Jeden z nás: Příběh o Norsku

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Den, který navždy změnil tvář současné Evropy: 22. červenec 2011. Anders Behring Breivik nejprve v centru Osla odpálil nálož, jíž zabil osm lidí, a pak se převlečený za policistu a po zuby ozbrojený přesunul na ostrov Utøya, kde postupně zavraždil šedesát devět účastníků letního tábora pořádaného mládežnickou organizací sociálnědemokratické strany. To všechno z touhy po dokonalosti a čistotě – své země i sebe samého. Vynikající reportážní román Åsne Seierstad Jeden z nás: Příběh o Norsku vypráví detailní průběh tohoto „černého dne“, nahlíží do životů mnoha postižených rodin a podrobně rozebírá nesnadné dětství i dospívání muže, z kterého se stal nejhorší masový vrah norských dějin. Jeden z nás. Příběh o Norsku je nejen psychologická studie teroristy a jeho příprav zločinu nebývalých rozměrů, ale také dramatický „true-crime thriller“, který vás bezpochyby ohromí a od něhož se neodtrhnete. Název této knihy není náhodný – pachatelem zrůdného činu obráceného proti celé společnosti není zfanatizovaný cizinec, nýbrž příslušník většiny, který se doposud choval jako „jeden z nás“. Brilantní kniha Åsne Seierstad Jeden z nás. Příběh o Norsku vychází v překladu Evy Dohnálkové....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417228/jeden-z-nas-pribeh-o-norskuIly9Oq-NZW-.jpg 4.8250
Žánr:
Literatura faktu, Biografie a memoáry, Žurnalistika, publicistika

Vydáno: , Absynt
Originální název:

En av oss: En fortelling om Norge, 2013


více info...
Nahrávám...

Komentáře (58)

Kniha Jeden z nás: Příběh o Norsku

Limonadovyjoe
12. května

Neuvěřitelně detailně zpracovaná kniha o případu Anderse Breivika - vraha, který má na svědomí 77 životů.
Člověka, který od mladí chtěl někam patřit, být výjimečně dobrý - ať už v graffiti, world of Warcraft, patřit do řádu templářských rytířů .. perfekcionista, sebestředný narcista, odpůrce sociální demokracie a multikulturalismu.
V rámci zachování čistě norské kultury, po detailním plánování 22. července 2011 zabil vlastnoručně vyrobenou bombou 8 lidí v centru Osla a následně chladnokrevně popravil během pár hodin 69 mladistvých sociálních demokratů na ostrově Utøya.

“Proti vám nic nemám, tohle je politicky zaměřená akce. Zemi zaplavují cizinci, tohle je státní převrat, začátek pekla.”

Kniha vás pohltí. Nejen tím, že hned na prvních stránkách čtete o masakru na ostrově, dá vám pohled na případ, který byl pro norské soudy zlomový, šetření příčetnosti, obrovské množství svědků a práce s nimi, celý soudní proces, přístup samotného A. B. odmítajícího jakoukoliv vinu. Autorka blíže představuje životy některých mladistvých, jejich ideály..ale také nepředstavitelný strach a utrpení dětí na ostrově, rodičů, pozůstalých a přeživších kamarádů, kteří sledovali jak umírají jejich přátelé. A v neposlední řadě také sérii chyb a fatálních omylů norské policie, která na podobnou situaci nebyla vůbec připravena.
Samotná kapitola popisující popravování na ostrově je pravděpodobně to nejbrutálnější co jsem kdy četla. Knihu jsem četla dlouho, po malých dávkách a obavám se, že ne každý tak opravdové zpracování jednotlivých osudů zvládne. Ale všichni by měli.

“Když si nebyl jistý, raději vystřelil střelu navíc. V budově strávil dvě nebo tři minuty. Za nějakých sto vteřin usmrtil 13 lidí, další zůstali ležet s těžkými zraněními.”

“Lidé, kteří o mě říkají, že jsem zlý, nechápou rozdíl mezi brutalitou a zlem. Brutalita nemusí znamenat zlo. Brutalita může vycházet z dobrého úmyslu.”

NaiTenshi
22. února

Dávám jasných pět. Bez debaty. Kdyby to šlo, dám daleko víc. Åsne Seierstad předvedlea výbornou práci a já jsem jí moc vděčná. Tuhle knihu bych k přečtení doporučila úplně každému. Ne snad kvůli 'tomu člověku'. Ale kvůli výborné práci Åsne Sierstad. Kvůli Bano, Simonovi, Gunnarovi, Andersovi a 73 dalším nevinným lidem, kteří 22. července přišli o život. Kvůli Viljarovi, který sám přežil, ale přišel o kamarády. Kvůli Sæbøvým, Rashidovým a dalším rodinám, které už nejsou a nikdy nebudou kompletní.

Skoro 600 stran jsem přečetla jedním dechem a během čtení se mnou cloumaly snad všechny emoce. Křičela jsem a brečela. Nečekala bych, že mi 'toho člověka' bude zpočátku líto, hlavně v kapitolách líčící jeho dětství a dospívání. Přestože ho kniha zkoumá z několika stránek, měla jsem při líčení jeho chování po 22.
červenci chuť knihu vzít a silně ho s ní udeřit do jeho odporného nacistického obličeje.

To všechno jsou emoce, které ve vás kniha vyvolá. Já ji teď na čas odložím a časem se k ní vrátím. Respektive do kapitol, které mluví o Bano a Simonovi, jejich snech, které nestihli uskutečnit. Aby se na ně nezapomnělo.

Děkuji Åsne. I za vysvětlení, proč se kniha jmenuje 'Jeden z nás'. Děkuji.


Acinore
06. února

Šílený. Silný. Tenkrát mě tahle událost nějak obešla, znám jméno, vím, že zastřelil XY lidí, ale nevěděla jsem co tomu předcházelo, proč, jak.. A pak jsem jen občas na internetu zahlédla články, jak si dotyčný stěžuje na vězení a přitom měl luxus. No byla jsem ve stejném věku jako jeho oběti, tak asi proto to šlo mimo mě. Teď po přečtení mě úplně mrazí. Všechny země by měly znovu zavést trest smrti.

Aykiru
05. února

Jeden z nás je kniha, kde každá informace má své místo, neboť autorka si dala za úkol nejen detailně vykreslit podobu vraha, ale také uvést ji v souvislostech a vlivech, které formovali nejen jeho, ale i celou norskou společnost.
Ani tak však není lehké, pokud to vůbec je možné, pochopit logiku zločinu, kterou z mého pohledu zločin a celkově Breivikovo chování naprosto postrádá. Anders, jak ho popisuje spisovatelka, je jakousi někdy až téměř bizarní karikaturou člověka. Osobností, která se tak snaží napodobit lidskost, až se jeho snažení převrací do absurdity.
To, co se stalo na ostrově je pro mě spíše zvrácená snaha vyprázdněné osamělé bytosti najít vyšší smysl a poslání svého života, než zločin z přesvědčení za který ho Breivik vydává. Soucit s pachatelem není na místě a ani „pochopení“ jednoho z nejhorších (a nejzbytečnějších) zločinů v historii lidstva se nedostaví ani na konci knihy.
Ubránit se slzám skoro není možné. Stejně tak budete mít chvílemi při čtení pocit, že těch „náhod“, které střelci umožnili spáchat, to co zamýšlel, je někdy až přízračně mnoho.
Bezmoc, kterou člověk pociťuje při čtení, je zdrcující a čtenář nemá jinou možnost než se ptát na jednu z nejstarších otázek, které lidstvo zná.

MuříNoha
16.12.2021

Nemyslím si, že reportáž je tím lepší, čím víc detailů, podstatných i nepodstatných, se snese na jednu hromadu. Zdůvodňuje se to "objektivitou" a tím, že "čtenář si má udělat názor sám", ale není to i trochu alibismus a možná i lenost, jestliže se autor vyhýbá hierarchizaci informací a syntéze? Å. S. určitě skvěle zvládla sběr materiálu, ale příliš lpí na tom, že každý získaný poznatek je třeba dokonale vytěžit. Ocenila bych vytřídění materiálu, větší hutnost textu. Ani osobnější tón by nevadil, neutralita a objektivita jsou stejně jenom iluze.

Luvy
12.11.2021

Ten začátek je šílený a drásající. Nedokázala jsem to vůbec číst. Takhle vyobrazenou hrůzu vlastně ani nechci chválit.
Text byl jinak dobrý.

marieke
20.11.2021

Po Dvou sestrách další výborná kniha autorky. Naprosto podrobně zmapovaný Breivikův životopis od ne moc šťastného dětství přes sprejujícího rebela, podivína závislého na počítačové hře po magora, který si vzal do hlavy, že spasí Evropu před islámem a multikulturalismem. Snad ještě zajímavější ale je vyprávění o několika z jeho obětí, také od dětství, silnější o to, že víte jak to dopadne. Popis samotného masakru na ostrově je mrazivý do morku kostí, zvlášť když všechno mohlo být jinak, kdyby norské úřady reagovaly rychleji (nikdo si ale neuměl představit, že by v jejich poklidné bohaté zemi mohlo k něčemu takovému dojít) a samozřejmě vás opět chytá vztek, když čtete jak chudáčkovi Breivikovi ve vězení sebrali počítač a nechtěli mu donést jeho oblíbené svetry. Myslím, že tahle kniha pokrývá o celém případu naprosto vše, byť autorka nakonec s Breivikem osobně nemluvila, odmítl ji.

Vknihách
15.11.2021

Jeden z nás je riadny macko, kniha má cca 570 strán,je rozdelená do troch častí. Prvá z nich je najrozsiahlejšia, má 440 strán,ale predchádza jej pár stránok, ktoré vás zamrazia. Už v úvode Åsne odkrýva pocity, myšlienky mládeže na osudnom ostrove Utøya a taktiež Breivikove myšlienky. Toto vás dostane do kolien a sú to iba prvé stránky!

V prvej časti knihy sa píše o Breivikovej rodine,jeho rodičoch a rodičoch jeho matky Wenche- tým nám autorka poodhalí prečo bol,kým bol(aj keď, túto cestu si vybral sám). Dozvedáme sa (pre mňa) prekvapujúce informácie ako to, že bol zakríknuté tiché dieťa, neskôr sa v ňom prebudila agresia. V puberte bol sprejerom v reperských nohaviciach a nosil predok na zadku. V ďalšej fáze svojho života podstúpil úpravu nosa, používal púder a iné líčidlá. Vraj bol metrosexuálom,jeho priatelia si mysleli, že je gej. Popieral to. Založil si firmu na falzifikáty diplomov, vysvedčení, certifikátov a iných dokumentov. Chcel sa stať slobodomurárom,aj sa mu to podarilo,no nakoniec nemal záujem aktívne sa zúčastňovať na stretnutiach. Pohltila ho on-line hra World of Warcraft, ktorú hrával nepretržite 5 rokov. Pravedpodobne pri tejto hre mu skrsol v hlave nápad...

Toto hľadanie sa, prežíva väčšina dospievajúcich,menia názory, štýl obliekania a celkovej vizáže, práve preto sa kniha volá JEDEN Z NÁS. Na pohľad obyčajný chalan, ktorého malo okolie rado,alebo aj nie. No nikto by nepovedal, že jeho hľadanie sa,dospeje až k takýmto fatálnym následkom.

Príbeh o Nórsku nám rozpráva aj o prisťahovalectve do krajiny a politickú situáciu. Zdanlivo nepodstatné,no odhaľuje nám to problémy nórskych obyvateľov a Breivikovu túžbu po "náprave" krajiny. V knihe je veľa postáv a keďže ja mám problém pamäť si mená, často som sa strácala. Niektoré osoby nám boli približené viac ako ostatné. Napríklad príbeh prisťahovalekyne Bano,Simona Sæbøa,Andersa Kristiansena...autorka píše aj o ich rodičoch, zázemí detí, aký život viedli v Nórsku,ako sa dostali na Utøyu. Keď viete,ako TO dopadne, mrazí vás. Najmä pri Simonovom prejave v pozícii prezidenta študentov keď povedal: "Ja sám som dostal meno JF Kennedy. Aj on bol prezidentom,ale bohužiaľ ho zastrelili v Dallase. Ja som však optimista a neočakávam, že by ma postretol rovnaký osud." Pri prejave boli aj jeho rodičia a tieto slová sa im vynárajú aj po rokoch.

Stratégia a nákup potrieb na výrobu Breivikovej domácej bomby bol priam fascinujúci. Všetky potrebné kroky, úkony a postupy mal Anders niekoľkokrát odskúšané, občas aj nevyšli a to ho v práci za svojim cieľom zdržiavalo. Bol nervózny aj kvôli steroidom, ktoré užíval, aby bol vo výbornej forme. Snažil sa zo seba pripraviť vojaka aj cvičením a proteínovými prípravkami. Pri svojom pláne neváhal a z Číny si objednal tekutý nikotín. Týmto jedom plnil strelivo. Nakúpil zameriavače, tlmiče,zbrane. Oprávnenie vlastniť zbraň získal v januári 2011 po niekoľko mesačnom kurze. Celý proces prípravy na "akciu" si zapisoval a povzbudzoval ostatných na fórach,aby nasledovali jeho príklad.

Výbuch bomby pred vládnou budovou je opísaný zimomravo, sú spomenuté aj obete a svedkovia, vyskytujúci sa v nesprávny čas na nesprávnom mieste. Zasiahol ma prípad mladého právnika Jona, ktorý chcel svojej rodine,na západe Nórska oznámiť radostnú novinu, že sa stane otcom. Dokumenty mohol poslať emailom,no rozhodol sa odovzdať ich osobne a rozlúčiť sa s kolegami pred plánovanou dovolenkou.

Zhodou náhod, okolností a zvláštnych postupov Osloskej polície sa stalo, že po výbuchu,napriek svedkom, ktorý nahlásili podozrivého (Breivika) s presným popisom, poznávacou značkou a modelom auta, na ktorom opustil miesto činu,premyslene prešiel popri hliadkovacích vozidlách,dostal sa von z Osla a namieril si to na ostrov Utøya.

(Toto je naozaj len pár bodov z polovice knihy, ktoré tu spomínam, pretože chcem,aby vo Vás kniha vyvolala záujem. Nielen jadrová katastrofa v Černobyle, či pád Svetového obchodného centra v USA stoja za pozornosť.)

Kniha pokračuje masakrom spáchaným na študentoch a ďalších udalostiach bezprostredne po tom.



V druhej časti knihy sa viedlo súdne pojednávanie. Niektoré vyhlásenia doslova vyrážali dych. O preživších sa píše: " Tí, ktorí prežili,hovorili málo. Ťažila ich vážnosť. Mnohých trápil pocit viny. Za to, že prežili."



Záverečná časť je venovaná Gunarovi a Tone Sæbøvcom, rodičom Simona; Viggovi a Gerde Kristiansenovcom, rodičom Andersa. Odhliadnuc od celého príbehu,toto pre mňa,ako rodiča bolo skutočne srdcervúce. No a poslednú bodku dostal Breivik. Je tu aj prepis listu, ktorý poslal z väzenia autorke knihy- plný lichôtok.



Autorke sa podarilo odviesť kus úžasnej práce. Ani vo sne by mi nenapadlo, čo všetko sa jej podarilo vypátrať, vysnoriť, použiť a napísať do tejto knihy. Nedivím sa, že je držiteľkou niekoľkých novinárskych ocenení. Celosvetovo sa preslávila svojim dielom KNÍHKUPEC Z KÁBULU, ktoré je jedným z najpredávanejších bestsellerov v rámci nórskej literatúry všetkých čias(predaných viac ako 2 milióny kníh). KNÍHKUPEC bol preložený do viac ako 40-tich jazykov.

1