Přestupní stanice
Clifford D. Simak
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67688/bmid_prestupni-stanice-uPq-67688.jpg
4
107
19
Veterán z války Severu proti Jihu Enoch Wallace pro Galaktickou centrálu spravuje přestupní mimoprostorovou stanici na Zemi. V našem světě i v galaxii to vypadá na válku a zdá se, že Wallace drží všechny klíče.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , Laser-books (Laser)Originální název:
Way Station , 1963
více info...
Přidat komentář
Enoch Wallace byl vybrán jako správce přestupní galaktické stanice, která byla zřízena v jeho rodném domku nedaleko městečka Milville ve Wisconsinu. Celé století vykonával svou funkci bez jediné chyby nebo zaváhání. Nyní však Zemi hrozí válka a galaktickému společenství rozpad a chaos. Přiznám se, že si snad ani nedovedu představit jiného spisovatele, který by dokázal dát takto statickému dějovému obrazu hloubku a myšlenku (jež by za něco stála), než je právě Clifford D. Simak. Tento americký autor dokáže sáhnout neuvěřitelně hluboko do nitra člověka a vytáhnout odtamtud natolik smysluplnou vizi lidského údělu, že po nějakých dějových zvratech nikdo ani nevzdechne. Přestupní stanice je výkladní skříní tohoto konstatování. Mnoho se toho tady neděje, přesto má román sílu těžkotonážního bucharu. Samozřejmě ne každému bude Simakův humanismus a mírotvůrcovské nadšení po chuti, ale že všechny čtenáře bez rozdílu ponoukne k zamyšlení, je bez debat.
Sáhl jsem po této knize a asi po 20 stranách jsem zjistil, že už jsem to četl. no nic tak jsem to dočetl, protože jsem si konec nepamatoval. Je to krásné pohodové čtení.
S knihou mi to přišlo trochu jako na houpačce. Chvíli jsem se začetl a bylo to poutavé, pak zase najedou zdlouhavé, trochu nudné, že jsem se ani moc nesoustředil, a tak pořád dokola. Myšlenka zajímavá, ale nějak mě to prostě nevtáhlo. 65-70%, 24. 2. 2023.
Výborný příběh ze zlatého věku sci-fi, od autora z generace scifistů, kteří měli tah na bránu, neplýtvali slovy a přes občas naivnější děj se snažili něco sdělit. A mám pocit, že to poslední se v dnešní době poněkud podceňuje…
„Domnívali jsme se, že když vyřešíme větší problémy, ty podružnější se zmenší natolik, že úplně zmizí. Ale teď to začíná být jiné. Teď převládá sklon vytáhnout všechny maličkosti na světlo a ještě je co nejvíc nafouknout, a mezitím ponechat všechny hlavní a důležité otázky osudu.“
Skoro až poetický příběh. Mistrně napsáno, Simak rozhodně nepokrývá papír zbytečnými slovy. Enoch mi dost připomíná Old Schatterhanda, takový ten superhrdina plný ideálů, který se dokáže ve správný okamžik správně rozhodnout. Navíc má proklatě dobrou mušku. Lucy je superžena s nekonečnou empatií. Zásadní myšlenka nutnosti sjednocujícího vyššího duchovního principu pro uchování galaktického míru je opravdu aktuální téma.
Kniha, kde se toho moc nestane, i toho simakovského humanismu je tu trochu moc. Přesto jsem si Enocha Wallace tak nějak oblíbil.
Fajn kniha, ale už jsem od Simaka četl asi lepší. Trochu předvídatelné chování postav a od konce knihy jsem očekával trochu víc. Deus ex machina = vše se nakonec nějak samo vyřeší, postavy přijímají a mění názory o 180 stupňů ve zlomku vteřiny. Škoda, šlo toho určitě využít více.
Výborný nápad zazděný nezvládnutým vyvrcholením. Mistr Simak už ničím nepřekročil stín Města. Škoda.
Simak přišel se zajímavým nápadem, jak by to vypadalo, kdyby si mimozemské společenství vytvořilo přestupní stanici na naší planetě a existovala by jen jediný pozemšťan, který by o tom věděl. Ten by navíc byl zaměstnán jako jediný zaměstnanec stanice, a tedy by byl v neustálém kontaktu s ostatními civilizacemi. Simak zde mistrně proplétá několik příběhů dohromady, kdy hlavní hrdina je jejich středobodem. Z celého díla, které vyšlo v roce 1963, čiší obavy ze sebedestruktivního jednání lidstva, které se v té době reálně obávalo hrozby jaderné války, která by mohla zničit lidskou civilizaci. Autor pak prostřednictvím svého hrdiny vidí jako jediný způsob záchrany lidstva před nimi samými veřejný kontakt s mimozemskými civilizacemi. I po skončení studené války tento román nijak neztratil na důrazu, protože hrozba trvá, dokud bude na světě jediná atomovka.
Z tohoto povedeného námětu mezigalaktického vrátného se podle mě dalo vytěžit víc. Samotná zápletka je tušená, zapojení agenta CIA v přestrojení, který sbírá žen-šen a ihned ochotně spolupracuje s ambasadorem Země, stejně jako entity cestující galaxiemi a přesto potřebující prášky na nemoci jsou úsměvné střípky příběhu. Měl jsem pocit, že by Simak mohl směřovat k nějakému osudovějšímu finále po tom pacifistickém filozofování, a nakonec zůstal pocit, že to zakončení dost odfláknul, vše se najednou vyřeší jednoduše a samo - 60 %
Zajimavy nameě knihy,celý děj se odehrává na zemi během pár dní, i když hlavní hrdina má asi 150 let...Enoch pracuje pro mimozemšťany jako výpravčí a hotelier na přestupní stanici při jejich putování po vesmíru. Ale jednoduchý život mu skončil a věci se mu dost komplikují...jednak se do toho začíná plést FBI a taky mimozemští teroristi :))
Na Sci-fi je to skutečně krásný příběh, ale ten konec vzhledem k ostatním částem knihy, mohl být rozepsanější.
Souhlasím se Zeleným Drakem - myšlenkami mě kniha zaujala, ale s takovým materiálem by se dalo literárně naložit lépe. Vadil mi nesoulad mezi přemýšlivou atmosférou a akcí, přála bych si, aby si s tím autor víc vyhrál. A samozřejmě konec. Pokud měla být kniha vyjádřením etického apelu, pak mi závěrečné "řešení" vyznívá až lacině a z hlediska poselství knihy kontraproduktivně.
Velmi pozitivní kniha plná filozofických myšlenek, které jsou stále aktuální. Z knihy jsem cítil něco podobného jako hrdina při setkání s Talismanem.
Přestupní stanice se mi asi četla příjemněji než Rezervace goblinů, ale trpěla podobnými neduhy, pokud jde o opakování se. Zde se autor alespoň neopakuje doslovně, ale přesto vyjadřuje tytéž myšlenky stále dokola. Uvítala bych knihu kratší, aby lépe vynikly její nejhezčí myšlenky.
Nelíbilo se mi rozuzlení, které je podle mě tak trochu z kategorie "deus ex machina". Z ničeho nic se bez velkého vysvětlování vyřeší všechno. Příběh je tak vlastně velmi chudý a kniha je hlavně antimilitary sci-fi (možná by mě tato kategorie oslovovala víc, kdybych vyrostla za studené války). Zdá se ale docela pochopitelné, že Simakovu tvorbu ovlivnily dvě světové války a dlouhodobá hrozba války další. Přestupní stanice je (ve srovnání s Rezervací goblinů) vážné dílo s poselstvím, ale bohužel s nedostatečně vybudovanou zápletkou.
Postavy jsou tentokrát všechny dobré, i když mám pocit, že samotný Enoch se před čtenářem odhalí jen málo. Pro jeho neustálé úvahy o Zemi, míru, galaxii a lásce, se nedozvídáme dost o tom, jaké to je být stoletým panicem. Jeho osamělost pro mne nebyla dostatečně srozumitelná.
Celkově mě kniha bavila, ale neoslovila mě tak, abych ji chtěla číst znovu.
Knihu jsem přečet dvakrát, protože se mi napoprvé před xx lety hodně líbila. Zajímavý příběh.
Tohle teda nic moc. Víc jak půl knihy filozofování, kdy si hrdina stále pokládá různé otázky, mě během knihy totálně ubíjelo. Bez těch plků okolo by se dala kniha vydat na 50 stránkách
Knihu jsem našel náhodou, v městské knihovně se zrovna vyřazovaly knihy a ty se vždy pokládají před budovu. Nestihl jsem pobrat nic, ale nedaleko knihovny ležela tato kniha. Když jsem jí doma otevřel a začal číst, byl jsem příjemně překvapen a zjistil jsem si více o autorovi. Clifford D. Simak má české kořeny, čehož si velice cením a určitě se pustím do četby i jeho jiných knih.
Kniha byla skvělá, ale chyběl jí nějaký hlavní náboj a moc se mi nelíbil její konec. Proto dávám 4/5 *
Edit: Po letech si dovolím upravit komentář, kniha se mi stále nevytratila z paměti a rád si na Enocha a jeho farmu vzpomenu. 5/5. :)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Město |
| 1990 | Poselství z vesmíru |
| 1992 | Čas je ta nejjednodušší věc |
| 1995 |  Prstenec kolem Slunce |
| 1993 | Přestupní stanice |
Kniha Přestupní stanice je v
| Přečtených | 151x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 81x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Oceňuju originální příběh bez klišovitých zvratů. A taky to, že se v knize vlastně moc nestane, a přece se dobře čte. Čiší z ní ale doba, kdy byla napsaná: jednak ten hrozný strach o to, kam se svět za studené války řítí, a jednak dost naivní budování mimozemských i lidských charakterů. Všichni spolu bez sebemenších otázek spolupracují, všichni si rozumí a všechno se jako zázrakem vyřeší jednou ranou z pušky vlastně samo. Takže po dočtení ve mně ve skutečnosti zůstává určitý pocit zklamání. A že tohle přece jenom ukrutně zestárlo.