Kladivo na čarodějnice

Viděl jsem v sedumdesátých letech jen film ale působivý.

Velmi čtivý a silný příběh z dob, kdy by nikdo z nás žít nechtěl. Je potřeba si takové příběhy připomínat.

Moje první setkání se spisovatelem Kaplickým, velice jsem se těšil na tuhle knihu. Má očekávání byla naplněna až po okraj. Velmi dobře zpracované čarodějnické procesy, kniha je prostoupena marností, ďábelským inkvizitorem, falešností, pokrytectvím zbídačenými prostými lidmi, kteří doufali v to nejlepší, ale dostali pravý opak. Velice mne však překvapilo, kolik lidí s tím mohlo něco udělat, ale pod vlivem Bobliga neučinili vůbec nic, ba naopak, ještě mu často vycházeli vstříc. Dost mi to připomíná dobu nacismu a komunismu, kdy strach a pohodlí též hrála velkou roli. Jednali bychom my jinak, kdybychom byli ve stejné situaci? Těžko říct. Raději nad tím nepřemýšlím, protože odpověď je vždy složitější, těch faktorů je příliš mnoho. Nicméně kniha byla super a jsem rád, že jsem ji konečně přečetl.

Jedna z knih u které člověku běhá mráz po zádech, zejména proto, že dějství odpovídá skutečnosti. Kniha je dobře napsaná a těžko odložitelná...

I když je to velmi smutná kniha, já ji milovala od dětství a četla ji několikrát. Určitě se k ní zase vrátím, je v ní kus naší historie. Při mých výletech jsem navštívila i místa, kde se vše odehrávalo. Zapůsobilo na mě i filmové zpracování. Je to prostě kniha mého srdce. Tentokrát jsem poslouchala jako audio knihu s Pavlem Rímským a nemělo to chybu.

Nespravedlnost, marnost, zoufalství. To jsou slova, která mě vždy napadnou, kdy se řeknou čarodějnické procesy. A nikdo nic nezmohl a pokud by se o to pokusil, bude sám hořet na hranici. Temná stránka našich dějin, kterou je dobré znát. Navštívila jsem i místa, kde se tyto zrůdnosti odehrávaly - Velké Losiny, Vernířovice, Petrovy kameny...kolik bolesti se zde odehrálo. Kniha je mistrovským dílem, na jejichž stránkách se rozehrává nespravedlivé odsouzení mnoha žen i mužů.

Velmi silná kniha o jednom z nejtemnějších období v českých dějinách. O době, kdy si nikdo nemohl být jistý, zda se nestane další oběti čarodějnických procesů.

Velmi smutná knížka, ukazuje, co dokáže náboženský fanatismus a vlastně jakýkoliv fanatismus. Obětí se stane mezi jinými i šumperský děkan, i on nakonec nevydrží mučení, odsouhlasí, co po něm chtějí, je zavržen, degradován církví, upálen na hranici za čarodějnictví, pod krkem mu zároveň vybuchne pytlík se střelným prachem.
V začátku knihy se sympatický děkan zamýšlí nad tím, kde se bere v lidech zlo: ,,A tu najednou se mu zdálo, že přišel na podivuhodně jednoduchou odpověď. Jistě jen pro to, že tací lidé nechodí sami polními pěšinami, když zraje obilí, že se nikdy sami nezastavili uprostřed kvetoucí louky a že nikdy sami nešli za časného rána mladým lesem, rozezpívaným ptačím zpěvem.... lidé by měli víc chodit venku a obuv nechávat doma; všechna zloba by z nich brzy vyprchala."

Historický román ze 17. století, ve kterém nás velmi silně emotivně spisovatel seznamuje s procesy inkvizitora Bobliga se svým pomocníkem Ignácem proti ženám nařčeným z čarodějnictví. Při výslechu bylo používáno útrpné právo (tortura - mučení) , aby se ženy přiznaly k činům, které nespáchaly, díky tomu Boblig měl zajištěn movitý majetek. A protože lidská zrůda Boblik je nenasytná, začínají další a další procesy místních obyvatel Velkých Losin a později i Šumperka. Aknihu jsem si dávkovala po částech, je zde krásně popsáno, jak se dá dav lidí lehce zmanipulovat a i ti na vyšších místech raději přihlíží a klopí zrak....... Film jsem neviděla, ten bych nedala.
Hanba lidem, kterým těmto procesům přihlíželo, jestlipak je dohnalo svědomí?

Kam až může dojít lidská krutost, když nemá hranic.

jak cerny mrak...........

Četl jsem ji už podruhé a byl jsem stejně fascinován jako před léty. Autor skvěle vylíčil zrůdnost Bobliga a Ignáce.

Už dlouho se mi nestalo abych se nemohl rozhodnout mezi filmovým a knižním zpracováním. Film sám o sobě má neuvěřitelně ponurou atmosféru. Strach, bezmoc a zoufalství jsou téměř hmatatelné, stejné pocity jsem měl i u čtení knihy.

Na hororu je nejvíce děsivá představa jeho možné skutečnosti, jenomže Kladivo na čarodějnice je skutečnost, která se stala hororem a to je ještě mnohem děsivější.

Existuje totiž historie, na kterou by se nejen pro samotné poučení nemělo zapomínat a Václav Kaplický se postaral, aby jeho čtenáři na jednu takovou důležitou historii opravdu nikdy nezapomněli. Dokázal to díky syrovému vyprávění o absurdních, lidskost postrádajících a bohužel i na pravdě založených čarodějnických procesech. Tíživě-beznadějná atmosféra jeho historického románu se dokáže pořádně zarýt pod kůži. Nejsem zrovna otrlý čtenář, takže tenhle pocit ze sebe jen tak "nesetřepu".

No a když si závěrem komentáře dovolím trochu zapřehánět, pak musím napsat, že "ctihodný" pan Boblik z Edelstadtu je zatím ten nejodpornější reálně možný charakter, o kterém jsem kdy četl.

Knihu samozřejmě zařadím mezi doporučení hodné.

Příběh nešťastně odsouzených ani čas neuhladí. Je marné doufat v lepší konec, byť by si ho člověk tolik přál. Dvakrát jsem navštívila zámek ve Velkých Losinách a pokaždé cítila tu bezmocnost a nespravedlnost.

Nemám slov, rozhodně jedna z top knih, které jsem vůbec kdy četla. Příběhem jsem byla pohlcená, i slza mi v závěru ukápla… Opravdu zážitek, budu potřebovat pár dní na vstřebání, než rozečtu něco jiného.

Temnota utvářená lidským fanatismem tu roste s takovou neúprosnou intenzitou, že jsem měla pocit, jako by se přede mnou otevíral obrovský emocionální vír, který mě střídavě fascinoval, šokoval a zároveň nutně nutil přemýšlet nad tím, kam až může zajít zaslepená moc. Každý detail působí jako přesně mířený úder, který nezraňuje samoúčelně, ale s chirurgickou přesností ukazuje, jak zranitelná dokáže být lidská důstojnost, přestože se brání celou svou silou. Ironie tu probleskuje jako poslední záchrana před tím, aby se člověk ztratil v tíži osudu, a přesto funguje s podivuhodnou elegancí, která dodává celé zkušenosti zvláštní hřejivost. Emocionální nápor je tak hutný, že jsem se několikrát musela zastavit, nadechnout a uznat, že máloco dokáže otevřít oči tak nemilosrdně a zároveň tak působivě. Celkový dojem neztrácí nic ze své naléhavosti a zároveň se mi líbí, jak dokonale dokáže spojit brutalitu s hlubokou lidskostí. Pokud toužíte po díle, které vás obalí stíny a zároveň vás donutí stát pevněji než dřív, tady najdete přesně ten druh síly, který si prostě nesete s sebou ještě dlouho.

Opětovně čtu knihy opravdu výjimečně, ale tato si to zaslouží. Po 3 letech jsem se k ní vrátila (viz moje hodnocení z 28.10.2022). Na každé stránce jsem si říkala, jak dobře je to napsané, jak mistrně Kaplický vystihl atmosféru doby. Jsem opět nadšená a tuto knihu řadím mezi ty, které má cenu číst i opakovaně a které si zaslouží mít stálé a čestné místo v mé knihovně.
Vlastně pokračuji ve své soukromé čtecí výzvě o tématu inkvizice. Po Dceři krále a Sám proti inkvizici můžu prohlásit, že tato se mi vryla nejvíc pod kůži. Bude to českým prostředím a tím, že místa, kde se příběh odehrává, jsem buď navštívila, anebo se chystám navštívit.

Krásná kniha o velikém neštěstí z dob minulých, kdy nevinní a slušní lidé přišli krutě o své životy pro hamižnost manipulujícího inkvizitora Bobliga, který musel být sám posedlý ďáblem. Je až neuvěřitelné, jak jeden muž dokáže zmanipulovat všechny vysoce postavené lidi a donutit i místní, aby se obrátili zády proti svým dobrým známým nařčeným z čarodějnictví. Dlouho jsem necítila takovou bezmoc jako při čtení této knihy. Ke konci mi slzy tekly proudem.
Obyčejné poklidné životy napadené nenažranou a nezajímající se mocností jsou protkané zkaženou církví. Jak píše Jaromíra Nejedlá v Doslovu: "Konflikt mezi životní opravdovostí a lidskou důstojností na straně jedné a bezohlednou ziskuchtivostí na straně druhé. (...) Události jsou vyjádřením odvěkého zápasu poctivých a čestných lidí proti temným silám, snažícím se omotat předivem svých úskoků, piklů vše čisté a zdravé."
Nenávist vůči ostatním v nás se stále bohužel přechovává. Uměle vykonstruované a velmi rozsáhlé čarodějnické procesy okolo roku 1680 na panství Velké Losiny jsou zdá se hodnověrně a lidsky popsány, líbily se mi i latinské citáty dodávající příběhu jakýsi punc. Přijde mi, že se tato hrůza neodehrála ani tak dávno. Nezapomeňme na ty nebohé duše!