Zlomený meč

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Fantasy temnější než skřetí duše… Drsný svět z pera mistra žánru. Orm Silný, pátý syn Ketila Asmundssona se vypraví hledat nový domov. Na anglických březích najde hospodářství, které se mu líbí a násilím ho dobude. Matka zavražděného majitele, čarodějka, prokleje Orma i jeho rod. Když se Ormově ženě narodí syn, vymění jí ho Irmic, elfí hrabě, za dítě skřetí. Skutečného syna lidské matky odnese do Faerie – země elfů a svěří do výchovy své sestře Lee. Pojmenují ho Skafloc. Ormův zaměněný syn se jmenuje Valgard. Oba pomalu dospívají. Valgard – Podvrženec přinese Ormovi jen neštěstí a nakonec zradí celý lidský rod. Přidá se ke skřetům a svou zradu na lidech završí tím, že skřetům předá darem své dvě nevlastní sestry. Vypukne zuřivá válka mezi královstvím elfů a podzemní říší skřetů. Jedinou nadějí pro elfy je jejich lidský syn – Skafloc. Celý příběh vyvrcholí závěrečnou bitvou mezi elfy a skřety a posledním bojem mezi Skaflocem a Valgardem – Podvržencem – synem skřeta, vychovaným mezi lidmi....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26969/zlomeny-mec-26969.jpg 3.767
Orig. název:

The Broken Sword (1971)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Perseus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Zlomený meč

Přidat komentář
Parwana
12.12.2018

Jedna z nejlepších fantasy, co jsem kdy četla. Čtivá a napínavá od začátku do konce; přečetla jsem ji jedním dechem ve škole pod lavicí.

Ebon
31.07.2018

Velmi dobré fantasy řízlé severskou ságou. Od přečtení této knihy koukám na siluetu Alp jinak.. :-)

PeťkaW.
28.03.2017

Škoda, že se podobné fantasy nepíše i dnes. Zlomený meč má spád, je čtivý, upoutá po první stránce a hlavně - má myšlenku, která je dokonale propracovaná a napsaná. Tahle kniha by si rozhodně zasloužila větší pozornost a je velká škoda, že o ní ví tak málo lidí, protože toho může čtenářům tohoto žánru mnoho nabídnout.

marvan00
27.06.2016

Zatímco současná fantasy se čím dál více přibližuje naturalistickému historickému románu (z velké části i díky popularitě Hry o trůny G.R.R. Martina) s propracovanou psychologií postav a prostředím, Anderson se před lety pokusil jít jinou cestou. Zlomený meč svým pojetím vychází z klasické mytologie, používá obrazný jazyk a důraz klade na příběh, který v sobě nese archetypální vzorce a je prodchnutý atmosférou osudovosti. Stručně řečeno: nečekejte Pána prstenů, ale spíše Silmarilion.

Peleus
19.09.2015

Nápad byl rozhodně zajímavý (nechat proti sobě bojovat dva "poturčence"), prostředí atraktivní (svět severské mytologie), klasické fantazijní atributy zachované a individuálně poupravené (konečně někdo, kdo není zjihlý ze špičatých elfích uší).

Zbytek je víc než k pousmání (meč vyhozený do vzduchu a následně přesně zabodnutý do...to ostatně zjistíte sami, pokud se do knihy pustíte, nasmějete se, bohužel). Místy jsem si říkal, zda to autor myslí vážně a pln zvědavosti četl dál, abych zjistil, že skutečně myslí.

Nejde o jednu z těch knih, do nichž po přečtení veřejně kopeme a vykřikujeme, jaký je to nesmysl, abychom ostatním předvedli vlastní intelektuální převahu nad dílem. Jde o příběh se zajímavými prvky, ale nepříliš povedeným celkem, který ovšem zaručeně má na to splnit svoji historickou roli nenáročného čtení a následného upadnutí do zapomnění.

Richie1
05.05.2015

Klasické fantasy ve stylu "meč a magie" a krásná severská sága zároveň. Příběh vůbec nenudí, děj rychle plyne a udržuje čtenáře v příjemném napětí. Podobný styl fantasy mám velmi rád, je v něm fantasie (magie, elfové, skřeti, goblini, obři a jiná havět), dobrodružství (spousta bojů a válečných střetnutí), láska (intriky, zrady i přátelství). Anderson nezklamal. 80%

Wizardos
04.08.2014

Jedním z důležitých faktorů, jak posoudit kvalitu knihy pro mě vždy bylo a bude, zda jsem ji schopen přečíst více jak jednou a tuhle knihu jsem nedávno dočetl a to snad již počtvrté. Přečetl jsem ji skoro na jeden zátah před 20 lety a o moc déle mi to netrvalo ani teď. Tohle prostě není žádný pán prstenů s epickým dějem a dobrým koncem, ale i tak to je brutální nářez. Mám vydání z roku 93 a už to na knížce začíná být trochu znát, ale prostě nemůžu hodnotit jinak...

Kayle
03.06.2014

Vôbec nesúhlasím s "neatmosferickou" stránkou knihy - práve na atmosfére totiž Anderson stavia. Úžasne vykreslené scénky šťastia, radosti, smútku, osudného boja proti silám, ktorým len márne odporovať. Elfovia aj škreti ako ste ich ešte nikdy nevideli. Rozprávanie štýlom starých bájí, piesne v duchu Eddy... Anderson vie vykúzliť atmosféru ktorá ide človeku priamo na kožu. Pohodlie a nádheru Elfheugu, tmu a chlad Trollheimu, aj hrôzy na mori a desivosť Jotunheimu... Bohovia skvelí, hrdinovia viac! Drsný príbeh plný nádejí a smútku zároveň, ktorý neodvratne smeruje k nešťastnému koncu. Na margo postáv - síce nie sú opisované ich povahy, ale načo to?? Tie sa predsa zrkadlia v ich činoch, sú opísané nadčasovo cez svoje konanie, mnoho úmyslov je zámerne podaných len v náznakoch, ktoré si pozorný čitateľ patrične užije :) Absolútna vychutnávka, kde nechýba napätie, drsné súboje a smrť či tragédia v tom najsurovšom podaní.

pil
18.04.2013

Vikingové, krvavé bitky, elfové, skřeti, goblinové. Temná fantasy. Pěkně vykreslená atmosféra. Kdo si čvachtá nad prokreslenými scénami z bojů a bitev, bude ukojen. Věrným fantastům ale asi teď šlápnu na bebí……Ano, příběh sice teče rychlým tempem, ale jednomu je líto, že se ne a ne nemůže s postavami sblížit. Pročpak? Nu jednoduchá odpověď, děje se toho totiž příliš, a holt na nějaké vykreslování charakteru postav není čas. Drsný chladný příběh. Nezahřál mě.

RaptoR
31.01.2013

Asi to nejlepší co Andersonovi u nás vyšlo. Ukazuje skandinávské eposy v jejich skutečném světle, nečekejte dobrý konec ani klaďácké elfy, je to vskutku vyjímečná knížka, kterou by měl každý příznivce fantasy mít doma :)

pet-kyval
07.08.2012

[028/12] Kompozice obálky (2003) je ohavná. To mě také zprvu odrazovalo od koupě, byť za směšných pár korun ve výprodeji. Strašná barva, nesmyslné doplňující obrázky v rozích a nesourodé písmo. Nakonec jsem se ale odhodlala a knihu si vzala. Pak nastala další fáze, kdy jen stála na poličce a já na ni sem tam pohlédla, ovšem bez většího zájmu si ji přečíst. Nakonec jsem se ale odhodlala a kniha mi pomohla docela příjemně zkrátit dlouhou jízdu vlakem, plnou opilých Němců a pohoršených Angličanek.

První třetina knihy je zajímavá více stylem, než obsahem. Připomíná totiž klasická vyprávění starých bájí, která se skládají převážně z popisů děje s minimem dialogů. Rychlé, velmi razantní tempo střídání jednotlivých událostí a zvratů, které vlastně slouží hlavně jako vysvětlení budoucích událostí, které mají teprve nastat. Bohužel, to také znemožňuje, že se čtenář není schopen blíže seznámit s postavami a vžít se do jejich osudů. Působí to ploše a odtažitě – přesně tak, jak se na autorovu dlouho nevydanou prvotinu sluší.

Druhá třetina mě potěšila především větším záběrem v oblasti mytologie západní části Evropy. I když je zde použito daleko více dialogů a jakýchsi rozborů aktuálních pocitů a náhlých pudů hlavních postav, stále to působí ploše a nedodělaně. Žádný z charakterů si mě nedokázal získat a dvě z vedlejších postav se mi neustále pletly nepřiměřenou podobností jmen, i když každá stála na jiné straně válečné fronty.

Příběh sám o sobě nepřináší nic nového. Snad pouze další z potencionálních světů, které si zaslouží další literární odbočky. Jedná se pouze o klasický boj mezi dobrem a zlem okořeněný sociálními zápletkami a problematikami, které známe již z klasických antických mýtů a legend. Nic nového, nic převratného, ale pro zájemce o stará božstva alespoň něco trochu zábavného. Na informace nijak hutné a na pevné držení palců v zaťaté pěsti málo kořeněné.

I když byla kniha proškrtána a mírně poupravena bez větších zásahů do děje, postrádá dynamiku a napětí. Události jsou předvídatelné a okamžiky, které by měly být dramatické a napínavou atmosférou jen crčet, se malátně potácí s pintou piva někam na močící plácek. Žádné drama, žádné vzrušení, jen jakási povinnost.