PeťkaW. komentáře u knih

V době adventu sahám po knihách s vánoční tématikou ráda. Číst o zasněžených ulicích a ozdobených stromečcích teď totiž vyzní přece jenom líp, než kdybych o nich četla třeba v červenci. Tady mě konkrétně lákalo i téma časové smyčky, od které jsem si dost slibovala a byla zvědavá na jeho zpracování. Bohužel jsem dostala ale jenom tu vánoční atmosféru přírody, dekorací a zimy, spolu s trochou romantiky a samozřejmě nezbytným morálním ponaučením o tom, aby si člověk vážil toho, co má, žil okamžikem a nebál se jít si za svými sny, které k tomuhle druhu literatury prostě neodmyslitelně patří a člověk ho i tak nějak očekává. "Fantasy" linku příběhu ale autorky absolutně nezvládly. Nevysvětlily ji, nedotáhly, prostě jen nechaly hlavní postavu párkrát zopakovat si určitý úsek zimních prázdnin, ale proč, kdo, co, jak...? To v knize absolutně chybí. Četlo se to hezky, stylistika byla příjemná a nápad by to byl skvělý - kdyby ho dokázaly zpracovat tak, aby dával smysl. Třetí hvězdičku dávám čistě kvůli té atmosféře, svátečnímu rozpoložení a že se to nečetlo nejhůř, ale jinak jsem ve výsledku dost zklamaná.

2 14.03.2022

Co naplat? Zapata prostě tyhle romány ze sportovního prostředí umí. I když o daném sportu nic moc nevíte, autorka vše podá tak, že se děj sice kolem tématu a prostředí točí, ale takovým způsobem, že všechno strávíte naprosto přirozeně a bez toho, abyste si museli nějaké termíny dohledávat ve slovníku. Úvod knihy byl trochu kostrbatý a prala jsem se s neustálým opakováním těch samých myšlenek Jasmine. Stejně tak s autorčinými oblíbenými vulgarismy. Nejsem sama zrovna vzor slušné mluvy, ale v jejich příbězích mi sprostých slov vždy přijde až zbytečně moc a na místech, kam se ne pokaždé hodí. Maličko jsem skřípala zuby i u nestálého opakování některých slovních spojení - tady konkrétně všichni "mrkali a kmitali obočím". Jen nevím, jestli za tento prohřešek peskovat přímo autorku, nebo líný překlad?! Oproti Malychinovi naopak chválím, že se Zapata víc zaměřila na děj, přidala zápletky a okořenila podstatně víc samotný vzájemný vztah a oťukávání hlavních hrdinů. Ano, Jasmine se chvílemi chovala jako fracek a 26 bych jí nehádala ani omylem, ale myslím, že zrovna tohle byl autorčin záměr. O to víc pak byl znát její vývoj. Díky ich formě jsme měli všechny myšlenky na stříbrném podnose a bylo tak snazší pochopit, proč se tak či onak Jasmine chovala. S láskou, Lukov je zkrátka přesně ta příjemná romantika, která vám proletí rukama během dvou dnů, ani nevíte jak. Místy se spokojeně uculujete, občas nadáváte, sem tam byste hrdiny nejradši profackovali a nakonec si spokojeně oddychnete, že to dopadlo přesně, jak mělo. Své chyby kniha má, ale zrovna tady mi nedělá problém je přehlížet, protože jsem dostala přesně to, co jsem čekala a chtěla.

2 09.03.2022

Občas mám dojem, že lidi podobné knihy hodnotí vysoko, protože je jim, lidově řečeno - blbý dát málo hvězdiček příběhu s tak těžkým a choulostivým obsahem. Jenže je to pořád beletristická knížka, která by měla mít ke zhodnocení víc rovin a ty by měly být pokud možno trochu v rovnováze. A to se tady nedělo. Příběh je silný, pochopitelně. Téma anorexie a hledání sebe sama bude aktuální nejspíš pořád a já chválím, že se mu autoři věnují a šíří povědomí dál. Autorka ale zvolila hodně zvláštní formu vyprávění. Extrémně spisovnou a nemůžu najít jiný výraz než "tuhou" mluvu, která mi k dnešní mládeži neseděla, i kdyby vyrostla v sebespisovnější rodině. Docela by mě zajímalo, jestli by se opravdu našla patnáctiletá holka, která by ve svém deníku používala obraty, jaké volila Anna. Zároveň mi přišlo, že celou dobu spíš jenom tak klouzala po povrchu problému a bála se ponořit hloubš, do černějších a depresivnějších vod, což je škoda, protože tak příběh vyzněl plytčeji a měl rozhodně na víc. Tenhle aspekt se Adamcová nejspíš snažila vyvážit dalším rodinným dramatem přidaným do děje, ale na mě to působilo hrozně uměle. Osobně mi vadily i nenadálé skoky v časech, a to hlavně v závěru. Nevím, proč mají někteří autoři tendence používat rádoby nečekané časové zvraty, které mají odhalit "velký objev prapůvodního problému", když přitom dodržují celou dobu ryze průběžný čas. A najednou tu byla budoucnost, minulost Anny, minulost další postavy, zase průběžný čas, zase minulost... Společně se jménem Anna (to vážně nejde vymyslet k tématu anorexie jiné jméno?) mi to přišlo hrozně násilné a prvoplánové tlačení čtenáře do něčeho, co by vyznělo mnohem lépe, kdyby to autorka třeba jenom naznačila. Pucunk si zaslouží trochu i korektoři, protože přehlédnout, že otec Anny byl do půlky knihy Karlem a pak je z něj najednou Pavel...? Věk Anny a jejího bratra se taky měnil povážlivě často a na to, že Anna strávila několik týdnů víceméně přilepená k počítači, kde studovala o dietách všechno možné i nemožné a pak neví, co je BMI index... no nic...
Zkrátka - nečetlo se to špatně a když jste si zvykli na zvláštní formu mluvy, tak se to dalo přežít. Věcí, které mi neseděly, bylo ale víc, než těch pozitivních a i když dávám 3 hvězdičky, knížka mě ve finále zklamala.

2 08.03.2022

Byla jsem hrozně zvědavá, jestli knížka dostojí svým ohlasům ze zahraničí... a dostála. Autorka vytvořila skvělý příběh. Jednoduchý, nevrstvila ho kdovíjak, aby z toho šla hlava kolem. Pořád byl ale dost originální a nápaditý, aby čtenáře vtáhnul po pár stránkách. Hlavní linka knihy byla jasná od prvních stránek a motiv působil svou jednoduchostí a pojetím až trochu oldschoolově, což by se dalo trochu považovat za mínus. Zároveň ale příběh obsahuje kupu jednotlivých malých zvratů, které děj krásně oživovaly a doplňovaly. Moc se mi líbily i, na první pohled nenápadné, detaily, které ale byly ve výsledku o to zajímavější a působivější. Nepoužila ani šílené množství postav. O to víc se tak ale mohla soustředit na postavy hlavní. Přiblížit jejich motivace, touhy, minulost, vztahy... díky tomu jste si je rychle oblíbili a všechno s nimi prožívali. Z prostředí starých knihoven a "živých" grimoárů pak musel plesat snad každý knihomol a byla to ta pomyslná třešinka na dortu.
Kouzla rodu Thornů mají zkrátka všechno, co by knížka z tohoto žánru měla mít. Napětí, akci, zvraty, magii, trochu té lásky a super čtivost... a na mě tohle spojení prostě funguje navzdory tomu, že už nejsem úplně cílová věková kategorie. Až mě trochu mrzí, že nejsou další díly. Klidně bych si dala říct :)

2 08.03.2022

Sestry ve zbrani a písni jsou naprosto ukázkovým zástupcem současné YA literatury. Má všechny kladné i záporné atributy tohoto žánru a drží se osvědčeného rámce jako klíště. Proč ne, když to funguje? Je tu sympatická hrdinka, magiie, problém, ze kterého se vyklube ještě větší problém, nějaké to drama, boj, záporák, co chce všechnu moc pro sebe, trochu té romantiky... to všechno podpořené dobrým stylem vyprávění, takže se příběh skvěle čte a krom názvu (pardon, ale to se fakt nepovedlo) člověk nemá moc co vytknout. Háček je v tom, že knížka nenabízí nic moc nového a jak jsem psala výše - je to prostě aktuální YA počin, kterých vychází 5 do týdne. Autorka sice příběh zasadila do prostředí připomínající staré Řecko, což ještě podpořila božstvy, relikviemi a celkovou mytologií a náturou, ale to je jediná věc, kterou se lehce liší. Je to milé čtení, užívala jsem si ho, do očí bijící zápory se tu nenajdou, sesterské pouto je vykreslené hezky a kdo má podobný styl rád, bude spokojený, ale pojem z knížky do budoucna bohužel nebude.

2 08.03.2022

Po knížce jsem sáhla v knihovně kvůli anotaci a zajímavé obálce. Zpočátku mi styl moc neseděl. Otravoval mě zvyk autorky (možná je to špatným překladem) psát něco, co je naprosto zřejmé a logické a opakovat věci pořád dokola. Přiznám se, že jsem navíc čekala trochu něco jiného. Možná akčnějšího a záhadnějšího a dostala jsem spíš takovou promakanější červenou knihovnu. Ale co už...? Linka Mei Lien byla podstatně zajímavější a kdyby byla kniha jenom o ni, vůbec by mi to nevadilo. Na druhou stranu příběh ze současnosti hezky odlehčil těžší téma z minulosti. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kdyby to šlo, dám 3,5. Knížka se dobře čte a dokáže ve vás vyvolat kupu emocí, především pak závěr je nabytý patosem k prasknutí a příhodné "náhody" se kupí jedna za druhou. Ale naštěstí to nepůsobí tak lacině, jak by mohlo. Ideální oddechovka na podzimní týden, když nechcete číst nic složitého. I přes jiná očekávání nakonec nelituju toho, že jsem knížku četla.

2 28.09.2018

Knížku jsem nejdřív dala k přečtení mamce, která mi ji po pár dnech vrátila s tím, že ji nedává. Máme tu 3 různé dějové verze příběhu, každý s nepatrnými obměnami + u každé skoky v letech i místech. Jsem sice trénovaná z fantasy knih, kde je to běžné, ale uznávám, že tady jsem měla občas co dělat, abych si upamatovala, v jaké verzi bylo co a kdo s kým, kde... Zorientovat se není úplně jednoduché a pro rekreační čtenáře to musí být přímo vražedné. Mně se ale tohle pojetí i přes svou komplikovanost líbilo. Příběhy brané jednotlivě nejsou žádná veledíla, ale takhle dohromady vás ta výsledná myšlenka dostane. Donutí vás zamyslet se nad vlastními křižovatkami v životě a kde byste mohli být, kdybyste se v danou chvíli rozhodli jinak. Jen se připravte, že vás to spolu se závěrem a výslednou pointou tak trochu emočně rozloží.

2 18.09.2018

Vidět Prokleté dítě v divadle, asi bych byla nadšená. Takhle jsem bohužel dostala míň, než jsem očekávala, a to přitom moje očekávání, právě kvůli zvolené dramatické formě, nebyla velká. Příběh byl takový hodně stručný, děj docela průhledný a trochu zmatený a charaktery postav hodně okleštěné a ani mně moc neseděly k předchozím dílům. Určité pasáže působily až moc kýčovitě a pateticky.
Chyběla už jen duha a jednorožci. Rowling mám ráda pro její schopnost vyprávět. Dokáže i tu největší blbost popsat tak, že vypadá jako výhra v loterii. A to mi tu chybí. Na druhou stranu - stránky ubývaly jedna za druhou a člověk nedostal prostor k tomu, aby se nudil. HP a prokleté dítě je taková celkem příjemná jednohubka pro fanoušky celé série. Ale kdyby nevyšla, nic by se nestalo :)

2 12.08.2018

Docela dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se začetla. Skoky mezi jednotlivými "realitami" mi přišly dost násilné a takové... umělé. Jak se oba příběhy začaly trochu rozvětvovat, zlepšila se i čtivost a v člověku se začala probouzet čím dál větší zvědavost, co je teda vlastně pravda. Na to, jak je kniha dlouhá, jsem čekala, že se bude třeba zabývat více rovinami příběhu, více tématy. Autorka se ale z 90 % spoléhala na to, že hlavní díl odtáhne originální prvek dvou realit a děj samotný tím trochu pokulhával. Ano, jiná témata tu byla, ale dost okrajově. Zamrzel mě i konec, čekala jsem, že bude víc vysvětlený a dotaženější. Postavy vám taky bohužel k srdci nijak zvlášť nepřirostou, protože je autorka nijak zvlášť nerozebírá. Knihkupkyně není špatná. Jako oddechová kniha postačí dobře a nápad dvou realit je poměrně originální. Já ale čekala něco víc. Nenadchne, neurazí... solidní průměr.

2 15.06.2018

Od knihy jsem nic moc neočekávala, protože nejde o žánr, který bych normálně vyhledávala. Zároveň jsem viděla film (americkou verzi, protože jsem netušila, že nějaká severská vůbec je), takže jsem z části věděla, co mě čeká. Film, některé pasáže věrně kopíruje, jiné si filmaři silně upravili, takže jsem nebyla ochuzená o překvapení. A celkový dojem ze čtení je... hodně zvláštní. Nemám pocit, že bych četla nějaké veledílo, ale zároveň mě kniha hodně překvapila. Jak zpracováním, které je prostě bravurní (hlavně psychologie postav, díky které vidíte do hlavy opravdu každému aktérovi), tak i dějem samotným. Ano - jsou tu nechuťárny,, ano - z jedné scény se mi udělalo lehce šoufl, a to se považuju za člověka se silným žaludkem... ale... zároveň je děj neskutečně originální, jazyk čtivý, atmosféra taková naivně melancholická a zároveň mrazivě krutá a nepřikrášlená. Ať vejde ten pravý je kniha, která ve vás vyvolá snad všechny emoce a dojmy. Je sladká, brutální, naivní, mrazivá, přátelská, nechutná, sladkobolná, depresivní... a to všechno dohromady dává opravdu silný čtenářský zážitek.

2 20.05.2018

Jak mě první polovina knihy u prvního dílu bavila, tak mě tady rozčilovala. Celý příběh má neskutečný potenciál a Taylor je pro mě obecně velké pozitivní překvapení. Má zmáknutou psychologii postav, vypravěčství v malíku, umí udržet pozornost... co ale nezvládla, je délka knihy. Zbytečně natahovala, motala se v kruhu a opakovala motivy... a nezachránily to ani hlášky Zuzany, i když byly světlými body čtení. Druhá akčnější půlka, se snažila napravit dojem, seč jí síly stačily, ale bohužel vlažný prvotní dojem nezahladila úplně. Osobně mi chyběla taky linka Akiva+Karou. 3 hvězdičky dávám kvůli srovnání s prvním dílem, který mě chytil emočně o něco víc. I tak se ale na závěr trilogie moc těším, protože vím, že přes vyjmenované zápory si čtení užiju a mám se určitě na co těšit :)

2 04.05.2018

Po dlouhé řádce YA a fantasy knih s postavami upírů, vlkodlaků, víl a elfů, je tohle příjemná změna. Autorce se podařilo vymyslet originální zápletku a příběh, což se v tomhle žánru opravdu cení. Její pojetí andělů a chimér je neotřelé, dala si záležet na jejich historii, mytologii... a stejně tak i příběh samotný zaujme svou promyšleností. Děj vás snadno pohltí, je čtivý, plný emocí a postavy mají svá tajemství, kladné i dobré stránky, které postupně vyplouvají na povrch. Není to žádné veledílo a když chcete, nějakou nelogičnost nebo chybičku si najdete, ale v rámci žánru opravdu stojí za to a je škoda, že o téhle sérii neví víc lidí. Musím říct, že jsem byla hodně příjemně překvapená a jsem zvědavá, co přinesou další díly.

2 29.04.2018

Po knize jsem sáhla hlavně ze zvědavosti. Hororové sci-fi, hlavní hrdince je deset a ještě zombíci? To nebude pro mě- říkala jsem jsi. Ale člověk má zkusit všechno a když byla zrovna volná v knihovně, brala jsem to jako znamení a vzala ji domů. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Téma apokalypsy je tu výborně vysvětlené a podané tak, že dává smysl. To samé vznik hladových zombíků a celé nákazy. Neokoukané, promyšlené, výborně podané - a to se cení! Stejně tak charakteristika postav, kterou by mohli dávat češtináři jako příklad v hodinách slohu. Děj plyne hladce, jazyk je hodně čtivý a vy prostě chcete vědět, co bude dál. Nemůžu říct, že bych si z knihy úplně sedla na zadek, ale vesměs jsou dojmy mnohem lepší, než jsem čekala a Všemi dary obdarovaná je příkladem toho, že nejsou 3 hvězdičky, jako 3 hvězdičky. Tohle je opravdu silný nadprůměr a já jsem ráda, že jsem svou zvědavost poslechla a knihu si půjčila ;)

2 15.04.2018

Prvním dílem nasadila autorka laťku hodně vysoko, ale naštěstí druhý díl neztratil kvalitu. Naopak mi v mnoha ohledech přišel čtivější a propracovanější. Postava Heleny ukázala podle mě potenciál už v předchozím díle, takže její pohled mi v příběhu udělal radost. Přibyly i další nové zajímavé postavy, na jejichž vývoj jsem moc zvědavá. Dočkali jsme se několika překvapení, zvratů, zrad, lásky, přátelství, boje... Tato série zkrátka patří ke špičce ve svém žánru a já jsem opravdu zvědavá na další díly. Pokud máte podobné typy knih rádi, rozhodně Tahirovou doporučuju. Nebudete moct přestat, dokud nepadne poslední stránka knihy :)

2 20.02.2018

Jako víkendová, nenáročná, odpočinková četba, u které chcete prostě jenom vypnout a nemuset přemýšlet nad složitým dějem, je Hartlova kniha dobrou volbou. Děj dobře ubíhá, zvolený jazyk se čte skoro sám. Postavy jsou relativně uvěřitelné, každá se svými vlastními chybami, minulostí a osobními problémy, většími či menšími. Ale... já ti nevím Karle. Prostě něco mi tu nesedělo. Nevím, jestli mi víc vadilo občas šílené a nepochopitelné chování postav, nebo celkově malá uvěřitelnost a reálnost příběhu. Občas se zasmějete, pobavíte, politujete tu, či onu postavu, zakroutíte nechápavě hlavou, něco si člověk vztáhne i na sebe, ale není tam to něco, co by vás nutilo číst bez dechu dál a dál. Po přečtení ve vás nějaký dojem zůstane, ale nic, co by vydrželo déle než pár dní.

2 27.12.2017

Na prvním díle vás ihned zaujme styl psaní autorky a výborně vykreslená atmosféra knihy. A právě tyto dvě věci mi v pokračování nejvíc chyběly. Blake už tak nelpěla na své stylistice a druhým dílem se spíš snažila zařadit do středního proudu, aby byl příběh stravitelnější pro větší skupinu čtenářů. Alespoň tak to na mě působilo. A i výborně tajuplná atmosféra, na kterou jsem si zvykla v prvním dílu, bohužel vzala v první polovině knihy za své, protože se hlavní hrdina celou dobu topil ve vlastních myšlenkách a pocitech. Jakmile naše hlavní trio odletělo ze svého domovského prostředí, děj ihned nabral jiné otáčky a spád. Vrátil se i kousavý humor Case, který jsem v úvodu dost postrádala. Konec pak byl, dle mého názoru, obstojný a seděl ke zbytku příběhu. Za sebe jsem s ním spokojená. Takže celkově - dobré, čtivé, poutavé, ale první díl zkrátka nasadil laťku moc vysoko a i já se řadím k těm názorům, že je o něco lepší. Ale jinak je to zajímavá mini série a myslím, že času nad ní stráveného, litovat nebudete.

2 29.10.2017

Už je to několik let, co jsem tento román četla, ale i tak si pamatuji, že se mi kniha líbila a vlastně mě i přivedla k dalším knihám této autorky. Woodová umí psát historické romány a když je proloží ještě trochou mystiky nebo tajemna, jsem naprosto spokojená. Příjemné oddechové čtení, od kterého nesmíte čekat zázraky, ale pokud přistoupíte na autorčin styl psaní, neměli byste být zklamaní. Plamen duše toho může nabídnout opravdu hodně...

2 24.08.2017

U filmů natočených podle knižní předlohy se většinou neubráním několika barvitých komentářů a originálních nadávek, ale tady je to přesně naopak - film je opravdový skvost, ale knihu jsem nebyla schopná si užít. Možná je to tím, že jsem ji četla kdysi na základní škole v rámci povinné četby. Kdo ví? Teď bych na ni třeba pohlížela úplně jinak. Jenže po předchozím zážitku nějak nemám chuť zjišťovat, jestli by to tak opravdu bylo.

2 18.08.2017

Ruda jako rubín je pro mě moc milým překvapením a po jejím přečtení se těším na další díly. Jestli hledáte nenáročnou, pohodovou četbu na léto, kde není nouze o vtipné hlášky, trochu toho napětí a akce a je vám blízký tento žánr s trochou fantasy, tak tohle je trefa do černého. Sympatické postavy s myšlenkovými pochody, které dokážou rozesmát, jsou už jenom třešinkou na dortu, stejně jako výborná čtivost a volba slov autorky. Nejde o žádné veledílo, ale knížka se mi výborně trefila do "čtecí nálady" a tak hodnotím, jak hodnotím. Příběh se čte skoro sám a já ráda doporučuji jako oddychovou knížku.

2 01.08.2017

Kdyby Mead zůstala u sérií, asi by udělala lépe. Byla jsem zvědavá na jednodílný román, ale musím s politováním říct, že s touto výzvou se moc dobře autorka nepopasovala. Obvykle nadávám nad zbytečně natahovaným dějem, kterým se snaží spisovatelé vyplnit prázdná místa, ale v tomto případě by 100 stránek navíc knize jenom prospělo. Děj byl dost hrr a neměl šanci se pořádně rozvětvit a obsáhnout všechno, co by čtenáře zajímalo. Nápad byl dobrý, zůstala spisovatelčina čtivost, i základ děje byl originální a měl potenciál, ale bohužel zpracování a uspěchanost ho pohřbily. 3 hvězdy dávám jenom kvůli závěrečným stránkám...

2 23.07.2017