Proč mluvíme česky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jak vznikají názvy měst a vesnic nebo příjmení? Co jsou to mrtvé jazyky? Jaké existují druhy písem? Co se dá vidět jazykohledem a co je uloženo ve slovomorně? To a spoustu jiných věcí o jazyce, řeči a písmu se děti dozví prostřednictvím dvou děvčátek Veroniky a Viktorky a malého cara, který je vezme na pohádkový výlet do Říše češtiny. Autorka knihy zasvěcuje zábavnou formou do tajů jazyka, odhaluje jeho zákonitosti i zvláštnosti, a probouzí tak v malých čtenářích chuť objevovat mateřštinu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90573/proc-mluvime-cesky-90573.jpg 4.118
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Proč mluvíme česky

pige
28. července

Zajímavým způsobem autorka vypráví o českém jazyce, jak funguje a jaké má zásady. Zcela nenásilnou formou poučuje čtenáře pohádkovým příběhem o tom, co bude probírat/právě probírá teoreticky ve školní lavici.
Kniha potřebuje opravdu vnímavého malého čtenáře, který bude schopen pochytit všechny informace.
Kladně hodnotím úkoly na konci každé kapitoly, případně ilustrace, které si dětský čtenář může vybarvit.

Hanka_Bohmova
14.04.2020

Po naučné stránce hezky zpracováno, příběh spíš aby se neřeklo, ale v tomto případě jde o nepříliš podstatnou výhradu. Starší dcera (4. třída) četla ze zájmu sama, prvňákovi jsem převyprávěla a společně jsme přemýšleli nad úkoly v závěru kapitol. Většina z nich je šikovně postavená a dává dítěti poměrně vzácnou příležitost k reflexi rodné řeči. Poměrně vzácnou - navzdory školní výuce. Ta sice pozoruje jazyk z odstupu, ale s přehnaným důrazem na nejrůznější klasifikace a odborné názvy, mnohdy bezdůvodně sebejisté (zjistí pravidelný čtenář Jazykové příručky ÚJČ AV), mnohdy samoúčelné a nesouvisející s reálnými potřebami malého mluvčího/pisatele.
Knihu zvlášť oceňuji jako příjemné osvěžení uprostřed skličující záplavy hnidopišství, formalismu a mrtvolnosti, kterou plně odhalila současná společenská situace přenášející školní výuku na rodiče.

(Jsem zvídavá neaprobovaná elementaristka, i mimo období koronavirové krize.)


Evžen82
03.01.2020

I jako dospělák jsem se dozvěděla mnoho zajímavostí o češtině. Nejvíce se mi líbily úvodní kapitoly z historie jazyka. Ale o pohádku moc nejde a nevím, kolik dětí si knihu se zájmem a dobrovolně přečte. Moc pěkné je výtvarné zpracování.

yellowbanna
21.06.2019

Sama jsem byla zvědavá, o čem přesně tato knížka je. Jak moc je to pohádka a jak moc je o češtině. A byla jsem mile překvapená, jak zajímavě je čeština jako jazyk vysvětlena a popsána. Některé alegorie se mi zdály sice trochu krkolomnější (pády jako různé kloboučky a kabátky, které si slova neustále převlékají), ale celkově to působilo moc mile, je to doslova nacpané informacemi a pro děti vyprávění obsahovalo hodně "Aha momentů" - hlavně pro našeho končícího třeťáka, který si s pády a vyjmenovanými slovy letos užil svoje. A přesto - nebo právě proto - se těšil na každou novou kapitolu a nadšeně se zapojoval svými postřehy. A to bylo největší a nejmilejší překvapení pro mě. O to víc, že pro mé děti je čeština sice mateřským, ale pouze jedním ze tří jazyků. A proto mnou také rezonovala závěrečná slova knihy, při kterých jsem se musela na chvíli odmlčet: "Čeština, jazyk kterým hovoříme, nás spojuje s minulými generacemi. Je to most časoprostorem, nejmodernější starožitnost, pojí nás s naším rodištěm, s naší vlastí, ať jsme kdekoliv. Čeština je naše hlavní poznávací znamení v Evropě." Přesně tak to cítím a přijetí této knížky mi dává naději, že to tak budou mít jednou i moje děti.

triatlet
05.03.2019

Carem s carem do Země slov.
"Slova jsou sice nenápadná, ale mají velkou moc." (s. 10)
Odkryjte koprvadlo a nakoukněte, co uvařila Daniela Krolupperová.
Nápaditou cestu dvou školaček do Země slov lemují hezké ilustrace Milana Starého, obohacují nejrůznější slovočáry, slovodivy a řečokouzla.

Ladies and gentlemen, kjære damer og herrer, mina damer og herrar, hyvät naiset ja herrrat, bavte se s češtinou.

Zajímalo by mě, jestli pravopisná chyba na s. 56 je záměrná, nebo nechtěná.

witiko
27.04.2017

Vynikající nápad, jak v dětech probudit vztah k rodnému jazyku. V tomto smyslu knížka bezpochyby funguje, děti zaujala a bavila. Přesto jako rodič myslím, že v něčem mohla být ještě o něco lepší. Kniha prakticky nemá žádný děj, mění se jen kulisy (říše slov a řeči). I když i ty jsou popsány hezky a zajímavě, chybí tam jakékoli napětí nebo dobrodružství. Dále mi vadilo, že obě dětské postavy (Viktorka a Verunka) jsou úplně stejné, mohly se od sebe trochu lišit třeba v tom, jak nebo na co se ptají, co vědí atd. Výklady o jazyku jsou podány velice srozumitelně a pro děti přitažlivě, přesto mohla autorka vytěžit z tématu podstatně víc zajímavostí. Chybí mi třeba téma etymologie, která může odhalovat dávné vrstvy významů běžně užívaných slov, porovnání přísloví v různých jazycích, příklady toho, jak čeština zněla v různých starších dobách, něco o specifické hlásce "ř", pořekadlech, úslovích, rčeních atd. Také slovního humoru by tu mohlo být víc. Zkrátka v říši jazyka, slov a řeči se nabízí podstatně víc kouzelných vrátek, než do kterých autorka dává dětem nahlédnout. Byl bych rád, kdyby knížku při případném dalším vydání o něco rozšířila.

kamibe
01.12.2015

Po takovéhle knížce sáhne každý, kdo k češtině nějakým způsobem odjakživa tíhne.
Označuji jako bohulibý čin napsat v podstatě odborné čtení pro děti bez záplavy odborných označení, navíc tak, aby to bylo poutavé. Pokud k nějakým vysvětlením dochází, autorka volí pro jejich podání příjemně srozumitelnou mluvu. Navíc nechá za sebe (= odborníka) promlouvat malého cara, jehož přátelské poučování jistě děti přijmou lépe, než kdyby jim všechno vyjasňování podávala kniha sama. Takže i když je to ve své podstatě také učebnice, rozhodně vyznívá příjemně, na mnoha místech vzbuzuje radost z poznávání a úkoly, které jsou na konci některých kapitol dětem předkládány, mají šanci být přijaty s větším nadšením než domácí úkoly ze školy.
Pro mne, milovníka češtiny, to bylo čtení veskrze příjemné.
Kritizuji pouze věcné chyby, které by se v takovém textu podle mého objevit neměly, obzvlášť když jde o řešení úkolů (s.103-104 Sláva slovesům - tvar čteš není 1. osoba a tvar utíkala jsem není 3. osoba). Až se příště narodím, budu korektorkou podobných knih.
Potěšily mne také vtipné ilustrace, jen mi připadalo, že tváře malých holčiček vypadají příliš dospěle.