Sluneční loterie
Philip K. Dick
Jsme v roce 2203 na planetě Zemi ve Federaci devíti planet, jejímž hlavním městem je Batávie. Státy již neexistují. Federace je jakási feudálně kapitalistická společnost řízená náhodou. Lidstvo je proto silně pověrčivé, ověšuje se amulety a talismany a oddává se hazardním hrám. Hlavou Federace je Quizmaster, který je volen náhodným seskupením atomů v zařízení zvaném „Laev“. Je možno ho legálně zabít a tím nastoupit na jeho místo. Vraha určuje Shromáždění Výzvy a vrahovu akci sleduje celý svět na obrazovkách… Sluneční loterie je prvním Dickovým románem, který napsal ve svých dvaceti šesti letech. Ale už v této knize se odráží Dickovo mistrovství.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , Laser-books (Laser)Originální název:
Solar Lottery , 1955
více info...
Přidat komentář
Spisovateľova prvotina, na prvotinu nadpriemerná, ale s ohľadom na iné Philipove knihy ničím prekvapivá a ani prevratná. Z textu je cítiť, že je to P.K.D., no to, čo robí ostatné jeho knihy výnimočné, to tu ešte nie je. Hoci drogy, telepati, mamutie korporácie a taký typický Dickovský pohľad na ženy, tak to v knihe je. Na Dickových knihách ma baví schizofrénna atmosféra, no tu som ju márne hľadal. V každom prípade, ako úvod do Philipovho diela je Slnečná lotéria dobrou voľbou pre tých, ktorí sa ešte s jeho tvorbou nestretli a nemôže ich teda vyplašiť. Dej knihy je jednoduchý, dobre sa číta a má primeraný počet strán, aby sa človek nezačal nudiť. Akurát som nepochopil linku s hľadačmi desiatej planéty, ničím k deju neprispela a je zbytočná. Naopak, spoločnosť Johna Prestona by si zaslúžila pár strán naviac.
Druhá dovolenková kniha roku 2022 a napriek vysokým teplotám a vlhkosti nad 90%, z ktorých sa stránky knihy krútili do všetkých smerov, som si knihu užil - takisto dva týždne bez mobilu, počítača a internetu. :-)
Sluneční loterie představuje Philipa K. Dicka na úplném počátku jeho spisovatelské kariéry. Ještě není ani známka po pozdějších vysoce sofistikovaných intelektuálních šarádách a hrůzu nahánějících smyčkách. Děj je naopak hodně přímočarý - chtělo by se říct až akční - a nepostrádá prvek napínavého dobrodružství. Dick rozhodně nevidí budoucnost příliš růžově, a tak ani jeho vyprávění není dvakrát optimistické. Trochu špinavé, trochu absurdní, vzrušující a také šlapající jako dobře seřízený stroj. Dvě, lehce nespojité, příběhové linie si proráží cestu k nijak oslnivému, přesto solidnímu finále. Do filozofických rozprav se Dick nepouští, zůstává pouze u náznaků. Koneckonců nic takového nepotřebuje, vystačí si docela dobře i s tím, co má. Už ona absurdní myšlenka, že nejvyšší úřad Federace je ustanovován hrou náhody a jeho představitel pak může být kdykoli beztrestně zabit, je dostatečně nosná a šílená, aby to čtenáře zaujalo. V mém případě se to setkalo s úspěchem.
(SPOILER) 06/2021 První kniha PKD, kterou napsal ve svých 26 letech. Kniha není nijak zvlášť dobrá, ale jakožto takřka nekritický uctívač PKD jsem hrozně rád, že jsem si ji přečetl. Je to užitečné k tomu, aby si člověk udělal obrázek o jeho raném smýšlení, nakolik už měl vytvořenou svou vizi budoucnosti. A ano, objevuje se tu překvapivě dost z jeho typických trademarků, které pak provázejí jeho celoživotní tvorbu. Blízká budoucnost, ve které jsou naprostou normou telepatové, cestování na Mars, užívání drog, videotely (v pozdějších knihách vidfony), podivné sektářství (Společnost Johna Prestona), podivné vztahy mezi muži a ženami, a obří koncerny/korporáty. To je dost věcí. Chybí ale ty některé naprosto zásadní prvky, díky kterým se některá pozdější díla PKD stala nesmrtelnými, například jeho kombinace paranoie / halucinace / neschopnost zjistit, co je reálné a co je iluze. V této knize Dick rozehrává poněkud přímočarou a zároveň těžkopádnou zápletku, ve které se lidstvo rozhodlo řídit svůj osud pomocí náhody - loterie jménem "láhev" vybere ze všech lidí na světě svého vůdce, současně vylosuje i jednoho člověka, který má za úkol ho zavraždit. Všichni obyvatelé planety pak můžou fandit jednomu či druhému (což tomu dodává takový ten Running Man / Hunger Games feeling). Vůdce má k dispozici ochranku telepatů, kteří ho mají varovat před blížícím se vrahem. Jenže zrovna nově vybraný vrah je - a to už je docela dobrá dickovina - syntetický člověk čili android, kterého může na dálku ovládat hned několik lidí, což má právě zmást vůdcovy telepaty. Honička, během které se vrah pokouší zlikvidovat vůdce, je na Dicka nebývale akční a tvoří jakýsi vrchol knihy. Vše předtím i potom je tak trošku natahovaný balast. Ale jak říkám, jsem rád, že jsem si knihu přečetl a zase blíže pronikl do srdce PKDversa.
Dickova prvotina je mi milejší, než jeho pozdější díla. Je pro mě lépe stravitelná, a ať už autor později kouřil cokoliv, tohle dílo tím naštěstí jen zavání. Neodpustil si, stejně jako v pozdějších dílech filozofování o "bohu". I tady sáhl po postavě jakéhosi mesiáše a celé dílo směřuje k nejistým "snad lepším" zítřkům. Když si ale odmyslím tuhle linku, která mě nebere, tak měl příběh pěkný spád a důvtip a příjemně mi zamotal hlavu. Po přečtení mě tentokrát nenapadla myšlenka "WTF", ale hřejivý pocit "škoda že už jsem to dočetla".
Prvé stretnutie s Dickom a celkom zábavná vec. Svet ovládaný obrovskými koncernami je dnes už skôr realitou než fikciou, zaujímavým prvkom je teda systém fungujúci na náhode, kde najvyššou funkciou je Quizmaster dosadený pomocou atómového zariadenia zvaného "fľaška". A ešte väčšia prča je že tohto potentáta je možno slobodne zabiť a to verejne a s veľkou slávou. Ale samozrejme to nie je také ľahké, lebo ho chráni zbor telepatov. Takže tu máme boj o moc, odpor hlavného hrdinu k systému a šialeného superandroida ktorý svojou preskakujúcou mysľou pôsobí chaos. Ono sa to dobre čítalo, aj keď práve ten android bol až moc absurdne nadupaný, schopný pokojne doletieť až na koniec vesmíru a v krátkom čase dobehnúť raketu za hranicami slnečnej sústavy. S tým súvisí aj najväčší problém knihy a síce nadbytočná linka s pútnikmi hľadajúcimi desiatu planétu, ktorá sa postupne ukazuje stále zbytočnejšou a nezmyselnejšou. Ale inak v poho a bola tam aj scéna kde ženská vo vákuu exploduje.
Nápad velice zajímavý, opravdu jsem se těšil, co se dozvím na další stránce, ale zpracování není ještě tak kvalitní, jako autorovy pozdější práce. Závěr mě vyloženě zklamal.
Již tady v první Dickovce,se setkáváme s typickým stylem,jež tak dál v jiných románech,rozkvetly do mistrovské krásy. Zápletka nemá chybu,ale v postavách jsem se dosti ztrácel i dost v nevyrovnaném ději.
Zásadní prvotina,pro ty co už něco přelouskali,na první seznámení s autorem ovšem na vlastní riziko:-)
K této knížce jsem se dostala až po přečtení několika dalších titulů od Dicka a to je dobře. Děj se odehrává po jedné lince a tak nikam neuhýbá, málokdy máte možnost rozvinout i své myšlenkové pochody jako u jiných Dickovek. Přesto mě to bavilo a musím říct, že v některých částech i překvapilo. Nadchla mě ta myšlenka "loterie" , která sebou nese i jisté neblahé následky. Ano každý jednou začíná a teprve pak se ukáže jaký je v něm potenciál.
Je tu hodně znát autorova nevypsanost a jakési neujasnění toho, co chce vlastně sdělit, takže často dochází k přehlcení všemožnými myšlenkami a scénami, které do sebe tak úplně nezapadají. I přesto však mezi těmi mouchami prosvítá Dickova genialita a až na pár úseků mě to bavilo. Určitě nedoporučuji čtenářům, které s Dickovým dílem ještě neměli co dočinění.
Připomínalo mi to nekonečný seriál. Každou chvíli se vynořilo něco nového, nějaká nekonzistentnost s předchozím dějem, a jelo se dál, a za chvíli znovu a opět. Mohlo se stát cokoliv, včetně supermana létajícího po galaxii rychlostí světla. Sice je kniha jakž takž uzavřena, ale o to hloupěji nakonec vyjde ve zpětném pohledu - žádná jednotná linka, žádné pořádné charaktery postav, důvody jejich jednání... Chvílemi v tom je Dickova schopnost navození atmosféry a určitého těžšího stylu, ale kniha jinak dost často nudí a měl jsem problém ji dočíst.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Kniha Sluneční loterie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 163x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 106x |
| Chystám se číst | 17x |
| Chci si koupit | 4x |
V mých rozmlžených, dvacet let starých vzpomínkách byla Sluneční loterie nedoceněné dílo, které načrtlo přelomovou vizi společnosti řízenou na principu náhody. Po nabrání spousty zkušeností a opakovaném přečtení musím uznat, že moje mladší já bylo nemístně nekritické. Sluneční loterie má slušný námět, který ovšem nedokázala využít. P.K. Dick se nerozepsal o budoucnosti v níž společnost odmítla kauzální determinismus, ale využil motiv jen okrajově. Těžiště knížky leží ve starém známém zápolení s korporátním systémem. Na autora je to téměř přízemní téma, ale tím jde také o jednu z jeho čtivějších a přístupnějších knih.