Phyl komentáře u knih

Stejně jako se pohřeb může rázem změnit ve svatbu, může se z ochránce zákona stát pirát, tak všichni kolem padají jako výtvor lidských střev do záchodu a mizí za tou zahnutou rourou, když spláchneme, ale náš skqvělý hlavní hrdina, kterého sleduji již delší dobu se stále apgrejduje na vyšší a vyšší level nepřekonatelnosti. Až v desátém díle jsem prozřel a dokázal si přesně zařadit Harryho Holea k někomu, potažmo něčemu, neboť zde nemluvím o lidské bytosti, koho mi připomíná celou sérii. Stopětadevadesát centimetrů, blonďatý kartáč na hlavě - terminátor. Je to tak. Neuvěřitelné. Navíc svého vyobrazení a mému neklidu přidal ve chvíli kdy se v potrhaném kabátu a zbraní v ruce, producíroval po nemocnici. Tohle odhalení mne tak přikovalo k mé pohovce, že jsem zíral několik hodin do stropu a říkal si, že je opravdu mezi námi. Při tomhle hloubání jsem dostal i strach, že odhalím něco víc než mám a tak ze strachu, že bych mohl být odstraněn, jsem byl nucen schovávat se pod peřinou, přestože jsem později pochopil, že jsem úplně někdo jiný a mé obavy jsou stejně zbytečné, jako bezmezně věřit, že nejste pořád a dokola nasměrováváni na špatnou stopu. Co říct závěrem. Snad jenom - zní to jako dejavu ten zvláštní jev, kdy se vám zdá, že se něco opakuje. Co říct závěrem. Snad jenom - zní to jako dejavu ten zvláštní jev, kdy se vám zdá, že se něco opakuje......

7 26.07.2016

Krásu, nespoutanost, poslání a hlubokou uměleckou hodnotu architektury, zničil knihtisk. Teď je kniha, která má stejná poslání, jen se stala dostupnější možností se vyjádřit stále na vysoké úrovni, i když se stala nástrojem i hlupáků, ale tomu se dalo úspěšně vyhýbat, válcována internetem a jeho nástroji k vyjadřování. Člověk se musí mnohem více brodit tupostí a často se v ní topit, než má možnost nalézt vor v moři odporných sraček. Nerovný boj knihy se sociálními sítěmi spočívá hlavně v tom, že tento nástroj pro své zvratky a bezduché žvatlání dokáže ovládat každý a odevšad. Pak třeba může kdejaký rádoby hlubokomyslný zapšklý neandrtálec hodnotit knihy a psát k tomu své nic neříkající komentáře. Čekat na ovace, které znázorňují zdvižené palce a cítit se jako genius nad svým výplodem. Tak aspoň činím vždy já, největší z pokrytců a honitelů uznání.

6 01.03.2021

To, že jsem se dostal k četbě této knihy, nebyla má svobodná volba. Naopak jsem k tomu byl pohnut a donucen několik století trvajícím sledem různých náhod, jež v konečném a neměnném důsledku dopomohly k tomu, že jsem ji vzal do ruky, otevřel a začal číst. Už jenom onen fakt, že jsem po knize sáhl, nebyla ani má svobodná volba jako spíš nevyhnutelná nutnost, již byla utvořela sledem několika náhodně nenáhodných událostí, jež vytvořily masy předků a lidí starších než já, kteří učinili přesně taková rozhodnutí, vedoucí k tomu, že jsem do své ruky nesvoboně a nutkáním vyšší moci knihu uchopil. A to bylo přesně takto.
1. musely se nevyhnutelně udát události, jež napsaly dějiny, pohnuté nikoli jedním člověkem, ale další posloupností přesně určených náhod a prací jiných lidí, které vedly zase předchozí činy jiných lidí, neboť jak jest řečeno vše se děje a vzniká právě tak a jedině z různých náhodných nesvobodných rozhodnutí kolektivního celku.
2. jakmile se událo co se stát mělo, dalších několiko tisícero nespočetně mnoho náhod vedlo k tomu, že se tady cíleně, veden nutností napsat dílo, vyskytl veliký romanopisec, jehož ruku vedla další dávka již předem daných a rozhodnutých událostí. Rukou, jež se hýbala s pečlivostí přesně fungujícího hodinového strojku, nechci říkat génia, neboť génius je pouze mýtus vedený vyšší silou nehmatatelných úkonů v nekonečném času a prostoru.
3. když jsem knihu vzal v přesně daný okamžik do ruky a nesvobodně veden opět onou vyšší mocí, jež utváří mé vědomí, začetl, uvažoval jsem o tom jak kniha samotná, se nezávisle na mé přítomnosti a nepřítomnosti v minulosti, vydala svou cestou až do mých rukou v pro ni tak vzdálené budoucnosti a sledem několika přesně stanovených náhod se dostala až do mé knihovny a konečně i mých špinavých spárů, které jsou ovšem opět jenom dílem mého náhodného shluku na sobě se vzájemně ovlivňujících událostí.

Rozepsal bych se o svých úvahách obšírněji a pokusil se tak navázat na mistrovo dílo, ale v dnešní uspěchané době, kdy je nekonečnost času na obtíž a hlavně je času málo, by to byla jenom přežitková vzpomínka na doby minulé, kdy měl vždy někdo čas se zabývat něčím osáhlým a vleklým. V těchto časech je důležité si najít čas a ten se nedostává, proto v kabátu nynějších zkratkovitých a heslovitých dní, pouze konstatuji, že to hnulo mou prostoduchou myslí a zamyslel jsem se nad tím.

6 19.01.2021

Stručně mohu pouze říct, že se teď snažím být součástí toku dat. Abych se cítil aspoň trochu užitečný a k něčemu, přispívám tímto zbytečným příspěvkem nulové výpovědní hodnoty, jelikož si mé vědomí přeje dostat lajky a má inteligence není tak vysoká, aby mu to zatrhla.

6 10.05.2020

Když se někdo vymyká a není přesně podle vzoru, vždycky to znamená problém pro masy, které se snaží býti vzorem. A ty pak utlačují, káží a nenávistně kvičí, neb ve skrytu duše závidí, že nemají takovou odvahu vybočit. A tak raději poukazují na nedostatky a utlačujíc nenávistí a hloupostí si honí svá malá pérka veřejně a prachbídně do vlastních očí, aby si připomínali, že to všechno dělají pro správný chod společnosti, která se nevymyká. Ti co se vymykají, celý život je jim to připomínáno jako handicap a jsou nuceni hrát a přetvařovat se. Tak to bylo, je a nejspíš i bude. Takže, nechápu proč plavat proti proudu, když je mnohem lepší nechat se proudem nést.

6 02.11.2019

Pomíjivá lidská pokolení, která zůstanou zapomenuta, ve chvíli, kdy nezůstane nikdo, kdo by na ně vzpomínal, jelikož lidský druh velice rychle zapomíná, nebo se prostě nechává přesvědčovat o událostech tak, aby zapomenul na skutečné příběhy.
Epos o Gilgamešovi, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát po celém rodu Buendiú nezůstane absolutně nic a nikdo kdo by mohl pamatovat cokoli oni sami dokázali. Pravda mnohem víc pravdivější příběh o lidské pomíjívosti.

6 15.06.2016

Nebezpečný drsňák Hery, zní to jenom podobně, není to Klint Istvud, není tedy vyzbrojen magnumem 44., ale tupým pohledem po několika panácích Jima Beama, opět pátrá po vrazích, lupičích a vlastním dni, který se mu skryl do temnoty prochlastané noci. Zní to poutavě, ale taky jako staré dobré dežaví o tom, jak se opět dokáže jeden nekompromisní drsoň zahrabat do sraček, a zase se z nich dostat, a přitom se nechat několikrát svést na scestí, které je plné falešností, a ještě ke všemu mást všechny kolem sebe. Navíc jako přidaná hodnota je kolaborace s hlavním taťkou zlounem, který je velký mudrc, celého zvířatkového gangu, a přitom skvěle odkrývá frašku, která na něj byla sehrána, aniž by věděl, že odkrývá frašku. Frašku, kterou vede již delší dobu všemi milovaný a neuvěřitelný David Házlhof a jeho neodolatelný úsměv. Tleskám. Už se nemohu dočkat pokračování, když byl konec tak skvěle otevřen, stejně jako posledně. Neuvěřitelné, že mě to i přes to neskutečné množství kopírujících se záležitostí z minula uspokojit a já se mohl opět v klidku ukájet na těle i duchu. A to mně dokáže zahřát na srdci a rozproudit krev správným směrem.

6 16.04.2015

(SPOILER) Vlček rozsračkuje ohniváka, z ohniváka je oběť, z Vlčka je vyšinutý magor a obětní beránek společnosti, ohnivák si udělá BBQ a stává se magorem a nástrojem pomsty Vlčího bezmozka, který nezvládá své cholerické výstupy regulovat. Z Vlčka se stává opět magor s iracionálním jednáním a prosrává, každou možnost, jak se stát sympatickým hrdinou a vystoupat na seznam oblíbených charakterů. Několik amoků a divných agresivních výlevů jej pohřbívá do jámy propadlých zoufalců, snažících se zaujmout. Všichni kolem jsou hlupáci a jediný tvrdě pracující hrdina je nenáviděný nováček, který dokáže svou pílí a šramocením svazku manželského vše vyřešit. Ostatní jen s otevřenou hubou nevěřícně přihlížejí jeho talentu a taky tomu, jak jednoduše šlape po jejich zkušenostech.

5 28.01.2023

Příroda jest krásné místo, o to nebezpečnější. Žít a přežít v ní je pro člověka stále nebezpečnější, těžší a dá se říci, že v dnešních dnech nemyslitelné. Přesto ta svoboda a dobrodružství za to stojí.

5 21.11.2020

V dobách, kdy mi a lidem okolo mě učitelka tloukla do hlavy, že jsme banda ignorantů a nikdy nebudeme schopni pochopit hloubku některých děl, neboť jsou na naše mozky příliš složitá, jsem se s tímto "potupným" faktem smířil a raději jsem ležel u televize na gauči usínající s ovladačem v ruce u nějaké telenovely na Nově.

Když jsem dospěl k tomu, že tohle taky není můj vysněný život a chci intelektuálně vyzrát, začal jsem si lámat hlavu tím, jak to dokáži. Můžu alespoň pomyslně v hlavě po letech vmést do tváře těmto výsměchům, jak moc byly mylné.

Nebyly. Opět jsem se přistihl, že usínám u telenovely sice ne v televizi a opravdu absolutně nechápu co se to děje.

5 28.09.2020

Popis toho, jaké je člověk neskutečné hovado. Naprostý trus vesmíru, který má v hlavě jenom sám sebe a své prospěchářství.
Popis toho jak se turistický zvratek - vidlák, (vždy se jedná o osoby, jenž svou nadřazenost staví do nekonečných výšin a jsou nevázaným postrachem, jenž se opájí ve vlastní skvělosti) chová jako prachbídný a netolerantní chrchel, ke všemu co mu je cizí. Přetváří jiné kultury, vynucuje jediný správný názor, jenž je ten jeho a masturbuje nad svou výjimečností.
Popis diktarury, kterou nám přináší posun technologie do zamotaných výšin rychlého pokroku.
Osídlování jiných vesmírných těles jest dost pravděpodobným scénářem blízké budoucnosti. Neboť lidstvo je značně přelidnění, masivně si vytírá prdel s čímkoli co mu není ku prospěchu. A tak je pouze otázkou času, kdy bude nuceno rozmrdat další část vesmíru, aby tak udrželo svůj druh v chodu.

5 13.02.2018

Och! Tak to máme ideu budoucnosti. Je fakt, že se nikdo nezabývá důležitým aspektem pomalého přemnožení lidského pokolení, jenž jistě a velmi rychle rozmrdává celou zemi, jako rakovina. Lidí je víc jak oněch známých sraček, na což kniha svým způsobem poukazuje a dalo by se v tomto ohledu hledat i její poslání. Čert ví jak to skončí...

5 09.10.2017

Dobrák Sonny. Ach ten růžolící hošík, jehož mlčení dokáže v každém z nás vyvolat pocit bezpečí a radosti. Jehož pohled rozvibruje bod G u každé ženy a prostatu každého muže. Člověk se s ním cítí v bezpečí, svěřuje mu své niterní neduhy a strasti, přiznává se ke všem zhovadilostem co kdy provedl, a nikdo netuší, a nikdo netuší, že máchá pistolí a v noci píše hořčicí na víčko, že trochu zabil, ale jen maličko. Jak pravil klasik svět není nikdy černej ani bílej, jen nechá stíny na duši. Což v jeho případě znamenalo, že dokáže neuvěřitelně přesně přepínat mezi bílým dobrákem (jenž rozdává peníze, náušnice po mrtvých frigidách, být hodný k vágusům, přestat najednou brát drogy a klátit pečovatelku z domova pro fetky), a černým chladnokrevným zabijákem jako by někdo luskl nám dobře známými prsty. Jen nechápu, že to nikomu, ale opravdu nikomu nepřišlo ani jednou divné. Přesto jsem u tohoto díla trávil podstatnou část svých dní, jelikož je to prostě Nesbo.

5 28.06.2017

Klasický příběh o lásce. Zaklínač potká dítě, dítě je jeho osud, osud se stává mladým zaklínačem, mladý zaklínač do toho ještě nechá promluvit čarodějky, které předtím vždy odzkoušel zaklínač, pomocí svých dovedností, které hrají důležitou roli v reprodukci potomstva, a mladý zaklínač se tak stává i čarodějnickým učněm. To je jednoduché jako, když Jose Armando miluje Josefinu, která se ovšem spokojí jedině s opětovanou láskou Antonia, který je ovšem násilník a vrah,zabivši Donu Merunu, první svého jména, která jediná mohla opětovat lásku Armandovi, neb jej hluboce milovala,což se nelibilo Antoniovi, který si zamluvil srdce Armandovo, jemuž se naopak Antoniova láska hnusila. Je nad slunce jasné, že vrah není určitě zahradník, nýbrž muž s černou helmou, zdobenou péry. Krásný opravdu nádherný úvod, ke knize Armando v lese.

5 05.08.2016

I přišel do svého pokoje a hleděl na knihu, jenž před ním ležela neslyšně, a čekala na přečtení. Znala to již z dřívějška. Nebyl prvním ani posledním. Nerozpakoval se. Otevřel jí a jeho smysly ihned uchvátila. Nemohl přestat kvíkat radostí. Zjistil, že líbí se mu to převelice a knihu svírá stále pevněji, až jej pohltila natolik, že si neuvědomoval co dělá. Věděl, že jej všeci odsoudí, stejně jako věděl, že si příště nedá opěr říct. Jediné co zůstalo mu pevně vryto v mysli, neb ostatní bylo zamlžené, a čekalo na rozuzlení, byla slova vyřčená výstižně a rychle: " A převracení stránek křupalo stejně závratnou rychlostí, jako nosy veškerých vagabundů a pitomců, kteří jezdí poršem, nosí rolák a bradu zastřiženou do úhledné špičky, vysedávají u krbu, u nějž kouří frajersky fajfku a s nenuceností a arogancí sobě vlastní si čtou denní tisk."
I propast se začala uzavírat, a on si uvědomil, že on stal se sám obětí. Byl přitlačen ke zdi a tak musel udeřit...

5 15.02.2016

Po prvním díle, který se četl stejně jednoduše jako pomírali dětští otroci v aréně, a dokázal jsem si knihu dostatečně vychutnat, byl druhý pro mě nesnesitelnými muky, které představovaly hlavně myšlenkové pochody hlavní hrdinky, přes které jsem se musel přenést až do konce, jenom ze zvědavosti, jestli ta kráva třeba nepadne v aréně nějakým krutým způsobem. Bohuže se nekonalo nic takového. Sice je zraňována neustále, ale největší utrpení jsem odnášel já sám při představě, že může na světě existovat někdo tak retardovaný, jako je hlavní hrdinka, která dokáže zkazit jinak celkem zajímavý příběh, svou neustálou nerozhodností, jenom aby natahovala tímto způsobem děj kolem sebe. Jestli se nechá přefiknout Hurikánem, kterého nechce ranit a přitom by chtěla. Nebo jestli jí bude beznohý pekař, se kterým nemluví celý rok a pak se do něj zase bezhlavě zamiluje, ale valstně nezamiluje, a potom zamiluje a tak pořád dokola je celkem nepodstatné pro mě jakožto čtenáře, který se na dvojku obrátil hlavně z toho důvodu, že jej jednička oslnila a navnadila na dvojku, ve které jsem čekal nějaké důležité rozuzlení, které přišlo až na posledních pár stránkách, jinak to vlastně bylo naknap stejné jako jednička až na to, že jsou tam skoro všichni kamarádi. Jůůů.

5 11.02.2015

Papír v době vydání románu musel již nalézt levné suroviny ve výrobě, neboť se pisatel vskutku nebál jej použít. Nakonec i příběh o středobodu lidského vesmíru (vnímal se tak hlavní hrdina), prošel skrz brutální kritiku žurnalistických zmrdů, kteří se rozhodli nestrhat dílo a nechali jej projít s ovacemi. Nebo možná bylo všechno jinak a nejdřív dílo zničili, aby jej posléze vynesli do nebes, když se to hodilo. Čert ví, ale je krása sledovat úpadek zjištného uplakánka, který se nechá naivně drtit hladkými a promazanými koly falešné naděje v dobrotu a jeho iluse se tím rozplývají, aby jej další narafičená past opět zaslepila ilusí novou. Lakomec zemřel se strachem o svůj majetek a slepý snílek zaprodal duši. Takže vše dopadlo jak mělo.

4 07.03.2022

Ze začátku z toho neztrácet hlavu a po prozření si užívat každý další krok.

4 12.07.2020

Náboženství vs. Náboženství nepřineslo lidstvu nikdy nic pěkného. Vysledovat se to dá v minulosti a přítomnosti. Jak to bude v budoucnosti? Čert ví.

4 13.06.2020

Kvůli autorově pověsti, kterou jsem neznal, ale nakonec, jsem si knihu pořídil i přesto. Ale obavy se naplnily mírou přetékající: tolik hnusu, vulgarit, odporností všeho druhu na postavách, jejich mluvě, konání a myšlení, mě tak neskutečně rozpálilo, vzrušilo, nenechalo spát, než můj žalud (a sebeúcta) neutrpěli dohromady tolik slastných šrámů, krvavých oděrek a nejedno silné vybrcholení. Hodnotit ale právě proto musím. A hodnotím tak vysoko, neb má buřinka, jest opravdu ve zchátralém stavu, díky prudkému, nekonečnému a krutému zacházení, které mi každou chvíli, díky čtení tohoto skvostu muselo být stále dopřáváno, a o to víc rozparádilo mé chotky, že jsem to posílal za čtyři prašivé dolary po kapitolách neustále a neustále, a každá kapitola končila v naprosté orgastické a nezastavitelné křeči, jako by to bylo stále poprvé. A také se nedalo s tímto přestat. A proto hodnotím tak jak hodnotí.

4 26.10.2019