opic 12 komentáře u knih

Díly s Philem se pro mě osobně četli lépe. Stále aktuální story,ve smyslu jedinec v soukolí systému,nemožnost se vymanit,všeprostupující strach,neduvěřivost,paranoia bezmezné moci,politicky zabarvený příběh,jako vždy nezklamal. Kniha se poté spíše věnuje,Dickovskému pojetí víry,hlavně z velké části zážitku samotného autora. Spojení s Valisem se tu propojuje,možná je ideální přečíst si právě Albemuth dříve.

1 27.08.2014

Byl jsem klukem,co mu říkali vrána,Ka(v)ka se jmenoval muj děda ... pro vás bez odpovědi,jde jen o mojí vzpomínku ? Někdy nedostanete na vše odpověd,ani v této knize :-)
Zkuste se zaposlouchat,když vítr fouká s listím ve větvích,věru jde o všední věc. Zkuste se jinak zaposlouchat,jako by to mělo být naposled. Vítr nejde nahmatat,uchopit,schovat si ho,ale cítíme ho,jak nás lechtá na tvář. Jako sny,které se nám zdají,stejně jako i Kafkovy. Víme,že tu jsou,jako ten vítr.
Zkuste poznat,třeba Pana Ošimu,co si vždycky začne točit s nějakou ze svých tužek,jež si s gumou na konci zlehka povihladí ofinu.
Zkuste Kafku na pobřeží,je zvláštní a moc fajn.

9 22.08.2014

Je jednoduché si říci "řídím si svuj, jsem pánem (strujcem) svého osudu" celým svým životem procházíme,potkáváme spousty lidí,navzájem se vše ovlivnuje,řídí,propojuje,tahá se za nitky ?? Možná ?? možná si jen cosi namlouváme... Kniha drží do poslední stránky,jak to vlastně s hlavními skvěle vykreslenými postavami dopadne??? už už a zase jsme tam,ne ne to by bylo moc jednoduché,vše doslovně hodit na papír. Poutavě,tajemně,otevřené nekonce,čtenář si muže po dočtení přemýlat,hrát s vlastní fantazií,hledat svoji šimamoto,kam to vede,co vlastně chci?? Na konci si řeknete,to už je konec ? Ještě chvilku ...čím to asi bude ? I když to nemusí být zrovna veselé,celkově je tak nějak s nimi příjemně :-)
Toto mám rád na autorovi a v tom je Murakamiho kouzlo i síla zároven.

7 09.08.2014

Dvojka Daneel - Giskard,aneb každý by chtěl mít doma svého robota:-) Nejde o vyšetřování ani krimi,příběhově i stylem psaní,se vše neodvratně přibližuje k Nadaci. Parádní (vracenky) ve vzpomínkách postav,kde nesmí chybět samotný legendární Eliáš. Příjde jen škoda,že po Impériu nenavozuje další díl,určitě by bylo o čem vyprávět.

Nic není věčné,člověk,lidstvo,hvězdy ... historie budoucnosti.

5 30.07.2014

Již tady v první Dickovce,se setkáváme s typickým stylem,jež tak dál v jiných románech,rozkvetly do mistrovské krásy. Zápletka nemá chybu,ale v postavách jsem se dosti ztrácel i dost v nevyrovnaném ději.
Zásadní prvotina,pro ty co už něco přelouskali,na první seznámení s autorem ovšem na vlastní riziko:-)

21.07.2014

Univerzum,propojenost,zákony robotiky,soc.společenské problémy vnějších světu i Země,dialogy jako vždy famulozní,čtivé až do konce s očekáváním do poslední stránky,jak to vlastně zase všechno dopadne a postupně zapadne,do skládačky budoucnosti galaxie.
Další skvělá Asimovka.

4 21.07.2014

Autor se tu teprve nadechoval (druhý román),ale už tu jsou kritické zárodky,nad kterými si lze lámat kebulku k zamyšlení ap.není to uplně mistrovské,pro mě to je skvěle Dickovsky čtivé. Nemusí pršet,stačí,když kape :-)

1 23.06.2014

Skvělé,zajímavé,zvláštní. Tentokrát u H.M. pul na pul. Něco nadchlo,něco zklamalo. Posledních 8 kapitol,to byla samozřejmě Murakamovka jízda,až do závěrečné stránky :-)
Většina lidských činností je založená na předpokladu,že před vámi leží nějaká budoucnost,a jakmile podobné předpoklady odstraníte,nezbyde vám už skoro vubec nic.

1 17.06.2014

V těsném závěsu po Jeskyních,opět skvělá vize,navíc uplně v jiném prostředí na planetě Solárie,laděná a pusobící o něco komornějším dojmem,ale pořád poutavě napsaná,právě proto,že se to odehrává jinde než na Zemi a jsou tu uplně jiné podmínky života,jsou samo o sobě zážitkem.
Je vubec možné k uskutečnění,něco jako dokonalá společnost ?

Když se zhasne,člověk žasne.

Sníme celý svuj život ? Spánek je mrhání časem ? Co bychom celé noci dělali ?
Prostá prázdnota,nočních mur každodennosti,snová realita,bez konce,ze které se nemužeme probudit,leda možná až po smrti.
Každý den se opakovalo navlas to samé...

Malinkatý Murakamiho skvostík,který nedá spát.

7 24.05.2014

Simakovy zvláštně,jakoby nostalgické vyprávění z budoucnosti,povídky s podmanivým sci-fi kouzlem,mozaikovými ilustracemi Teodora Rotrekla,na mou duši nezklamali. Věru obvzláště skvostné kousky - Přistěhovalec,Smrt v domě.

Neodolatelné Simekovské parádičky - žebřinák s nákladem,jede vstříc kosmické lodi,aj.

7 21.05.2014

Nápaditá Asimovka,plná zvratu nad kterou vlaje dvojka E+D . Takřka chnapne a nepustí,čtivostí,myšlénkama,slovní přestřelky,opět famozně vygradovanej závěr,to je záruka pestrého vějíře vzdálené budoucnosti,na to máte slovo robota. Nejskvělejší na tom je,že poslední stránkou příběh věru nekončí a lze se tak těšit na pokračování.
Postupné odhalování a usvědčení,ne ted nebudu rozhodně nic prozrazovat. Jen mi v hlavě utkvělo zařízení,jakási promítačka,z poslední kapitoly,kterou má k dispozici Eliáš,která mi připomněla film Zvětšenina,načež i scénu s detektivem Deckardem a jeho nalézáním zásadních stop,indícií z fotografie ze Scottova Blade Runerra. Střípky pravdy,pomíjivost reality,ze zdánlivě nevinného - obyčejného záznamu skutečnosti a to už v roce 1954. Ti co četli,jistě vědí.

Krásně jednoduše nadčasový.

5 12.05.2014

Skvěle,zajímavě napsáno. Klasická cestovka-časovka. Po druhém přečtení,věřím,že si to užiju víc,poté s klidným vědomím i max. počet hvězd.

2 12.05.2014

U Clifforda D. Simaka se celkem hodně času tráví u ohníčku,jí a pije a vše se tak v dobré náladě probírá i když situace je, jako i v této knize dosti ve skutečnosti prekérní. Pro tohoto autora dosti,na mou duši,typické.
Atmosféra,přímočarý tajemný děj,putování s myšlenkami,návrat k přírodě,paralelní světy,neuchopitelnost času ... začíná se mi ten Sajmekuv - Sim'kuv svět čím dál víc zamlouvat.

2 28.04.2014

Jako první sněhová pokrývka,jako podzimní vuně spadaného listí,jako jarní deštík v korunách stromu,jako letní bouřka v dálce,jako příjemné lechtající paprsky slunce,jako vítr co pohrává si se záclonou...

Pocitově,příjemně,přátelsky.

Někdy vesele i pochmurně,tak přeci uplně - smutnokrásně.

16 24.04.2014

Už ten název knihy se mi moc zamlouvá - SPUTNIK má láska.
To mystično je třešnička na tomhle dortíku pana spisovatele H.M. Skvěle staví postavy a jejich vnitřní životy vedle sebe,skoro až hypnoticky jim mužeme tak lépe porozumět,snad i pochopit,ale lze lidské chování (nitro) vubec pochopit ?? Otevřené konce jsou parádní,stejně jako v reálu,nic přeci nekončí a někdy přeci stačí,nechat se unášet proudem. Minimalistická cesta Sputniku,nepustí z oběžné dráhy (čtenáře) tedy určítě NE.

Musíme snít.
Musíme snít,co to jenom jde.
Vkročit do světa snu a už se z něj nevracet.
Zustat v něm žít už navěky.

7 22.04.2014

Nevyhnutelně vše spělo k tomuto konci,ta provázanost je dokonalá. Opět jiný styl,který se tentokrát dějově drží stále,ustředních tří postav,pro mě malinká skvrnka na povrchu Alfy. Hádky Trevize a Bliss ovšem nemají chybu. Jinak v rámci díla Nadace i navazujících knihách vypiplané. Již se zjevují další zásadní postavy v závěru,které navnadí na další vyprávění i když vlastně chronologicky v poslední knize cyklu. Hiroko versus Treviz. Zajímavá Asimova narážka na smutnou neštastnou záležitost v osobním životě se kterou se musel vyrovnat. V té době,kdy byla kniha napsána,veřejnost ještě dlouhé roky nic netušila. Určitě by se Nadace a Země dočkala pokračování,ale i tak je to obrázně v rámci scifi - učiněnný nudismus :-) Rád se začtu,do jedné z dálších jeho vyprávění,historie budoucnosti.

3 09.04.2014

Už od první NADACE mi tam pořád něco jakoby scházelo. Dost typické pro ostatní knihy žánru. Ted je vše vysvětleno,rozhodně nemá cenu vyzrazovat,kdo ještě nečetl. Zírám s otevřenou pusou. V posledních kapitolách se navíc dostavuje blažený usměv,jak se to zase vše povedlo,utřídit myšlenky a uvahy. Vše je jinak,do poslední stránky,rozhodně nepředvídatelné. Vzpomenout,to ani jinak nejde,zvláště na kapitolu desátou,která se odehrává u soudu. Je to taková typická ukázka,pro Nadaci všeobecně a to mě nepřestává fascinovaně bavit. Argumenty postav nahoru-dolu,vše se rozmotá,až ke konci kapitoly,pak už se děj katapultuje na hranici galaktických pavučinek. Vše do sebe zapadá,navíc se začíná více propojovat s ostatními dílky světa Pana spisovatele Asimova.

Když si odmyslíme řádky nahoře,ještě by se dalo stručně napsat do čt.deníku: Baví skvěle a opravdu znamenitě čte :-)

2 29.03.2014

V blafáku jde skutečně o hodně,doslova o všechno ... Krystalicky čistá dávka paranoidních výletu světa Teranu i Titanu :-)

2 25.03.2014

Pro všechny,co nemužou taky občas usnout ! Co takhle procitnout v 11.56 před pulnocí,prožít nezaměnitelně netradiční sledování hrstky obyvatel jedné NOCI NA ZEMI v Tokijských neutulně přátelských barech,hodinovém hotelu či v parku chvilku jen tak poklábosit a při tom posedět na houpačce ? S atmoškou odehrávající se na sklonku podzimu - usínat jako Mari před sedmou ranní,spolu s prvními paprsky nového dne s otevřenou nadějí ... Takové čítání mužu,hlavně pěkně PO SETMENI,navíc,když venku při tom,ještě tak krásně prší.

2 18.03.2014