-Pečivo-
komentáře u knih
Americké psycho
Bret Easton Ellis
Dobrý večer! Americké psycho je solidní nášvih do karantény. Pokud se mezi vámi nachází latentní psychopati, kteří si nejsou jistí svoji latentní psachopatózou, tak tohle je ideální kniha jak to odšpuntovat. Todle a Škromach u bazénku a YouTube kanál Andreje.
Ellis se s tím nemaže - film jsem viděl několikrát a dal jsem mu i zlatého pečiho na předávání Zlatých pečijů v roce 2000. Tehdá putoval zlatý peči za hlavní roli směrem k Christianu Baleovi.
Patrick Bateman je yupík z New Yorku z pozdních osmdesátek - New Order, Wall street, modelky, rolexky, solárka, fitka, koksík, diskotéky, sektetářky, walkmany a tak dále pana krále. A po večerech rozčtvrcuje lidi, vytrhává jim páteře, nahaní potkany do jejich vnitřnosti, pojídá čerstvě vykuchaný prostitutky a dává si krev místo šampaňského.
Zde bych rád podotkl, že brutalita knihy se nedá z filmem srovnat. To je jako srovnávat lívance a žárovky! A mezi tím vším řeší bílé odstíny vizitek, která kravata se nosí ke kšandám a další věci, který normálně řeším s klukama v kanclu já.
Za mne 10/10. Takovej Bruntál jsem teda nečekal.
Denní dům, noční dům
Olga Tokarczuk
Tenkrát, v dobách temných, kdy ještě byly otevřeny knihkupectví, kdy droždí se usmívalo z regálů a kdy se Sparta ještě ztrapňovala na trávnících, sem v náhlém pomatení smyslů koupil další DVĚ knihy od Olgy Tokarczuk.
Světě div se, ale toto dílo bylo stejně zábavné jak Flights, které sem již Monika Absolvoval. Olga má chatu u českých hranic v Polsku a Denní dům, noční dům je o jejím chalupaření. Povídky o sousedech, přírodě, historii a reáliích okolí a právě jsem se málem zase uspal!
5/10 a dejte Nobelovku potřebným! Třeba já ještě žádnou nemám! A potřebuju jednu!
Slon na Zemplíne
Andrej Bán
Tak ako je zvykom, knihu o Slovensku zrecencandátuju po slomensky. Dobrodošli priatielia dobré recenze, zdraví český pepík Peči! Naozaj Absynt - ty kokso najepsia viec, ktorú bratia vyslali do světa od dob Gabčíka! A od Absynta domácí zápasko - knižko o domovině. Mi asi jebne!
Slon na zemplíně je Roman Cestopisný a občas jeho briat Roman Reportážný. Andrej Bán se vydává do rózných kótú země, aby vravel o tem, aké to tam je. A jaké to tam je? Tož velmi zajímavé to tam je!
Kapitolko navazuje na kapitolko, ale pripojenie nie je. Škodovenka, jinak by to bolo za viac! Tutak iba 8ko/10ko.
A čuže se divíte, že píšu jak Babiš, tak je to hentonc pre to, přetože nemám T9 ve slovenčině, tak mi to drobet skáčé. Ale to jebu. Dozvedania!
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Knihy, který Pepa Goebbels házel do kamen jsou automaticky určitě dobrý. A jelikož to za chvíli bude 100 let od magořince v Německu a jako otec dvou děti cítím občanskou povinnost vychovat čilé nenácky s mozkem, tak jsem si po dlouhé úvaze v zrcadle pověděl: “peči!”. Dělám si prdel, samozřejmě to bylo tak jako vždy - dlouhý ranní kad měl za následek nestíhačku výběru literatury a tak jsem sáhl po první knize, co byla v knihovně.
To nemění nic na tom, že toto je plná palba. Na frontě se totiž za první světový ničím jiným nastřílelo. Jen plnou palbou. Fakt. Si to klidně vygůglete.
Pacifistickej příběh německého mladíka, kterej musí na frontu, kde zjistí, že válka je k ničemu a že lepší je louskat buráky vyšel v Německu souběžně s Hitlerovým Mein Kampfem a byl taktéž bestsellerem. Toliko pečiho nedělní fun fact. Naskle u příštích literárních vrat. 10/10 za koně který zakopávaj o vlastní střeva.
Úzkost brankáře při penaltě
Peter Handke
No pane Handke, gratulki k Nobelovce, ale po třetí přečtený knize se shodneme, že to s náma dál už nebude klapat. Není to mnou, je to Vámi. Už mne prosím dále nevotravujte, nebo zavolám policajti a uvidíte ty kolotoče!
Chápu, že to někoho baví. Spoustu lidí taky fandí třeba Slávii, nebo si maže do podpaží exkrementy, ale to rozhodně není nic pro mne. Myšlenkový rozpad nezaměstnaného Pepy Blocha mne opět úplně minul. Zdaleka ne takové peklo jako Velký pád, ale i tak maximálně 5/10. Ale jen protože jedu právě z práce a ne do práce.
Vítejte do Zlých časů
E. L. Doctorow
Western. Pali mi opravdu vnutil western. Poté co jsem ho přečetl, tak ho taky po kombojsku zrecenzuju, že jo!
7/10. Prásk! Beng beng! Pjů pjů pjů!
Překvapivě to svištělo jak kůň na jatkách a to je asi tak vše co k tomu mohu v tuto chvíli říct. Za mne dobrý.
Psychologie davu
Gustave Le Bon
Jako světu otevřený člověk se občas pouštím do věcí, který mne za mých mladých let vůbec nezajímaly. Takhle jsem třeba nedávno objevil.. nic mě nenapadá! Což značí, že jsem se jako kvalitní člověk narodil a měl už od malinka vytříbený vkus na všechno.
No a psychologie mě nikdy nebavila a tak nevím co mne vedlo k přečtení tyhle knihy, která má slovo psychologie dokonce v názvu. Dopadlo to přesně dle očekávání - vůbec mne to nebavilo! Na druhou stranu to bylo krátký a tak zajímavý, že jsem u toho po každý před spaním v tu ránu usnul. Proto jsem to četl skoro celej únor. Ani si pořádně nepamatuju o čem to bylo. Lol.
Takže kamen nůžky papír - 5/10 (tohle mohlo dopadnout úplně všelijak, to byly nervy!)
Holky ze severu
Šeng Kche-i
Tentokrát čínská literaturkyně bez podpory Homecreditu! A hned to bylo lepší! Ale ne o moc. Ňi hao v pečiho literárních vratech.
Holky ze severu je o holkách ze severu, který se z vesnice vydaj do velkoměsta, aby našly štěstí. Takže jako Palivo, kterej přišel ze Znojma do Prahy! Holky měly podobný trampoty - hodně se v knize šlape, sterilizuje, zamilovává, pomlouvá a tak dále pana krále. A samozřejmě tam je taky kontrast vesnice a čínského města a politiky jednoho dítěte a tak.
Takže by to vlastně mělo bejt dobrý. Dobrý to vlastně bylo. Ale ne skvělý. A teď zjišťuji, že mne vyčerpává i o tom psát.
Korunku tomu nasadil magickej realismus, kterej se v knize vyskytuje tak, že hlavní hrdince Růženě, rostou bez přestání prsa. Takže je má na konci tak velký, že se skoro nevejde do dveří u autobusu. Já dávám za 6/10.
Jiný T.G.M
Pavel Kosatík
V mladí si TGM hojně dopřával: “člověče, já nepil, já chlastal.” pal jednou tatíček. Později však dosáhl osvícení a držel se od chlastu daleko, aby mohl vést národ z Rakousko-Uherské tmy. A tady je jasná paralela s jiným velikánem českých dějin - mnou. Já taky lil jak zjednanej, ale pak jsem to uklidnil. Takže jsem víc TGM, než Miloš! Tak si to prosim vás všichni někam zapište a 2023 si ten papírek vytáhněte! #pecivonahrad
Tak. Ale než tam budu, tak vám tu budu chvíli vyprávět o pánovi z pětilitra. Nedávno jsem totiž četl Rudýho Zemana od Kmenty a potom mi bylo tak smutno, že jsem si koupil todle. A je mi líp. Protože jsem měl včera dobrou pizzu a dobře se vyspal. Sice je to už přes 100 let, ale Téčko Géčko byl frajer a byl by frajer i dneska.
Dověděl jsem se spoušť zajímavých věcí, ale právě nesedím na záchodě, ale ve vlaku a musím vystupovat. Takže 8/10 a nezapomeňte - #pecivonahrad
Souostroví Gulag: 1918–1956
Alexandr Isajevič Solženicyn
Rok a něco. Tuto. Knihu. Jsem. Četl. Rok a něco. Mezi tím jsem stihl strávit tak 200 hodin na záchodě, přečíst 62 knih, zplodit jedno dítě a sníst omylem rozinku.
Souostroví jsem měl na stejné imaginární poličce spolu s Kouzelným vrchem, Donem Quijotem a podobnýma knihama, který mají víc stránek než já vlasů na hlavě v pětadvaceti. A to je hodně!
A jaký to teda bylo? Bylo to dlouhý. Prozřetelně jsem si ale hned zpočátku řekl, že si budu průběžně dělat zápisky, abych si pamatoval o co tam teda všechno šlo. Tady prezentuji své zápisky:
“Za 10 okurek 5 let dětem.”
Bohužel víc toho nemám. Nicméně jsem teď o dost moudřejší v pochopení ruské kultury a v pochopení proč to tam teď vypadá, jak to tam vypadá. Tábory nebyly samozřejmě vůbec cool a nedalo se tam moc chillovat a kalit.
Já mám hrůzy v knihách rád. Taky mám rád pizzu. No a tady jsem si připadal jako kdybych jedl 10ti metrovou pizzu. To se toho pak člověk přejí. Za mne 7/10, protože Solženicin je mistr literární odbočky a tak se čtenář doví opravdu všechno co kdy někdo řekl někomu, kdo znal někoho, kdo znal Solženicina. Trošku jako když mi něco vypráví moje babička.
Nakrmit kámen
Bronka Nowicka
Taková jednohubka, že než jsem se rafael nadál, tak byl konec. Pani polská scenáristka nějakých filmů, který jsem si nestihl vygůglit, debutovala touto knihou. A hned za ní dostala cenu Nike. To dá rozum, Nike totiž sponzoruje Rafaela nadála!
Krátké kapitoly z dětství bez souvislost se čtou svižně a já tomu tak nemám co vytknout. Takže dobrý, můžete pani pokračovat, další knihu mi můžete zaslat na adresu pekárenská 69, díky a s pánem brožem.
Jo úplně bych zapomněl - 7/10. Ale teď už fakt jdu!
Rudý Zeman
Jaroslav Kmenta
No. Co k tomu napsat. Je to ...... A ke všemu jsem se dozvěděl, že Nejedlý a Soukup jsou příbuzný. Jdu si po tom všem vypláchnout oči.
Kmenta dobrý, až na jeho občasné pokusy o humory, to se mu teda moc nedaří. Jsem teď trochu ztracen s hodnocením - takže: kámen, nůžky, papír! 7/10
Mona
Bianca Bellová
Rád bych se vyhnul srovnání s Jezerem, ale nechce se mi. To bych pak totiž nemohl napsat, že Mona zdaleka není tak dobrá. Tak a teď jsem to propálil hned na začátek. Kdo pospíchá, tak může klidně jít teď vyndat z pračky.
Bellové se povedlo s Jezerem něco, co se povedlo naposledy Poborskýmu v roce 1996 proti Portugalsku. Pak to zkoušel ještě mnohokrát, ale nikdy se mu to znova nepovedlo. A nakonec šel do Sparty. To si rovnou mohl vlézt do popelnice. Teď jsem se v tom trochu ztratil. Pro ty, kdo teď neví o čem je řeč, protože nekoukaj na fotbal - 6/10.
Bellové se opět daří mlhavá atmosféra, Mona má zajímavej osud (postarší zdravotní sestra ve francouzské kolonii, kde se válčí), Adam taky (mladý voják ve věku Mony syna s amputovanýma nohama), ale skloubení obou příběhů v love story bez naděje se teda moc nepovedlo.
A když uděláte dobrou koprovku a pomrdáte knedlík, tak to holt víc než 6/10 být nemůže. Až je mi to trošku líto, těšil jsem se. Ale hůl nad autorkou nelámu. Je mi totiž 34 a hůl ještě nemám. Nashledanou, jdu si poplakat.
Jeden z nás: Príbeh o Nórsku
Åsne Seierstad
Jelikož zase letos nepadal sníh, tak byla stejně vánoční atmoška tatam a tak jsem si s klidem místo Libuše Šafránkový šňupnul vaječňák ke knize o tom magorovi co vystřílel 69 mladých socanů a odpálil bombu před vládní budovou v Norsku. Absynt i letos servíroval nadprůměrně, podobně jako třeba Roger Federer nebo Petr Korda. Já servírovat moc neumím, ale za to mi jdou o to líp recenze. Třeba tadle.
Jeden z nás je o Breivikovi. Nejen o tom, co provedl ale i o tom, jaký měl dětství, jak si hrál na sprejera, sprejera frajera, co písal na stěny sprejem MORG. To byl totiž jeho tag. Znamená to Mentálně Omezená Retardovaná Guma. A taky o tom jak proseděl měsíce u World of Warcraft u mámy doma v pokojíčku, kde bydlel do tý doby, než se přestěhoval do basy.
To co udělal nejspíš každý ví. Proto to i tak napíšu. V rámci sebestudijí dospěl k názoru, že islám v ČR eh teda v Norsku nechceme a tim pádem si vymyslel skvělý plán, jak jako nějakej templářskej rytíř osvobodí západní civilizaci od islámu. No a jasnej cíl byl sjezd mladých socanů, jejichž politika vlastně může za všechno tohle. Tak aby oprostil budoucnost od dalšího islámu na západě, vzal si pušku a jel na sjezd, kde zabil 69 dětí ve věku 14-18 let. V roce 2011.
Před tim ještě stihnul udělat asi půl tuny výbušniny, kterou narval do auta a zaparkoval ji před budovou kde sedí vláda. Výbuch zabil dalších 8 lidí.
Tohle všechno je samozřejmě i na internetech a tak jsou silný momenty v knize, zejména ty pasáže, kdy se rodiče dovídají o osudu svých ratolestí. Kdy oběti popisují u soudu s odstupem času, co to s nimi udělalo a kdy rodiče obětí a oběti samy reflektují dva roky poté, že to jak se s tím společnost v Norsku popasovala není úplně funky a chtělo by asi vyvodit větší důsledky, než se držet za ruce a zpívat haleluja.
Zajímavý je i náhled na proces a dobu poté - píčus si například stěžuje na špatně zacházení ve věznici, kdy nemá k dispozici hydratační krémy a dávají mu špatné svetry. Stejně tak nazývá psychickým terorem to, že mu nedovolí dát výtvarná díla na stěny cely. A taky si stěžuje, že nemá nejnovější Playstation. Norsko, země rozmazlenců. Divim se, že ho ještě nikdo v base nevojel po staru koštětem do zadku a ostatní vězni ho neřežou každý ráno židlí do hlavy.
Pani Seierstad i tentokrát za 9/10. K desítce pečimu vadilo moc rozvleklé dětství.
Bláznův deník
Lu Sün
Čínskou literaturu mám rád. Bratři, Den Sedmý a Žít dostali z mé recenzentní zahrádky spoustu sluníčka. Když jsem ale otevřel Bláznův deník a viděl jako první větu “kvalitní díla asijské literatury vám přináší Home Credit”, tak jsem si malinko nablinkal do pusinky.
To samozřejmě nemá žádný velký vliv na to, že mne toto stěžejní dílo moderní čínské literatury nechalo úplně tvrdým pečivem. Povídky a peči jsou už léta v komplikovaným vztahu a tak i zde následuje očekávatelný výsledek. 5/10.
Baader Meinhof komplex
Stefan Aust
Německá historie je velmi rozsáhlá a určitě zajímavá, ale tak nějak Hitler. Německá historie rovná se Adolf stejně jako se českej hokej rovná Jarda Jágr.
Ale všichni víme, že život není zdaleka takhle jágr a tak se tentokráte v pečiho literárních vratech doví svět něco o Německu 70.-80. let. My se to ve škole neučili, takže teď bacha - nesu vám noviny, pozor dejte!
Když zase začala válka ve Vietnamu v 68, tak spousta levičáckejch studentů chodila protestovat - “Napalm do palm nepatří!”, “Vietnam, vietnaš, Vietná - fandí celá Letná!”. Todle je jen pár transparentů, který nikdo na ty demošky nenosil, ale mohl by, kdyby byl v Čechách, že jo. No ale my měli tenkrát jiny problémy. Třeba to, že jsem ještě nebyl na světě a nemohl tydle transparenty udělat. Peči, kam zas odbočuješ s tou svoji motorkou na recenze? Zpátky do Němec!
Takže v západním Německu sice měli zkušenosti s tim, že spousta rodičů a dospělých lidi všeobecně byli bejvalý/skrytý nackové, ale na druhou stranu nevěděli, že takovej komunista, je úplně to samý hovado. Takže mladý protestovali proti imperialistům a místo hraní playstationu házeli po ulicích molotovy. Než jednoho dne jedno bengo zabilo omylem jednoho protestanta. Tím se zažehlo peklo, který trvalo 25 let a stálo život asi 50 lidi.
Andreas Baader aka Áďa Báďa to celý vedl a potom co vypálil nákupák, tak ho zavřeli do basy. Tam se lehce radikalizoval a Ulrike Meinhof aka Ulrike Meinhof ho tam odsud s par kamarádama vystřílela v roce 1970 ven a od ty doby se valil německem teror frakce rudé armády.
Hru na městskou guerillu dotáhli k dokonalosti a jeli třeba na par týdnu na výcvik do Libanonu. Automat na Colu ve výcvikovým kempu a další funky požadavky a kecy vedly k tomu, že dokonce i palestinská guerilla jich měla plný zuby a zrušila jim trénink.
Pak se vrátili, ukradli par aut, zabili pár policajtů a brzy na to je chytli die Benga. Tady jsem myslel, že kniha skončí. Pan Aust mne ale přečůral, protože následovalo dalších 350 stran. A stálo to za to. 7 let ve vazbě a samotný proces nakonec vedl k tomu, že v Německu zavedli protiteroristický zákony, počítačovou evidenci zločinců, a spoustu dalších šmakulád.
Spoiler alert - kamarádi, kteří byli na svobodě unesli člena představenstva Daimleru & jedno letadlo Lufthansy s 90 rukojmíma a žádali propuštění Ádi Bádi a dalších 3 spoluvězňů. Po třiceti dnech bylo letadlo osvobozeno, na to konto byl pan manažer zastřelen a všichni čtyři vězni se v cele zabili. Bum. Konec jak vínečko. Za mne 10/10.
Pěna dní
Boris Vian
Dobře jitro holky a kluci - věděli jste, že jitro a jitrnice jsou sourozenci? Já to věděl, ale tak rád se podělím, že ano. No a takhle nějak ve zkratce funguje Boris Vian.
Pěna dní je romantika jak se patří. Kdyby prodávali růžovej heroin, tak by způsoboval přesně tohle. Za mne 10/10 a druhé čtení po osmi letech mi potvrdilo, jak skvělej literaturča sem už tehdá byl. Protože už tenkrát to bylo 10/10. Konec.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Čau čau! Teď trochu z jiného soudku - přečetl jsem totiž strašlivou blbost, ale je to o holokaustu a ta stará pani, která ten příběh vypráví prožila strašlivý peklo. Takže nemůžu jen tak napsat, že je to blbost. Teda vlastně můžu.
Kdyby jakákoli romantická písnička Richarda Krajča byla kniha o holokaustu, tak by to byla tadle kniha.
Tak já zase jdu. 4/10. Jo a Mengele byl jen clickbait, vyskytuje se v příběhu totiž stejně dlouho jako český fotbalový kluby v lize mistrů.
Madona zabijáků
Fernando Vallejo
Přeji příjemného Luďka sobotu, zdravím a mávám všem přátelům dobrého recenzenství. To jsme se tu zase pěkně sešli! Dnes jsem si připravil pěkný sranec:
Madona zabijáků byl zlomyslný podvod - namlsán brutálním tatitatitati jsem sáhl po stejně edici od Fra a měl jsem raději sáhnout na pavouka nebo do friťáku.
Madona zabijáků měla popisovat temný války mladých bezprizorních zabijáků v kolumbijským Medellínu po smrti Escobara - místo toho chodí Fernando se svým milencem Alexisem (mladým zabijákem!!) po městě a nadává na všechno. A to tak poetický, že jsem malém šel hledat toho pavouka nebo friťák. Pro všechny homofoby - na čoríza so kluci nesahaj, respektive asi sahají, ale není to tam explicitně napsaný.
Za mne 3/10. Adios.
Vůbec nic
Hanif Kureishi
Průměrný průměr. Pan Karel je velmi starý, je na vozíčku a nejmenuje se Karel. A taky je tak trochu zelenina. A je bohatej! Protože byl za mlada režisér, nebo producent nebo něco takovýho.
A jelikož je zelenina a není teda úplně okurka, začne si jeho o dvacet let mladší manželka domu vodit Jaroslava, aby se ji staral o zahradu. No a Karel je pozoruje, nahrává si je na iPad a plánuje a provede odvetu. Ale ta odveta byla stejně napínavá, jako když zápas doma skončí 7:1.
5/10. Naskledanou.