pige komentáře u knih
Při čtení až mrazí, když si člověk představí, jak by mohla mohla vypadat naše každodenní realita.
Věřím, že si kniha najde i mnohé mladé čtenáře, kteří listopadovou dobu znají jen z učebnic a díky této knize si určitě uvědomí, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí a musí se o ně pečovat, někdy pro ně i bojovat.
Očekávala jsem mnohem více nápadů, jak montessori cestu zařadit do života/výchovy. Pár nápadů tam čtenář sice objeví, ale vlastně jde jen o to, jak uspořádat prostředí. (A co dělat, když takové možnosti člověk nemá?)
Knížečka je spíše teoretickým vhledem na odlišný přístup k dítěti.
Jelikož metodu Montessori znám, moc noveho jsem se nedozvěděla.
Náhled do českého školství, které se potýká s mnohými kázeňskými problémy.
Určitě by kniha/příručka mohla být návodem k tomu, jak náročné situace ve třídě zvládnout, ale každá rada či doporučení tkví v tom, že učitel musí mít ve třídě autoritu. A samozřejmě velkým problémem jsou i rodiče, kteří nespolupracují.
Šokuje mě, že se situace ve školách za 20 let od vydání knihy nezměnila. I když autor popisuje možnosti, jak mnohé věci změnit, naráží na řadu překážek ve školním řádu či dalších předpisů.
Celkově ve mně kniha vyvolala beznaděj, nicméně bylo zajímavé zjistit, že na ZŠ se s šikanou setká 41 % žáků. Když připočteme i kyberšikanu, nesmíme se divit, jak se některé děti chovají.
Ve finále to byla milá knížka. Beznaděj vystřídal happyend. Proč ne.
Jen jsem od nápaditého prostředí a jedinečných postav čekala mnohem více. Tolika směry by se to mohlo rozehrát...
Základní příručka pro každého "bezvěrce".
Velice čtivou a poutavou formou dokáže autor seznámit čtenáře jakékoli věkové kategorie seznámit s Bohem a vírou jako takovou. Nakonec člověk přeci jen zjistí, že je věřící, i když si to nikdy nepřipouštěl.
Text je doprovázen mnohými ilustracemi, které pobaví stejně jako vtip či vtipné příměří v textu.
Skvělý příběh. Napětí od samého začátku. Takové to, když postavy i čtenář tuší, že to dopadne špatně. Hodně špatně.
Skvělé vyústění zápletky. Pro mě hodně překvapivý padouch.
(A ještě lepší je, že autor nenaznačuje, jak bude pokračovat příběh kolem komisaře Joony a lidí v jeho okolí.)
Asi jsem ve srovnání s ostatními příběhy čekala lepší zápletku/zpracování, ale ve finále to bylo opět skvěle zpracované.
Už od samého začátku bylo jasné, že celý příběh bude hodně ponurý. Čemu se divit - zase léčebna. A hlavní postava je vážně psychopatem. Nicméně vyústění celého příběhu bylo překvapivě logické.
Do posledního okamžiku jsem neměla sebemenší tušení, kdo by mohl být pachatelem.
Za mě určitě skvělým způsobem zpracovaný detektivní příběh.
Hodně tomu samozřejmě napomohlo prostředí, ve kterém zločin odehrál, a výjimečné postavy, které se v mnohém odlišovali od "normálních" lidí.
I když si autoři opět připravili půdu pro další pokračování, líbí se mi, že zachovali prostředí. Všechno se krásně propojilo.
Trochu jiná kniha z tvorby Larse Keplera.
Příběh jíž nebyl tak strhující, zato se autoři zaměřili spíše na postup při vyšetřování a jak vlastně celá policejní práce probíhá.
Množství postav v díle často až matoucí, mnohdy se jejich osudy propojili, ale jen v takové malé dějové vsuvce. Jako malé vodítko pro policejní vyšetřování.
Nicméně vše spravil úžasný závěrečný odstavec s vyšším posláním než dílo samotné.
A závěr díla jasně ukázal, že si autorská dvojice připravuje půdu pro další díl severské krimi.
Román si mě získal již prvními stránkami - příběh je velice čtivý, neustále přibývající (funkční) zápletky drží čtenáře stále v napětí.
Zvláštní vsuvku tvořily vzpomínky na dobu minulou. Dej trochu stagnoval. Nicméně se tato vsuvka nakonec ukázala být velice funkční.
Proč je detektivka tak úspěšná?
Nechybí hororová zápletka, mnohdy hodně krvavá, a ráda zvláštních a nevysvětlitelných okamžiků.
Vedle toho prožíváme s hrdiny jejich osobní životy, takže příběh nepůsobí nikterak vyumělkovaně.
A ano, odvaha obou rodičů je až zarážející, ale to je malá "vada na kráse".
Toto dílo hodnotím jako zdařilou příručku toho nejzásadnějšího, ale bohužel alespoň trochu vzdělaného/poučeného čtenáře nezaujme žádný nový fakt.
101 otázek se snaží pokrýt veškeré sféry středověkého života - vcelku zdařile. A nutno dodat, že ukazuje středověk v jiném světle - není to ponurá doba válek a špinavých poddaných, ale dobou, která nám dala mnoho nového.
Nadto se kniha dočkala velice špatného překladu, korektor zřejmě neměl svůj den.
Bohužel na mě kniha působí jako sebrání textů, které byly v šuplíku a autoři/nakladatel je chtěl zpeněžit.
Chybí jim něco, co by upoutalo.
První povídka A. Lustiga je předvídatelná, druhá moc neupoutala.
Povídky autorovy dcery jsou zvláštní. Chaotické. Nepřehledné. Plné hledání, e pro jistotu postava o vše přijde. Zvláštní vyústění.
Nedočteno - bohužel se nedokáži přenést přes nespisovnou češtinu a chybějící interpunkci.
Zajímavým způsobem autorka vypráví o českém jazyce, jak funguje a jaké má zásady. Zcela nenásilnou formou poučuje čtenáře pohádkovým příběhem o tom, co bude probírat/právě probírá teoreticky ve školní lavici.
Kniha potřebuje opravdu vnímavého malého čtenáře, který bude schopen pochytit všechny informace.
Kladně hodnotím úkoly na konci každé kapitoly, případně ilustrace, které si dětský čtenář může vybarvit.
Velice poutavé vyprávění. Ačkoli člověk ví, co přijde, co je nevyhnutelné, pořád doufá, stejně jako postavy v díle.
(Dlouho jsem nechtěla knížku číst, jelikož jsem už viděla film, ale naštěstí ve filmu hodně věcí chybí, především historických souvislostí.)
Shoda náhod.
Asi tak lze vystihnout nejen obsah knížky, ale i lidských osudů - reálných i literárních hrdinů.
Krásně a citlivě zpracované starozákonní příběhy pro menšího čtenáře.
Ilustrace jsou zajímavé, určitě dávají prostor pro dětskou fantazii, která podpoří vyprávěný příběh. (I když právě kvůli nim může být pro dětského čtenáře nevyhovující velký formát knihy.)
Publikace přináší řadu zajímavých informací. Je psaná na základě neurologie, takže je krásně ukázáno, jak výchova formuje nevyzrálý dětský mozek.
Bohužel moc praktický přínos nevidím. Řada informací se opakovala a odkazovala na předchozí kapitoly. Ani členění textu/knihy není příliš přehledné, takže zpětné vyhledávání v textu je obtížnější.
V okamžiku, kdy konečně začal příběh gradovat, vše bylo utnuto a příběh skončil. Ale my, čtenáři, se už nedozvíme, co se podařilo. Chápu, je to tajné, protože FBI, ale tomu příběhů to prostě chybí.
Ačkoli mám Ebena ráda, svým psaním mě vůbec nezaujal.