PeťkaW. komentáře u knih

Všechny malé zázraky jsou tou knížkou, která se tváří zpočátku hrozně nenápadně a neškodně. Čtete ji s tím, že půjde o YA, kde na vás čeká takový ten tradiční rámec, kterým žánr oplývá. A tady opravdu víceméně všechno očekávané bylo. Jenže v měřítku a podání, které jsem nečekala a které mě semlelo. Čtete, čtete, říkáte si, fajn, je to dobrý, ale je tam určitě něco mezi řádky... a tak v průběhu příběhu začínáte trochu pozornět a je vám čím dál jasnější, že to na konci bude emoční průšvih.
Všechny malé zázraky dostály svému názvu. Nenajdete tu okázalé dramatické situace, heroické postavy, ani brilantně vystavěnou dějovou kostru... příběh plyne skoro nepostřehnutelně, hlavní hrdinové mají spíš jakési vnitřní světlo, než aby oslňovaly na první dobrou a celá kniha vás postupně sežvýká, než aby vás najednou zhltla. Dalo by se tu najít několik věcí, které se daly vyřešit lépe... minimálně konec si zasloužil trochu víc prostoru oproti zbytku knihy. Nějak se mi ale nechce v nedostatcích záměrně víc pitvat, protože si to příběh nezaslouží a jdou během čtení krásně přehlédnout. Nechte se zkrátka jen postupně unášet dějem a užívejte si... všechny malé zázraky, které v knize můžete najít.

4 08.03.2022

Před čtením knížky jsem měla podobné pocity, jako předtím u seriálu - na jednu stranu velké očekávání a natěšenost, protože se o něm všude mluvilo o hodnocení bylo super. Na druhou stranu.. šachy. Jako baví mě ledacos, ale šachy bohužel vážně ne, takže obavy z toho, že mě ani jedno nebude bavit, byly na místě. Naštěstí se opakoval i rámec dojmů, kdy jsem z knížky byla nadšená stejně, jako ze seriálu. Protože i když jde o téma, které není zrovna akční, autor ho podal neskutečně lidsky a stravitelně. Pořád šlo o šachy, ale provedení pochopil i lajk, jako já a i když jsem nepobírala popisy partií a různé šachové finty, nevadilo mi to v tom, abych se chytala v celku. Seriál se držel předlohy dost detailně, takže jsem vesměs věděla, co mě čeká a nemine, ale ani to mě o zážitek neochudilo a Tevisovu verzi jsme si užívala. Jde zkrátka o skvěle zpracovaný příběh, co vás snadno pohltí. Jedinou maličkost, kterou bych možná vytkla, byly postavy - ne, že by je autor popsal úplně ploše, ale celou dobu byly tak nějak... odosobněné a člověk si k nim nevytvořil moc velký vztah.

4 08.03.2022

Zpočátku mě kniha rozčilovala svou šílenou naivitou. Hlavní hrdinka mi přišla spíš jako patnáctiletá puberťačka, než pětadvacetiletá vysokoškolačka, která by zasloužila ne jednou proplesknout. Nedokázala jsem pochopit její zamilovanost ani absurdní strachy. Teprve, když odjela do Benátek, začalo mě čtení bavit. Příběh se ustálil, vyprávění odsýpalo, styl autora byl hned o poznání čtivější a příchod Valentina knihu krásně oživil. Trochu mě mrzelo, že linka s pátráním po minulosti babičky byla spíš jen doplňkovou myšlenkou, než jedním z hlavních motivů. Čekala jsem trochu větší tajemno a zápal do hledání. Všechno se vysvětlilo až v samém závěru. Ale jinak pohodové čtení. 100 % romantika, s kupou "náhod", samými milými postavami a přeslazeným happyendem. Nesmíte od knihy čekat žádné zázraky a naopak musíte počítat s tím, že dostanete pořádnou nálož červené knihovny se vším, co k ní patří. Ale výborně se to četlo a až na ten nudnější úvod jsem byla vlastně překvapivě spokojená :) Jednou za čas jsou ta srdíčka zkrátka potřeba :)

4 05.10.2018

Knihy Colganové mě baví. Umí psát čtivě, lehce a vtipně, díky čemuž si ke knize sednete a vstáváte až o pár hodin déle. Hlavní předností příběhu o knihovnici Nině, je krásné drsné prostřední Skotska, které je vykreslené opravdu pohádkově, a samozřejmě téma knih, jež hlavní hrdinka miluje (někdy až moc). Pojízdný krámek snů je přesně ten titul, u kterého se schoulíte pod deku s hrnkem čaje a tabulkou čokolády, přenesete se do příběhu a prožíváte ho spolu s jeho postavami. Jde o parádní oddechové čtení po dlouhém pracovním dni, kdy vám chybí trocha té romantiky, naivity a pocitu, že všechno dobře dopadne. Jediné mínus dávám za přehnanou předvídatelnost, ale jinak jsem dostala přesně to, co jsem od knihy chtěla.

4 03.06.2018

Knihu jsem četla až poté, co jsem se na první pohled zamilovala do filmové podoby, která je zpracovaná opravdu bravurně a která si vytyčila, stejně jako kniha, nelehký úkol - přiblížit čtenáři/divákovi svět vůní. Bála jsem se, že s Parfémem dopadnu podobně, jako se Zlodějkou knih, jež mě okouzlila jako film, ale knižní předloze jsem i přes všechno přemáhání a snažení nebyla schopná přijít na chuť a skončila nedočtená. Naštěstí se tak nestalo a já Parfému propadla i v tištěné verzi. Autor vymyslel opravdu originální příběh s neskutečně silnou atmosférou. Zvolil výborný, skoro až poetický, popisný styl vyprávění, jehož čtení je pastva pro duši. Parfém je nejspíš jedna z těch knih, které musíte buď nenávidět, nebo je milovat a já jsem opravdu ráda, že v mém případě došlo jednoznačně na tu druhou možnost.

4 15.01.2018

Poslední dobou v tom hodnocení asi nějak měknu... Ale tahle kniha je prostě jiná a už jenom kvůli tomu si 4 hvězdy zaslouží. Autorka má opravdu jasně rozpoznatelný rukopis a styl psaní, který se vyznačuje jasnými a pro někoho možná až strohými větami. Ale ke stylu knihy právě ona přímočarost výborně sedí. Stejně tak humor a myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který si sympatie čtenářů získá velmi snadno. Po stylistické a slohové stránce není co vytknout. Co trochu zamrzí, je menší míra děje, některé nedovysvětlené motivy, drobné nelogičnosti a já osobně bych asi nejvíc vytkla "odfláknutou" závěrečnou bitku, která mohla být podle mě vymazlenější a malou hloubku postav. Někdy zkrátka vůbec netušíte, co je vedlo k tomu si to a to myslet nebo udělat. Nicméně... kniha se čte skoro sama, napětí je dávkováno tak akorát, duchařské scény popsány výborně a atmosféra knihy je opravdu jedinečná. Ráda se pustím do druhého dílu.

4 22.10.2017

Neobyčejně lyricky napsaný román o vnitřních pochodech a myšlenkách nesmrtelné bytosti, která se se vším snaží vyrovnat po svém. Během první poloviny knihy jsem se musela do čtení dost nutit. Neustále jsem měla tendenci srovnávat knihu s filmem a nemohla jsem se od toho oprostit, což samozřejmě čtení rušilo, ale to je problém můj, ne autorky. Její "problém" je zvolení hodně těžkého květnatého jazyka, které spolu se zamotanými myšlenkami a filozofickými pochody Louise, jsou pro čtenáře někdy opravdu hodně těžce stravitelné a dost lidí to může od čtení odradit. Což je škoda, protože druhá pasáž knihy je už o poznání epičtější a více zaměřená na samotný život/neživot Louise a jeho společníků. Ubylo filozofování, kňučení, přibyla akce, nové postavy, změnilo se prostředí... Osobně mě moc bavil vývoj postavy Claudie, která by mohla být jako námět pro román mnohem zajímavější. Jsem ráda, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych si po výborném filmu přečetla i knižní předlohu. Ale znovu se k ní vracet nehodlám.

4 29.07.2017

Netřeba dlouhého komentáře - Dvůr trnů a růží má přesně to, co by měla dobrá kniha mít. Dobře vyvážený koktejl napětí, strachu, lásky, tajemna, naivity... Já dostala přesně to, co jsem čekala a možná i něco víc. Na plný počet to sice není, protože mi v knize místy něco chybělo, sem tam zase přebývalo, ale i tak... Řekněme si to narovinu - jestli Maas něco umí, tak vyprávět. Jen málo současných autorů je schopných tak hladce překlenout i slabší místa v knize tak, aby se čtenář nudil co nejméně. A vzhledem k tomu, že je druhý díl podle ohlasů ještě lepší, než tento, mám se asi na co těšit.

4 31.05.2017

Vyjádřením puberťáků za použití třípísmenných vyjádření bych knihu popsala asi takhle - OMG! a WTF? Začátek byl tak zmatený, že jsem ho musela číst 2x a i tak mi věci nedávaly smysl. Kdyby autorka držela od začátku časovou posloupnost, udělala by líp, než takhle skákat od jednoho k druhému. Postavy byly tak nereálné, že jsem jim nevěřila ani slovo. Děj to samé - kupa lásky, sebedestrukce, obviňování, deprese řešená alkoholem, pak zase sluníčko, duha a jednorožci... 320 stránek čtete o heroické, epické, nehynoucí lásce a na 321 (poslední) vám je naservírováno, že to teda jako prostě nevyšlo. Jak se podobné knihy stávají bestsellerem pro mě bude asi věčným otazníkem. Sem tam se v ději objevilo světlejší místo a děj prozářila dobrá hláška nebo zajímavá myšlenka hlavní hrdinky. I její rozhovory s Jakubem byly někdy docela vtipné a dobře mířené, ale jinak... opravdu slabota plná zbytečných vulgarit, naivity, nereálného děje neděje a spoustu dalších záporů.

4 14.05.2017

Woodová umí psát dlouhé knihy. Rozhodně se čtou lépe, než její kratší romány, ve kterých nemůže zužitkovat svou čtivost a propracovanost. Duhový had je skvělým společníkem pro dlouhé večery. Seznámíte se s mnoha postavami v řadách několika desítek let, objevíte nové kultury a tradice, procestujete kus světa... a kdo má podobný styl nebo konkrétně tuto autorku rád, nebude zklamaný. Náročnější čtenáři budou možná trochu zklamaní opakováním několika motivů v knize a místy zbytečným natahováním, ale jinak můžu román doporučit.

4 02.04.2017

Pro mnoho čtenářů je tohle asi dost těžká báseň a ani já nepochopila úplně všechno. Každopádně jsem si její čtení užívala. Je v ní plno zajímavých názorů, nad kterými se dá opravdu dlouho přemýšlet. Je bravurně vystavěná a napsaná. Podle mě jde o jedno z největších básnických děl té doby.

4 28.03.2017

Škoda, že se podobné fantasy nepíše i dnes. Zlomený meč má spád, je čtivý, upoutá po první stránce a hlavně - má myšlenku, která je dokonale propracovaná a napsaná. Tahle kniha by si rozhodně zasloužila větší pozornost a je velká škoda, že o ní ví tak málo lidí, protože toho může čtenářům tohoto žánru mnoho nabídnout.

4 28.03.2017

Asi budu od zdejšího hodnocení vybočovat, ale já jsem opravdu upřímně trochu zklamaná... a to hlavně z toho, že autorka promrhala tak dobrý potenciál prvního dílu. Děj druhé knihy by se dal scuknout asi do padesáti stran. Na zbytku se pořád dokola opakovalo asi toto: "Miluju Adama. Můžu s ním být. Nemůžu s ním být. Jsem zrůda. Chce se mi brečet. Nejsem zrůda. Warner je zloduch. Ne, není...." a další lítostivé projevy hlavní hrdinky utápějící se v depresi a sebedestruktivních myšlenkách, které se opakovaly pořád dokola jen s minimálními rozdíly. Nehledě na to, že i zbytek jejího chování mi přišel občas dost nelogický a nejednou jsem si říkala, že spíš než výcvik, by potřebovala psychologický rozbor a pár sezení (viz. bratrský milostný trojúhelník). Několik světlých okamžiků tu bylo a jak je psané v dřívějších komentářích - nejsilnější postavou je opravdu zlatíčko Kenji, který zachraňuje, co se dá. Zůstala ale velmi dobrá čtivost, originální pojetí vyprávění příběhu a nezaměnitelná stylistika autorky, díky kterým není čtení tak hrozné, jak může vypadat ze začátku mého komentáře. Ubrat trochu toho prostoduchého holčičího fňukání a přidat trochu děje - to by bohatě stačilo k tomu, aby byla kniha dobrá. Takhle ji bohužel musím hodnotit jenom jako průměrnou.

4 28.03.2017

Jedna z těch lepších Stop hrůzy, jejíž děj si i po těch letech pamatuju. To o ostatních knížkách z téhle série říct nemůžu :) Výborné na zabití času, třeba při čekání na vlak a podobně. Kraťoučký, jednoduchý příběh, nad kterým se nemusí moc přemýšlet.

4 28.03.2017

Knížka mi vzdáleně připomněla Malého prince, nevím proč...
Každopádně na tak krátký příběh, je v TT neskutečně moc. Člověk může knihu číst podesáté a znovu v ní objeví nějakou novou rovinu nebo myšlenku. Pohodové čtení, které v člověku zanechá svou nesmazatelnou a nezaměnitelnou stopu...

4 28.03.2017

Autorky konečně pochopily jednu věc - když máte sérii o tolika dílech, nejde psát pořád stejně a držet se ve stejném prostředí, se stále stejnými postavami. Takže přidaly vyprávění z pohledu jiných osob, což je asi nejčastější, ale nutno dodat, že taky nejefektivnější a nejjednodušší způsob, jak dosáhnout nového zájmu o děj. Ten přesunuly do jiného prostředí, takže další plus. U Zoey ubraly její puberťáckou stránku, která mě vytáčela už od prvního dílu - další pozitivní věc. A dočkali jsme se i několika neočekávaných zvratů. Takže dohromady můžu říct, že tenhle díl je po prvním, asi nejlepší a série konečně nabírá trochu dospělejší směr.

4 24.03.2017

Velmi dlouho jsem odolávala tomu, abych si toho "dílo" přečetla. Nerada čtu to, co právě letí a ostatní mi to cpou horem dolem. Blízké mi není ani příběhově a tematicky, nicméně jsem usoudila, že už nadešel čas, abych si udělala na 50 odstínů šedi vlastní názor : Opravdu jsem nedoufala, že se dožiju dne, kdy se stane celosvětovým bestsellerem Stmívání skřížené s Harlequinem. Co je tak strašně výjimečného právě na této trilogii, mi prostě hlava nebere. Ano - kniha je psaná čtivě, ano - najdou se tu vtipné pasáže, ano - jako oddechovka pro pracující matky je to výborná věc, ale opravdu stačí tak málo k tomu, aby se z knihy stal hit? Nulový děj, pražádná logika, věčně se opakující podobné scény jen s minimálními rozdíly (které se většinou týkali toho, jestli "to" bude na klavíru, v mučírně, v posteli, v autě, na jachtě... či zepředu, zezadu, svlékne ho první ona, nebo on ji...) A i ty nejpikantnější scény začnou pak být po pár stránkách ohrané a nezáživné. A když už jsme u toho opakování - po padesáti stranách jsem měla chuť začít křičet při každé zmínce o podvědomí schovávajícím se za gaučem, nebo vnitřní bohyni metající kozelce, salta nazad a podobně. Jednou, dvakrát je to vtipné, pak ohrané a nezajímavé a nakonec se z toho stane rozčilující až, bohužel, trapné. Všechny 3 díly dočtu jenom kvůli tomu, že nesnáším rozečtené série. Ale že by mi to dělalo kdovíjakou radost, se rozhodně říct nedá.

4 23.03.2017

Nevím, jak tenhle díl ohodnotit, aby to bylo adekvátní a výstižné. Z první půlky jsem měla pocit, jako by jim psal někdo jiný. Nevím, čeho chtěly autorky dosáhnout tím, že udělaly z hlavní postavy běhnu a nesympatickou ufňukanou mrchu, která neví co chce, ale řekla bych, že tenhle jejich tah moc nevyšel a dost lidí mohl dokonce odradit od dalšího čtení. Stejně jako nulový děj, nezáživné plácání odnikud nikam a nepochopitelné chování postav. Druhá polovina trochu napravila pošramocenou reputaci a děj se konečně rozjel. Postavy se začaly chovat aspoň trochu (v rámci možností) racionálně a závěr byl vyloženě dobrý, i když pár detailů se dalo ještě vychytat líp. Do dalšího dílu jdu trochu s obavami, co dalšího na mě čeká a jak se s rozvinutou zápletkou autorky porvou. Snad líp, než na začátku tohoto dílu.

4 23.03.2017

Nejdříve jsem se bránila tuhle knihu číst (naše učitelka nám ji tak vychválila a pěla na ni ódy snad celý týden výuky). Pak jsem viděla filmové ztvárnění se skvělým démonickým Ralphem Fiennesem, který mě velmi mile překvapil, až jsem si řekla, že knihu nakonec přečtu.
Začátek je trochu zmatečný a hůře stravitelný, ale jakmile se člověk zorientuje ve vztazích "kdo, kdy, kde, s kým, proč a jak", tak se všechno zklidní a můžete si plně užívat krásný, ale zároveň trochu děsivý příběh o vášni tak velké, že zničí hned několik životů.
Věřím, že kniha někomu nesedne, ale všechno je o vkusu. Mně se tajemná atmosféra knihy líbila, i když i v takové klasice jako je Větrná hůrka bylo několik věcí, které mi nesedly...

4 23.03.2017

Krásně, jemně napsané verše, plné skutečného lidského citu a lásky nejen k matce, ale i k obyčejným lidským radostem a strastem, které nás životem provází. Seifert je jedna z nejzářivějších postav české literatury, a to zaslouženě. Maminka je klasika, jež by si zasloužila ve školách mnohem větší pozornost, která je často dopřávána dílům, co mají (dle mého) mnohem nižší hodnotu a charakter.

4 23.03.2017