Phorbo komentáře u knih

Tak sám nevím pořádně, co jsem čekal. Vysvětleno, co bylo potřeba bylo. Co bylo zahaleno do hávu tajemna, zůstalo ukryto a nebylo vysvětleno ani hlavním postavám. Kor ani Aenea to nevěděla, takže vlastně nejsme o nic ošizeni, protože Aenea věděla všechno.
Simmons mě vždy dostane svým prachsprostým a hrozným koncem tak jako to udělal v Illion/Olympos duologii a taky knihy s Kurtzem. Tady se to ani tak moc nekoná. Příběh dává smysl od začátku do konce (beru v potaz všechny 4 knihy) a ani se u toho člověk moc nenudí (neberu-li v potaz třetí díl Endymion, to je nehoráznej vopruz). Simmons je skvělý vypravěč, ještě lepší lingvista, ale hodně pasáží, hlavně teda Raulův příjezd na T'ien Shan je tak nudný a zbytečný... Myslím tu několika, snad i stránkovou, odstavcovou pasáž porovnávání hor a frakcí, které kde žijou. Hrozně mi to připomínalo Tolkiena (to doufám Simmonsovi polichotí). O postavách si vlastně ani nevím, co myslet. Raul má sloní pamět (chtěl jsem se zeptat co je to slon), ale je tupej jak nůž na roztírání másla. Aenea je naproti němu vševědoucí, kdy ani láma z Nebeských hor na ní nemá. Silenius je i ve věku necelého milénia sprostý jak dlaždič a A.Bettik je Pozorovatel. A kdo je otcem dítěte Aeney? To je v tomdle díle už více než jasné... vlastně už v té první části.
Kantos Hyperionu mě nesklamal, ale ani mě nenadchnul. Srovnám-li to ale s podobnou Simmonsovou space-operou Illion/Olympos tak je KH určitě lepší. Štír jako skvělý antihrdina, který nás doprovází všemi díly, Konzulova loď, A.Bettik, i ten Silenius a vlastně i ten zamilovaný páreček... vlastně mi budou chybět

1 17.12.2015

Asi budu jako všichni ostatní, ale když je něco pravda... Kniha není nijak brutální. Určitě ne tak, jak ji popisovaly reklamní kampaně na každém internetovém a knihkupeckém rohu. Samozřejmě je pedofilie a zločiny na dětech hroznými činy, ale čekal jsem trhání rukou, vyhřeznuté vnitřnosti. Aspoň těch rozmlácených lebek těžkými předměty jsem se dočkal. Předzvěst toho, že sága bude mít tři díly odkrývá fakt, že prostě konec bude zklamání, kde čekáte aspoň pár odpovědí, které vám celou detektivkou vrtají hlavou. Něco odkryto je, třeba že Sofia a Victoria je jedna a ta samá, ale to šlo už poznat v jedné třetině knihy, kdy Sofia poslouchá záznamy Victoriiných sezení a v jednom má pět šest minut jen svého děchu. To jí jako nedošlo, že se svou klientkou sedí takovou dobu o samotě a vlastně se nic neděje? Přejdu-li todle, je Vraní dívka velmi kvalitní thriller/detektivka. Je to neskutečně čtivé a nutí vás to dočíst, aniž by jste ztráceli čas prací u něčeho jiného. Nemám zkušenosti se Stigem Larssonem nebo s Jo Nesboem, ale řekl bych, že dvojice Eriksson a Axelsson Sundquist se můžou v klidu řadit do současné špičky skandinávské spisovatelské špičky.

2 17.12.2015

Zda-li mám vůbec hodnotit na čtyři hvězdy, nevím. Wells díky knize v rádiu udělal velký poprask, ale teďka by to nikomu nepřišlo. A přesto při čtení určitých pasáží jsem se převtělil do někoho v té době a věděl jsem že to muselo být pořádné terno. Mám knihu z vydavatelství Trifid, je to hrozná vazba, ale i tak jsem to prokousal i když mě z neustálého držení stránek bolela ruka. Samotný příběh je loudavý, bez větší gradace. Má několik momentů kdy by člověk nejraději držel dech a nedýchal do té doby něž je hlavní hrdina v pořádku. Ale ty okamžiky trvají jen pár sekund... na tu dobu ale určitě terno
70%

17.12.2015

Místy jsem si připadal, že jsou některé postavy psány z musu. Jdou si za tím, co ani v nejmenším nemůžou dosáhnout, ale jdou za tím slepě a naivně až to někdy bolí. Hodně postav nepostoupilo (nepoletělo?) o moc dál. Z Mereenu je kůlnička na dříví, na Zdi máme kvantu Svobodného lidu, Cersei odjíždí domů, Quentin si to rozdá s draky... natáhnutý, až to bolí. Jak jsem čekal, že to bude terno tak mě knížka trošku zklamala. To ale neznamená, že je to španý. Martin připravil omáčku pro hlavní chod na který si počkáme nějakej čas a na dezert ještě asi delší dobu. Brát v potaz, že Martin sliboval pětku už rok nebo dva roky po vydání čtyřky a vyšla po šesti letech, tak kdo ví kdy se dočkáme Vichrů zimy a Sna o jaru...

17.12.2015

Kor začátek knihy je pomalejší, roztahanější a všeobecně trošku nudný. Některé postavy dělají to, co by ani normální relativně lucidní člověk nedělal (viz Jon). Příběh dohání čtvrtou knihu, která je po přečtení pátého pokračování PLaO možná i lepší a záživnější.

17.12.2015

shltnuto jedním dechem. Nemohu si vynachválit Martinovo vyprávění, které už postrádá nudnejší pasáže, snad jen s momenty v první třetině knihy. Ale jinak, je to smršť situací, u kterých bych tajil dech, kdybych neznal vývoj příběhu ze seriálu. Ihned se pouštím do třetího dílu, protože to prostě jinak nejde. Todle se musí hltat, hltat, HLTAT! HODOR!

3 17.12.2015

Velmi krásný a chytlavý začátek druhého dílu eposu Písně ledu a ohně. Neskutečné jak pořád musím srovnávat knihu se seriálem. Stejně se to nedá srovnat jak jsem si myslel. Seriál je skvělá prezentace knihy, ale nemohu se dočkat až se dostanu k třetímu dílu dříve než příjde ve zfilmovaná verze. Nemohu než odcenit skvělé vyprávěcí schopnosti Martina a málo nudných pasáží. Dovolím si srovnat s Tolkienem a ten vsází na čtenářovu loajalitu, která chce vědět všechno dříve, než samotný příběh. Martin ale píše zárověň vývoj příběhu a vývoj postav, proč se chovají takhle a takto, proč je todle takhle. Nenechává si celou kapitolu jen aby vysvětlil co a jak se dělo a proč. Retrospektivu používá velmi precizně a čte se tak celý příběh spatra. Nemohu si více než vynachválit.

17.12.2015

Spin je složitější dílo, než jsem si původně představoval. Dal jsem na doporučení goodreads a knihu si sehnal s tím, že pořádně nevím, o čem kniha je. Věděl jsem jenom to, že na Zemi je uvalena jakási barikáda a v okolním vesmíru utíká čas poněkud rychleji než na samotné Zemi.
A tak se dozvídáme o Tylerovi a o dvojčatech Lawtonových a Spinu. A v postupných asi čtyřiceti letech vývoje jejich životů. I přes to, jak je příběh rozvleklý a s hromadou omáčky, tak není Spin jako takový důležitý pro vývoj příběhu hlavních hrdinů, potažmo jenom samotného Tylera. Ale to si musí čtenář vyzkoušet sám, protože popisovat složitost unikání času mimo Spinem obalenou zemi. Jak to všechno funguje třeba na Marsu, nebo na Slunci... No já jsem u toho prostě slintal jako blázen. Pro mě to byla jako procházka rajskou zahradou.
Ten konec mi po nedávném přečtení Hamiltonovy antologie Úsvitu noci připadal lehce podobný. Nemluvě o Simmonsově Kantosu Hyperionu, kde se díky portálům, respektive Obloukům, cestuje z planety na planetu... Ale ve výsledku vlastně proč ne. Kniha mě bavila zřejmě víc, než ostatní, ale já se za to nestydím...

1 17.12.2015

Trošku jsem byl zklamaný celým vývojem příběhu. Všichni se na začátku tváří jako totální outsideři a nakonec z nich jsou hrdinové. Beru, že Hraničářův učeň má několiko dílů, které možná nakonec ukážou skulinky postav, a něco se jim dokonce stane. Pochopím, když Flanagan napíše knihu, jelikož chce svýho syna naučit číst beletrii, ale mě to prostě nějak nevzalo. Pro mladšího člověka je to nejspíš docela dobrý, ale je to opravdu pro mladší teenagery. Ti se na to chytnou. Ale jelikož mám za sebou něco málo fantasy a scifi tak mě todle nějak nebere. Další díl si přečtu asi až s mými dětmi, až na to budou mít věk... a to je ještě ani nemám...

2 17.12.2015

Úchvatné a strhující. Hodně dlouho jsem se do toho pouštěl a pak jednou jsem Katce přečetl úvod, jako text k usínání. To samozřejmě nedopadlo dobře a i ona jen tak neusla. A mě to nakonec vtáhlo do příběhu tak rychle a zhurta, že jsem četl co mi oči stačily.
Pochybuju, jestli by se sám Halliday v Honu nezamotal, ale nebudu o tom hned pochybovat.
Román mi hodně připomíná Erebos od Ursuly Poznanski, jelikož se obě díla věnují hráčskému prostředí, tak mě to baví. Ale Ready Player One je přece jenom o něco lepší.

1 17.12.2015

Jelikož je Zjevení spíše seznámení s portfoliem postav a vývojem problémové situace na Lalonde, v Expanzi všechno graduje. Tak jako jsem měl ve Zjevení problémy s první částí, která nenudila, ale hold, čekal jsem něco jiného, v druhé části se konečně něco děje. Na Lalonde se děje hromada věcí, která graduje a graduje a graduje... A pak přijde konec a vám to nedá a musíte se pustit do Expance. A na tom není nic špatného, protože to tak je si myslím s každou ságou. Taky jsem přečetl Pád Hyperionu jedním dechem, nemluvě o Písni ledu a ohně. To do člověka padá a padá a nemůže to zastavit. A mě to baví. A hlavně Hamilton mě baví. Některé vypravěčské obraty jsou někdy, přijde mi, zbytečné. Je tam hodně omáčky, ale ve výsledku ta omáčka dělá tu výtečnou barvitost textu. On mě nejen že bavil, on mě pohltil a nepustil. Byl jsem tím prostě Posedlý.

17.12.2015

S první polovinou jsem se trošku trápil. S Hamiltonem jsem se tady setkal poprvé (ono taky nebylo zatím kdy, kdybych nechtěl držet posloupnost ságy Úsvitu noci), takže mě docela překvapilo, s čím se setkávám. Jelikož jsem přečetl téměř polovinu děl od Simmonse, tak jsem byl rád, že jsem našel kvalitní space operu, za kterou je Úsvit noci považován. Simmonse jsem zbožňoval. Byl to skvělý vypravěč s šíleným vesmírem a paralelama, u kterých jsem jihnul. Mezitím jsem přečetl jeden a půl dílu Temné věže od Kinga a to mě kupodivu tak moc nechytlo. Na to jaké jsou na to recenze, jsem byl trochu zklamaný. Každopádně je King i přes to všechno považován za jednoho z největších spisovatelů a hlavně vypravěčů dnešní doby. Podle mě (po dvou dílech od Hamiltona) se podle mě může jít King zahrabat. Nebo ne přímo zahrabat, ale na to, že byl Úsvit noci napsán vlastně podle pár povídek, které jsou spřízněny hlavně Spřízněností, je to prostě masakr. Ale jak říkám, na začátku recenze. Hamilton napsal první polovinu Zjevení chaoticky. Aspoň mi to tak připadalo. Seznamujeme se postupně s příběhy hlavních postav, které nás provází nejspíše celou ságou. Ke každému si člověk vytvoří vlastní citovou vazbu a po dočtení Zjevení je prostě nutnost si přečíst Expanzi. To vám prostě nedá!

1 17.12.2015

I přes Kingův doslov, který snad měl sloužit, jako lákadlo na další díly (což se mu na jednu stranu podařilo, když byl neurčitý ve svých cílech s tím, že „sice nevím co a jak, ale vím, že je to někde ve mně a dokážu to napsat). Nic proti tomu. Pistolník je dobré dílo. Odsýpá, ale místy mě přijde postava Rolanda Pistolníka, jako úplně někdo jiný, než o kom King psal pár desítek stran zpátky. Je podle mě blbost, aby profesionální, jak říká King, „Rytíř“ jen tak najednou začal cítit nějaké city k devítiletému klukovi. Samozřejmě naprosto profesionální, ale přesto je to jakýsi paradox. Možná to má pro vývoj příběhu nějaký důležitý přínos, že se Pistolník obměkčí a pak to k něčemu bude… Je to první kingovka, kterou jsem četl, ale trošku mě to zklamalo. Jak mě kolega říkal, že King je prostě bůh, tak nevím, jestli se pustím do další temné věže, kor jestli ji přečtu nakonec celou…

17.12.2015

Druhý díl zaujme novými postavami. Tak jako se setkáváme se všemi poutníky tak přibívá kybrid a VA v hlavních vedlejších rolích. Kniha je výtečná, neomalená a na dobu kdy to Simmons napsal tak je to masakr. Je vidět hodně odkazů na hodně filosofií, filmů a jiných autorů. Všechno ale míchá do drinku událostí, které se nedaj vymyslet jen tak. V první třetině se seznamujeme s novými postavami tak jako pokračujeme s postavami poutníků. (SPOILER ALERT) V druhé třetině již zažíváme konfrontace poutníků se štírem a jeho překvapivé objevování. Konec je opět, jak má Simmons ve zvyku takový hodně rychlý, utnutý.Horzně se mi nelíbí, jak je příběh pěti poutníků ukončen, bez jakékoliv budoucnosti. Jasně, Sol je s Rachel a Monetou v budoucnosti, Konzul letí do Sítě, Brawne čeká Tu, jež učí ale Martin se viditelně nikam nehrne. Třetí díl se navíc odehrává skoro 250 let po pádu Jádra. Výtečná kniha, kterou jsem měl problém nečíst, ale ten konec je klasicky hroznej.

17.12.2015

Procházku v Podlondýně jsem absolvoval hned podruhé. Nejříve jsem se podíval na Noční stranu S.R. Greena a pak jakoby mě něco lákalo na Gaimanovi, tak jsem se do něj pustil, aniž bych vlastně věděl do čeho jdu. Trošku mě to zklamalo, že jsem zrovna tak tématicky podobné knihy přečetl po sobě, ale s tím nic nenaděláte.
Gaiman neposadil alternativní Londýn tak do černa jako Green. Sice do šeda, ale furt to není takové hororové jako Něco z Noční strany. Nikdykde je více pohádkovější, více fantaskní a možná že i více chytlavé.
Kniha je každopádně skvěle napsaná, s tím si neumím pomoct. Bavilo mě to, ten strohý anglický humor, hlášky markýze a spoustu dalšího. Moc mě nebavily Richardovy halucinace v Klíčové zkoušce. Moc jsem nepochopil, proč zrovna takovou idiotskou zkoušku psychiky by volili dominikánští mniši, ale je to jedna z mála maličkostí, které mi tam zrovna vadily.
Hodně velký kisk jsem nepochopil s Hunter. Neřekla nic o tom, proč nemůže na povrch do Britského muzea, jestli kvůli Islingtonovi nebo kvůli dvou hlavních vrahů (kteří teda skončili až moc jednoduše)... Jaktože se pak ale mohla dostat na bitevní loď tak bez problémů a nikomu to nepřišlo podivné, že s tím najednou nemá problém jít nahoru? No ale budiž.
Ještě zkusím shlídnout seriál a potom se uvidí s hodnocením ale prozatím zlatej, trošku lepší průměr.

17.12.2015

Meh, abych pravdu řekl, po nějakých více jak 2000 stranách v Konfederaci, mě pomalu ale jistě začíná nudit to roztahaný vyprávění milionu postav. Ono to není na škodu v pár knihách (nemůžu si pomoct, ale excelentně to umí Simmons), ale pokud to tak bude i v Nahém bohu, tak mě omejou. Na druhou stranu chválím rozdělení knih tak, jak jsou rozdělený a potom ten konec krásně graduje a já jenom doufám, že se někdy dočkám filmového ztvárnění i když chápu, že by to byl velký problém vytvořit něco tak epického, jako je antologie Úsvit noci v knižní podobě.

17.12.2015

Neodpustím si plný počet. Kniha naprosto splnila to, co jsem ani nečekal, že příjde. Dostal jsem odpovědi asi na další tři nebo čtyři otázky, které tak v průběhu čtení člověk sbírá. Jenže na druhou stranu, dalších několik desítek se objevilo a odpovědi na ně si Hamilton nechá samozřejmě na později. Nic nebudu prozrazovat. Po dvou celých dílech už nemá moc cenu něco říkat, protože by to nikomu nic stejně nedalo (paradox, že?). Každopádně jsem hned potom začal číst Střet. Čte se velmi rychle tak doufám, že celou ságu potom sblejznu rychle... A co potom? Kdo ví.

17.12.2015

Od pratchetta jsem přečetl snad dvacet knih, které byly vždy skvělým pobavením a ani tady jsem nečekal nic jiného. Taky jsem se toho dočkal. Jenže si Pratchett zvolil trošku usedlejší téma. Na kočkách je toho směšného více než dost, ale dostat to logicky do směšného textu je občas problém. Párkrát jsem se u čtení usmál, párkrát jsem se i nahlas zasmál a představil si některou z koček, kterou jsme chovali (chováme) a musel mu dát za pravdu. Každopádně je to kniha průměrná, vesměs nic neříkající.

1 17.12.2015

Pozvolný začátek příjemně vygraduje v něco, co jsem ani nečekal, že by mohlo obsahovat tuto knihu. Ale velmi mile mě překvapilo a dost se mě líbilo jak prostředí, tak i samotný příběh. Trošku mě štvaly postavy s hlavním Johnem. Nejen, že se Joanna během knihy mění z fajnovky na ukňouranou ženskou, což i možná beru, alei John, kdysi velkovezír Noční strany, kde dokázal přežít tak dlouho a najednou dělá toliko chyb? Simon nepíše zle. Ve výsledku je to chytlavá, ne moc dlouhá knížka, která bych řekl, se zalíbí každému fanatikovi scifi nebo kyberpunku.

2 17.12.2015

Po přečtení celé antologie Úsvitu noci, si myslím, že není ani tak objektivní psát recenzi, nebo nějaký výtah, říkejte tomu jak chcete, na jakoukoliv ságu, kterou čtete od začátku do konce bez přemýšlení nad čímkoliv jiným. Za těch sedm knih (i když v originále není Nahý Bůh rozdělen na tři ale pouze na dva díly, nevím proč?) se do toho člověk vžije. Kdo miluje space operu, tak je ÚN povinností mít jako zářez na svém štítu. Zkoušel jsem Asimovovu nadaci, ta mě nevzala. Vůbec. Na druhou stanu jsem se space operou začal u Dana Simmonse a to u duologie Illion/Olymp. Vyborně postavený příběh, tak akorát komplikované, tak akorát postavené na hlavu. Tak jsem se rozhodl, že si přečtu Kantos Hyperionu, taktéž od Simmonse. Nečekal jsem nic takového, čeho se mi dostalo. Byl jsem uchvácen.
A potom mi goodreads doporučilo Petera F. Hamiltona. M2 naprosto neznámého spisovatele z anglie, který shodou okolností taky napsal jednu space opera antologii. Byť jsem si byl vědom toho, že to bude běh na dlouhou trať, že více jak čtyři tisíce stránek mi bude trvat trochu déle, ale teď po dočtení kompletně všech dílů, jsem naprosto uchvácen.
Jak jsem řekl na začátku, objektivně to neposoudím, protože jsem si prostě oblíbil postavy a tak skvěle vymyšlený příběh, že nejspíš napíšu Hamiltonovi ručně psaný dopis (po vzoru Jay, která v epilogu píše dopis Haile) a poděkovat mu za neskutečný zážitek při čtení tohoto epickeho eposu. A taky jestli se knihy budou filmovat, prootže věřím, že by z Úsvitu noci byl skvělý seriál v produkci HBO a nikoho jiného.
K samotnému poslednímu dílu: ani jsem nečekal, že za celou knihu stačí Hamilton vysvětlit to všechno, co předtím napsal. Těch nezodpovězených otázek bylo tolik! A vlastně během první poloviny poslední knihy se jich ještě pár obejvilo. Přitom od poloviny se to tak nějak samo vlastně pomalu řeší. Pak se objeví obrovská červí díra a je hotovo. Rychlé, ale geniální. Většinou jsem hrozně zklamaný z rychlých konců, ale tady to nešlo jinak a v žádném případě mě to nenasralo, jako u hodně knížek, co jsem četl. Úsvit noci je proste Hamiltonův masterpiece, na který by mohl být hrdý... a on určitě hrdý je.

17.12.2015