Cesta k nesvobodě

Cesta k nesvobodě https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406966/bmid_cesta-k-nesvobode-C2e-406966.jpg 4 316 89

Liberální demokracie není absolutním vítězem studené války a ohlášený konec dějin se nekoná. Vladimir Putin se opevnil ve své mocenské pozici a fašistické představy o potřebě pevné ruky začínají ve světě opět rezonovat. Rusko vede kybernetickou válku v Evropě a Spojených státech, využívá svých nových spojenců mezi nacionalisty, radikály a oligarchy, aby snižovalo důvěryhodnost demokratických institucí. Výsledkem současného trendu jsou brexit, Donald Trump, všeobecný vzestup populismu a čím dál patrnější zranitelnost západní společnosti. Na základě velkoryse pojatého výzkumu a prostřednictvím událostí poslední doby v Rusku, na Ukrajině, v USA i v Evropě ukazuje Snyder podstatu hrozícího nebezpečí. Pomáhá porozumět, proč jsou tradiční politické ctnosti prospěšné a kterou z nabízených možností bychom si měli zvolit: rovnost, nebo oligarchii, individualitu, nebo totalitu, pravdu, nebo lež. Ohromující svědectví o vzestupu autoritářství jde hlouběji než novinové titulky a nabízí nám cestu ven ze všeobecné nejistoty.... celý text

Žánr:
Literatura naučná , Politologie, mezinárodní vztahy

Vydáno: , Paseka , Prostor
Originální název:

The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America , 2018


více info...

Komentáře (89)


fénix56
fénix56
09.11.2023 5 z 5

Snyder velice podrobně zkoumá prapříčiny některých světových konfliktů, v tomto případě jde hlavně o Rusko a Ukrajinu. Tyto neustále rozbroje eskalovaly nejdříve v roce 2014 a pak v roce 2022, což bylo až pár let po vydání této knihy. Tím se jen potvrdilo to, před čím Snyder varuje. Že se Putin svých vizí nevzdá.

Podrobně píše o směru, kterým se chce Rusko ubírat, tzv. eurasijský projekt. Zjednodušeně řečeno, sjednocení Ruska s Evropou, samozřejmě pod nadvládou Ruska. Putin se shlédl v názorech fašistického filozofa Iljina (a pokračuje v tom Dugin) a sám sebe vidí jako reinkarnaci dávného vládce Kyjevské Rusi Volodymyra. A v dnešní době dezinformací, populismu, kybernetické války má u části populace bohužel úspěch.

Kaik
Kaik
24.08.2023 5 z 5

Je neskutečné, jakou sílu dokáže mít dlouhodobá a cílená propaganda. A jakou škodu páchá skrytá informační válka. Snyder si se sběrem podkladů musel dát hroznou práci. Velmi aktuální kniha, vhodná pro pochopení kontextů nejen evropských událostí.


nai.ivka
nai.ivka
03.08.2023 5 z 5

Doporučuji audioknihu. To se poslouchá samo, strašně zajímavá kniha. Řekla bych, že to dění posledních třiceti let asi vnímáme po kousíčkách, které si většinou nespojujeme. Nebo máme neúplný obrázek. Putin si pěkně vaří Evropu jako tu pověstnou žábu.

roman6788
roman6788
29.07.2023 5 z 5

O tom ako Rusko cez hybridnú vojnu postupne ovplyvňuje svetové udalosti, ako to bolo s obsadením Krymu, Brexitom, americkými prezidentskými voľbami a ako krásne rozoštvú strany konšpiračnými teóriami a klamstvami, ktoré dosť veľa ľudí zhltne aj s navijakom a šíri ďalej (na Slovensku obzvlášť). Ak ste doteraz mali istý pocit paranoje, tak po prečítaní tejto knihy sa to určite posilní. Ale odporúčam všetkými desiatimi.

radusak9806
radusak9806
16.07.2023 5 z 5

Povinně přečíst!

Kokos80
Kokos80
09.07.2023 4 z 5

Z mojí potřeby pochopit širší kontext toho, proč a jak došlo na Ukrajině k čemu došlo, jsem si koupil dvě knihy. Cesta k nesvobodě od Timothyho Snydera a Všichni muži Kremlu od Michaila Zygara. Přičemž mi druhý jmenovaný podal uspokojivější informační podhoubí. Zygar jde investigativně a věcně k popisování složité spleti politických motivací, zájmů a ambicí Putina a jak se měnil on sám a politické klima, které postavil v průběhu 20 let u moci. Přičemž Zygar osobně zpovídal většinu bývalých i současných členů vlády i lidí z opozice. Kteří měli s Putinem co dočinění. Snyder ve své knize hned v prologu uvede, že přišel o přítele, který letěl v letadle MH17 (sestřelené nad Ukrajinou). Možná proto mi jeho kniha přišla víc emotivní a jednostranná. Připadá mi, že tam někdy fabuluje a některá fakta si ohýbá tak, jak se mu to hodí a jiné podezření prezentuje, jako fakt, přestože nebylo potvrzeno. Je možné, že je tohle pro něj osobní zpověď a do toho textu to prosáklo ale nemůžu porovnat, nic jiného jsem od něj doposud nečetl. Např. Tedy nemůžu uvěřit, že Trump (stranou můj názor na něj, jako politika) je Kremlobot a oligarcha stvořený Ruskem, kterému v jeho zájmech šel naproti. Sám si pamatuji, jak Trump kritizoval iniciativu Německa postavit Nord Stream 2. Který by obešel Ukrajinu, a tím by proud nerostných surovin do Evropy nebyl ovlivněn tím, co se možná bude a nebude dít na Ukrajině kvůli Rusku. Přitlačil a dosáhl (u některých) členů NATO upravit výdaj na obranu na 2 proc. HDP (což nijak v zájmu Ruska není). Navíc mi ani nepřišlo, že by nějak zlepšil vztah Ruska a USA. A ke druhému volebnímu období už Rusko ani Trumpovi podporu nijak silně nevyjádřilo. (slouží li mi paměť dobře). Přesto z knihy mám dojem, že Ukrajině vlastně paradoxně pomohlo, že Rusko zahájilo otevřenou válku (po té hybridní). Protože Evropa a USA, otevřely oči a začali s tím něco dělat. Období 2014 -2022 bylo zahaleno informační mlhou.

Česneksmedem
Česneksmedem
06.07.2023 5 z 5

Tohle nebylo snadné čtení. Hlavně ale z toho důvodu, že zde optimistická budoucnost prakticky nemá místo. Jsem přesvědčen, že pokud se ve svém okolí zeptáte na politiku věčnosti, většinou bude následovat udivený a nechápavý pohled. Jeden citát k zamyšlení: "Zlo vždycky přichází zvenčí a my jsme navěky jeho nevinnými obětmi." Kdo asi tuto myšlenku šíří?
Fakt je, že i ta druhá strana se nachází v hlubokém rozkladu. Tím je to celé ještě víc deprimující.

Veles
Veles
02.05.2023 4 z 5

Chcete vědět, co předcházelo aktuálním událostem na Ukrajině? Jak důkladně a dlouho dopředu se Putin připravoval? Čeho by rád dosáhl? Tak si to přečtěte.
Zajímavě se doplňuje se Zmrazeno od Billa Browdera.

Berg1
Berg1
31.03.2023 4 z 5

Těžko najít lepší knihu k aktuálnímu dění, i přesto že napsána byla už v roce 2018. Jde především po stopách ruského fašismu a jeho ideologických vůdcích, vysvětluje z čeho vyrostl a kam se může dál vyvíjet. V poslední části se pak Snyder věnuje ruské snaze rozložit západ pomocí hybridní války a stejné pořádky jako panují v Rusku zavést i v ostatních zemích podle klasického přístupu - pokud se nemůžeme mít stejně dobře jako vy, budete se vy mít stejně špatně jako my. Dost depresivní čtení.

zimela
zimela
21.03.2023

ČÁST 1.
Hodně hořké čtení, které dost dobře nemůže jen tak odmávat ani skalní fanda Orlíku, či Marty Semelové; Tim je možná amík, ovšem také historik se specializací na střední a východní Evropu vládnoucí jedenácti evropskými jazyky (včetně ruštiny a ukrajinštiny) což mu umožňuje sledovat zahraniční TV, tisk a vůbec nezprostředkovaně studovat zdrojové materiály. A že knížka hezky ozdrojovaná je. Pojďme se jí mrknout mezi futra.

Ivan je smutný případ; nemá moc čím, krom surovin, kohokoli nalákat a tak sousedi, pokud jím nejsou beznadějně geopoliticky skřípnuti, hledají celkem přirozeně budoucnost jinde. Co s tím? Inu, když na to nemáte, stáhněte druhé na svou úroveň; jelikož jste na bahno zvyklí, zvítězíte v něm svou zkušeností, stupadla si uděláte z padlých. Ruská zahraniční strategie, mimo otevřené agrese samozřejmě, v kostce. Export politické rétoriky, destabilizace (nástrojem je i Sýrie; největší uprchlické vlny následují masivní ruská bombardování civilních cílů 2015) financování proruské/EU opozice (brexit-N.Farage+kampaň Vote Leave, Fr-Národní fronta-Le Pen, De-Schröder-dnes v radě Gazpromu, Ita-Berlusconi, Aut-Svobodní, Cze-Zeman a 33 mega od Lukoilu...na Trumpa nemám sil, tak jen letmo; s celkovým dluhem 4 miliard $ u 70 bank mu už žádný ústav nechtěl půjčovat a tak v devadesátkách vyhlásil bankrot...načež vstal zázračně z polela a rozjel nové developerské projekty...financované skrz Bayrock group ruskými oligarchy, kteří si zároveň prodejem/nákupem jeho nemovitostí prali špinavé peníze) Informační válka, repetice asociačního pásma hlasování= (počínaje r. 2012 jsou volby v RU oficiálně přiznaným rituálem formálního podrobení se tzv. suverénní demokracii; lokálně 150% účast, celkové oblastní součty zakončené třemi nulami...nakonec i sám Medveděv prohlašuje na výtky stran volebních výsledků; všechny ruské volby byly odjakživa zmanipulované)=západ=úpadek=sodomie=satanismus=antikrist=globální židozednářské spiknutí financující neofašismus. Vážně. Směšování protimluvů je žádoucí, neboť paradoxní, souběžně koexistující výklady prospívají chaosu a implicitně i erozi rozumu; důraz je kladen na emoci. Odkolnění hněvu a frustrace zejména chudší vrstvy obyvatel směrem od Ruska k EU a UA je pak špílcem vrcholným. Účelově zřizovaná/řízená fóra, trollí/botí farmy, falešné účty, vyvolání nejistoty, relativizace faktů; mimochodem, ono trumpovské fake news, je původu ruského, první užití při anexi Krymu 2014; fejkovyje novosti. Není třeba věřit Rusku, splněným cílem hybridní války je nevěřit ničemu, zejména ne novinářům, jenž jsou trnem v oku všem autoritářům; duševní realitu formuje emoce jitřící, face/twitter mem-virální, zpravodajství; virtuální prostor let 2014-15 tak například ovládla diskuze, zda Ukrajina existuje, zda jsou v ní fašisté (samozřejmě jsou, tak jako všude; nicméně ani v první volené vládě hned po Majdanu nedosáhla jediná z nacionalistických stran 5 % potřebných k tomu, aby mohla žvanit byť jen v opozici; naopak tři ministerstva obsadili rusofonní mluvčí) a zda do ní vůbec Rusko vtrhlo.

Co mě na Cestě k nesvobodě zaujalo asi nejvíc (mimo rozboru předehry současného dění na UA a pro mě zprvu překvapivé, evropské historii však odpovídající teze stran dlouhodobé neudržitelnosti samostatného národního státu, ergo nevyhnutelnosti koloniálního impéria x právně integrovaného společenství) je ideologické podhoubí, emergence rasputinovského přízraku; institutu dvorního filozofa, vykladače etiky a dějin, našeptávače, rádce, portrétního mistra a životopisce jeho carské výsosti. Je to legrační, pod vší spletí kleptokratických monopolů a z oken kontumovaných novinářů nakonec tepe zbytnělé ego jednotlivce. Žádné velké historické překvapení. Nechápejte mě zle, řádné ego mají i politici západní, jenomže ti jsou alespoň jakžtakž svázáni odvolatelností a hájením pravidel vlastní svázanosti. Ale zpět k filozofům, neboť duo křesťanských nacionalistů Iljin & Dugin (+ mediální guru Surkov; dnes Solovjov) přikládají pod kotel ve velkém stylu; Rusko, za celou svou tisíciletou historii, vždy bylo a je nevinné, vždy bylo a je obětí, bere si jen to, na co má odvěký nárok a vždy se jen brání...hmm, i ruský korunní klenot, 2. sv. válka, začala koordinovaným útokem Německa na Polsko ze západu a Sovětským svazem z východu; to vše v rámci Riebentrop-Molotovovy dohody, paktu o vzájemném neútočení výměnou za rozdělení si koláče Evropy (skutečnost v RU nyní nelegální; btw, 2017 vyšla nová učebnice dějepisu jež toho gumuje/přepisuje mnohem víc)...Dále nám duet pěje o dni spravedlivého zúčtování, kdy na trůn usedne jediný a všemocný spasitel, jenž lidstvu svou osobou vrátí jeho původní božskou jednotu; Principem demokracie je nezodpovědný lidský atom, musíme proto odmítnout mechanické a aritmetické chápání politiky, jako i slepou víru v počet hlasů a jejich politický význam...moc přichází k silnému sama...přijmeme svou svobodu i své zákony od ruského vlastence, jenž Rusko povede ke spáse...bude náležitě můžný...stojí sám a osaměle i koná, jelikož vidí budoucnost politiky a ví, co je nutné učinit; rusové pokleknou před živoucím údem Ruska, nástrojem sebevykoupení.

Mysl národa je od potenciálně reformní budoucnosti orientována k neposkvrněné minulosti, jejíž cudnost je před zhýralým západem hájena moudrým a věčným (nástupnictví není řešeno) vládcem. Rytířský mstitel křivd je předurčen. Šílené, tohle bych třeba, vidouc na netu, okamžitě odepsal jako hoax; při tom jde o krásně doložitelná tvrzení. Putin nechal převést Iljovy ostatky ze Švýcarska domů, jeho souborně znovuvydané dílo rozeslal darem celé státní správě, včetně mediálních dramaturgů, a citace z ní se pravidelně objevují v jeho projevech, které si sám píše. S rostoucí intenzitou se v nich pak také objevují termíny Ruský prostor, Nové Rusko...a zastřešující termín Eurasie, jejímž duchovním otcem je Dugin; Od Kamčatky po Lisabon (kratičký, zato výmluvný rozhovor s ním zde https://www.youtube.com/watch?v=Du7fOoW_euE)

zimela
zimela
21.03.2023

ČÁST 2.
Kéž by se nad Kreml snesl anděl a masivním Disneyovským nápisem na obloze rozptýlil jeho obavy (které reálně nemá, respektive má, ovšem z jiných, než deklarovaných důvodů; dle mého soukromého názoru neobstojí ani narativ strachu z jádra, vždyť pokud by se světovládce Vladi-Mir skutečně obával rozšíření hranic NATO* a potenciálně i jeho raketových systémů, nikoli hodnotově kulturních hranic západu a s tím bezprostředně souvisejícího ohrožení vlastní židle, pak to, co činí teď, je prakticky nejhorším možným tahem...představme si, že by UA nakrásně padla během dvou týdnů; nu, Putin tak posune své území přímo na hranici s OTANem - s nímž už v pobaltí stejně sousedí - proběhlým konfliktem exhumuje starý dobrý mráz a hranice se opět zježí proti/jaderným arzenálem; takový strach z raket namířených na Moskvu to je...zkusme však situaci otočit, aplikovat na sebe jeho mentalitu a hned seznáme, že s obdobně preventivní a sebeobrannou logikou bychom měli, jelikož s námi bezprostředně sousedí a současně dobrovolně tíhne k východu, speciálně odoperovat Bělorusko, nebo aspoň anektovat Kaliningradskou oblast...ono je to ale stejně všechno putna, celá travestie je de facto jen platformou legitimizující touhu jednoho velikášstvím stiženého ega zapsat se do análů a současně odvést pozornost od nelegitimity svého úřadu, jako i od problémů strukturálních; RU se, co do vertikální mobility nachází na samém dně evropských statistik a co do přerozdělení bohatství napříč společností pak na samém dně, vyškrtnuli Afriku, statistik světových...k narativu útlaku etnických rusů podotknu jen tolik, že za celou dobu samostatné Ukrajiny nepodala ruská diplomacie jedinou stížnost na jakékoli nekorektní jednání; 180° otočka v celé vnitřní, jako i zahraniční rétorice nastala až po prezidentských a parlamentních volbách mezi lety 2012-13) že o něj snad máme zájem; Nechte si své Rusko a zas někdy, až se z toho delíria proberete, nashle. Země bez vize (krom kultu osobnosti a Věčného Nepřítele, lze-li tyto nazvat vizí) vězící v pokřiveném mýtu vlastní bezúhonné minulosti. Nejsmutnější je, že až Putin odejde, nechá svou vlast s v podstatě neexistujícím právně-demokratickým aparátem a tak jí nezbude, než se nechat spasit dalším carem. Začarovaný kruh. Rusko skutečně obětí je, obětí sebe sama.

* V souvislosti s (ne)rozšiřováním NATO mě vytáčí do zemdlení omýlaný argument ústního slibu tohoto nerozšiřování v rámci multilaterálních jednáních o sjednocení Německa r. 1990; Nevím. Co ale vím, a co lze jako příspěvek k současnému dění snadno doložit, jsou dvě podepsané, mezinárodně uznané dohody v nichž se Rusko zavazuje respektovat ukrajinskou nezávislost, jako i její územní celistvost; a sice Bukurešťské memorandum z r. 1994 a ukrajinsko-ruskou Smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství z r. 1997. Dále, slůvko rozšiřování evokuje jakousi aktivní expanzi. Ne, to okolní státy se do NATO, podobně jako do EU, přidávají z pochopitelných důvodů samy; neříkám, že bez vlivů vnějších, ale rozhodně převažuje reálná vnitřní pohnutka. Rusko žádnou obdobně lákavou alternativu nabídnout nesvede; nemá čím, nemá jak, a tak kolem sebe kope a hraje na nejnižší pudy. Prosím, až lidé z celého světa přestanou utíkat do EU, až si tu oligarchové přestanou kupovat rekreační sídla, až sem přestanou posílat své potomky na studia, až se začne dít opak, pak se o něčem můžeme začít bavit.

V konci ať si každý položí otázku; přeji si raději skutečnost složitější, individuálně zodpovědnější, ovšem také mnohotvárnější a bohatší, nebo toužím po silné otcovské figuře, která prostě bouchne do stolu a sdělí nám jaké bude zítra počasí? Viď, Ameriko...byť tam se figurka aspoň mění, je pod reálným tlakem senátu/kongresu, guvernéři jednotlivých států federce mají také slušné slovo a právní stát si, byť se zpožděním, stále svede došlápnout na patra nejvyšší. Jak dlouho ale ještě?
Přečtěte, ověřte, promyslete a ohodnoťte samy za sebe. Budoucnost se o sebe zřízením institutu demokracie samospádem nepostará; toť nejzrádnější, protože ukolébávající, iluze liberálního západu. Hledání pravdy je cestou mezi konformitou a samolibostí.

PS: Jestli chce někdo hloubat nad západní propagandou, nechť prosím srovná to, co vidí doma a následně věnuje půl hoďky svého života vyvrcholení velkolepé (200 000 účastníků + life feed na Russia 2) open air show oslavující anexi Krymu a rozdělání ohníčků v Donbasu; zatímco galavečer věnčí ohňostroje, Grady 21 už mění příhraniční vsi v ruiny. Kdo na to celé nemáte, skočte aspoň na minutu dvacátou šestou; ukázkově klerofašistická mše potírající, s nezbytnými odkazy na 2.sv. válku, fašismus vnější (není bez zajímavosti, že Rusko, počínaje rokem 2013, neuznává státnost nejen ukrajinskou, ale ani pobaltskou, arménskou a co mě překvapilo, tak ani kazašskou - https://en.wikipedia.org/wiki/Kazakhstan%E2%80%93Russia_relations - při tom jsou s Kazachstánem v ekonomické unii, co naopak nepřevapuje vůbec je neuznání pseudostátů v nichž si Rus zamrzlé konflikty kultivuje do teď; tedy Azerbajdžán, Moldavsko a Gruzie...když jsme u uznávání, tak blesková referenda uskutečněná pod vojenskou kuratelou na anektovaném a dobytém území dosud uznalo jen Rusko a Severní Korea; ani Bělorus nekývl) jako i globální židozednářské spiknutí. Na soudržnosti předkládaných narativů nezáleží, každý si najde své...pro pořádek jen zopakuji, že se psal teprv rok 2014 a vše bylo v plenkách, zde tedy slibované gala, žasněte; https://www.youtube.com/watch?v=8K3ApJ2MeP8 ...co se médii šíří teď ví bůh...eh, jistou představu mám, viz. např. tato štvavá alegorie na Russia 1, doporučuju, je kratičká a dost hrozná; https://www.lidovky.cz/video-idnes.aspx?idvideo=V220827_110657_idnestv_pech ...a ono i v tuzemsku máme slušné dobroděje, toto je pan Vrabel https://www.youtube.com/watch?v=kL8kg3ujiyo který spolu s panem Reichlem pod hlavičkou (P)rávo (R)espekt (O)dbornost organizuje protivládní demonstrace, nejpůsobivější sdělení najdete mezi 4:54 - 6:26, stojí za to.

Sitting-Bull
Sitting-Bull
11.03.2023 5 z 5

Kniha se mi četla hůře, než ostatní autorovy knihy. Přesto je to kniha, kterou doporučuji a která je obzvláště v dnešní době velmi aktuální. Jen ve mně nenechává žádnou naději, že snad s Ruskem (nebo vedle Ruska) někdy bude lépe...

Anibag
Anibag
25.02.2023 5 z 5

Doporučuji předčítání na demonstracích. Aha, on by to nikdo ze svolávajících nepovolil a pod jevištěm by textu stejne nikdo nechtěl rozumět.

empivarci
empivarci
17.02.2023 5 z 5

„Jestliže se Rusko není schopno stát silnějším, musí učinit ostatní slabšími. A nejjednodušším způsobem, jak ostatní země oslabit, je učinit je podobnější Rusku. Namísto aby Rusko své problémy řešilo, vyváží je.“

„Není jedno, zda mladí lidé vyjdou do ulic s cílem hájit svoji budoucnost, nebo zda přijíždějí v tancích, aby budoucnost rozbili.“

Jednoduše brilantní. Jestli si letos přečtete jen jednou něco z literatury faktu, ať je to tohle. Tuhle knihu by měli číst všichni, západní politici se svými iluzemi o rusku, ti středoevropští, kteří by chtěli být mostem mezi východem a západem (akorát že po mostě se šlape, jak říkal Jan Masaryk), moje máma i babička. A samozřejmě rusáci. Tahle kniha by měla být v každé knihovně. Timothy Snyder, profesor dějin střední a východní Evropy tamtéž, kterého je radost vidět přednášet ukrajinsky, polsky nebo německy (mimochodem díky té nezprostředkované znalosti ví, o čem mluví, neboli, jak říká: „Pokud neumíte rusky, nevíte, o co přicházíte.“) a kterého jsem měl tu čest potkat, když přebíral Havlovu Cenu VIZE 97, ten podle mě nejlepší historik současnosti ve své Cestě k nesvobodě předkládá velmi originální a provokativní analýzu současné politické situace.

Vysvětluje, jak Putin získal kontrolu nad ruskem; jak evropská integrace posílila pozice jednotlivých národů a že evropské země vlastně nikdy nebyly národními státy, přestože se pohádky „o moudrém národě“ vyučují ve školách; co se stane, když impéria padnou; jak jsou lidé manipulováni, aby se báli a nenáviděli druhé; jak povstane jeden člověk, který slíbí, že vše napraví, pokud k tomu dostane neomezenou moc; a jak se lež stává realitou, k níž se lidé upínají. Přináší strašně zajímavé nové koncepty, kterým říká „politika nevyhnutelnosti“ a „politika věčnosti“, „nehodnověrné popření“ nebo „strategický relativismus“, které všechny stojí za prostudování, stejně jako jeho pojem schizofašismus, jak říká té nové odrůdě fašismu, ve které skuteční fašisté nazývají své odpůrce fašisty, obviňují Židy z holocaustu a druhou světovou válku považují za argument pro další násilí a záminku k invazi. Zní to asi jako velmi suchopárné čtení, ale ujišťuju vás, že je to přesně naopak. Mimochodem věděli jste, že v roce 2014 rusové vpadli na Ukrajinu 24. února?

„V roce 1976 vydal Stephen King povídku ,Vím, co potřebuješ‘. Děj zachycuje námluvy jedné mladé ženy: uchází se o ni muž, který je schopen číst jí myšlenky - aniž by to ona sama tušila. Prostě se pokaždé zjeví s tím, co si právě přeje, počínaje jahodovou zmrzlinou k osvěžení ve studijní pauze. Postupně jí tak promění život a vybuduje u ní vůči sobě závislost, protože jí přináší to, co jí připadá, že v danou chvíli chce, aniž by se nad tím měla možnost zamyslet. Její nejlepší kamarádka pochopí, že se děje něco podivného, začne pátrat a zjistí, jaká je pravda. ,Tohle není láska,‘ varuje přítelkyni. ,To je znásilnění.‘ Internet funguje tak trochu podobně: mnohé o nás ví, ale v přímém kontaktu to nedává najevo. Zbavuje nás svobody tím, že v nás probouzí ty nejhorší atavistické pudy a staví je do služeb skrytých objednavatelů.

Rusko ani internet ze světa jistě nezmizí. Pro rozvoj demokracie by bylo prospěšné, aby občané byli podrobněji seznámeni s ruským počínáním a kdyby bylo i na internetu možné zachovat definici ,zpravodajství‘, ,žurnalistiky‘ a ,reportérství‘. V poslední instanci však demokracie závisí na občanech schopných rozlišit pravdu od toho, co jenom chtějí slyšet. Příčinou autoritářství není stav, kdy se k němu lidé začnou nepokrytě hlásit, nýbrž ztráta schopnosti rozlišovat mezi fakty a tužbami.“

Lady.Lucrezia
Lady.Lucrezia
11.02.2023 4 z 5

Zajímavá kniha zvláště v době, kdy činy Ruska ve vztahu k Evropě a USA sleduje celý svět více než detailně.

iskovsky
iskovsky
30.01.2023 4 z 5

"Na to aby Putin ovládal Rusov, ich nepotrebuje presvedčiť, že jeho vláda je tá najlepšia. Jemu stačí ak ich presvedčí, že Západ je oveľa horší."

martin9666
martin9666
19.01.2023 4 z 5

V audioverzi s Jiřím Dvořákem se poslouchá kniha velmi příjemně. Snyderovi postřehy jsou přesné a analýza hluboká. Škoda, že nepočkal s vydáním knihy na Putina, než začne další fázi války. Ale předpokládám, že o válce na Ukrajině vyjde zase něco dalšího, podobně komplexního ale čtivého jako Cesta k nesvobodě, možná druhý díl? Každopádně díky této knize mohou čtenáři pochopit aktuální motivy i historické důvody konfliktu na Ukrajině, což je cenná informace, která nám může pomoci tento konflikt eventuálně pomoci řešit, nebo minimálně alespoň zaujmout nějaký informovaný postoj.

JP
JP
10.01.2023 4 z 5

Jako předehra k současným událostem je to ideální, protože to rozebírá už letitou eskalaci. Já do toho upřímně nevidím a nechci ani mít stanovisko v něčem tak komplexním, kde závisí třeba i na tom, odkud pocházíte, což absolutně ihned mění perspektivu. Svět není místo, kde žijeme všichni v jakési univerzální rovnosti, ale v mezích, které jsme rozhodli vzájemně vůči sobě tolerovat, respektovat, navzájem a pro jistý profit. Obdobně můžete přemýšlet o svých vlastních osobních vztazích. Naše vlastní, západně orientovaná, demokracie zkresluje. V tomhle ohledu mě asi nejvíc zaujala část o tom, z čeho vychází západní myšlení a z čeho východní, nebo řekněme, zde (protože 90% knihy je koneckonců o Rusku, o USA a Evropě příliš ne) ruské myšlení podle Putina, ovlivněného filozofem Ivanem Iljinem - je snadné pojmout určitou vizi Světa a tuhle vizi se pak snažit implementovat, když v ni věříme. Snyder nepůsobí orientovaně, jako spousta západních komiků, což jeho texty činí přístupnější, objektivnější, ale to může být jen zdánlivé, pořád je to pohled jednoho člověka. Jestli mě něco tenhle probíhající konflikt naučil, tak je to: zpochybňovat média, být skeptičtější vůči tomu, co čtu a co vlastně doopravdy vidím, dívat se na to i z druhé strany, nepřijímat slepě titulky, nepojídat propagandu a věřte, že ta jde ze všech stran. Je snadné uspořádat lov na žraloky, coby zabijáky oceánů, když jediný způsob, jak člověk spatřil žraloky je, že si pustil 'Čelisti' od Spielberga. Snažte se jít hlouběji, dívat se za to, co je vám prezentováno.

daniel3625
daniel3625
26.12.2022

Cestu k nesvobodě vydal Timothy Snyder v roce 2018, dějově končí někde kolem volby Donalda Trumpa prezidentem (2017).
Ačkoli jsem se na ní těšil, napoprvé jsem ji odložil (rozuměj – v komínku rozečtených knih na nočním stolku se propadala stále hlouběji), protože jsem si z nějakého důvodu usmyslel, že kniha bude především o volbě Donalda Trumpa a ona byla hlavně o … Ukrajině.
S vypuknuvší válkou jsem si na ni zase vzpomněl a tentokrát se od ní již neodtrhl.
I po 10 měsících trvání války, a tedy poté, co potenciální čtenář přečetl desítky, stovky, možná i tisíce stran o Ukrajině, má Snyder touto knihou co říct. Přispěje k pochopení Ruské agrese, bez ohledu na to, že v době vydání mohl sotva kdo s určitostí tvrdit, jak se Rusko po anexi Krymu zachová a zda a kdy válka vypukne. Nenechte se odradit tím, že jedna z nejdůležitějších knih o válce na Ukrajině vyšla před únorem 2021.

Rihatama
Rihatama
30.11.2022 5 z 5

„Všechny bitvy, které kdy Rusko svedlo, byly obrannými záležitosti. Rusko je podle Iljina trvalou obětí evropské kontinentální blokády. Ruský národ od svého završeného obratu ke křesťanství počítá skoro 1000 let historického utrpení. Rusko nikdy nečiní nic zlého. Vždy je jen obětí křivd…“ Ruská elita vždy lhala – sobě, světu, o tom co dělá i o svých dějinách.

Snyder odhaluje, spojuje, analyzuje, dedukuje… Jeho logické konstrukty objasňující roli a působení Ruska v prostoru Evropy, viděnou z pohledu ruských megalomanů bez koloniálního dědictví coby Eurasii, je břitké, ohavné, ale smysluplné. Kolikrát jsem ve svém blízkém okolí narazila na demagogické narativy ohledně Ukrajiny, její ne/samostatnosti, Majdanu a roli západu a Evropy v jeho vyvolání. Tohle je těžko stravitelné sousto i pro samostatně a logicky smýšlejícího člověka. Jsem zvědavá, co napíše Snyder o právě probíhající ruské agresi na Ukrajině. To bude teprve sousto, kterým se ruská nenasytná velemoc sice neudusí, ale určitě mu uvízne v krku jako rybí kost. Ale to jsem už někde jinde. Jenže ono to k současnému vývoji naprosto přesně směřovalo a Snyder se z tohoto pohledu jeví jako jedinečný vizionář, neb svým dílem zcela osvětluje stávající rusko-ukrajinský vývoj. Kéž bychom více mysleli vlastním rozumem a nenechali se oblbovat ruskými lžemi. Co ještě bude muset Rusku projít, abychom prohlédli? Snyder ale například nezapomíná ani na Trumpa, který spolehlivě uvízl v ruské propagační síti ze zlatého špagátu. Jednoduše aplaus!

„Ruská bezzákonnost je vlastenecká ctnost.“