Pazďa
komentáře u knih
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Určitě zatím moje nejoblíbenější kniha když nepočítám povídky, není to velkolepý příběh, nýbrž klasická cestovačka. Povzneseno je to celé tím, že vedlejší postavy jako Zoltan, Milwa, Regis nebo Cahir jsou určitě nejlepší set vedlejších postav v celé sáze. Akce je tu taky dost, charakterové momenty jsou ale to, co Křest Ohněm utváří. Ať už jsou to vtipné prupovídky trpaslíků, nebo filozofování s upíry, Sapkowkeho dialogy jsou určitě jeho největší síla.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Jednu hvězdičku beru dávám pryč, aby nebylo po chvíli trapné, že jsem prozatím začínající velký zeměplocha fanboy. Třetí kniha čarodejnic je znovu skvělá, tentokrát se zaměřuje na pohádky, příběh je ovšem o něco osobnější pro naše ústřední postavy. Vtipy dopadají na úrodnou půdu, změna prostředí poskytuje nové možnosti pro Terryho absurdno. Novinka je i nějaký ten charakterový vývoj, který není nutný, ale je fajn, že probíhá.
Soudné sestry
Terry Pratchett
Druhá kniha čarodějnic mě bavila ještě více než první. Bábi Zlopočasná s Esk byla dobrá dvojka ale představení tria hodně rozdílných čarodějnic okořenilo každou scénu, kde jsou tři společně. Divadelní prostředí bylo taky moc fajn a závěr příběhu je tady také zvládnut lépe.
Cesta králů
Brandon Sanderson
Dlouho jsem se chtěl pustit do nějaké větší, epické fantasy série a stále víc a víc jsem viděl doporučován Archiv Bouřné Záře. A nelituju toho, že jsem se rozhodl pustit se zrovna do těchto špalků.
Začatek je trošku tvrdší, Sanderson příběh moc nezdržuje vysvětlováním, spíš na vás informace jdou tak nějak postupně se čtením. Prvních 200 stran, než se seznámíte s postavami, vedlejšími postavami, světem, magií a vším ostatním můžou znamenat bolehlav.
Od toho bodu je to ovšem neskutečná jízda, stejně jak se nezdružuje zbytečným a zdlouhavým představováním se nezdržuje ničím a hlavní záměr knihy je posun postav a konfliktu.
A postavy jsou to, co dělalo tuto knihu vyjímečnou, Šalán a hlavně Dalinar a nejhlavněji Kaladin jsou už po první knize v mých očích jedny z nejlepších postav fantasy světů. Sanderson se hodně věnuje jak silným dialogům, tak nějakému vnitřnímu konfliktu všech svých postav, což znamená, že ti lidi, se kterými jsme se seznámili na začatku příběhu vůbec nejsou stejní na konci první knihy.
Mnoho lidí tvrdí, že Cesta Králů je jen velký úvod, což je tak trochu pravda, a tak trochu ne. Z finální štace knihy plyne, že konflikt graduje, a že další kniha bude větší, bombastičtější a urgentnější. Cesta Králů samotná je ovšem už tak skvělý příběh, nabitý velkými charakter momenty a spoustou akce, takže se nemusíte bát, že musíte protrpět první nudnější knihu, aby jste se dostali k něčemu zajímavému, to vůbec nehrozí.
Poslední věc, která se musí zmínit je délka, tahle kniha je masivní. Rozhodně je dobré nastoupit do Archivu Bouřné Záře jako zasvěcený čtenář, jinak je šance, že velikost toho příběhu na vás bude moc.
Každopádně si myslím, že neexistuje fantasy fanoušek, co si tady nenajde to své, ať už klasickou cestu hrdiny, zajímavé politikaření, nebo hlubokou historii.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Moje první Zeměplocha musím říct, že takhle často jsem se u knížky asi ještě nesmál. Rozhodně plánuju pokračovat, dějová linka čarodějnic je fajn, postavy jsou super a Prachettovy osobní názory které lehce do knihy prosakují jsou sympatické.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Z těch pár knih co jsem ze série četl mi to přišlo zatím nejslabší, protagonista je nepopsaný list papíru, zápletka spíše z fantasy než z hororu a příběh se kdovíjak nehýbe.
Šest vran
Leigh Bardugo
Hodně povedené fantasy, které rychle ubíhá a a propůjčuje si z mnoha subžánrů, ať už je to steampunkové město, zajímavý magický systém a dobrá zápletka s krádeží. Nejedná se o nic náročného a doufám, že s druhým dílem to bude pohodová a povedená duologie.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Tuto sérii jsem rozečetl strašně roků zpátky a v knihovně mi stále strašila Královna Stínů a Říše Bouří, tak jsem si řekl, že se do toho ponořím zpátky dřív, než na vše z prvních tří zapomenu. Je to prostě příjemné, jednoduché fantasy, které má přesně takový spád,který neurazí nikoho kdo není vyloženě hluboký Tolkienofil nebo fanoušek vysokého fantasy. Četl jsem ovšem, že pro všechny je tato kniha ze série nejvíc nabitá akcí, což úplně nesdílím, stále je to více o vztahovopřátelských dramatech. Ale co se tady povedlo je dějová linka s Manon, u které si pamatuju, že mě vyloženě nudila v minulé knize, tady to nabírá trošku grády.
Zatmění
Jo Nesbø
Nůž se zdál jako perfektní finále této skvělé série, ale vůbec se nezlobím, že pokračujeme, protože Nesbo si i v Zatmění udržuje tu nejvyšší laťku. Skvělý případ s uspokojivým rozuzlením, líbil se mi důvod, kvůli němuž se Harry vrací do norska a jeho arch v tomto díle je super. A teď když jsem se prokousal všemi těmito knihami tak jen doufám, že HH14 na sebe nenechá dlouho čekat.
Všechna ta krev, co nás spojuje
Camilla Bruce
Povedený příběh, který oproti své premise není ani datektivní, ani horový. Autorce se dobře povedlo vyplnit reálný příběh, který zůstává obklopený otázkami kvalitní beletrií. Víceméně je to čtivé, jen občas člověk narazí na pár hluchých míst. Pochvala pro překladate, za uvážené užití hovorové čestiny v přímé řeči.
Vraždy v klášteře
E.M. Powell
I druhý díl mě skvěle bavil. Příjemná je změna prostředí a s ním úplně jiná sorta charakterů.
Jizvy plné beznaděje
Stefan Ahnhem
Dobrá tečka za serií s Fabianem Riskem, která trošku napravuje průser kterým byla kniha Poslední hřebík. Nebo alespoň napravuje kyselou chuť po dokončení série. Případ a vyšetřování jsou povedené, knize sluší útlý počet stran. Jediným problémem je, že Stefan Anhem nedokáže vytvořit sympatickou postavu ani kdyby na tom závisel jeho život. Každopádně se mu alespoň po příběhové stránce spinoff docela povedl.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Kratičký, ale uspokojivý příběh, ze startu to už už vypadá,že vyvrcholení může skončit velkým klišé průserem, a i když se klišé nevyhneme, je to lepší, než jsem odhadoval okolo strany 100. A celé knize pomáhá, že není problém ji bez většího úsilí přečíst za den, takže nemáte ani čas rozbíhat bohatší teorie.
Králova spravedlnost
E.M. Powell
Parádní jednohubka, dobové elementy, které komplikují logické vyšetřování jsou zakomponované ve střídmé míře, autor se nebojí více grafických vražd a celé je to neutralizováno fajn humornými momenty.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Tohle je první cestopis co jsem kdy přečetl jen z toho popudu, že jsem měl chuť na něco jiného a tuhle knihu donesla nedávno domů manželka. A musím říct, že jsem byl příjemně překvapený. Normálně vyhledávám knihy, které žene nějaké příběhové napětí, ale tohle se mi četlo dobře. Není to jednotvárné, hezky to jede dopředu, každá rozvinutá postava má buď humorný, nebo morální důvod a celkově má kniha prostě dobrou atmosféru.
Duna
Frank Herbert
Na knihu mě spolu s dalšími davy nalákalo excelentní filmové zpracování, tak jsem si řekl, že dám šanci i knižní podobě. A musím říct, že ze začátku jsem měl velký problém. První film jsem viděl před delší dobou a autor se ze startu moc nezpomaluje s vysvětlováním jakýchkoliv pojmů specifických pro tento svět. Trvalo to asi únavných 150 stran než si všechno dostatečně sedlo, já si uvědomil o co komu v konvetzacích jde a udělal jsem si dobrou představu kdo je kdo. Pak kniha po tom, co se Paul dostane k fremenům nabere velmi příjemné tempo a příběh má solidní spád. Je to velký svět a hodně představování na začatek, takže je třeba se toho nezaleknout, zatnout zuby a prokousat se matoucím úvodem. Každopádně v sérii hodlám pokračovat a doufám, že po téhle knize už to bude brnkačka.
Policie
Jo Nesbø
Od začátku do konce maximálně našlapané. Policie je ze série kniha, která po čtenáři pro maximální zážitek nejvíce žádá znalost knih minulých, takže když čtete popořadě, zatraceně se vyplatí. Prozatím jedna z top 3 ze série
Přízrak
Jo Nesbø
V této sérii zase trochu něco jiného, Nesbø se snaží poskytnout trošku jinačí náhled. Tentokrát bez cestování po světě, příběh velmi osobní, přesto zaměřený na organizovaný zločin s velmi kvalitním, uzavřeným koncem (kdyby čtenář chtěl). Nebavilo mě to sice tak moc jako Spasitel, Sněhulák nebo Leopard, přesto si tato série udržuje na poli detektivek nejvyšší kvalitu.
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Fajnová jednohubka, Darcy Coates asi nikdy nevytvoří nic převratného ale sype jednu polohororovou duchařinu za druhou a kvalitu jakž takž drží na stejné, solidním bodě.
V zajetí divočiny
Ulf Kvensler
Kniha mě primárně bavila, je to poutavý a čtivý thriller. Souhlasím s většinou komentátorů, že konec mohl nabídnout finální třešničku na dort. Té dostaneme pouze náznak a těsně před tím, než autor potvrdí skvělý závěr, kniha skončí. Buď měl být tento náznak dotažek nebo vynechán úplně. Ale dostal jsem vesměs vše co bych si přal od Bčkového thrilleru, takže jsem spokojen.