či dítě (ale děti takové knihy ještě nečtou :-). A co je pro mě velmi krásné, to je skutečnost, že příběh je protknutý hlubokou láskou, kterou je pro hrdiny často těžké projevit...ale vnitřní dobro si nálézá své zvláštní cesty, projevuje se činy a přenáší se jako lék na dnešní všeobecný pesimismus z člověka na člověka. Velmi doporučuji!

11 18.09.2020

Skvěle psané, Mornštajnova se nezapře.ale.velmi těžké téma, pustá deprese a bezmoc, příšerné mezilidské vztahy. Člověk samozřejmě nečeká v takovém příběhu dobrý konec. Ale temnota bez jediného záblesku existence dobrého člověka je až tak pesimistická, až snad působí poněkud neskutečně. Morální úpadek, zloba a sobeckost, lež a strach jsou tak útočící na čtenáře , až se obávám o budoucnost lidského rodu, jestli mám věřit, že Mornštajnová tak současný svět vnímá. Na tuto knihu asi nikdy nezapomenu, ale také ji určitě znovu neotevřu.

10 26.04.2023

Postel, hospoda, kostel je knížka, která překvapí svým názvem i svým obsahem. Myslím, že ji mohou otevřít čtenáři, kteří hledají odpovědi na své otázky týkající se víry a duchovna, ale i přesvědčení ateisté. Přináší zákulisní pohled do života neobyčejného člověka, katolického kněze, který svými názory jistě zbourá mnohé vžité představy o kněžích , víře a lidství jako takovém. Možná se zamyslíte, ale určitě se i zasmějete. A možná uvidíte najednou žívot trochu jinak.

10 29.10.2016

Kniha spojuje hluboce lidské příběhy jednotlivých postav, odkrývá nejtajnější psychické aspekty s úžasnou znalostí všech stránek života. Současně je Bílá voda i pravdivým dokumentem doby, ve které se odehrává, popisuje morální úpadek a na druhé straně sílu a statečnost mnoha lidí bojovat. Třetím aspektem je v jistém způsobu dokumentem o vývoji katolické církve v Čechách.To vše vytváří dokonale harmonický celek. Subjektivně se tímto románem autorka řádí na čelnou příčku současných českých autorů.

8 20.05.2022

Skvělå kniha. Ten, kdo čeká něco jako humor Staetého staříka, bude zklamán. Čtenář, který hledá obraz skutečných životních prožitků, toho, co je opravdu možné prožít, ten se od knihy nebude moci odtrhnout s pocitem, że takový život opravdu může být, že Ove není autorská nadsázka. Takoví muži žijí mezi nåmi a často je považujeme za svérázné podivíny a nevidíme za drsnou skořápkou citlivou a obdivuhodnou duši, která je schopná lásky bez pocitu vlastní oběti, lásky bezpodmínečné. Soňa je obdivuhodně statečná a trpělivá, spolu s Ovem pŕekonávají těžkosti a jejich vztah je krásný až do posledních chvil. Dokonale se doplňují a připadají mi jako vzor, jako pozitivní motivace pro všechny páry, které se rozcházejí pro malichernosti. Nelze ale opomenout mladou generaci, která, která vycítí skutečnou Oveho podstatu a přivede ho zpět k životu. Stane se dědečkem dětem, které si ho samy vybraly, spojily se s jeho láskyplnou a spravedlivou duší. Pro mladé čtenáře snad místy humorné, pro ty vnímavější a starší generaci jímavé, dojímavé a zároveň smířlivé s tím, jak život plyne.

8 10.02.2016

Přes mnohé negativní názory, které se zde objevují, za sebe musím chválit. Zábavné, přitom psychologicky skvěle podchycené postavy a jejich reakce na neočekávané situace, osudy lidí takové, které mohou potkat nás nebo našeho známého, souseda... Výnikající pochopení postav, příjemné svěží čtení. A happyend na závěr? Vždyť sama autorka se mu trochu směje, jak jinak by to mělo skončit, ptá se milého čtenáře. Cítila jsem v tom trošku sebeironie, vždyť i jednou z postav je úspěšná spisovatelka romantických románů, až do chvíle, kdy její žánr přestává být žádaný. Neviděla jsem snad v postavě Frances něco, co by mohlo vycházet ze samotné Liane Moriarty? S přihlédnutím k drobným úsměškům v posledních kapitolkách mám pocit, že ano....

7 06.02.2020

Musím se přiznat, že Jiřího Hájíčka jsem neznala. V té chvili, kdy jsem zahlédla krátkou zprávu o spisovateli, který odmítl možnost stát se laureátem Státní ceny za literaturu, ihned jsem sáhla po první jeho knize, která mi přišla pod ruku. A opravdu jsem nebyla zklamaná naopak. Výborný příběh, výborně napsaný. Skvělý čtenářský zážitek. Jiří Hájíček zřejmě nezapře básníka v sobě, jazyk a forma povyšují vyprávění někam mnohem výš a čtení je opravdovým požitkem. Příběhů popisujících dobu a osudy našich lidí v minulém století se v současné době objevuje více, jsou to dobré knihy. Jiří Hájíček však tuto literární kategorii posunul výš. Je jen škoda, že jeho knihy nejsou více propagovány, věřím, že by si našly místo v žebříčcích nejčtenějších knih.

7 18.10.2018

Velmi pěkné čtení. psychologický román a detektivka v jednom. Rozuzlení skvělé, ale více nebudu prozrazovat. Zkrátka doporučuji!

6 16.06.2020

S očekáváním jsem otvírala novou knihu Aleny Motnštajnové. Musím říci, že přinesla to, co jsem očekávala, velmi realistickýobraz doby, ve které se děj odehrával, šeď padesátých let člověkem přímo pronikala, osudy postav a rodinné vztahy nebyly nadsazené. A nad to tu bylo ještě něco navíc a tím byla forma románu, která mě nadchla. Čtenář pronikal do děje z pohledu odčerpává a dcery a to v jiném časovém období a tak se pomalu a poutavě odkryvají dějové souvislosti. To bylo něčím novým v autorčině stylu, ale určitě ku prospěchu. Autorka zraje jako víno.

6 08.05.2019

Skvělá detektivka a další životní peripetie Eriky Fosterové. Není co více dodat, snad jen doporučení číst jednotlivé knihy série v pořadí, jak byly vydány. To není podmínkou, ale návaznost v osudech hlavní hrdinky je příjemná pro čtenářský zážitek. Autor na svých stránkách prohlašuje, že má mnoho nových nápadů pro Eriku Fosterovou, tak věřte, že se s ní v brzsku opět setkáme.

6 14.03.2019

Hned na začátku se přiznám, že nejsem obzvláštní fanynka hokeje, proto jsem se chvíli odhodlávala knihu otevřít. Musím však konstatovat, že Medvědín je skvělá kniha , protože přestože by si někdo z anotace mohl myslet, že příběh je hlavně o hokeji, není to pravda. Medvědín je o životě, o dnešní době, je to jako když se díváte do zrcadla a všimnete si detailů, které jinak v rychlosti přehlédnete. Backman nepřehlédl nic lidského, nic z toho, jaká je současná společnost jednotlivci s jejich city počínaje až po dění v širších spojitostech. Někdy jsem si říkala, že ta kniha je až neuvěřitelná...jak je skutečná. A navíc čtivá jedním dechem.

6 24.09.2018

Osm hor je knížka, která na mě silně zapůsobila. Pietro a Bruno se setkávají v horách, jejichž magie ovlivňuje životy lidí, kteří jsou zde mlčenliví a zdají se na rvní pohled nepřístupní, uzavření do sebe, ale v jejich nitru se skrývají touhy, úzkost, nezměrná láska, v neposlední řadě odhodlání a oddanost. Vztah mezi synem a otcem, přátelství, které pomůže odkrýt nikdy nevyslovená tajemství rodinných vztahů. To všechno spolu s jazykovou a stylistickou formou, která čtenáři přináší opravdový hluboký zážitek.

6 23.11.2017

Slepá mapa vypráví hluboký příběh, popisuje životní drama a navíc je zcela pravdivá. Trochu mě jen zklamalo, že tak hluboce emotivní příběh je vyprávěn "ploše", čtenář by měl prožívat mnohem hlubší emoce, ne pouze naslouchat poněkud nevzrušené vyprávění. Líbivě šťasný konec vyznívá nepřesvědčivě v kontrastu s předešlými událostmi. Závěrem musím velmi ocenit, že takových příběhů by mělo být víc, protože lidská paměť je krátká a mladá generace by měla vědět, jak se skutečně žilo v naší zemi.

6 26.06.2017

Úžasná kniha, taková, na kterou se nezapomíná. Měli by ji přečíst všichni ti, kteří si myslí, že válka je něco jako dobrodružství. Příběh a osudy jakých mohly být tisíce. Skutečný. Skvěle napsáno.

6 21.02.2017

Odpočinková kniha, když se člověku nechce moc přemýšlet nad ničím. Patří to k Vánocům, stejně jako Vánoce v New Yorku. Přečtu a zapomenu.

5 16.01.2022

Skvělá Elena Ferrante. Chcete-li zažít atmosféru Italie a mentalitu Italů, čtěte !
Chcete-li poodhalit tajemná zákoutí dospívání a s hlavní hrdinkou projít toto období, neváhejte a čtěte. Chceteli nahlédnout do problematiky vztahů a citů, velkých emocí... vše tu najdete.Chcete-li si užívat bravurní a inteligentní vypravěčský styl a krásný jazyk, čtěte.

5 16.01.2022

Najdi Rebeccu jsem četla jako druhou v pořadí po Bílé růži, černém lese. Je to román čtivý, popisuje pravdivě hrůzy koncentračních táborů, ale ve finále je knihou pro ženy, což nemyslím hanlivě. Bílá růže... na mě však zapůsobila mnohem více, příběh byl realističtější a psychologicky hlouběji propracovaný. Z tohoto pohledu jsem byla trochu zklamaná.

5 18.11.2020