Ztracené iluse

2 17.12.2018

Zajímavé, pravdivé ale poněkud zdlouhavé. Příběh je obrazem tehdejší (a řekl bych že i dnešní) pokrytecké a dravé společnosti a jako takový je velmi poutavý... ale to obšírné popisování naprosto zbytečných detailů je otravné.

2 02.11.2018

klasika, ale jak aktuální!

1 01.09.2018

Bohužel jedna z těch knih, která tak nějak odpovídala mé představě " kritického realismu". Spousta puntičkářských popisů, které šustí papírem. Vše působí tak nějak groteskně ale přitom jalově. Ironii a humor aby jeden hledal lupou mezi řádky. Balzac psát umí, o tom žádná, ale toho času kolik jen četbou trávíme v různých salónech ve společnosti od počátku nesympatických a nudných postav; a těch těžkopádných úvah... Není to vyloženě špatný román, jen je to román, který mi přišel příliš popisný a těžkopádný.

2 02.04.2018

Drtiva sonda do fungovani francouke spolecnosti druheho cisarstvi. Zejmena pasaze o fungovani tehdejsich medii povazuji za velmi povedene a desive autenticke.

13.01.2018

U této knihy jsem se tolik navztekala, že jsem jsem si teď na konci opravdu oddechla. Lidská blbost, vypočítavost, marnivost, narcismus, touha po moci a penězích... ale také důvěřivost a naivita - to zde opravdu nemělo mezí. A proto, že jde o realismus a čtenář veškeré tyto pohnutky vidí i kolem sebe, nebo dokonce v sobě samém, nabývá vliv tohoto příběhu ještě mnohem větších rozměrů. Po tom šíleném ději jsem potřebovala dobrý konec, to u mě nebývá zvykem, ale nebyl to závěr ani jako z pohádky, ani jako z hororu, prostě ze života. Což jen ještě více podporuje marnost jakéhokoli našeho snažení. Bez štěstí to nejde, ať už záludní jsme, nebo ne. Ovšem bez iluzí by byl život také skličující. Realismus není úplně můj šálek kávy, ale v rámci literárního přehledu nemůžu Balzaca nedoporučit. Ale tedy popravdě... jsem docela vyřízená :)

1 08.10.2016

Tempo vyprávění je samozřejmě poplatné době, některé kapitoly vypadají, jako kdyby to Balzac psal jako román na pokračování, a některý týden neměl co napsat, tak vložil popis bankovního systému, výroby papíru apod.
Ale celkově je člověku smutno, když si uvědomí, jak málo se v některých ohledech za těch skoro 200 let změnilo.

1 28.09.2016

Uff. Pro mě velmi, velmi náročná kniha. Po Evženii a Goriotovi jsem se na Iluze těšila. Nakonec se ale jejich četba poměrně protáhla. Musela jsem ji louskat po několika stránkách denně. Zejména popisné části byly sice výstižné, ale náročné na soustředění. Dialogové části naopak ubíhaly krásně. Lucien by zasloužil pár výchovných, spratek jeden. Starý otec mi trochu připomínal starého Grandeta. Kniha celkově měla takovou ponurou atmosféru, radostí pomálu, spíše samá úskalí pro hlavní hrdiny, jedno neštěstí stíhající druhé. Jsem ale ráda, že jsem jí ten čas věnovala a ještě radši jsem, že se mi do ruky dostala až později, ne jako povinná četba na střední škole. Tenkrát bych to totiž asi nedala...