Jeden z nás: Příběh o Norsku

Kniha tří částí a třech rozdílných přístupů, které se však vzájemně doplňují a vypovídají o nejhorší poválečné tragédii Norska skrze osobní příběhy zainteresovaných; včetně Breivika.

První „beletrická“ část se zevrubně soustředí na Breivikovo dětství (včetně obsáhlého popisu jeho porodu), rodinné zázemí, školu, telecí léta, první kariérní a politické (ne)úspěchy i vzorce chování. Stejně detailně se přistupuje i k několika vybraným dětem/pozdějším obětem. Napsané to je jako beletrie (ovšem je to nekompromisně rešeršované a vzešlé ze stovek hodin rozhovorů se snad polovinou Norska a tisíců stran různých analýz, zpráv, posudků). Breivik po této úvodní části pro vás nebude jen těžko uchopitelným symbolem „nacionalistického terorismu“, stejně jako oběti nadále nebudou jen hrůznou statistikou sedmasedmdesáti mrtvých a desítek zraněných; obě kategorie jsou rázem konkrétními lidmi se svými sny, rodinami, plány, koníčky i chybami.

Druhá „procedurální“ část pak krok za krokem, dnem za dnem, kulku za kulkou zdánlivě chladně a nezúčastněně (ovšem v důsledku první části o to působivěji a drtivěji) popisuje jeho postupnou sociální nepřizpůsobivost, přes pozvolnou radikalizaci z diskutéra na obskurních blozích až po (tý)dny před, při a po samotných atentátech. Přesně je zachycen sled událostí na ostrově, jak si Breivik sháněl a vyráběl arsenál i ten svůj pamflet, jak žil, reakce bezpečnostních složek, chyby v procesech i komunikaci, špatná rozhodnutí, reakce politiků i médií, složitá identifikace obětí… Prostě vše. Snad až na detail, že zcela absentuje (údajná?) Breivikova pražská anabáze se sháněním zbraní, kterou naše média svého času hodně propírala. Docela by mě zajímalo, zda chybí protože to byla kachna či byla vynechána z jiného důvodu. S ohledem na to, že autorka pokrývá i jeho výpravu za slovanskou vyvolenou ze seznamky či jak objížděl desítky lékáren, aby mohl drtit tablety a dostat z nich potřebnou složku, tak toto opomenutí minimálně zarazí.

Třetí „procesní“ pasáž pak je tradičně vystavěné soudní drama o deseti týdenním přelíčení, o protiřečících si posudcích, výpovědích, názorech, médiích, zármutku pozůstalých, o specifických nedostatcích i přednostech norského právního systému, o ambivalentních morálních otázkách ve stylu „nebyli si jistí, že je nepříčetný, ale zároveň vážně pochybovali o jeho příčetnosti„ a dle toho vyměřené (ne)přiměřenosti trestu apod.

Jedna každá část je výtečná i nebývale silná sama o sobě; pospolu jako součást jednoho neoddělitelného celku jsou pak zdrcující. Není to však bez výtek. Respektive jedné; na to, že jde stále o svého druhu reportáž, která se až chorobně drží ověřených informací, tak autorka to ráda místy okořeňuje myšlenkami dotyčných. A zatímco u pozůstalých, přeživších, přátel či politiků to ještě smysl dává, mohli jí je sdělit, ale u myšlenek a pocitů obětí v různých fázích životů (včetně chvil před smrtí) už to je vyloženě na škodu. Jsou to momenty, kdy je v přímém rozporu reportážní a beletrický přístup. A v jednom každém případě jsem nad tím skřípal zuby. V první pasáži to až tak nevadí, tam to ke zvolenému stylu ještě i sedne, ovšem neplatí to v té čistě procedurální, kde si to naopak vůbec nesedne a jeden z toho má pocit až jako svého druhu autorčiny neúcty k dotyčným. Výsledkem je však nepopiratelně působivá kniha, kterou jsem každé tři stránky bezmezně miloval a pak jí kvůli pár slovům na pár vteřin upřímně nenáviděl.

Každopádně mě ani na moment nenechala chladným, což o sobě může říci málokterá publikace.

Knižku čítate ako detektívku, jedným dychom, akurát je to reálny príbeh.
Šialené.
Je neuveriteľné, koľko náhod a "šťastia" prispelo k zdarnému plánovaniu a realizácii Breivikovho masakra.
Knižka však poskytuje hlbší pohľad do celého prípadu. Opisuje Breivikov život, všetko, čo ho formovalo, v širšom celospoločenskom kontexte.
A ako protipól - profily dvoch obetí, ich pôvod, detstvo, celý premárnený život, ktorý skončil na prahu dospelosti...
Druhá časť knihy opisuje súdny proces s Breivikom, pričom primárne rieši základnú otázku: Je to blázon alebo politický terorista?
Tretia časť knihy sa venuje životu "po" z pohľadu Breivika i pozostalých.
Je to silné, desivé a zároveň strašne smutné...
Reportážnu literatúru z vydavateľstva Absynt bežne nečítam a je to škoda.
Odporúčam.

Po celém ostrově se ozývaly rozličné melodie. Začátek symfonie, píseň od Justina Biebera, znělka ze seriálu Rodina Sopránů nebo jen klasické vyzvánění. Mnohé telefony měly zvonění vypnuté, protože jejich majitelé se pokoušeli skrýt a nechtěli, aby je prozradilo. Jejich telefony teď mlčky svítily do tmy. Některé zpod vlněné deky, jiné z kapsy nebo ze ztuhlé ruky.
Na tahle volání už nikdo neodpoví.
Pouze ti, kteří měli mrtvé hlídat, slyšeli melodie a zas a znovu viděli rozsvěcující se displeje.
Máma
Máma
Máma
Máma
Dokud se baterie jedna po druhé nevybily.

"Byli tak vystrašení a křičeli hrůzou. Možná i prosili o život. To si nepamatuju. Možná říkali: ‚Prosím vás. Nestřílejte.‘ Ale neudělali nic. Jen tam seděli. Byli jako ochromení. A tak jsem je popravoval. Jednoho po druhém.“
Zívl. „Ale víte co, jsem unavený. Teď už mě o moc déle vyslýchat nemůžete.“

Kniha Jeden z nás – Příběh o Norsku je nepřekvapivě mimořádně náročná a zneklidňující. Nejen kvůli samotnému traumatu dne, kdy Breivik rozpoutal násilí na zcela nevinných lidech, ale také proto, že čtenáře znovu a znovu nutí přemýšlet, zda se v různých fázích celého příběhu nedalo udělat něco, co by tragédii zastavilo.

Rozhodně oceňuji reportérskou neutralitu autorky, která dokázala události popsat s respektem, a přesto velmi živě a čtivě. Kontrast mezi snadnou čtivostí a nesmírně těžkým obsahem je opravdu silný. Už od prvních stránek jsem si říkala, že takhle náročnou knihu ve volném čase číst vlastně nechci, ale protože je tak skvěle napsaná, bylo těžké ji odložit.

Åsne Seierstad píše způsobem, který má sílu beletrie: seznamujete se s lidmi, poznáváte jejich sny a plány, a zároveň víte, že je čeká smrt, které nelze zabránit – stejně jako nelze zastavit vraha. Tím ještě umocňuje hrůzu celé tragédie.

Současně je kniha důležitým svědectvím, které by mělo zaznít. Ačkoliv místy může působit až senzacechtivě, ve výsledku nabízí hluboký vhled do jedné z největších tragédií moderní doby. Velmi oceňuji i to, že autorka věnovala výtěžek z prodeje na charitu. Mrzelo mě však, že v knize chyběly mapy či fotografie – živé obrazy lidí, o kterých čteme, by ještě více prohloubily její působivost a usnadnily orientaci v ději.

Celkově jde o mimořádně silné a syrové čtení, které není snadné, ale rozhodně stojí za to.

Tohle byla brutalita. Zpracování, ze kterého mrazí a které vás nenechá klidným. O to děsivější, že všechno, co je v knize popsáno, bylo skutečné. Fascinuje mě svým způsobem i osobnost Breivika. Nepocházel vyloženě z nefunkční rodiny, byl inteligentní a neznám teroristu, který svůj čin záměrně přežil.

To, jak autorka vykreslila hrůzy na Utøye, tomu se nevyrovná žádný dokument, ani film. Je to děsivé, brutální, krvavé, jednoduše masakr, ale realita a s tou by se nemělo jakkoliv hýbat.

Půl bodu strhávám možná až za moc detailů ze života určitých postav, které následně čelily hrůzám na ostrově. A za to, že i přesto, že kniha byla poměrně dlouhá a detailní, tak za to, že není pořádně vysvětleno, jak se Breivik stal tak rychle takovým xenofobem a rasistou.

Celkově si ale myslím, že na tuhle knihu musíte být v určitém rozpoložení, abyste po jejím přečtení byli schopni fungovat a nemít depresi. Já byl v dobrém rozpoložení a i tak depresi mám.

Kniha, na ktorú musí mať človek žalúdok. Táto kniha nenechá nikoho chladným. Kniha plná utrpenia a nepochopiteľných činov Prečo? To sa asi pýta každý kdo o tomto šialencovi počul, ale kniha nám bohužiaľ na túto otázku nedokáže dať jasnú odpoveď. Kvôli tomu, aby získal pozornosť, aby ostatní vypočuli jeho názory? Odporúčam prečítať.

Je bolestí celé současné Evropy, kterak smířit neevropské uprchlíky s evropskými nespokojenými lúzry, neschopnými změnit svůj život (kdy jsou často outsidery nejen vlastní vinou). Viz nedávná střelba v Rakousku nebo pražská FF UK.
Kterak nastavit politiku a veřejné finance, aby společnost vychovávala minimum podobných Breiviků?
Kterak si poradit s odlišnou kulturou a zabránit podobné radikalizaci?
Nebo si společnost bez přítomných otců koleduje o brutalitu a pokřivená, zmutovaná maskulinita se vybíjí nebezpečnými způsoby?
Třeba i voláním po tvrdé státní církvi, jak řekla Wenche při výslechu?

Přes mravenčí práci autorky, které skutečně trochu přebývá bulvárnost a chybí pieta, odpovědi na tyto otázky nenajdete. Jen varování a nasměrování k velké společenské ostražitosti a to není málo . . .

No teda musela jsem to přečíst ale byla to síla. Dobře napsáno, ale dobře mi z tohoto čtení nebylo. Ale to není vina autora pochopitelně.

Dobrá kniha, ale ten začátek byl tak drsný a opravdový, že se jen těžko smiřuju s tím, že někdo vydělává peníze popisem utrpení (vražd). Jako by v literatuře neexistovala pieta.

Nejhorší je, že víte, že to je pravda. Že tohle se fakt událo, tak jak je to napsané. S kamennou tváří normálně čtu severské masakrové detektivky, ale tady jsem mnohdy měla slzy v očích. V podstatě jsou správné námitky DjLuko níže. Breivikova proměna v radikála je dost zkratkovitá, až jsem si říkala, jak si v tom nonstop mastění "wowka" našel čas na studium antiislamistických zdrojů a proč vůbec to začal dělat. Akorát že asi bez rozhovoru přímo s Breivikem se toto nikdy nedozvíme a byly by to holé spekulace. A příběhy obětí skutečně působí neuvěřitelně kýčovitě a u té "ironie osudu" bych u nějakého thrilleru jen plácala dlaní do hlavy, co to je zase za nesmysl (Simon měl přezdívku JFK a dělal si legraci, že snad nedopadne jako on a v den odjezdu zaspal; Bano na ostrov neměla jet, protože byla nemocná). Jenomže je to pravda. Pak jsem začala googlit a měla jsem před sebou ty veselé obličeje z fotek na netu... Částečně asi autorka opravdu hraje na city. Ale na druhou stranu, příběhy alespoň několika obětí vyvažují příběh Breivikův. Blázni jako on touží jen po slávě. Už z tohohle důvodu by bylo špatně mít knihu jen o něm, aby jen on byl ten, kdo vystoupil z davu a jeho oběti byly jen čísla. Oceňuji také vše "potom" - pokrytectví Mladých socialistů, kteří chtěli rok po útocích mejdan a rodičům obětí nechali jen málo prostoru a hybaj ven; kontrast mezi utrpením obětí a Breivikovými bolístkami z vězení; nevím, zda chtěné, ale na začátku je popisována do jisté míry nepřizpůsobivost uprchlíků, kteří odmítají uklízet, protože doma to za ně dělala mamka - a pak Breivik, kritik nepřizpůsobivých uprchlíků, který si odmítá uklidit v cele, protože by to pro něj bylo moc ponižující...

Dechberoucí a výjimečné.

Podání Barbory Goldmannové je navíc přesně takové, jaké od audioknihy tohoto typu chcete.

Ctive, skvele napsana reportaz o zivote a cinech zoufalce Breivika. At zhyne v pekle!

„Starat se znamená nezapomenout.“
Mé první literární setkání s absyntovkou skončilo nezapomenutelně. Jeden z nás: Příběh o Norsku je totiž prvotřídní čtení, které kvůli svému nelehkému tématu vyvolává spoustu (zejména negativních) emocí, přesto však sugestivně a od první kapitoly nutí čtenáře číst dál.  
Vztek, odpor, smutek, bezmoc... Právě těmito emocemi ve všech svých odstínech je prostoupena každá stránka knihy. Někdy jsem měla během čtení chuť bichličku popadnout a mrštit s ní o podlahu, jindy jsem si poplakala, většinu času mi ale krví kolovala směska nechuti a zášti k pachateli. Åsne Seierstad věcně, přesto však citlivě a s ohledem na události vypráví příběh ostrovu Utøya tak, jak se skutečně stal, přitom seznamuje čtenáře s minulostí Norska a jeho migrační politikou. Nicméně hlavně popisuje životní etapy jednoho zbytečného člověka, jehož přínos společnosti byl snad ve všech oblastech nulový už od narození. Anders Behring Brevik jako podivné dítě ze sousedství a problémový syn, jako zavržený sprejer graffiti, jako puberťák bez maturity, jako neúspěšný obchodník bruslící na hraně zákona, jako potenciální homosexuál bojující s vlastní identitou, dospělý nepochopený okolím, závislák na hře World of Warcraft... a zejména pravicový radikál, jehož nuzná existence se scvrkla do boje proti islamizaci, multikulturalismu, feminismu, kulturnímu marxismu, sexuální revoluci, dekadenci a dalším údajným důsledkům levicové vlády a který zároveň vlastní zbrojní průkaz a několik těžkých zbraní. V kombinaci s vrozenou poruchou osobnosti a poblouzněním způsobeným plytkými frázemi jeho extremistických idolů z internetu tak došlo k nevyhnutelnému. 22. července 2011 se samozvaný génius, nadčlověk lidské rasy a komandér jakéhosi vybájeného řádu templářů vydal očistit svou rodnou zem.
Nechal Norsko hořet, aby mohlo znovu povstat z popela. Nechal ho smočit v krvi, aby poznalo, že je nemocné. Smrtí Mladých sociálních demokratů měla začít obnova západní společnosti a on byl vůdcem, středobodem těchto začátků. Singulár i plurál v jedné osobě.
„Jsme první deštové kapky, které ohlašují blížící se bouřku! [...] Lidé žijí s klapkami na očích, oslepuje je jejich vlastní blahobyt. O všechno však přijdou, ztratí svoji identitu. Proto je důležité, aby i další patrioti v Evropě převzali zodpovědnost tak jako já. Evropa potřebuje víc hrdinů!“
Jak je známo, toho hrozného dne přišlo o svůj život 77 lidí. Jenže za pomyslnými zářezy na pažbě, za pošmournou statistikou se skrývají jednotlivé příběhy, nevyřčená přání i nenaplněné sny. Například Bano A. Raschid, jež přijela na tábor předchozí den, se měla ještě doma doléčovat z horečky. Nebo osmnáctiletý Simon Sæbo, který během útěku pomáhal svým vrstevníkům schovat se před kulkami, místo aby se sám zachránil. Za hrdinství zaplatil cenu nejvyšší.
Nedokážu si představit ani zlomek utrpení, které musejí pozůstalí a přeživší prožívat. Doufám však, že po letech najdou na životě alespon něco hezkého, co jim pomůže zmírnit jejich bolest. V myšlenkami jsem s nimi. Jak asi vnímají mimořádné selhání norské policie při zásahu? Jak se asi cítí, když jim média čas od času připomenou, že dotyčný vrah s výraznými narcistickými rysy si za jejich peníze lebedí ve fajnovém vězení s pěknými obrázky na zdech, živými andulkami, Playstationem a posilovnou? Když se jméno toho člověka skloňuje ve všemožných kontextech? Jedno je však jasné – desítky nevinných duší už opět neprocitnou...
„Vědomí, že mě čeká vězení, mě neděsí. Ve vězení jsem se narodil a celý život v něm žiju. Ve vězení, kde není svoboda slova, kde se nesmí klást odpor, kde se pouze očekává, že člověk bude tleskat zániku vlastního národa. Toto vězení se nazývá Norsko [...].“

Každý asi slyšel o vrahovi Breivikovi, ale ne každý četl tuto knihu založenou na faktech. Tato kniha přináší spoustu informací, nehoní se za senzací, ale snaží se objektivně popsat, co vedlo tohoto nespokojeného, neúspěšného člověka k tak hrůznému činu.
Myslím, že ho k tomu vedla nespokojenost především se sebou samým. Na druhou stranu je jen těžko možné zastírat problémy s přistěhovalci.
Řešení Anderse Breivika bylo ale víc než nešťastné. Řešit by to měli politici , aby jeden vyšinutý jedinec nemusel brát "spravedlnost" do svých rukou.
Samozřejmě soucítím se všemi pozůstalými, stejně jako s pozůstalými po teroristických útocích, kterých v Evropě přibývá.
Knihu určitě doporučuji, je napsaná čtivě a přesvědčivě.

Není pochyb. Åsne Seierstad je nesmírně talentovaná spisovatelka.
Kniha fakt úžasná.
Děj samozřejmě už tak úžasný není. Naopak je to děj, kdy se vám otevírá kudla v kapse, když vidíte kolika chyb se norská policie dopustila. Díky těm chybám, takový strašný masakr. Příšerný, bezcitný tvor tenhle Anders Breivik.
Stejně jako mnozí jiní jsem se zajímal o oběti toho krutého tvora. Všechny najdete na internetu. Tolik krásných mladých lidí.....

“Lidé, kteří o mě říkají, že jsem zlý, nechápou rozdíl mezi brutalitou a zlem. Brutalita nemusí znamenat zlo. Brutalita může vycházet z dobrého úmyslu.

Bezmoc, vztek a beznaděj. První tři slova, která mě okamžitě napadají po přečtení této knihy. Selhání rodiny, selhání norského systému. Klidně bych řekla, že i jakési selhání společnosti po útoku. Řádky ze kterých mrazí o to víc, když si jeden uvědomí, že to byl čin, v jehož oprávněnost Anders Breivik věřil a pravděpodobně stále věří.

Tak si tuhle knihu prosím přečtěte.

Velmi zajímavá kniha. Jen první část byla hodně rozvleklá. Naopak bych uvítala více informací o všech obětech a ne jen o pár vyvolených.

Asi není nikdo, kdo by o tomto hrůzném činu neslyšel. Paní autorka mě zaujala už knihou Knihkupec z Kábulu a tak jsem se pustila do poslechu tohoto příběhu. Děj nebyl zaměřen jen na samotný skutek, naopak, máme možnost nahlédnout do značné části života pachatele i obětí, do norské politiky, sociální situace v zemi. Ke konci knihy jsem si vyhledala i fotografie obětí a přeživších. A i teď, dlouho po konci knihy, na to často myslím. Určitě zůstalo mnoho otázek, pochybností, mnoho kdyby...název knihy je velmi výstižný. O to více varující. Kolik lidí, někdo z nás, může něco podobného spáchat ? Vždyť zrovna dnes je to rok od podobného útoku na naší vysoké škole.

Vynikající kniha. Naprosto strhujícím způsobem zpracované téma o kterém jsme všichni slyšeli, ale nedokázali (a stále nedokážeme) ho pochopit. Podobně jako "Zatím dobrý" nebo "Dva proti Říši" je příběh napsán nesmírně sugestivně a napínavě, jako by ani nešlo i literaturu faktu, ale o vymyšlený thriller. Velmi doporučuji.

Ak by ste za život mali prečítať jednu jedinú absyntovku, mala by to byť táto. Je to hlboká sonda do života človeka, ktorý sa cítil nedocenený a tak sa rozhodol spáchať ohavný čin, o ktorom dnes vie celý svet. Táto kniha mapuje Breivikov život od útleho detstva, veľmi podrobne zachytáva Breivikove prípravy na zločin, samotné prevedenie, následný súd a približuje tiež životy obetí a preživších. Z niektorých pasáží mi bolo ťažko. Osudný deň je v knihe popísaný skoro minútu po minúte. Asne Seierstad odviedla výbornú prácu. Páči sa mi, že sa nebála poukázať na pochybenia, ktorých sa dopustila nórska polícia a obranné zložky. Druhá polovica knihy je skutočne strhujúca. Záver knihy je veľmi emotívny a zanecháva v čitateľovi zvláštnu pachuť. Toto je kniha, ktorá by sa mala povinne čítať na stredných školách. Je to opäť raz jedna z tých kníh, ktorých čítanie síce bolí, ale zároveň otvára oči. Výnimočná kniha, ktorú určite všetkým odporúčam. Jediné, čo ma mrzí je, že som sa k nej nedostal skôr. Jeden z nás: Príbeh o Nórsku sa určite objaví v najlepších knihách, ktoré som tento rok čítal.