Nahý bůh III: Víra

Jsem ráda, když narazím na sérii knih, které si i v posledním dílu udrží čtivost, napětí a všechny ty atributy, které čtenář tak nějak u knižních sérií hledá.
Zpočátku jsem měla problémek orientovat se v postavách. Než se to vyjasnilo, pak jsem četla... no jako posedlá :).

Najväčším prínosom, a to platí aj pre Víru, je rozsah a hĺbka sveta. 27. storočie, ktoré Hamilton vytvoril. Detailne rozvíja technologické a sociálne dôsledky nesmrteľnosti a pokročilých technológií (ako sú neurálne implantáty, portály, genetické úpravy).
Posledný diel úspešne spája všetky roztrieštené dejové línie a pripravuje finálnu konfrontáciu s dušami z Ničoty, ktoré ohrozujú celú galaxiu. Kniha prináša odpovede na kľúčové metafyzické a existenčné otázky, ktoré sprevádzali celú sériu (najmä cesta Jozueho Calverta za Spiacim bohom). Vtiahnutý si do rozsiahlych galaktických bitiek, politických intríg a hlbokých úvah o podstate ľudskosti a viery.
Hoci je rozsah série impozantný, vo Víre sa stáva aj jej Achillovou pätou. Aj napriek tomu, že ide o záverečný diel, má kniha tendenciu spomaľovať tempo siahodlhými opismi technológií, politických frakcií, či interakcií postáv. Hamilton nevie skracovať, a máš pocit, že román by zniesol razantnú redakčnú ruku.
Rozprávanie skáče medzi desiatkami postáv na rôznych planétach a v rôznych situáciách. Hoci toto vytvára dojem komplexnosti, často narúša súvislosť a emocionálnu investíciu do hlavných hrdinov, ktorí sa niekedy strácajú v obrovskom dave. Hamilton má tendenciu príliš vysvetľovať. Často opakovane rekapituluje technológie a dejové body, čo môže byť únavné a brzdí akciu.
Nahý bůh III: Víra je nevyhnutným čítaním, ak máš sériu rozčítanú, ktoré poskytuje pomerne uspokojivé, hoci občas abstraktné a preťažené zakončenie.
Kniha svojim spôsobom napĺňa žáner space opery – je plná epických bitiek, špičkových technológií a galaktického dobrodružstva. Avšak pre nezasväteného alebo pre toho, kto očakáva svižné tempo, môže byť Víra frustrujúco zdĺhavá a príliš detailná. Je to dielo, ktoré si vyžaduje trpezlivosť, ale za to dostaneš monumentálny a kresťanským videním ovplyvnený pohľad na budúcnosť ľudstva vo vesmíre. Čo teda nie je úplne podľa môjho gusta, ale dobre... Som rád, že mám sériu kompletne za sebou. S výhradami, ale dobré čítanie...

Tak tedy dočteno... Celá série super, vlastně i tento poslední díl, i když mám lehké výhrady k tomu Deus ex machina, jakým to s Jozuem nakonec dopadlo. Nicméně výhrady jen lehké, skvěle jsem se bavila a celá série s prvotním škobrtnutím v prvním díle mě neskutečně bavila a pořád jsem potřebovala vědět, co ještě Hamilton vymyslí a kam to bude směřovat. Bomba, jsem spokojená s tím, co jsem od Hamiltona dostala.

Píšu za celou sérii. Jsem nadšený. Jestli chcete číst space operu, dokonalou space operu, přečtěte si tuto sérii. Každý řádek, každá stránka stojí za přečtení. Dokonalé.

Hodnotím celý Úsvit noci, tj všech 7 knih v češtině, 3 v angličtině, celkem asi 3000 stran. Trvalo mi něco přes rok sérii s přestávkami přečíst. Je to celkem dobře napsaná odpočinková space opera. Odehrává se to asi ve 27 století, lidstvo už má nadsvětelný pohon, kolonizovalo stovky planet, rozštěpilo se do dvou poddruhů, navázalo kontakt se dvěma druhy emzáků. A pak nastane krize, díky nehodě vznikne trhlina v realitě, která do našeho vesmíru začne vypouštět duše zemřelých lidí, které začnou posedat těla živých. No a celých těch 7 knih série je o tom, jak se lidstvo s touto krizí vypořádává. Má to sympatické hrdiny, zajímavé antihrdiny, pár neotřelých scifi nápadů a co je hlavní, Hamilton to dokázal docela dobře zakončit. Což je u cyklu takového délky důležité, protože člověk pak nemá pocit, že plýval svým časem. Např. Malazská kniha padlých mne svým zakončením hodně zklamala.

Výborná kniha.

Autor měl strašnou touhu napsat úžasnou obsáhlou a složitou space operu, ale nemá na to. Píšu tak trochu za celý "úsvit noci", neb tohle mělo být jeho završením - které se ale strašlivě nepovedlo. Jako - celou sérii se táhne kvantum dějových linek a postav které jsou nakonec vlastně úplně zbytečné, některé utnuté nebo jdou do ztracena, a obzvlášť u téhle poslední knihy je pomaly co stránku cítit bezradnost autora "a jak teď krucinál z toho ven". Už od Nahého boha II se začaly vršit nesmysly a nelogičnosti, a tady je to ještě mnohem horší. Je to škoda, být celkově počet stran tak poloviční, dtto. dějových linií a příběhových postav, bylo by to skvělé a nebyl by problém celek ukočírovat do něčeho smysluplného. Takhle je to pro mně hrozné zklamání - přes spoustu skvělých nápadů a velmi zajímavé prostředí.

Ještě v polovině knihy jsem si říkal, jak chce celý příběh autor ukončit. A ono se mu to vážně podařilo. Závěr asi nebyl tak šokující, jak jsem očekával, přesto byl velmi zajímavý a důstojný myšlence, která je hlavní příběhovou linií.

Celkově bych dílo hodnotil jako zdařilé a nebál bych se ho doporučit ostatním. I když si myslím, že spousta linií v knize být nemusela a celá série mohla mít i polovinu stran. Co nikdy nesklamalo byla příběhová linie Jozueho. Naopak například Valisk mi přišel opravdu jen na zaplácnutí místa.

Osobně si myslím, že stačí přečíst první knihu poruchy reality, druhou knihu alchymisty a třetí knihu nahého boha :o) Ale kdo by to dělal, že? :o)