Jeden z nás: Príbeh o Nórsku
Åsne Seierstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295995/bmid_jeden-z-nas-pribeh-o-norsku-LcY-295995.jpg
5
329
74
Oslo, 22. júl 2011, 77 mŕtvych ľudských bytostí zabitých jediným človekom s jasnou víziou a presvedčením. Jediný deň, ktorý navždy zmenil dejiny Nórska, zasial obavy do jeho obyvateľov a zmenil životy desiatkam dotknutých rodín. Jeden z nás od nórskej reportérky Åsne Seierstad nie je chronologickým súpisom udalostí a vyčíslením strát, ale hlbokým pohľadom na osobu Andersa Behringa Breivika, masového vraha, muža zúfalo túžiaceho po sláve a uznaní. Príbeh o Nórsku zachádza do Breivikovho detstva, opisuje traumy malého chlapca, jeho túžby po fyzickej dokonalosti a bohatstve. Veľmi podrobne zachytáva Breivikove prípravy na zločin, ktorý nemožno ospravedlniť žiadnym vysvetlením, samotný priebeh „čierneho dňa“ i súdneho procesu, ktorého výsledkom je 21 rokov väzenia s možnosťou predĺženia. Åsne Seierstad zachádza ešte ďalej a paralelne s brutálnym činom nám poskytuje sondu do histórie niekoľkých zasiahnutých rodín, ich životov predtým a potom, teda toho čo z nich zostalo. Kniha Jeden z nás je zúfalý aj mrazivý príbeh jedného muža, ktorého nijako nehodnotí, predloží fakty, myšlienky vraha, postrehy okolia a pocity nedobrovoľne zúčastnených na brutálnom zločine, vyvolá zlosť, (ne)pochopenie, prinúti nás pýtať sa, možno i plakať či kričať.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2016 , AbsyntOriginální název:
En av oss: En fortelling om Norge , 2013
více info...
Přidat komentář
Poslechnuto jako audiokniha
Kniha je načtena tak, že pokud se na hlas alespoň trochu nesoustředíte, povede se vám ho celkem snadno odbourat jako šum na pozadí. Je nevýrazný a díky tomu se můžete v knize ztratit.
Samotné téma je zpracováno výborně. Zabývá se nejen celým životem ABB, ale také příběhy rodin jeho obětí, které vás chytí za srdce. Postupně poznáváte prostředí, které ABB formovalo, jeho myšlenkové pochody a samotné pohnutky a plánování onoho hrůzného činu. Tím kniha zdaleka nekončí, následuje soud a výpovědi přeživších. Emotivní je zejména závěr soudu, kdy je přednášena řeč jednou z přeživších. V tu chvíli jsem stála v laborce primrazena na místě a naprosto soustředěná na knihu, tak moc mě to zasáhlo.
Samotný osudný den je popsán téměř minutu po minutě a klobouk dolů před autorkou, že je popsán věcně a bez příkras. Prozivate tak spolu s oběťmi a jejich přáteli hrůzy, které si do té doby nikdo nejen v Norsku nedovedl představit.
Breivikův čin byl alarmující tím, že ho spáchal rodilý Nor bez jakýchkoliv vazeb na islám. Šokoval i promyšleností činu, kdy měl snad i záložní plán záložního plánu.
Celkově jde o těžké, ale skvěle uchopené a zpracované téma. Příběh je emotivní, ale zároveň věcný a brutální, autorka se nesnaží upravovat realitu nebo podstrkovat svůj názor.
Doporučuji všem milovníkům true crime. Také těm, kteří rádi čtou o skutečných událostech.
Vyzvánějící telefony u chladnoucích těl obětí... "Máma... Máma... Máma..." Volání, na která už nikdo neodpoví... To je brutální tečka za posledním pokusem věčného outsidera prosadit se ve světě, jehož výsledkem je kromě 1518 stran manifestu o nutnosti osvobození Evropy od multikulturalismu především vražda 77 lidí, z většiny teenagerů na táboře mladých socialistů. Autorka stejně jako ve výborné knize Dvě sestry (2016) formou tzv. dokumentárního románu rekonstruuje události dle archivních záznamů a rozhovorů s účastníky. Vypráví příběh jednoho zradikalizovaného Nora, jenž se rozhodl strhnout s sebou do propasti celý svět. Jeho matka si nesla trauma z vlastního bezútěšného dětství, jeho otec byl chladný a odvrhl jej; těch odmítnutí se za jeho mládí navršilo mnoho - neprorazil mezi sprejery ani v politice, neuspokojilo ho přijetí mezi zednáře, nic nevystudoval a peníze vydělal jen prodejem falešných diplomů. Je to až surrealistický obraz, jak ve své "prdírně" v matčině bytě mezi pařením World of Warcraft hromadí zbraně, plánuje teroristický útok a sepisuje manifest ve jménu templářského řádu, který si vybájil, aby "vypadal jako zajímavý, ne jako neúspěšný člověk". Breivik chtěl být opěvován jako novodobý křižácký rytíř, ze znaleckých posudků v soudním procesu však vyšel spíše jako osamělý a prázdný muž, přesvědčený o vlastní výjimečnosti a frustrovaný z vršících se selhání. Právě takto vzniká zlo. (A proto je důležité, aby bylo časem zveřejněno maximum informací i o střelci z FF UK.) Není snadné to napsat, ale je až neuvěřitelné, jak tvrdě tento "osamělý vlk" zasáhl norskou společnost na těch nejcitlivějších místech - bombou před vládní budovou a masakrem na táboře pro budoucí poslanecké asistenty a ministerské úředníky. Norský stát při zásahu proti němu fatálně selhal - vrtulník není k dispozici, vysílačky nefungují, policejní člun se potápí, zásadní informace z tísňové linky (o podezřelém muži v uniformě a SPZ jeho dodávky) zůstane nepovšimnuta na žlutém lístečku; přitom Breivik na ostrově Utøya "zabíjel průměrně jednoho člověka za minutu". Vyznění příběhu zabolí - zatímco přeživší a rodiny obětí jsou mladými socialisty vnímány jako přítěž jejich sluníčkové image, každá Breivikova absurdní žádost o lepší podmínky ve věznici rezonuje v médiích po celém světě, protože jeho čin z něj zkrátka udělal celebritu. (10/10)
(SPOILER)
HODNOTÍM AUDIOKNIHU:
Audiokniha Jeden z nás vysvětluje velice detailně vše, co s útokem Anderse Breivika souviselo. Odkrývá nám velice detailně jeho dětství, vztahy v rodině, následné dospívání a “dozrání k samotnému útoku. Dostaneme se také k psychologickému posudku, ve kterém se odborníci vyjadřují k jeho dětství a vztahu s jeho matkou, který nebyl zrovna růžový a podepsal se na jeho osobnosti a vnímání světa.
Audiokniha však poukazuje nejen na život samotného Breivika, ale také na životní osudy několika účastníků letního tábora mládežnické organizace, na které byl útok spáchán.
Autorka Åsne Seierstad tak představuje událost z různých úhlů pohledů a detailně nás seznamuje se vším, co s tímto incidentem souviselo. Tento příběh je napsán tak detailně a precizně, že mi nezbývá nic jiného, než před autorkou smeknout klobouk, protože z poslechu je jasně patrné, že rešerším musela věnovat opravdu velké množství času, aby byla schopna čtenářům/posluchačům předložit takto detailně zpracovaný příběh.
Nebudu lhát, chvílemi se audiokniha poslouchala těžce. Audiokniha odkrývá politickou situaci v Norsku a občas tam té politiky bylo na mne moc, ale pro pochopení všech souvislostí byly i zmínky o politice nezbytné. Detailní popis útoku na ostrově Utøya se poslouchal také těžce, protože díky skvělé interpretaci Barbory Goldmannové jste se ocitli schovaní někde za stromem na ostrově a přihlíželi jste hrůzám, které se tam děly. Bylo to tak věrohodné! Tak bolestné! Åsne Seierstad zmapovala snad každý Breivikův krok. Už dlouho, velmi dlouho, jsem neposlouchala tak detailní popis událostí.
Poslech je tak tedy trošku reportáží, trošku thrillerem, trošku biografií a trošku true crime.
I když to místy byl náročný poslech, musím audioknihu hodnotit velmi, velmi pozitivně. Na 16 hodin a 8 minut se tak ocitnete v Norsku a necháte na sebe působit celý Breivikův příběh.
Za zmínku také ještě stojí, že audiokniha Jeden z nás je jedním z dílů audioknižní série Prokletí novináři a pokud budou i ostatní díly na takové úrovni jako příběh Jeden z nás, pak se máme na co těšit. Já si na svůj seznam připisuji i další díly: Země nomádů, Knihkupec z Kábulu a Dvě sestry.
Za umožnění poslechu děkuji Audiotéce a s naprosto klidným svědomím vám tento příběh mohu doporučit. Ba dokonce si myslím, že by jej měli slyšet všichni, protože se stal tak trošku součástí náš všech, kteří si Andersův útok pamatujeme.
Vlastně nevím, co k tomu napsat. Jelikož pokud bych to napsal otevřeně, mohl bych být nařčen sympatizantem a podporovatelem, případně schvalovatelem terorismu. Ne tak to není, jenže podívejme se na dnešní Evropu....ve své podstatě neměl špatné nápady, jenže jejich provedení je odsouzeníhodné a rozhodně by si zasloužil daleko horší zacházení. Každopádně jak jsem tak poslouchal, v začátcích byl spíš oběť systému a pak už se to jen vezlo....špatná rozhodnutí a být opěvován. Každopádně v Norsku něco prohnilého bylo a to verbování náctiletých do politiky ve stylu Hitlerjugend.....Tako kniha není jen černá, nebo bílá, každý si musí udělat obrázek sám. Mě rozšířila obzory a dala možnost nahlédnout na situaci z obou stran. Rozhodně stojí za přečtení / poslech.
Seierstad je kvalitná autorka, k téme sa stavia veľmi objektívne a jej kniha je rovnako mrazivá, ako udalosť, ktorá bola jej predlohou. Breivikov portrét je solídny obraz "radikálneho lúzra", spoločenskej anomálie ktorá nemilosrdne ničí rodiny, ako i jej pomerne komplikovaným politickým pozadím (ktoré je veľmi dôležité a v adaptáciách tejto tragédie často vynechávané). Vo výsledku jej tak vytýkam iba dve veci, za ktoré strhávam hviezdičku: 1. Skratkovitá časť knihy o Breivikovej radikalizácii. Jeho prerod zo závislého hráča Warcraftu, k alt right radikálovi, sa udial (v takmer 600 stranovej knihe!) hádam zo strany na stranu a pôsobí to, akoby z neho fanatika urobila behom pár dní iba nuda, samota a zopár pravicových blogov na internete. Príde mi, že práve táto časť mala byť koncipovaná dôkladnejšie, je veľmi dôležitá, keďže podobných individuálov v Európe pomaly pribúda a je potrebné porozumieť, odkiaľ fúka vietor. K skutočnej systémovej kritike sa autorka uchyľuje hádam iba v kapitole, v ktorej popisuje zlyhanie záchranných zložiek dňa 22. júla, ktoré mohli potenciálne zachrániť výrazne viac životov, ako zachránili. 2. (trochu subjektívna výčitka) Portréty Breivikových (budúcich) obetí mi prišli značne idealizované, až gýčové. Rozumiem, že cieľom bolo vyvolať v čitateľovi empatiu a porozumenie k miere bolesti, ktoré páchateľ spôsobil, mne však prišlo únavné čítať toľko strán o (odpusťte mi, ale z faktografického hľadiska k tejto téme neveľmi dôležitých) tínedžeroch natoľko inteligentných, charizmatických, ohľaduplných, chápavých a rozdávajúcich sa, až by sme ich mali spätne vyhlásiť za svätcov. Samozrejme, že každý ich život bol vzácny, no to by mal vnímavý čitateľ chápať aj bez nekonečných opisov ich autorsky prikrášlenej filantropie. Vďaka tlaku na emócie mala kniha nepochybne väčší úspech, no ja mám radšej diela racionálnejšie, ktoré idú viacej "proti srsti".
Zatímco první část knihy jsem četla několik dní, od zhruba poloviny se kniha stala neodložitelnou. Strhující popis jednotlivých událostí, příprava útoku, útok samotný a období bezprostředně po něm. Pasáže, u kterých mrazí. A i když dopředu víte, jak to celé dopadne, přesto máte chuť uvnitř nebo i nahlas řvát: "Zastavte ho někdo!"
Škoda, že se matce nepodařilo té bestie zbavit už v lůnu, když pocítila, že by se neměl narodit. Åsne Seierstad na téměř 600 stránkách nás nechala nahlédnout do dne, který změnil Norsko tím nejbrutálnější způsobem, ale i do života masového vraha a jeho rodiny. Nejsem příznivcem knih o zrůdách, které páchají teroristické útoky a jiné podobné činy, protože to je přesně to, co chtějí ... aby se o nich psalo. Knihu jsem četla po začátku války v Izraeli a útoku na filozofické fakultě v Praze a nemohu se ubránit lehkému srovnání v selhání bezpečnostních složek. Jak v Norsku, tak i v Izraeli a prý i v Praze se dalo zabránit tomu, aby zemřelo tolik nevinných lidí. Jako vždy jsem si našla na internetu pár článků a už jeho matka věděla, že není normální.
""Psychologické zprávy uvádějí, že Wenche Behringová vnímala svého syna jako „agresivního a hyperaktivního", už když ho kojila. Když byly Andersovi čtyři roky, začala údajně mít strach ze synova násilnického chování.
„Viděla ho jako dospělého násilníka, ačkoli to byl ještě malý chlapec," napsal ve svém díle Norská tragédie Aage Borchgrevink. „Bála se, že zaútočí na lidi kolem sebe."
Matku psychologogové označili jako osobu s extrémně složitou výchovou a jako hraniční osobnost trpící silnou, ač jen částečně viditelnou depresí, která do svého syna promítá své primitivní agresivní a sexuální fantazi.""
Je možné, že za jeho chování a následné události mohl přece jenom nezájem rodičů o něj nebo se prostě už narodil jako bestie?
Dobré čítanie, ale aj veľmi ťažké a skľučujúce a po dočítaní som sa cítila fakt mizerne.
Masivní, ale kvalitní bichle. Kniha nás provází od dětství Breivika, přes dospívání až po samotný útok a soud a zároveň nám ukazuje i život pár jeho obětí. Velice dobrá kniha, sonda do společnosti té doby.
Vlastne ani nevim, jak hodnotit. Knizka je psana ctive a dovoluje nahlédnout do hlavy silenci. Mrazi z kazde jeji stranky. At jde o popis neveseleho dětství a dospivani pachatele, priprave bomb, a taky vykon norske policie.
Den, který změnil Norsko. Jedině tak se dá nazvat tento ohavný, teroristický útok velice inteligentního "vlastence" bojujícího proti multikulturalismu v moderní Evropě. Přesvědčení, zápal, nulová empatie a dlouhodobá příprava uvrhla 22.7. roku 2011 celé Norsko do temného stínu. Můžeme se jen dohadovat, jestli nepřipravenost, špatná a váznoucí komunikace či podcenění situace zapříčinila tak vysoký počet obětí na malém ostrůvku na západě od Oslo. Budeme však doufat, že se nic podobného již nebude opakovat ... Kniha je velmi čtivá. Popisuje do detailu celý život tohoto bestiálního vraha, a to od raného dětství přes přípravy a provedení útoků, až po soudní líčení. Na příběhu mě především zaujalo, že to nejsou pouze sebrané spisy autorky z různých knih, článků či projevů, ale z velké části jsou zde uvedeny dějové linky obětí těchto útoků. Ne fiktivní, ale skutečné. Styl psaní i vyprávění mi u této autorky seděl a znovu jsem se utvrdil v kvalitě severských autorů. Určitě si od této autorky přečtu i další knihy. P.S. Soudní a právní systém v Norsku by se měl rozšířit za terorismus z 21 let na elektrické křeslo...
Málo hvězdiček.
Napínavý a literárně dokonalý portrét norské tragédie, který se nečte jako literatura faktu, ale jako vrstevnatý kriminální román.
Odstrkované dítě, nedoceněný sprejer, podnikatel a politik, závislý hráč her, ufňukaný metrosexuál, fanatická zrůda. Nikdy mě z žádné knihy takhle nemrazilo. Ať už z konfrontace naivity a čistoty mládí, jejich strachu oproti chladnému vrahovi, nebo z fatální neschopnosti norských bezpečnostních složek v naprosto banální komunikaci a mobilizaci.
Nejšílenější je ona Breivikova víra v hlásané a vykonané, že začíná jakousi revoluci, že má stoupence. Doufejme, že pojde sám, v tichu, bez pozornosti, zapomenutý a s výhledem na těch pár stěn. Jak je řečeno v knize Zátah na ďábla - Sláva je vrahův poslední zločin.
Kdybych mohla dat sest hvezdicek, tak je s prehledem dam.
Nejdriv jsem se knihy bala, prece jen je to dost silne a smutne tema. Ale autorce se povedlo velice jasne a vecne pospat celou tragedii, a to nejen co vse zpusobil onen clovek (opravdu nemam sil ho jmenovat jmenem), ale i jeho vychovu, ktera mela za nasledek, ze vyrostl tento narcisticky egocentrik touzici po slave a obdivu v to co vyrostl.
Zarazi me vsak fakt, ze behem jeho akce bylo tolik nestastnych nahod, diky kterym sve dilo dokonal a obeti bylo tak hodne... Clovek si pak rika, kdyby..... Byt rodicem jeho obeti tak tohle bych nezkousla nikdy, ani tu "slusnost" norskych soudu, policie a obeti vuci nemu...
Autorka umí podat fakta jako zajímavý román. Číst do hloubky zpracovaný příběh je jiné než rozklikávat povrchní novinové články.
Divila jsem se, že tento nemilosrdný vrah dostal počítač a plnili mu požadavky. Dovolili šířit jeho knihu. Místo kulky do hlavy mu umožnili šířit dál jeho myšlenky. A bohužel měl i následovníky.
https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/strelce-z-novozelandske-mesity-inspiroval-masovy-vrah-breivik-40274458
Narcistický, inteligentní, špatně vychovaný, playstation nerd a mimoň, frustrovaný liberálně debilní politikou - výsledek je katastrofa pro skoro stovku rodin. Není to úplně černobílé, jak jen to život a paní Seierstadová umí. Práce norské policie byla něco neuvěřitelně diletantního - jen jeden policejní vrtulník v zemi, a pilot na dovolené? V zemi, která má téměř neomezené finanční zdroje? Cože?? Každopádně pokud bych někdy měl sedět, tak prosím v Norsku...
Neuvěřitelně detailně zpracovaná kniha o případu Anderse Breivika - vraha, který má na svědomí 77 životů.
Člověka, který od mladí chtěl někam patřit, být výjimečně dobrý - ať už v graffiti, world of Warcraft, patřit do řádu templářských rytířů .. perfekcionista, sebestředný narcista, odpůrce sociální demokracie a multikulturalismu.
V rámci zachování čistě norské kultury, po detailním plánování 22. července 2011 zabil vlastnoručně vyrobenou bombou 8 lidí v centru Osla a následně chladnokrevně popravil během pár hodin 69 mladistvých sociálních demokratů na ostrově Utøya.
“Proti vám nic nemám, tohle je politicky zaměřená akce. Zemi zaplavují cizinci, tohle je státní převrat, začátek pekla.”
Kniha vás pohltí. Nejen tím, že hned na prvních stránkách čtete o masakru na ostrově, dá vám pohled na případ, který byl pro norské soudy zlomový, šetření příčetnosti, obrovské množství svědků a práce s nimi, celý soudní proces, přístup samotného A. B. odmítajícího jakoukoliv vinu. Autorka blíže představuje životy některých mladistvých, jejich ideály..ale také nepředstavitelný strach a utrpení dětí na ostrově, rodičů, pozůstalých a přeživších kamarádů, kteří sledovali jak umírají jejich přátelé. A v neposlední řadě také sérii chyb a fatálních omylů norské policie, která na podobnou situaci nebyla vůbec připravena.
Samotná kapitola popisující popravování na ostrově je pravděpodobně to nejbrutálnější co jsem kdy četla. Knihu jsem četla dlouho, po malých dávkách a obavám se, že ne každý tak opravdové zpracování jednotlivých osudů zvládne. Ale všichni by měli.
“Když si nebyl jistý, raději vystřelil střelu navíc. V budově strávil dvě nebo tři minuty. Za nějakých sto vteřin usmrtil 13 lidí, další zůstali ležet s těžkými zraněními.”
“Lidé, kteří o mě říkají, že jsem zlý, nechápou rozdíl mezi brutalitou a zlem. Brutalita nemusí znamenat zlo. Brutalita může vycházet z dobrého úmyslu.”
Dávám jasných pět. Bez debaty. Kdyby to šlo, dám daleko víc. Åsne Seierstad předvedlea výbornou práci a já jsem jí moc vděčná. Tuhle knihu bych k přečtení doporučila úplně každému. Ne snad kvůli 'tomu člověku'. Ale kvůli výborné práci Åsne Sierstad. Kvůli Bano, Simonovi, Gunnarovi, Andersovi a 73 dalším nevinným lidem, kteří 22. července přišli o život. Kvůli Viljarovi, který sám přežil, ale přišel o kamarády. Kvůli Sæbøvým, Rashidovým a dalším rodinám, které už nejsou a nikdy nebudou kompletní.
Skoro 600 stran jsem přečetla jedním dechem a během čtení se mnou cloumaly snad všechny emoce. Křičela jsem a brečela. Nečekala bych, že mi 'toho člověka' bude zpočátku líto, hlavně v kapitolách líčící jeho dětství a dospívání. Přestože ho kniha zkoumá z několika stránek, měla jsem při líčení jeho chování po 22.
červenci chuť knihu vzít a silně ho s ní udeřit do jeho odporného nacistického obličeje.
To všechno jsou emoce, které ve vás kniha vyvolá. Já ji teď na čas odložím a časem se k ní vrátím. Respektive do kapitol, které mluví o Bano a Simonovi, jejich snech, které nestihli uskutečnit. Aby se na ně nezapomnělo.
Děkuji Åsne. I za vysvětlení, proč se kniha jmenuje 'Jeden z nás'. Děkuji.
Šílený. Silný. Tenkrát mě tahle událost nějak obešla, znám jméno, vím, že zastřelil XY lidí, ale nevěděla jsem co tomu předcházelo, proč, jak.. A pak jsem jen občas na internetu zahlédla články, jak si dotyčný stěžuje na vězení a přitom měl luxus. No byla jsem ve stejném věku jako jeho oběti, tak asi proto to šlo mimo mě. Teď po přečtení mě úplně mrazí. Všechny země by měly znovu zavést trest smrti.
Jeden z nás je kniha, kde každá informace má své místo, neboť autorka si dala za úkol nejen detailně vykreslit podobu vraha, ale také uvést ji v souvislostech a vlivech, které formovali nejen jeho, ale i celou norskou společnost.
Ani tak však není lehké, pokud to vůbec je možné, pochopit logiku zločinu, kterou z mého pohledu zločin a celkově Breivikovo chování naprosto postrádá. Anders, jak ho popisuje spisovatelka, je jakousi někdy až téměř bizarní karikaturou člověka. Osobností, která se tak snaží napodobit lidskost, až se jeho snažení převrací do absurdity.
To, co se stalo na ostrově je pro mě spíše zvrácená snaha vyprázdněné osamělé bytosti najít vyšší smysl a poslání svého života, než zločin z přesvědčení za který ho Breivik vydává. Soucit s pachatelem není na místě a ani „pochopení“ jednoho z nejhorších (a nejzbytečnějších) zločinů v historii lidstva se nedostaví ani na konci knihy.
Ubránit se slzám skoro není možné. Stejně tak budete mít chvílemi při čtení pocit, že těch „náhod“, které střelci umožnili spáchat, to co zamýšlel, je někdy až přízračně mnoho.
Bezmoc, kterou člověk pociťuje při čtení, je zdrcující a čtenář nemá jinou možnost než se ptát na jednu z nejstarších otázek, které lidstvo zná.
Štítky knihy
zfilmováno Norsko ostrovy norská literatura terorismus masové vraždy výbušniny, bomby dokumentární romány
Kniha Jeden z nás: Príbeh o Nórsku je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 411x |
| Čtenářské výzvě | 92x |
| Doporučených | 46x |
| Knihotéce | 194x |
| Chystám se číst | 358x |
| Chci si koupit | 91x |
| dalších seznamech | 9x |
Původně jsem knihu vnímala jako přínosný vhled do mysli „chorého“ člověka, ovšem po událostech, které se u nás v prosinci děly v Praze je tahle kniha spíš připomínkou člověka, jehož život měl v historii upadnout v zapomnění.
Tohle bylo velice neveselé čtení.
Hlavní myšlenku Breivika, která prostupovala celou knihou, bych vystihla takto:
bílý muž (ideálně Evropan) > kdokoli a cokoli
Kdybych tak měla shrnout, co je podle něj na dnešní společnosti špatné:
Pracující ženy. Ženy, které se nestarají o svou rodinu a hlavně teda feministky! (čili všechny ženy, které se rozhodly nebýt poslušné hospodyňky rodící spoustu dětí, ale odvážily se mluvit a říkat svůj názor)
Sociálnídemokrati a jejich myšlenka rovnostářství.
Multikulturalismus, který přináší islám.
Jak říkám, chorá mysl. V podstatě se jednalo o životem frustrovaného člověka, který sám neunesl zodpovědnost za to, že je strůjcem svých (ne)úspěchů a tak se rozhodl obviňovat všechny kolem, jen ne sám sebe.
Jakožto člověk, který už nějaký ten pátek strávil v univerzitním prostředí si dávám pozor na ověřování informací a zdrojů, takže mi málem vyskočila kopřivka, když jsem poslouchala, jak lidi na internetu (= Breivik) splácají dohromady pár polopravd a úplných lží, aby získali pozornost a prezentují vše jako důkaz špatného směřování společnosti.