Kladivo na čarodějnice přehled

předevčírem

KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1963) je nejznámějším dílem českého spisovatele historické beletrie VÁCLAVA KAPLICKÉHO (1895–1982) a byl to jeden z prvních románů, které jsem kdysi, asi ve 14 nebo 15 letech, přečetl a které způsobily, že se ze mne stal vášnivý čtenář – do té doby jsem moc nečetl. Také ve mně vzbudil zájem o čarodějnické procesy (tenkrát jsem si pořídil Šindelářův Hon na čarodějnice o procesech v Evropě i v USA). Skvělou filmovou verzi Kladiva na čarodějnice režiséra Otakara Vávry z roku 1969 jsem asi poprvé viděl až po roce 1989 v televizi, protože v kinech se prakticky nepromítal a v televizi za normalizace uveden nebyl, ale tím si nejsem jistý; film jsem ale znal z matčina vyprávění, které mě dovedlo právě k četbě románu.
Teď, po více než 35 letech, jsem si román konečně přečetl znovu. Děj vychází ze skutečných událostí a sleduje čarodějnické procesy, které se odehrály kolem roku 1680 ve Velkých Losinách a v Šumperku. Autor proti sobě postavil dvě ústřední, kontrastní postavy: morálně zkaženého a hamižného inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu a u lidu oblíbeného šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, který se vedle desítek dalších lidí stal jednou z obětí procesů, když se na mučidlech přiznal ke spolku s ďáblem a byl pak upálen. Boblig si oběti vybíral především mezi movitými měšťany a obchodníky, aby se mohl přiživit na jejich majetku. Nakonec jeho řádění učinil přítrž císař.
Kaplický se sice bohužel nevyhnul jisté schematičnosti a černobílému vykreslení některých postav, ale dobře napsaný román je pořád velmi působivý. Čtenáře až zatrne nad hanebností inkviziční praxe – při mučení se každý přizná skoro ke všemu a obviní, koho mu inkvizitor našeptá. Filmová verze ještě zdůraznila paralelu s komunistickými procesy 50. let.
Těším se, až si jednou přečtu dvě nedávno vydané knihy historika Jaroslava Čechury: Kronika jednoho šílenství je o šumperských procesech a Boblig je biografií inkvizitora.

16.03.2025

Příšerná kniha !!!

Rozuměj: Příšerný děj. Když jsem tu knihu četl, měl jsem sto chutí použít stroj času a těm nelidským bestiím v podobě Bobliga a jeho pomocníkům zakroutit krkem. Oni by zasloužili skončit na hranici!!

Je strašné, že se něco takového mohlo někdy odehrát. Ta naprostá beznaděj. Nepřiznáš se, ovládá tě ďábel. Přiznáš se, jsi čarodějnice. Oba výsledky vedou neprodleně ke stejnému cíli. Upálení !!! Děs, Děs, Děs!!

Bohužel díky tomu všemu co mám načteno, vím, že tyhle metody neskončily dobou inkvizice. Tyhle metody používalo i NKVD. Mučení, dokud jsi se nepřiznal a nehodil vinu i na další nevinné.

Jistě by se daly najít i jiné příklady.
Tahle kniha mě zasáhla zřejmě o něco víc právě proto, že se odehrála na našem území. Tedy v naší zemi.

Závěr. Příšerná beznadějná kniha, příšerný, beznadějný film.
Ovšem Kaplický si za to, jak tu věrohodně knihu napsal, pět hvězd pochopitelně zaslouží.