Úzkost brankáře při penaltě přehled
Bývalý brankář Bloch je patrně vyhozen z práce. Jde do kina. Policisté pátrají po zmizelém chlapci. Existenciální drama v kulisách rakouského pohraničí může začít. Mezi vnitřním životem Josefa Blocha a vnějším světem, který pozoruje, se otevírá propast, kterou jazyk, jak se zdá, nedokáže překlenout. Co znamenají slova, co předměty, co činy? Záleží na vraždě? Celek se rozpadá, zůstávají detaily. Co s nimi? Zneklidněný čtenář nepřestává bloudit. Přesto je třeba volit - situace brankáře při penaltě je metaforou člověka vystaveného volbě a symbolizuje zároveň i jeho životní šance. Na závěr se kope vršovický dloubák.... celý text
Originální název: Die Angst des Tormanns beim Elfmeter, 1970
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Úzkost brankáře při penaltě. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 8 komentářůSouvisející novinky - Úzkost brankáře při penaltě (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Úzkost brankáře při penaltě v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Přečtených | 55x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 4x |
| v Mé knihovně | 18x |
| v Chystám se číst | 33x |
| v Chci si koupit | 8x |
| v dalších seznamech | 2x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
87 %
67 %
Peter Handke také napsal(a)
| 2013 |  Úzkost brankáře při penaltě |
| 1999 | Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu |
| 1997 | Zvláštní žena |
| 1980 | Nežádané neštěstí |
| 2005 | Krátky list na dlhú rozlúčku |
Celkem těžkotonážní experiment, definice tradiční románové nebo novelistické prózy ex negativo. Jakoby se tím, co tu chybí, ukazovalo, co je od běžné prózy neodmyslitelné. Totiž průběžné sjednocování smyslu ze strany autora (někdy více, jindy méně polopatické). Tady se toho děje požehnaně, pořád pohyb hlavní postavy odněkud někam, interakce lidí, hovory, ale nedrží to ničím pohromadě (krom fotbalových odkazů). Dokonce ani ne nějak kafkovsky, jako že by na zeď nepochopitelného světa a nemožné komunikace narážela nějaká celistvě nahlížená, prokreslená, psychologizovaná postava. Zajímavé: říct, co se stalo, není ještě samo osobě epika. O hlavní postavě a jejích motivacích se skoro nic nedozvíme, a tak ani dění nahlížené jejíma očima se ničím významově nespojuje. Což píšu v jiném smyslu, než kdybych kritizoval blbě napsané čtivo. Tohle je vlastně spíš literárněvědné pojednání ve formě beletrie: hle, kdyby se psalo všechno takhle, nečetl by radši nikdo nic!