Paulus.1987 komentáře u knih

Právě jsem dočetl Tiché roky a dost dobře nevím, co o této knize napsat, protože už toho o ní bylo napsáno opravdu hodně. Faktem je, že mě kniha opravdu vtáhla a zasáhla.

Od autorky jsem dosud četl všeobecně a oprávněně vyzdvihovanou Hanu, se kterou bývají Tiché roky často srovnávány. Souhlasím s názorem, že srovnávání není úplně namístě. Hana byla výjimečná mimo jiné do příběhu skvěle zakomponovaným tématem holokaustu, zatímco v případě Tichých roků se dá mluvit „pouze“ o pohnuté historii jedné rodiny. I v tomto příběhu však autorka dokázala vkusně a citlivě popsat rodinná traumata, skryté kostlivce ve skříni, jakož i následky lidského konání, které se v různých podobách k člověku zpětně vracejí. Také zde je důležitým tématem odpuštění a vykoupení.

Ačkoliv jsou Tiché roky krásnou knihou a já bych tu na ni mohl pět naprosto zaslouženou chválu, musím přiznat, že u mě během četby převládaly úzkostné pocity. Zejména kvůli postavě Svatopluka, protože povaha velmi podobná té jeho mi není úplně neznámá. Takže si troufám říct, že mě příběh zasáhl o to více.

Na závěr musím napsat, že paní Mornštajnová touto knihou potvrdila, jak skvělou je autorkou. Stejně jako mnoho dalších si i já přeji, aby se jí další knihy vydařily stejně jako tato.

42 20.09.2020

Upřímně se velmi stydím za to, že jsem Broučky poprvé přečetl až nyní, ve svých 32 letech. Utěšuji se však myšlenkou, že na žádnou knihu není nikdy pozdě a že někteří třeba za svůj život Broučky nečetli vůbec.

Především musím ocenit množství moudrosti, která se v této útlé knížce skrývá. Za závojem dětské knihy lze totiž nalézt příběh života samotného, od dětství, dospívání, přes dospělost až po smrt, která k životu rovněž patří. Nedokážu však říct, jak bych se s tématem smrti a konkrétně velmi smutným koncem knihy vyrovnával v dětském věku. Na druhou stranu se celkově nejedná tak úplně o pohádku… Jestliže autor bývá označován za českého Andersena, jeví se mi to jako velmi výstižné.

S ohledem na samotného autora je v knize mnoho náboženských motivů, je zde mnoho modlitbiček, často se mluví o poslušnosti a o Pánu Bohu. Já osobně jsem s tímto neměl nejmenší problém. Spatřoval jsem v tom především výchovný aspekt, podle kterého by měl každý žít tak, aby se za sebe nemusel stydět jak sám před sebou, před svými blízkými, tak i před Bohem. Tím se opět dostávám k oné moudrosti, o které jsem se již zmínil.

Četl jsem nejnovější vydání z roku 2019 s úplně prvními ilustracemi Jiřího Trnky. Plně souhlasím s anotací, že „původní ilustrace jsou oproti pozdějším prostší, ale neztratily svůj nostalgický půvab a umělcův nezaměnitelný rukopis“. Přesně tím prostým půvabem a nostalgií na mě tyto ilustrace působily. Broučci se tak pro mě stávají po literární i výtvarné stránce neskutečně milým a laskavým uměleckým dílem. Rád si na ně s pohnutím vzpomenu, až někde uvidím sedmikrásku.

35 01.01.2020

Na české poměry nevídaná kniha, takové nadšení z české knihy jsem naposledy cítil při Šulcových Dvou proti říši. Ačkoliv bylo těžké od knihy odcházet, nejedná se o žádné veselé čtení. Na pozadí historie jedné rodiny a jejího blízkého okolí se dočítáme o nevýslovném utrpení, odevzdanosti, lítosti, ale také o důvodech k dalšímu životu. O to více jsem rád, že moderní česká literatura není pouze o románech Michala Viewegha.

34 18.03.2018

Filmové zpracování Hostince U Kamenného stolu jsem viděl mnohokrát a každé další zhlédnutí mi spolehlivě zvedne náladu. Rozhodl jsem se tedy, že si tentokrát konečně přečtu jeho knižní předlohu. Zároveň je to moje první knížka od Karla Poláčka. Škoda, maturitu už mám dávno za sebou…

Podle očekávání je knížka oproti filmu obsáhlejší a v několika věcech se liší, nejvíce asi v osudu jedné z postav a v charakteru Mistra Mertense. Také mě překvapilo, že je příběh vyprávěn formou veselých příhod v krátkých kapitolách.

Nepřestával jsem žasnout nad Poláčkovým kouzlením s češtinou – např. rada Dyndera oslovuje svoji ženu „paní“, paní Dynderová svému muži onká ("Dyndero, on loudí!"), do toho Mertensův dramatický přednes ("Ej, dejte mi pokoj, harlekýne!") a především kouzelná gramatika rozhádaných bratrů ("Jde se, kam se chce."). Musím přiznat, že vrcholem knihy pro mě bylo vyznání lásky v bratrské řeči. Celkově je knížka psaná krásným jazykem, který dnes v knihách již nenajdete.

Bylo to příjemné a lehké čtení. U knížky jsem se sice nesmál nahlas, ale častokrát mi vyloudila spokojený úsměv na tváři. Svůj účel tedy dokonale splnila.

31 21.07.2020

Z takzvané lágrové literatury mám již něco načteno, ale takto drsný příběh z českého prostředí jsem nečekal. V knize s nevelkým počtem stran se odvíjí příběh plný brutality a nevýslovného lidského utrpení. Drsnost je umocňována i častými vulgaritami, které mě však v souvislosti s daným tématem a popisovaným prostředím nijak nepohoršovaly.

Nejspíš je vhodné uvést, že se přímo nejedná o literaturu faktu, neboť autor přiznává částečnou fabulaci a do příběhu hlavního hrdiny zakomponoval i zážitky jiných vězňů, které se mu podařilo sesbírat.

Celkově knihu hodnotím jako významný příspěvek k závažnému tématu pracovních táborů či tzv. "nápravných zařízení", které se v Československu ani v 70. letech příliš nelišily od těch z 50. let nebo od nacistických koncentráků či sovětských gulagů.

29 16.12.2022

Znamenitá kniha, která i přes velmi závažné téma a popisované hrůzy nutí čtenáře číst stále dál a po dočtení v něm dokáže ještě dlouho rezonovat.

Autorce se v románu podařilo skvěle skloubit prvky detektivky, thrilleru a lágrové literatury. Román však není pro slabší povahy, protože popisované hrůzy se tu dějí ženám a dětem. To je zkrátka mnohem drsnější úroveň...

Velmi se mi líbil celkový koncept románu, ve kterém se dějové linie střídají, vzájemně se doplňují a průběžně do sebe zapadají. I každý způsob trestu (nebo pomsty?) je odrazem konkrétního činu daného pachatele. Bravurně vymyšlené!

Autorka svojí knihou zároveň umožňuje čtenáři zamyslet se nad tím, co se v této zemi kdysi dělo a jak bylo a stále je k této minulosti přistupováno. Dochází tak k morálním otázkám nad pojmy spravedlnost, pomsta a odpuštění.

28 08.01.2024

Patrně nejslavnější protiválečný román všech dob. Příběh idealistických mladíků, kteří jsou postaveni před brutální válečnou realitu. Během středoškolských let byl E. M. Remarque mým nejčtenějším autorem a tahle kniha byla první. Jeho romány mě velmi ovlivnily. Žádná z jeho knih není veselým čtením, ale o to více lidskosti v nich najdete.

27 27.04.2018

Ne, ne, ne, děti, toto není pohádka o zvířátkách... Toto jsou dějiny bolševické revoluce v kostce. Orwell v této knížečce dokázal na pár stránkách skvěle a výstižně popsat úplně všechno - motivy a průběh revoluce včetně pozdějšího upevňování moci, vytváření a likvidaci nepřátel, překrucování historie i zákonů, proměnu samotných revolucionářů... Vzpomínám si, že v okamžiku, kdy prasata začala chodit po dvou nohách, mi při čtení klesla brada. Tohle se prostě musí číst. Jestli se z toho lidstvo jednou poučí nebo ne, to je věc druhá...

Kdykoliv jsem slyšel píseň The Ghost of Tom Joad od Bruce Springsteena, vzpomněl jsem si na jeden ze svých literárních restů, který si nyní mohu po dlouhé době konečně pomyslně odškrtnout.

Od Johna Steinbecka jsem již několik knih četl, takže jsem z autorova stylu psaní neměl strach. Děj Hroznů hněvu není nijak komplikovaný, vypráví o putování chudé farmářské rodiny Joadových za lepším životem během Velké hospodářské krize. Román je napsaný tak barvitě a poutavě, že rodině zkrátka držíte palce a bojíte se, jaká další nepříjemnost se jim na jejich cestě přihodí.

Vždycky jsem si myslel, že hlavním hrdinou románu je Tom Joad. Pro mě jím ale byla máma Joadová. Tak silnou a skvěle napsanou postavu jsem v literatuře dlouho neviděl. V mnohém mi připomínala mou vlastní mámu.

Rozhodně se dá souhlasit s výtkou, že je děj románu poněkud černobílý. Vůbec se nedivím tomu, že se kniha „soudruhům“ tolik líbila a proč u nás byla v minulosti tak často vydávána. Na druhou stranu je třeba uznat, že román měl a stále má svůj literární i společenský přínos a právem patří do zlatého fondu světové literatury. Pulitzerova cena a Nobelova cena za literaturu se nedává jen tak někomu pro nic za nic.

Jestli bylo autorovým záměrem vyvolat ve čtenářích lidskost a soucit, u mě se mu to podařilo.

„Pak Ti budu nablízku v každý tmě. Budu všude – kam se podíváš. Všude tam, kde se povede boj za to, aby chudý mohli jíst, tam budu. Kde bude policajt někoho mlátit, tam budu. Škoda, že to už Casy nebude vědět, budu tam, kde chlapi budou řvát, protože jsou rozvzteklený – budu tam, kde se budou děcka smát, když budou mít hlad a budou vědět, že večeře je na stole. A až budou naše lidi jíst to, co sami vypěstujou, a žít v domech, který stavějí – jo, tam budu.“ (Tom Joad, str. 456).

P.S.: Čteno vydání z roku 1987 v překladu Radoslava Nenadála.

26 21.04.2022

Stejnojmenný film mám na DVD již několik let, ale dosud jsem nenašel odvahu se na něj podívat. Udělal jsem tedy kompromis a v Levných knihách jsem si za 89,- Kč koupil Kaplického román (tímto děkuji Levným knihám, že se u nich dá nakoupit také kvalitní literatura, v mém případě např. Orwellovo 1984). Knihu jsem četl zhruba týden vesměs po večerech a zcela poprávu se zařadila mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četl. Dá se říct, že vše bylo již napsáno ostatními uživateli. Podobnost s politickými procesy v 50. letech 20. století je víc než patrná. Pouze by mě zajímalo, jestli to byl autorův záměr, nebo náhoda... Nicméně problematika manipulovatelného stáda, které je schopné věřit naprostým nesmyslům odporujícím zdravému rozumu, je podle mého názoru bohužel stále aktuální.

26 30.06.2017

Jedna z nejlepších knih, které jsem doposud ve svém životě četl, ne-li úplně ta nejlepší. V rámci příběhu hlavního hrdiny v ní autor neuvěřitelným způsobem popsal principy a fungování totalitního režimu, a co je ještě zajímavější, některé tyto principy mohou být čtenáři povědomé i ze současného světa. Stačí si všimnout člověka tupě zírajícího do mobilu nebo se podívat na večerní zprávy a dát si pár věcí do souvislosti...
Na tuto knihu nikdy nezapomenu, spousta vět by se z ní dala citovat. I když jsem četl některé antiutopie Orwellových předchůdců Zamjatina nebo Huxleyho, žádná se tomuto nadčasovému mistrovskému dílu nevyrovnala. Rovněž si dovolím román označit za základ pro studenty politologie.

25 21.12.2017

Vinnetoua jsem četl před mnoha lety ve dvousvazkovém vydání a v rámci jakési čtenářské psychoterapie jsem se rozhodl, že si jej v současné nelehké situaci přečtu znovu, tentokrát v nejnovější třísvazkové podobě nakladatelství Albatros. V tomto komentáři si tedy dovolím zhodnotit celou trilogii jako celek.

Nakladatelství Albatros náleží velké uznání za celkovou podobu románu. Nejen za kvalitní vazbu, ale především za překrásné ilustrace Zdeňka Buriana, některé z nich dokonce na křídovém papíře. Během četby jsem si často posteskl, že v této podobě román nevyšel už v době mého dětství.

Třídílné vydání se od dvousvazkového liší v tom, že jsou v něm obsažena dobrodružství hrdinů Old Deathe a Sans-eara, která však s hlavní dějovou linií nijak nesouvisejí, a proto je ve zkráceném vydání románu nenajdeme. Mně osobně však příběh Old Deathe (první část druhého svazku) přišla nezáživná a hlavní hrdina nesympatický. Vše ostatní se mi četlo hezky a četbu jsem si užil. Obzvlášť závěrečná část Posledního výstřelu byla přímo strhující.

Z dnešního pohledu se dá románu vytknout mnoho věcí, ať už málo akce, jistou naivitu nebo patetičnost. Na druhou stranu je to právě to, na co čtenáři včetně mě s nostalgií vzpomínají. Kromě toho lze v románu najít nadčasová témata a hodnoty – přátelství, čestnost, spravedlnost, odvahu, snahu o mírové soužití všech lidí bez rasových předsudků. Kdo ví, možná právě proto budou Vinnetoua číst další a další čtenáři, ať už děti nebo dospělí. Já bych si to moc přál.

24 05.04.2020

Sci-fi literaturu nečtu příliš často, ale čas od času po nějaké sáhnu. Díky Databázi knih jsem tak objevil román Nonstop od mně dosud neznámého autora Briana W. Aldisse.

Kniha pracuje s čtenářsky atraktivním tématem výpravy za objevováním neznámého. Hlavní hrdina, člen izolované primitivní komunity, se se skupinkou dalších vydává na průzkum do bájemi opředené Přídě s cílem změnit svůj osud. Následující sled událostí a poznaná skutečnost však změní život nejen jemu, ale i všem ostatním.

Na začátku jsem měl problém se do knihy začíst a začal jsem propadat pocitu zklamání. Následné dějové zvraty, skvěle vypointovaný děj a závěrečné rozuzlení ale nakonec pevně připoutaly moji pozornost a ve výsledku jsem si četbu maximálně užil.

Souhlasím s tím, že kniha není jen obyčejným dobrodružným sci-fi románem. Lze v něm spatřovat prvky dystopie, přehlídku lidských charakterů a pohnutek, etické otázky týkající se např. práva jedince na svobodný život nebo zamyšlení nad věčnou tendencí lidí k vlastní sebezkáze.

23 09.02.2020

Maminka od Jaroslava Seiferta. Útlá knížka s neskutečně půvabnými ilustracemi Jiřího Trnky. Mamčina nejmilejší sbírka básní od nejoblíbenějšího básníka. Vybrané básně založené proužky papíru...

"Maminko, půjčíš mi Maminku?"...

Přečtením této knížky jsem sám sobě splatil jakýsi čtenářský dluh, poněvadž jsem dosud žádnou sbírku básní jako celek nečetl, nepočítám-li Erbenovu Kytici. Ostuda tím větší, že jsem dosud nečetl nic od Jaroslava Seiferta, patrně největšího básníka naší kulturní historie.

Za svůj dosavadní život jsem přečetl ledacos, ale tolik krásných a cituplných slov jsem před očima snad ještě neměl. Jelikož nejsem zvyklý číst poezii, četl jsem každou báseň aspoň dvakrát, aby mi nic neuniklo. Nenacházím ta správná slova, která by tu nádheru dokázala vystihnout.

U Kytičky fialek jsem se málem rozplakal... Víc k tomu asi nemám co dodat.

23 25.12.2018

Další kniha, ke které mě přivedlo její filmové zpracování. V době zhlédnutí velmi povedeného filmu z roku 1956 s Kirkem Douglasem v hlavní roli jsem však o knižní předloze neměl tušení, k té jsem se konečně dostal až nyní.

Už dlouho jsem nečetl román, který by mě k sobě natolik připoutal, s jehož hlavním hrdinou bych tolik soucítil a jeho osud tolik prožíval. Když se řekne Vincent van Gogh, většině lidí se vybaví uříznuté ucho, slunečnice a žlutá barva. Tento životopisný román však dává van Goghovým obrazům jiný rozměr, jiné pozadí. Nachází se za nimi totiž život velmi citlivého člověka, který v umění předběhl svou dobu, stejně jako někteří jeho současníci - impresionisté. Byl to život plný vášně a touhy po uznání, ale také bídy, neúspěchu, odmítání, posměchu a pohrdání. O naplněnosti malířova života pak hovoří teprve budoucnost a s ní zejména astronomické ceny jeho děl umístěných v muzeích a galeriích.

Bylo mi velkým potěšením tuto knihu číst, opravdu nerad jsem ji odkládal. Je velmi čtivá a pro zimní večery přímo ideální. Nenacházím ta správná slova, která by dokázala mé nadšení vystihnout.

Četl jsem vydání z roku 1985 a žasl jsem, jak je kniha kvalitně vyvedená – plátěná vazba, v ní zlatě vyražená písmena a uvnitř knihy několik reprodukcí van Goghových obrazů. Nejnovější vydání z roku 2018 podle sdělení vydavatele údajně žádné reprodukce kvůli autorským právům neobsahuje...

22 21.01.2020

Moje předsevzetí z konce loňského roku, kdy jsem si na letošní rok naplánoval četbu Snyderových historických knih, bohužel padlo, proto jsem rád, že se mi podařilo přečíst alespoň nejnovější Snyderovu politologickou knihu Cesta k nesvobodě.

Autor touto knihou de facto navazuje na svoji předchozí knihu Tyranie, která byla krátká, úderná a srozumitelná pro širší čtenářské publikum. Cesta k nesvobodě je naproti tomu obsáhlejší a více teoretická.

Snyder ve své nejnovější knize zajímavě analyzuje ideologický základ současného Ruska (přiznávám, že jméno Ivana Iljina jsem dosud neznal). Pokračuje přesným a pečlivě odzrojovaným popisem anexe ukrajinského Krymu a války na Ukrajině včetně sestřelení letu MH17. Evropě jako takové se podle mého názoru věnuje okrajově, čekal bych podrobnější analýzu situace např. v Německu, Polsku, Maďarsku, Francii a Velké Británii (v tomto směru doporučuji knihu Jamieho Kirchicka Konec Evropy). Poslední třetina knihy je pak věnována Spojeným státům americkým a konkrétně Donaldu Trumpovi, jeho cestě do Bílého domu a ruskému podílu na jeho zvolení.

Stejně jako v případě Tyranie je i zde autorovi vytýkán nedostatek nestrannosti a antitrumpovský postoj. Já jsem při četbě tyto pocity neměl. Autorovy argumenty měly základ v uvedených zdrojích, vyznívaly logicky a skvěle do sebe zapadaly. Navíc člověk nemusí být historik ani politolog, aby poznal, že je Donald Trump katastrofou nejen pro samotné USA, ale se svojí politikou "America first" i pro Evropu nebo např. Blízký východ. A že je Rusko schopné dezinformačními kampaněmi ovlivňovat veřejné mínění a zasahovat do voleb v jiných státech je rovněž všeobecně známá věc. Kniha tak podporuje teze, které jsem o současném Rusku četl v jiných knihách.

Timothy Snyder svojí knihou předkládá obraz současného světa a v jejím závěru apeluje především na poučení z dějin. Myslím, že právě to je to hlavní poselství, které by si měl čtenář z této knihy odnést.

22 25.12.2019

Výjimečná kniha o tom, že i v uvězněném, spoutaném a mučeném těle může žít svobodná duše a že smrt nemusí znamenat konec, nýbrž nový začátek.

22 09.01.2018

Touto knihou si u mě Karel Čapek zajistil nesmrtelnost. Vizionářské a geniální.

22 29.12.2017

Nedostižná klasika žánru, která díky svému promyšlenému a strhujícímu ději nezestárla ani o den.

Z pohledu dnešního čtenáře může být kniha zastaralá jedině z technického hlediska, jelikož se děj odehrává v roce 1963 a tehdejší metody práce policie a tajných služeb probíhaly hlavně prostřednictvím telefonů, dopravních prostředků a časově náročným hledáním informací v psané podobě.

Knihu jsem poprvé četl před mnoha lety ještě na základní škole a byla jednou z těch, které mi otevřely dveře k "dospělé" literatuře. I nyní jsem si její čtení užil, stejně jako tehdy. Pouze s tím rozdílem, že teď jsem měl před očima obličej Edwarda Foxe, který díky svým ostře řezaným rysům a chladnému nelítostnému pohledu ztvárnil roli Šakala ve filmovém zpracování s naprostou bravurou.

21 20.08.2023

Jako muži se mi to těžko přiznává, ale osud Josefa Toufara mě při čtení této knihy dojal k slzám. Konkrétně popis zrůdných a otřesných událostí posledního měsíce jeho života je opravdu silnou kávou. Po dočtení knihy jsem se chvíli díval na ušlechtilou Toufarovu tvář na obálce a cítil se mizerně...
Pan Doležal odvedl skvělou, vyloženě mravenčí práci, které zasvětil de facto většinu svého života. Je jedině dobře, že tyto knihy vycházejí, protože ať už se komunistické zrůdy a mlátičky nacházejí spokojené v domovech důchodců nebo ve vysokých ústavních funkcích, je nutné si jejich oběti připomínat.

21 02.04.2018