Phorbo komentáře u knih

Jedny recenze mluvily o tom, že je to zasloužený bestseller a že je to prostě skvělá kniha. Reakce čtenářů už tak nadšeně nezněly. Mark Watney je zázračný opravář, který spraví vše a nic se mu nepodělá tak, aby to nešlo opravit. I když mu praskne Hab, rover se otočí vzhůru nohama, všechno jde spravit. Ale rozhodně bych to Weirovi nevyčítal. Vždyť každá kniha je unikátní tím, že je vyhnaná do extrémních extrémů. A hold to tady tak je.
Šílenost za šíleností, jedna za druhou, ale vampíři taky neexistují, kouzelníci a beznosí černokněžníci taky ne a stali se fenomény.
Pro mě je Marťan velmi dobré akční čtení. Sice mě pro přečtení na čtvrtý pokus přesvědčil až trailer na film s Mattem Damonem, ale jsem rád, že jsem si to přečetl o dost dřív než jsem to viděl. A taktéž z filmu jsem byl nadšený. 9/10

2 17.12.2015

elou dobu jsem v tom hledal nějaké metafory, co napsaný příběh může znamenat. Žádný klíč pro rozluštění jsem nenašel. Možná nějakou stopu, kdy květina, ta jediná na planetě malého prince, je nějak výjimečná pro autora. Božuhel neznám Exuperyho příbě a upřímně mě po přečtení malého prince (což jsou nějaké 2 hodiny čiského času), zajímá čím dál méně. Je-li toto doopravdy míněno jako kniha pro děti, tak se Exupery lehce minul. Místy je to takév poučné a nejspíš by děti mohly pochopit , o co tam jde, ale nějaký skrytější význam nemají šanci objevit. nebo možná mohou jenom děti...

3 17.12.2015

Šel jsem do toho, protože jsem čekal šílenou pecku. Než jsem se rozhoupal k tomu, abych začal číst, našel jsem audioknihu. A jsem za ní i docela rád, protože bych vůbec nevěděl, jak některé osoby oslovovat. Takový Meyssoniere nebo Peyssou by pro mě byly pořád Mejsonír a Pejsou, žadný Mezonié a Pesů, jak by nejspíš měli být označováni. Kniha je složitě napsaná, jestli je to tím, že je více jak čtyřicet let stará, nebo bůhví proč. Moc nevěřím tomu, že by všichni vydrželi na Malevilu tak dlouho bez jakékoliv újmy. V ne moc čistých podmínkách by se jistě někdo někde odřel a dostal zánět a pak co? A co taková přenašečka Miette? Žádná kvasinková infekce přenášená mezi všemi? Ale jasně, knihy jsou od toho, aby ukazovaly extrém a vůbec postapokalyptický svět, kde přežijí jen někteří a nechytnou žádnou nemoc, však může být. Každopádně je to na mě málo... řekněme akční. Villmain, Frecour nebo Fulbert zemřou všichni až jednodušše, ale tak zase... nemusí to být vždy totální terno, beru to. Hodnocení nijak vysoké, protože jsem už asi vymlsaný úplně jinou kategorií beletrie. Každopádně za mě pouze 6/10.

2 17.12.2015

Různých filmových inscenací se na podobná témata objevilo v televizi už tolik, že bych nenapočítal. S různými variantami hadů, atentátníků a poruch.. ale otrava jídlem? Proč ne. Knihu jsem si poslechl jako nejspíše rozhlasovou adaptaci s několika herci. Velmi dobré a skvěle se to poslouchalo. Haileyho mám rád, pro mě příjemná změna.

2 17.12.2015

Asi jsem moc kritický, protože todle mi nepříjde, jako něco, co napsal Wyndham. Den trifidů jsem četl dost dávno, takže nějaké podrobnosti a nějaké similarity s dřívějším psaním nějak moc nenacházím... Škoda.
Nemůžu říct, že mě to nebavilo. Nastínění křesťanského fanatismu daleké budoucnosti je nastíněna tak nějak, jak si ji sám představuju, že bude. Přece jen asi nenajdeme knihu, která by byla přeložena do více jazyků jako Bible a potom přežila Utrpení, atomový výbuch, nebo jakkoliv jinak tomu chceme říkat. To pak asi opravdu budeme mít problémy stejné jako naši hlavní hrdinové.
Stejně jsem z toho v rozpacích. Nevím, co si o tom myslet, jestli je to opravdu tak geniální, a ta studie lidkého myšlení na dvou různých úrovních je opravdu tak ohromující, nebo je ten příběh tak nudný a zaostalý, až bych si nejraději tu knihu vymazal z paměti. Sám nevím a asi dlouho nebudu vědět, což mě trošku vytáčí.
Nemluvím ani o konci. Dlouho jsem byl přesvědčen, že odborník na useknutý konce, bez nějakýho toho "něčeho", co v knihách bývá, je Dan Simmons. Ten se ale nejspíše učil u Wyndhama...
Pro mě je to průměrná kniha...

1 17.12.2015

To co se Simmonsovi nepodařilo ani v Hyperionu ani v Illion/Olympos duologii (což ale berte jenom jako můj názor, nic obecnýho) tak se mu podařilo v trilogii s Kurtzem. Přece jenom je to vic jak dvacet let od Hyperionu, já to beru, ale tam se rozepisoval místy až zbytečně hodně a občas i nudně. V tédle trilogii jsem si nějak nevšiml, že by něco rzmazával, rozepisoval a prostě z toho dělal román. Todle je prostě detektívka jak vyšitá a já aniž bych někdy četl Francise, tak bych řek, že Simmons mu šahá hodně dobře na paty.
Konkrétně ke Krutému osudu. Ze začátku do konce vás to tahá dál a dál. Četl jsem knihu hned po Hyperionu. Jde velmi dobře poznat, že je to Simmonsův rukopis. Byť jsou obě knihy o něčem jiném, to gró maj stejný snad díky autorově daru. Předpokládám, že bude ještě jeden díl. Konec nasvědčuje tomu, že se chystá ještě jeden sequel, ale pokud ho Simmons ukončí tak jako Krutý osud (což je vlastně uplně nijak a během stránek se nedozvíme od hlavního zloducha (zloduchů) ani slovo o motivu) tak ho asi zajedu zardousit...

2 17.12.2015

Kombinací nekombinovatelného dostanete zvláštně otevřený konec. Mnohdy je to lepší než takový ty fakt uzavřený a vše vysvětlující děje, které jsou už nakonec nudné. Tady mě ale moc nepotěšil ten konec. Sám nevím proč, ale připadám si, že konec čtvrtého dílu mě nějak nevysvětluje úplně všechno co nebylo vysvětleno. I když sám nemůžu říct vlastně, co mě tam chybí. Nejspíš je tam všechno a jen jsem zklamaný z toho jak to dopadlo. Nemám sice moc rád na narážky na křesťanské věci, ale Patejl jako anti-ježíš mě docela baví. Kulhánek je hlavně skvělej vypravěč. Nemůžu si pomoct, ale asi bych tuto logii vůbec nedočetl, nebýt toho jak chytlavě píše. Takže asi se někdy vrhnu do něčeho jeho dalšího... kdo ví, o kolik je třeba lepší Noční klub nebo Stroncium...

17.12.2015

První díl má na práci seznámit vás s charaktery, s jejich myšlenkovými pochody a motivy, bez kterých se neobejdete ve druhém díle. Postavy se chovají v prvním a zároveň v druhém díle s určitým cílem, který je pro všechny stejný. Navštívit Štíra. Seznamujeme se zároveň s Hegemonií, jak fungují Brány, jaké světy jsou v Síti a hlavně proč se sedm (tedy kromě Heda Masteena, jehož problém se objasní až v díle druhém)

1 17.12.2015

Chvíli jsem si myslel, že to Green vzal opravdu zvysoka. Že nasadil rakovině takovou laťku, že nemá možnost přeskočit tu hradbu sarkasmu, kterým oplývají hlavní postavy. Moc příjemně se to čtě. Tedy v rámcích možností, když si vemete, že oba hlavní charaktery mají rakovinu. Perfektně vykreslený příběh dvou teenagerů, kteí dospěli o tolik let dříve a koukají na svět skrze prsty a filtrují jen to co potřebují. A jak si hezky trefí do noty svými názory a připomínkami k světu.
Jsem rád, že něco takového Green napsal. Sice bych se k tomu asi nikdy nedokopal, kdyby nevznikla filmová adaptace (což je u mě snad poprvé, co čtu knihu dříve, než vidím film. Když teda nepočítám Pottera a Písně ohně a ledu). Já jsem nad míru spokojen, i když je to místy jasně vyhroceno do extrému a ani nejkompatibilnější (jak říká moje Katka) pár by nikdy nefungoval tak úžasně, jako oni dva. A stejně nevíme, jak dopadl román Van Holtena.
Řekl bych, že se i těším na film. Takovýdle indie dramata já rád.

17.12.2015

Zajisté vysoké hodnocení je na místě. Nejen, že je dle slavného eposu natočen skvělý seriál, který mimochodem docela důvěryhodně kopíruje knihu, ale kniha podává stokráte větší přehled než seriálové zpracování. Proti rychlému spádu v obrazu, kdy nevíte, kdo je kdo, a pořád se to plete, v knížce (kterou jsem četl až po druhé sérii Game of Thrones) je každý charakter zmiňován několikrát za kapitolu a nikdy se nemůžete mílit kdo je kdo. Spád na začátku je pomalejšího rázu, ale spíš otvírá všechny osobnosti, hlavní postavy a vypravěče, proč se chovají tak jak se chovají. Je to spíše bližší seznámení s prostředím a s rodinou Stark, Lannister, Baratheon a dalších lenních pánů a vazalů...

1 17.12.2015

Pro mě slabší díl dosavadní série. Do třetího dílu to gradovalo, děly se skvělý zvraty. Tady je to spíše politický kousek,kde jde hlavně o průběh Cerseiny konspirace. Když se to veme Brienne by vůbec v tomto díle nemusela být, nebo nemusela být tak rozvleklá a Krabba by si mohl pan Martin odpustit. Celý mě to akorát dávalo dojem (i přes jeho dovětek Śačkoliv nevím jeslti byl tady nebo až na začátku tance s draky], že se mu to nevešlo do jednoho dílu), že je to spíše jeden velký filler. Doufám, že splní očekávání a TsD bude opět spojený příběh hrdinů do jednoho velkého celku. Taky mě zarazilo, že v epilogu, nebo někde prostě na konci pan Martin tvrdí, že TsD se pokusí vydat rok po vydání HpV. čekali jsme šest roků. Raději ani nechci vědět jak budeme dlouho čekat na Vichry zimy...

17.12.2015

Kniha o šestnáctiletém Milesovi, který se rozhodně studovat v jiném městě. Doma nijak populární mladík se na Culver Creeku dostane do společnosti spolubydlícího Chipa/Plukovníka, nesmělé rumunky Lary, tajnůstkářského Takumiho a hlavně krásné a nevypočítavé Aljašky.
Do té se hlavní hrdina zamiluje a v jeden alkoholický dýchánek Aljaška vyzve Milese, aby ji líbal.
V noci, když Miles i Plukovník už spí, vrazí do pokoje a chce po nich, aby strhli pozornost dozorce areálu školy, aby mohla podnapilá odjet z areálu školy.
Na druhý den se všichni dozvídají, že Aljaška bourala a nehodu nepřežila.
Z romantického příběhu se ve dvou třetinách knihy stává detektivka, kdy Miles a Plukovník zjišťují, zda-li se Aljaška zasebevraždila, či ten policejní vůz, do kterého narazila, byl jen ve špatný čas na špatném místě.
Green knihu zajímavě stupňuje, kdy každá kapitola začíná "sto dvacet dní předtím". Čísla se postupně zmenšují, dokud Aljaška nevjede do policejního vozu. Nadpisy potom označují "dny poté".
Jako oddechové čtení to není vůbec špatné a jako autorova prvotina je kniha velice čtivá.
Jen je škoda záplety, proč se Aljaška zabila. Hold se takové věci stávají a Green chtěl asi ukázat, že se takové blbé náhody dějí, ale mě takové vysvětlení nijak neuspokojilo. Za mě 65%

1 17.12.2015

Sám nevím jeslti je hodnocení 4* moc nebo málo. Z Hardcore mám hodně divný pocity. Začátek se mě líbil, ale pak se to začalo strašně zamotávat. tech 270 stránek je hrozně zamotaných a složitých mě příjde. Motá se to víc a víc,vysvětlenýho je míň a míň... Pořád to má ale tu Kulhánkovskou nadsázku hlavního hrdiny... ale nevím kdy budu pokračovat dál....

17.12.2015

Ursula Poznanski si vzala docela nelítostný námět. Tedy ne, že by se jí povedl do puntíku, není dotažený úplně do detailů, ale udělala Erebos velmi, velmi čtivý. Trošku bych se pozastavil nad překladem, který místy stojí za starou belu, ale jinak se mu moc vytknout nedá.
Prostředí, ve kterém se příběh nachází je mi známé. Sám hraju MMORPG už několik let, takže vím, jaké to je, si zazávislačit na nějaké hře, kde si můžete v reálném čase dělat s kolegy víceméně, co chcete. Jen mě zaráží proč třeba nikoho nenapadne najít si přezdívky spoluhráčů na netu. Předpokládám, že alespoň někdo z nich někdy něco hrál, má někde nějaký účet a na něm nějakou přezdívku. I když je možné, že Erebos je dostatečně chytrý na to, aby člověkovi zamítl přezdívku, kteoru už někde používá... No jo :)
Každopádně první část je zjišťkování, druhá je hraní, teprve třetí, konec, za něco stojí. Jen škoda, že zabírá z celé knihy jen pětinu. Teprve tam se čtenář dozví, co se děje, co má Erebos za lubem a proč jsou všichni hráči tak neschopní si uvědomit svoji závislost a neuvědoměné chování na debilní úkoly hry.
Kdyby mi bylo patnáct, knížku bych miloval. Trefila by se mi přesně do noty. Jenže je mi o dvanáct let víc a takováto beletrie už není to pravé ořechové. Už se mi líbi trošku komplikovanější a méně moralistické romány. No někdy ne, to je fakt. Vlastně to nění špatné, velmi dobře se to četlo, ale víc jak 70% nedám.

17.12.2015

Mám pocit, že první dva díly už asi nic moc nepřekoná. Sice je píše už takhle rozvlekle a mohla by z nich být jedna epická kniha. Endymion je hrozně rozvleklý. Možná až zbytečně příliš. Celá kniha není o ničem jiném, než o nahánění hlavní trojice otcem kapitánem, z kterého se nakonec vyklube klaďas Paxu (a ve čtvrtém díle je hned povolán zpátky do služby po čtyřech letech vyloučení z paxu)... Simmons i přes to všechno udržuje jakousi laťku dost vysoko a jeho vypravěčský um je převeliký. Možná bylo zbytečné několik postav, motiv Nemes proč zabila Konzula... všechno se vším. Pokud se to nedozvím v posledním díle tak Simmonse nadobro zatratím a už ho nikdy číst nebudu chtít...

2 17.12.2015

Knihu jsem výjimečně přečetl dvakrát. Kdysi před deseti lety mi připadala úchvatná a okouzlující. Příběh Endera Wiggina mě dostal do sebe a nepustil až do poslední stránky. Teď, když jsem přečetl už něco málo scifi románů a antologií, mi už první kniha série tak dobrá. Je jasné, že Card se snaží něco sdělit, hlavně poslední kapitolou (hodně mi to připomíná Glukhovskeho Metro 2033, třeba se tu inspiroval). Děti jsou ovlivnitelné a dospělí mají nad nimi nadvládu ať už jsou mladí nebo staří... Starší vždy vládnou těm mladším... Ale každý ať si v tom najde co chce. Možná se jen opakuju. Určitě to už někdo napsal. Budu hodně zvažovat, jestli si přečtu další díl, i když ho v kindlu nosím už delší dobu spolu s dalšími dvěma základní série... Možná tomu dám šanci.

1 17.12.2015

Líbí se mi, jak je knižní série jiná, než televizní. Každé má svoje pro a proti, ale zatím se v každé verzi vypořádá Dexter jiným způsobem. Tedy s bráchou se vypořádal víceméně stejně, ale s Doakesem je to úplně jiný. Což teda mi vyhovuje víc než dost. Aspoň to není taková nuda jako některé adaptace

17.12.2015

Linday mě hodně překvapil. Jelikož jsem nejdřív viděl seriál a teprve až teď, kdy je 7 řad venku, se dostávám ke knize, tak je to příjemná změna. Zaujal mě styl psaní, kterým Lindsay píše (nebo to je možná překladem, kdo ví). Je to chytlavé, rychlé a není tam toho moc navíc, byť by být mohlo. Akorát mě to kazí konec. Od chvíle, kdy se Dexter setka s LaGuertou v přístavu je to opruz. Kor jak potká Briana. Závěr mě popravdě naštval, ale předpokládám, že to bude na pokračování a jen tak to nebude končit... tak Dexi směle do toho!

1 17.12.2015

Já jsem teda poctivě zmaten. Netuším, jestli je to tím, že jsem nepochopil původní Bacigalupiho myšlenku tohoto románu, nebo jsem tam nenašel to, co jsem tam měl najít. Nebo ten román opravdu není až tak dobrý, jak většina říká. O čem to jako bylo? Co jako tím chtěl básník říci? Asi si budu muset najít nějakou recenzi, protože z toho, co jsem četl, jsem si nevzal vůbec nic. První polovina je brutálně nudná. Konkrétně Emiko je hrozná. Nejde ani pořádně popsat, co všechno si o ní myslím, ale to jak se chová, si myslím, že by se nechoval ani Novočlověk. Spíš je to problém autora, který od poloviny píše velmi krátké kapitoly, které ničím nezaujmou. Vůbec ničím. Hlavně teda ty kapitoly o Emiko. No vlastně o Andersonovi je to nuda, o Kanye je to nuda, jediný možná HockSeng je zajímavý... možná trochu. Jediné velké PLUS, které kniha má je úplně konec. Tedy začátek epilogu (který je jinak psaný o Emiko a je nudný jako parapet), kde se hráz konečně protrhne a alespoň něco se stane s Kung Threpem nebo jak se to jmenovalo. A vlastně s těmi cizími názvy jsem se ztrácel. Brutálně. Nevěděl jsem, co který výraz znamená (tedy kromě těch japonských od Emiko, jelikož jsem byl kdysi fanoušek Anime), ale jang kuej'c v čínštině (mandarínštině?), nebo samotný farang? Co to proboha je? Čekal bych alespoň nějaký slovníček na konci knihy, ale ono nikde nic. Kniha mě hrozně zklamala, vlastně ani nevím, proč jsem jí nakonec dočetl, ale vlastně toho nelituju... Aspoň vím, že od Bacigalupiho nic nečíst. Možná je čerpadlo 6 lepší, ale do toho už se nepustím.

2 17.12.2015

bavilo me to. I pres to ze jsem to cetl v originale jsem si to docela uzil. Kresby jsou trefne a presne, nekdy mi prislo ze jsou az moc sarkasticke a mladej clovek si takovy vtip ani nemuze uvedomit. Dost mi to pripominalo Fulghuma a jeho Vse, co potrebuju znat k zivotu, jsem se naucil v materske skolce. Ty kratke pribehy a styl psani je velmi podobny... Doporucuju kazdymu mladymu cloveku, kor pokud je veku jako hlavni hrdina a pokud autor zvolil stejnou cestu jako pani rowlingova ahrdina bude postupne rust...

1 17.12.2015