patrik0816
komentáře u knih
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Tak tohle bylo hodně drsné, ale naprosto geniální!
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Já vám nevím... Musí se uznat, že vize budoucnosti se Bradbury povedla podobně jako Huxleymu. Je to pořádně deprimující, ale vůbec se mi ale nelíbí pointa, která dělá z knih nějaký tajný hnací motor téhle civilizace.
Jakoby jedině díky knih dokázali lidé být šťastní. Znám mnoho lidí, kteří nečtou (a že jich je) a nějaké nešťastné podlidi to z nich rozhodně nedělá. Někdo to prostě k životu nepotřebuje.
Tankový prapor
Josef Škvorecký
"Soudruhu rotný, mě sem poslal Hospodin, abych vám prej pomoh s vokopem. Ale…"
"Ta p*ča!" zaznělo z řidičského otvoru, a na předprseň se u něho vyhrabal podsaditý voják v zamaštěné kombinéze s desátnickými prýmky na prsou. Von si myslí, že se kvůli němu strháme. Ať si po*ere hlavu, kráva." Obrátil se k veliteli a řekl slušněji: "Tak co, Danny? Neříkal jsem to? Ukázkovej vokop. Dyť sem věděl, že tady je. Tady to znám jak svý hovno. Vokrouhlickej vrch sem dobyl už aspoň pětsetkrát.
Film je fajn, ale oproti knížce slabý odvar. Chybí tam mnoho postav. Jedině tohle je stoprocentní.
Havran (14 básní)
Edgar Allan Poe
Jediná škoda je, že ani jeden z českých překladů není úplně ideální. Já měl naštěstí knihu snad s 20 různými překlady včetně anglického originálu i s poznámkami, takže jsem si mohl mezi všemi verzemi listovat. Básně samozřejmě překladem hodně trpí, takže vidět originál -- byť napsán těžkou starou angličtinou --, bylo moc fajn. Teprve pak se totiž ukáže celá síla Havrana.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Ale no ták, co to je to nízké hodnocení!? To jste nikdy nebyli ve Slezsku, Ostravsku nebo v Beskydech? Bezruč vystihl zdejší kraj tak perfektně!
Křest sv. Vladimíra / Epigramy
Karel Havlíček Borovský
Je to frajer! Vytíral si s pomazanými hlavami ve vládě zadek, i když ho uklidili do -- jak to s nadsázkou bylo v Cimrmanovi -- polopenze v Brixenu.
Písně kosmické
Jan Neruda
Máchův Máj je možná neobyčejný, ale Nerudovy Písně kosmické jsou tou nejlepší českou knihou z žánru poezie!
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
„V Bibli je téměř všechno, ale ve Švejkovi je úplně všechno.“
Hlava XXII
Joseph Heller
Nejlepší způsob, jak poukázat na absurditu věcí, je humorem. Můj oblíbenec byl Milo Minderbinder. Totální vy*cánek a prospěchář, ale kromě toho, že bylo zajímavé sledovat jeho chování, byl též perfektním ztělesněním záporných lidských vlastností. Pasážím s jeho podobiznou na vlajkách ve městě nebo střílením po vlastní základně, se řežu ještě tři roky po tom, co jsem to četl.
Jen tak mimochodem... Kdyby někoho napadlo z toho udělat seriál, Yossariana musí hrát jedině Ben Affleck a Mila Owen Wilson! :D
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Jakmile do války jednou vkročíte, už se z ní nikdy nevrátíte zpátky a je úplně jedno, jestli jí přežijete. Ani si neuvědomujeme, jaké máme obrovské štěstí, že žijeme v takhle klidném období dějin.
Božská komedie
Dante Alighieri
Číst to je peklo, jakmile se zaměříte na jednotlivé pasáže, projdete očistcem a když se na to podíváte jako na celek a vnímáte příběh, dojdete konečně do ráje. Kdyby neexistovala Božská komedie, neexistovalo by tak 90% dnešních knih, seriálů a písní.
Máj
Karel Hynek Mácha
Někdy vám subjektivně něco úplně nesedí, ale musíte i tak objektivně uznat, že je to velké dílo.
Květy zla
Charles Baudelaire
Baudelaire byl pěkně drzý provokatér a člověk, který uměl posouvat hranice. A já ho za to mám rád :-). Někdy si Květy zla musím dát znovu a pořádně.
R.U.R.
Karel Čapek
Nejenže Čapek vymyslel skvělý příběh, ale i po vědecké a filozofické stránce je R.U.R. mimořádné. Čapek řeší věci, které se alespoň v mainstreamových kruzích neřešily desetiletí a teprve v posledních několika letech se dostaly do širšího povědomí otázky, jako co nás dělá lidmi a nebo co bude, až bude umělá inteligence plně nezávislá na lidech.
Tahle kniha by byla revoluční, i kdyby jí někdo napsal letos, ne tak před téměř 100 lety! Děsí mě, když vidím ve zpravodajství robotku Sofii, která umí odpovídat na dotazy lidí a vypadá a chová se jako člověk.
Jsem jednoznačně pro technologicý pokrok, ovšem jednou až dojdeme k singularitě umělé inteligence, bojím se, že z toho jako lidská rasa nevyvázneme úplně dobře...
O myších a lidech
John Steinbeck
Tahle knížka je vážně něco speciálního. Něco hodně tragického, ale zároveň taky hodně lidského. Málokterá knížka se zavrtá do hlavy na tak dlouhou dobu.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Dlouhé pasáže, kdy se Stařec snaží ulovit rybu, jsou únavné a chápu, že s nimi má mnoho lidí problémy. Avšak vzhledem k tomu, že celý příběh je jedním velkým -- a dle mého soudu geniálním přirovnáním k lidské houževnatosti, vytrvalosti a urputnosti --, hrozně rád jsem je tehdy, když jsem četl starce k povinné četbě, přečkal.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Orwell přirovnáním k farmě rozdrtil na padrť totalitní komunistický režim a jeho nekonečné pokrytectví. Škoda jen, že George Orwell jakožto levicový libertarián, odmítl odsoudit myšlenky komunismu už z jejich principu a podává je jako něco, co bylo dobře myšleno a zvrtlo se, stejně tak popisuje kapitalisty (farmáře) jen jako lepší z horších variant, přitom jak čas ukázal, nic lepšího nefunguje. Karl Marx (je jasné, že jeho roli zastupuje v knize Major), totiž nebyl žádný lidumil a rovnost chtěl prosazovat i násilím. Jinak ale není co dodat, všechna přirovnání (dřící kůň = dělnická třída, psi = represivní složky, ovce = prostý lid a nebo mluvčí Pištík = Jiří Ovčáček :D).
Stručná historie času
Stephen W. Hawking (p)
Tohle by měla být povinná četba pro všechny gramotné lidi nad 16 let, kteří prošli základní školou. Nebudu si na nic hrát a přiznám, že jsem měl trochu obavy z toho, abych si nepřipadal při čtení téhle knihy jako hlupák, ale kniha je napsána tak, že se skutečně pochopit dá a dokonce znám spousty jinných činností, které dělám každý den a dají mozkovým závitům daleko více zavařit.
Stručná historie času je troufnu si říct jedno z nejvýznamnějších děl moderní literatury (a ne jenom té naučné). Veškerá poznání lidstva ohledně astrofyziky za desítky tisíc let v kostce, tedy spíše knížce okolo 202 stran papíru.
Nemáme to štěstí, že žijeme tady a teď a mohli jsme si tohle přečíst?
Cizinec
Albert Camus
Knihu jsem tak tak dočetl. Což o to, styl psaní není nijak náročný na přečtení, ale kniha značně načichlá netečností hlavního hrdiny je už z principu poměrně nezáživná. Rozhodně to není typ knihy, který by vás přinutil k závisloti na čtení knih. Pak ovšem příjde skvělý konec, který dá celému příběhu a jeho vyprávění galaktický rozměr.