Předivo času

Předivo času je jedním z nejúspěšnějších Simakových románů. Jistým způsobem se dotýká Simakových českých předků a tajemství, které je zahaluje (Suttonové připomínají Simaky, protože přišli z východu a protože mají „kostlivce ve skříni"). O evropském dědečkovi, českém sedlákovi z okolí Prahy, není prakticky nic známo – jen to, co John Simak (Cliffordův otec) svým synům prozradil – přišel prý do Ameriky poté, když v rakousko-uherské armádě zabil v souboji muže. Předivo času je bez nadsázky nejpůvabnější sci-fi román o osudu a cestování v čase, jaký kdy byl napsán, autor v něm dokázal sloučit akční pasáže ve stylu „Zlatého věku" s překrásnými popisy přírody, jež v science fiction ještě nikdo nepřekonal. Přeložil Václav Petr....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31829/predivo-casu-31829.jpg 3.521
Originální název:

Time and Again (1951)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Triton
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
kuruteku
18.10.2017

Po Městě moje druhá "simakovka". A jedna lepší než druhá. Sci-fi je jenom prostředkem k zamýšlení se nad tí, co dělá z člověka člověka. Můžeme změnit svůj osud, i když jej známe? Je lepší být ve středu dění nebo jeho periférii? Je víc pokrok nebo úcta k přírodě? A co umělý člověk? Odpovědi tu nejsou, jen víra v schopnost člověka hledat přijatelné řešení. Chtěl jsem napsat "najít", ale došlo mi, že i když konec nastat může, taky nemusí ;-)

Zelený_Drak
06.03.2017

Zatím jediná Simakova kniha, která mě aspoň místy bavila. Netrpí nejhoršími problémy Rezervace goblinů a Přestupní stanice, byť i zde platí, že hlavní myšlenky jsou mnohokrát opakovány. Autor tu vedle hlavního námětu osudu vytahuje i všechny své oblíbené motivy (válka, příroda). Nejvíce se mi líbila část, kde Sutton našel revidované vydání svojí knihy a nestačil žasnout. V Předivu času jsou hezké myšlenky, jako:
"Radostné uspokojení je znamením," uvažoval Asher Sutton, "že se člověk srovnal se svým bezprostředním okolím, je to něco, s čím se často nesetkáte... jen velice zřídka. Jednoho dne lidé i všechny ostatní bytosti najdou způsob, jak toho dosáhnout. Pak zavládne v celé galaxii mír a štěstí."

Kvůli těm pár pěkně zformulovaným myšlenkám ale nebudu knihu číst znovu. Je na můj vkus jako sci-fi příliš zastaralá (rychlost zastarávání sci-fi je často vyšší než rychlost překládání) a po té vědecké stránce mimo i ve věcech, které již v době vydání snad byly známy ve stejné podobě jako dnes (viz další odstavec). Celý problém s androidy je z dnešního pohledu založený na nesmyslu. Kniha vyšla dva roky před popsáním struktury DNA, existence a význam chromozomů a DNA jako nositelka genetické informace již byly známy, těžko říct, jak široké veřejnosti. O androidech se tedy dozvídáme toto: "...Jsou sterilní. Jinými slovy, lidé jsou schopni chemicky vyrobit dokonalé lidské tělo, ale nedokáží rozluštit tajemství biologického početí. Mnohokrát se pokoušeli okopírovat chromozomy a geny, plodná vajíčka i spermie, ale vždycky bezúspěšně."
Jak si to asi Simak představoval, tu výrobu lidského těla bez kopírování chromozomů přítomných v každé buňce (kromě bezjaderných červených krvinek) a nutných k jejímu fungování? Každopádně je zvláštní představit si, že za 6000 let by se nepřišlo ani na to, na co se přišlo za posledních 63 (obecně v molekulární biologii, kopírovat chromozomy arteficiálně je u člověka pořád ještě problém kvůli jejich velikosti).

Zcela pomýlený výklad symbiózy (a nezdá se mi příliš pravděpodobné, že by se zrovna v tomto měnila terminologie):
"Symbióza?" žasl robot. "Nuže, pane, symbióza je cosi zcela prostého. Jde o vzájemně výhodnou vnitřní spolupráci mezi dvěma různými druhy organismů. Všimněte si, pane, že jsem řekl: vzájemně výhodnou. To je na tom nejpodstatnější - vztah založený na vzájemné prospěšnosti. Nejde o prospěch jednoho partnera, ale obou. Komenzálismus je naproti tomu něco jiného. Jde tu také o vzájemnou výhodu, pane, ale vztah je vnější, nikoliv vnitřní. Parazitismus, nu, to je rovněž jiná záležitost. V parazitických vztazích získává prospěch jen jeden. Vztah je prospěšný jen pro parazita, nikoliv pro hostitele."
Uvedení na pravou míru: Symbióza je jakákoliv forma soužití dvou organismů. Vzájemně prospěšný vztah (ať vnitřní nebo vnější) se nazývá mutualismus. Komenzálizmus pak je vztah, z něhož jeden těží a druhému neprospívá ani neškodí, je potřeba ho odlišovat od parazitismu, z něhož jeden těží a druhému škodí. Jsou ale i další formy symbiózy.

Dále se mi nelíbilo, že se hovoří (např. v rozhovoru Trevora a Suttona) o lidské rase a ne o lidském druhu.

honajz
17.11.2015

Značně nevyvážený román, který se snaží pojmout několik zcela odlišných rovin. Téma osudu zde jednoznačně odkazuje na téma Boha, včetně různých propriet jako vzkříšení těla, jediný posel zprávy apod. Jenže pak je zde rovina protiválečná, rovina vyšetřování a rovina okouzlení vesnickým farmářským životem. Ale tohle všechno nemá jednotnou linku, takže se vyprávění rozpadá na úseky každý jiného stylu a zaměření, až to někdy po půlce zcela otupí pozornost a všechny ty velké myšlenky jsou mi jako čtenáři jedno.

opic 12
12.05.2014

Skvěle,zajímavě napsáno. Klasická cestovka-časovka. Po druhém přečtení,věřím,že si to užiju víc,poté s klidným vědomím i max. počet hvězd.