opic 12 komentáře u knih

Lidé ti podivní tvorové.
Zlomyslně potouchle silně pochybující o místě ve světě.
Trpící úzkostně ze smrti !
A do toho jakýsi Marquez se surealistickými snovými těžko uchopitelnými vizemi :)
Gabriel García trošku jinak.Takové zpestření v jeho tvorbě.
Vždyt zavrhnout je tak jednoduché ...
S naším přístupem tzv. západním viděním jakéhosi úmrtí.
Jihoameričané i jiné národy to mají kapánek jinak.Skon jako součástí života.Opravdové ne tolik okatě přibarvené.
Konec života by neměla být jen formalita,spíše oslavou prožitého života.
Z těch povídek to srší na všechny strany tohoto pochmurného bytí.
Nebylo by to definivní kdyby v paměti neuvízla vzpomínka na F.Kafku jako v jedné povídce.
Není kam zpěchat.Spíše jemně dávkovat tento náročnější styl.Nepřímo se mořit s nějakými složitými výklady.
Vnímat a prožít.Cítit i nechat se unášet.Plout na bárce v přílivu emocí.
Vrátit se k pobřeží.Za horizontem je velké neznámo.

Vzteklinou tento podivuhodný příběh začíná.
Prolíná se nám dobou v druhé polovině století osmnáctého.
Nenaplněná láska té nejméně pravděpodobného zamilovaného páru.
V době kdy lidé ještě dýchali čistší vzduch.Ve věku svobodného uvažování až k hranicím pokory na tehdejší poměry zchválené.
Ve společenských pletkách intrikánských zaříkávání všichni jsme si rovni aneb cinkání klíčema bylo tehdá ještě v plenkách.
O lásce smutné až skoro zapomenuté.O věcech spíše k pláči i žalu.Běsy i příkoří které si snad moderní člověk jen těžko dokáže představit.Záleží také na které rovnoběžce se nyní nacházíte.
Ten příběh ze stránek vypravěče G.G.M. se svými mnohými otazníky pro vnímavého pozorovatele.
Ta nebohá dívka.Ta šikovná holčička která rozumněla mnohému včetně řeči otroků.
Proč trpěla a mnozí jiní.
Ti před nimi.Ti co soudili a dělali přehnané závěry ? Kdo je nakažený posedlý bludy ?
Vzteklina již dávno byla v lidech zasetá.
Byla zavlažována a lehce klíčila.
Epidemie běsu obludných rozměrů.

Nic nepřebývá,vše je dokonalé.
Vše se mělo stát a tak se taky stalo.

Advokát se držel teze,že šlo o zabití na nutnou obranu cti a porota jeho pojetí přijala.
Na závěr přelíčení dvojčata prohlásila,že by to z týchž důvodů udělala tisíckrát znovu.

Kroky jednání a pohnutky lidí zamotaných v otaznících vztahů a jejich náznacích.
Proč právě tak a ne jinak řeší situace životní ve vykřičnících.
S koulí na noze křičíme k obloze ! ?

Avšak většina z těch,kdo mohli něco udělat,aby zabránili zločinu a přesto to neudělali,se utěšovala výmluvou,že záležitosti cti jsou posvátným monopolem,na němž se smějí podílet jen přímí účastníci dramatu.
Čest je láska.

Ten příběh skrývá mnohá ale.
At chcete a nebo ne,at souhlasí úřad,škola,kamarád,bratr,sestra,rodina.
Jednoduše jste si vybrat nemohli.
Vždy budeme součástí.

Prošel jsem neviditelnou branou do města za zdí.
Kdekoliv zrovna nastala doba ideální doba pro průzkum.Mohla to být hodina vlků a nebo za ranního rozbřesku.
Pokaždé to mělo svoje nenapodobitelné kouzlo.
Asi to bylo tím že už tady byl kapánek po daší knížce od Murakamiho doíslova hlad.
Po docela dlouhé době Haruki prostě sednul do nynějšího rozpoložení jak klíč zachrastil příběh v zámku. Stačilo otočit v soukolí a rázem čtenář byl v ději.
Není to žádná metropole jen takové městečko do dlaně s jeho podivuhodnými obyvateli na pomezí reality s magickým realismem.
Až by se chtělo poznamenat ehm čtěte naráz.Je to stránková nálož vskutku vydatná. Jenže stránky ubíhají až se nestačite divit. Pokud si tedy vezmete imaginární šnorchlové zářízení a budete se náležitě též v příběhu potápěti i užívati si ho zároven.
Za ty obavy to nestálo.Naopak obsah knihy ANO.
Murakamovské sumírování se životem obecně i všeobecně :) o podzimu života a podobné pochmurnosti jistě též :)

Podívali se na sebe.
Cítili to oba.
Stáli na pustém náměstí a dívali se na sebe a každý cítil,jak ten druhý trpí.
Zdálo se jim,že se potácejí v bouři,stáli však nehnutě.
Zoufalství,kterému vždycky znovu uprchli,je jako by konečně dohonilo,a viděli se ted,jací skutečně budou - Graber viděl Alžbětu,samotnou,v továrně,v protileteckém krytu nebo v nějakém pokoji,čekající,bez velkých nadějí - ona viděla jeho,jak se vrátil do nezpečí,pro věc,ve kterou už nevěřil.
Zoufalství jimi otřásalo a zároven se jako průtrž přes ně rozlila smrtelná něžnost,jíž se nesměli podvolit,nebot cítili,že by je rozervala,kdy ji vpustili.
Byli bezmocní.
Nemohli nic dělat.
Museli čekat,až to povolí.

ANOV
Ocitám se vlivem okolností u Borové Lady. Když ustanou světla a svět se ocitá ve tmě.
Nápomocná mi bude malá lampička a pohodlné křeslo.
A Vona kniha.
Celý den na parném slunci který šumavěnka dlouho nazažila.
Nechávám se pohltit tamními slatěmi a hustými lesy.
Jeden den kousek od nás hoří.Není to test sirén jako vždy první středu v měsíci tak jako u nás.
Poté přes silnici vidím v dáli siluetu tolik typickou pro vlka a nebo snad to byla liška ?
Policie pokutuje nečestné sběrače (obohacovače) borůvek v národním parku.
Televize chrlí zprávy a negativní informace.
Tak se snažím uklidnit četbou.Když nocležníci usnou natěšeně v tichu ...
A když je to tak v příběhu.O to více si čtenáři uvědomí a váží si těch důležitejch věcí.A právě oni se líp mají než ti před nimi.
Že někdy někde kdesi cosi bylo hůř.Pořád.
A do toho všeho VONA
Vyprávění o tomto kraji o drsném životě.
O sněhu,vlcích,předsudcích,samotách duševních i přírodních a samozřejmě i těžkostech života.
O minulosti která přetrvává prolíná se až do našich věků.
A taky o těch kterým se říka ... Voni.
Ti to měli vždycky těžký o to ještě víc.Na ně si dovolil,kolo opřel,slovem urazil a nejenom jím.
Snášet příkoří a bolest.Jakoby jim to příslušelo.Voni snesou všechno velebnosti ?
Jo vlci vědí a plaše příhlíží.Avšak v pravou chvíli se do věci vloží.
Němí svědkové to Voni nás doprovázejí už od počátků lidských časů.
Neveselé truchlivé poněvadž takové to bylo.Pro lahůdkáře i zasvěcené :)
Poněvadž Ona Petra K. to dala naprosto opět šmrncovně !

V novinách píšou,že se nic nestalo !
Kolik pravd je třeba ? Jaká je definitivní a ta jedinečná,ta poslední ?
Před nimi byla ještě jedna vyspělá civilizace.Z jejich zapomenuté slávy povstala jiná říše.
Dějiny píšou vítězové,kdo příjde první,ten první bere.
Nic nového pod sluncem,pokud něco nenajdeme skryté pod pískem !
Odkázáni na další i jiné objevy.Sbírat střípky,skládat mozaiky.
Navždy odkázáni jen na pozůstatky,z té vytvářet jakousi mlhavou realitu.
Jak si svítili na svá rituální díla,své umění ? Kde jsou stopy po kouři z pochodní ? Používali snad jiné zařízení ? Jak to celé bylo ?
Propast času na kterou je třeba si posvítit.
Dá se archeologům věřit ? Důvěřuj nebo prověřuj ?
Realita,historie,fikce.
Kdo má rád Egypt a Howarda Cartera ,najde tu třebas i něco nového.
Kdo chce trochu jinou P.Klabouchovou z doby nedávné před Pankrácem nebo pramenem Vlatavy ? I tu je česká stopa,poutavý příběh,tajemno,intriky a nějaké to minimalistické dobrodružství :)

Upovídané,ukecané,pábitelské,Hrabalovské.
Lidičkovské i človíčkovské.
Zajímavé v obyčejnosti,ve své všednosti.
Lidské osudy ve své bohatosti.
Takový jsme.
Nějací :)

Šumava známá i neznámá.
Nález těla v pruhovaném pyžamu.
O věcech,které neměli vyjít na světlo.
Nelichotivé vzpomínky o kterých raději pomlčet.
Pro někoho,zdá se,je to nový začátek.
Co se trochu prohrabat minulostí ?
Petra Klabouchová a Prameny Vltavy.
Ten příběh skrývá mnohá ALE.
Za každého režimu a trochu to možná přeženu. Žít se musí.

Je tomu asi přibližně osm měsíců...
Volá mi jedno nejmenované knihkupectví,že mají poslední výtisk,mají ho prý vystavený ve výloze.
Jestli mám ještě zájem,že by jako slevička byla.Na tuhle knížečku alias little boy (tlouštíka).
Nevím jak tam byla kniha vystavená dlouho,ale vypadá netknutě a nevybledle :)
Paní ještě připomněla : je to fakt bomba (rozměr,počet stránek) tak vám tu BOMBU pošleme poštou:-D úplně zcela vážně bez ironie :)
A teprve tenhle měsíc tu Bombu rozbaluju a ponořuju se do bublinek a poutavého vyprávění.
Vskutku komiks pro dospělé.Mnoho vypravěčských linek,odboček i osudových příběhů.
A navíc - podle skutečných událostí.To jen tak pro nezasvěcené :)
Nabytá bichle (bomba) se vším podstatným i obrázkově štědrá nejenom pro fanšmekry žánru.
A schválně,že neuhodnete,kdo to celé tak nějak vypráví ?

Ptáče nabarvené.S nálepkou kontroverzní ne lehko přijatelná.
Proč někteří řeší jestli je to fikce a nebo autobiografická novela ?
Proč řešit jestli by vše hrozné ten chlapec vydržel a podobně ? Není to snad moc násilné ?
Jakoby samoúčelné vyobrazení zmaru a úpadku.Jak to tedy lépe vyobrazit a popsat ?
Nejsou právě dějepisy i učebnice historie jenom o konfliktech vládcích vyhraných bitvách ap ?
Určitě nejsou plné života obyčejných lidí.Zajímavostí jak se žilo po staletí.
A na nich na prostých obyčejných to stálo a bez nich by tyhle rozmary mocných neexistovali.Leč máme to tak falešně nastaveno.
Proč tedy tuto novelu brát tak doslovně ?
Není snad Nabarvené ptáče jakási alegorie na všechny ty hrůzy ?
Není hybatelem samotné civilizace absolutní zlo a ... a samozřejmě chtíč ve všech podobách.
Co jeden druhému dokáže provést a jak zdokonalit samotné trýznění jako takové.
Není právě člověk takový. V jistých situacích pod vlivem jiných lidí komunit ideologií je toho schopen.
O některých se to nedá ani říct to On přeci takový není ! On by nikdy na druhého nevztáhl ruku.Vžycky byl slušný i hezky pozdravil...jak si může být tvor tolik jistý a toto prohlásit.Pokud nebyl nikdy vystaven okolnostmi.Nebyl ptáčetem ...
Jak si může být jeden tak jistý sám sebou.Tenká hranice mezi nabarveným ptáčetem lišit se a normou většiny.
Když se to zevšeobecní vždycky se najde nějaká svině která se bude nad někoho povyšovat od útlého dětství ...
V přeneseném smyslu (jedinec proti jedinci,národ proti národu,etnikum ap.)
Máme tu zaděláno na solidní depku a na konci tunelu rozhodně nesvítí brouček a světluška.
To já jsem ten pacifista.Už umím zabíjet.To zvíře v nás... (umírání za dlouhého dne)
Křičíme k obloze s deziluzí přivázanou na noze.
Je z toho všeho smutno i truchlivo bezvýchodně.Stesk i zmar.
Pořád se to děje a bude :(

Podle skutečného příběhu.
Inspirováno únosem v Itálii.
Viděno i vyprávěno očima z dětského pohledu.
Zajímavý koncept vyprávění na první pohled.Na druhý už to tak zajímavé není.
Způsob něčeho netradičního se změní spíše v něco jen na oko.
Čtenář po chvíli začne pomýšlet i zahrávat si s myšlenkou...jak toho může dotyčný tolik vědět ? Navíc a i když se vyjadřuje dětsky přeci ale jenom někdy dost přemoudřele.
Závěr tomu dá jakýsi takýsi rámec i vysvětlení jenže ...
Čtení v sugestivním smyslu chytne a nepustí to spíše ne.
Zajímavé myšlenky se tu najdou.Třebas ohledně práce policie a jejího přístupu.
Bezohlednosti.Lhostejnosti.Chování lidí všeobecně.
Pro někoho těžké psycho i horor zároven.Pokud si člověk představí jak hnije někde hluboko pod zemí.V tom se nedá popřít jakýsi aspekt hrůzy.Někdo citlivý může knihu třebas i odložit.
Příběh jako takový není zase tolik převratný nebo revoluční.Pouze forma tomu nahrává netuctovosti.
Knižní chtěná senzace která záhy vyprchá i když za přečtení samozřejmě stojí.
Neprohloupí ten kdo přečte.O pomalém šílenství uvnitř i z vnějšku okem nezavislého pozorovatele.
Může uvnitř zanechat pocit o démonech a potvorách zakletých v lidech.

Stržen rozpadlým Innsmouthem plahočivou chůzí potácím se ulicí.
Autobus jedinný sem dojíždí.Cesta zdá se prodlouží.
Bloudím s mapou v ruce.Potkávám.Skrývám se.Nic nechápu.
Hledám smysl v místních výjevech.Divímse zvláštním úkazům.
Trácím se ...
Jsou mě v patách ! Uniknu ? Ztratím se v nočních můrách ?
Zpracování Go Tanabe,předloha H.P.L.
Chci víc.Chci další.Chci se utápět v dalších podivných světech.
To není šílenství,to je pochvala :)

O 5 a znovu Korea !
Po přečtení Mezi dvěma Kimy a Svědectví o životě v KLDR 1 2 ,co takhle zkusit ještě Severku ?
Taky,že jo a proč ?
Abych si vážil ? Čeho vážil ? Života našeho či svého ? Bude to stačit ? Nejsem již západně zdegenerován ? Stačit to nebude,jen to na sebe nechám působit.
Protože svět není černobílý,slečna Severková zpočátku vnímaná,jako nevěrohodný vypravěč.
Nastavuje zrcadlo pro nás ? MY přece obýváme tzv. dokonalý svět !
Dospívající dívka,hledá si místo na slunci.Být někdo.Něco znamenat.Třeba jen za malou odměnu.V nášem konzumním pohledu viděná jako maličkost či prostá malichernost.
Něčemu tak oblíbenému v našich luzích a hájích oblíbenému výrazu bonzování.Zde o to více obludnějšímu.Mladý člověk je z podstaty nevinnost sama.Nepřipouští si vinu.Dobro pro dobro celistvosti celého národa.Kdo zlobil,zaslouží přeci nabacat.
Neustále být kolečkem ve stroječku.Naprosto poslušen podřízen systému,bez téměř volného času.Víra povznáší i uzdravuje !
Jak nazvat podřízení těmto ztěleněných nadpozemských samozvaných polobožských vůdců ?
Ostatně tyto schizofrení praktiky,jsou známi i nám z dob minulého režimu.Jen v knize to má o to více Orwellovský rozměr.
Severka byla štastná a spokojená.Nene není toto není ironie.
Berte neberte,žasněte a čtěte.
Výhledově,jsme štastni !

Křičíme k obloze s koulí na noze.
A když slova nestačí vylíčit ten vztek bez slz.Těžké je odpustit.
Zapálit svíčku někdy nestačí.
Tělíčka ztracená v čase.Mlhavé informace.
Viníci jakoby neznámý.Neodsouzeni.
Jména mrtvá.Prst ukazující před sebe.Ten a ten.
Smutek a stud za nás.Zatíženi minulostí.Máme se dobře.Opravdu.
Měkkej Honza ten mě zůstal v srdci.
Stejně jako tahle knížka.

Duší klec.
Třetí od Tchaikovského a asi pravděpodobně i poslední.
Bohužel jeho styl vyprávění,zrovna není oblíbený,ale aspon jsem to zkusil :)
Tahle klec byla poněkud tužšího rázu.Řádně napěchovaná.
Svět docela pěkně vystavěnej,ale ten zbytek.
Natahovaná špageta,detailní popis na mnoha stranách.
Kolikrát i mnohokrát se vkrádá pocit,kampak se nám ztratilo něco jako napětí,radost z vyprávění,nebo dokonce samotný děj.
Postavy bohužel mě hold byly kolikrát úplně ukradený.
Nějaký stotožnění či strach o ně,se úplně při čtení vytratil.
Všeho je příliš.Někdy autor neví kudy kam.Valí to na čtenáře ze všech stran.Pocit nedotaženosti.Některé věci jakoby navíc a zbytečné.Okecávaní a pořád dokola.
Nějaký přednosti tam jsou,věřím,že někdo vrní blahem.Ale...
Po hodně dlouhé době knížka,která byla doslova záhul :)

Po prvním dílu očekávání,že se dvojka nebude příliš lišit.
Samozřejmě opět tu máme osudy lidí trízněné režimem.
Různé profese i zaměření,nejednoduchý život.Zároven věřící v tento systém.
Vyprávění přináší spoustu nového.Další způsoby kam až jde zajít v ovládání a mašinérii zdánlivě dokonalého režimu.
Lidově demokratický socialismus dotažený-nedotažený.
Zdravotnictví všeobecně a to až budu sedět v čekárně dvě,tři hodiny,tak si vzpomenu na KLDR.
A nebo těhotné korejky musející drtivě většinou rodit doma.Léky ? Na co ? Strana tvrdí a doporučuje,soudruzi a soudružky,jsou nebo mají být zocelení.
A tři jídla deně,to je buržoazní přežitek.Když teda zrovna něco k snědku je.
No fuj,taková zbytečnost,jídlo.
Přečtěte si to,vy si to přečtete,poněvadž už víte,co vás čeká.
My se máme vlastně dobře.Oni to tak neberou,žijí tam.Musí.
Smutný je to pořád stejně.

muirépmI
Táhlé a popisné. Dějově nevtahující.
Na Arthura docela i ukecaný.Jelikož si na sáhodlouhé dialogy nepotrpí :)
Věci zastaralé neřeším to mě při čtení nerozptyluje.Spíše naopak líbí.
Clarkův průměr co se celku týče. Osloví,ale nenadchne.

Království na Korejském poloostrově,lidé nebyli hezcí,ani oškliví,ani hodní,ani zlí,ani chytří,ani hloupý.
Jen propaganda,byla všudepřítomná.
V zemi,kde potřebujete povolenku na výjezd,nebo i do vedlejší vesnice ...
Všudepřítomný dohled.V domech,na patrech,jakási dohlížitelka nad rodinami.
Ráno do práce,po práci napsat sebekritiku,co na sobě zlepšit.Poté na jakési politické utužovací školení,k večeru na hodku domů.Na nic už čas nezbývá,ulehnout a spát.
Další svědectví z university,ale i o spoustě jiných věcech a apektech života v KLDR.

V mechu a kapradí,voda šumí po skalinách.
Tam,kde mlha dává dobrou noc a ráno se při ní vstává.
Šumava krásná,to napohled,kde domov můj.
Tady se to hemží podivnostmi,kde není problém šlápnout do nějakého toho lesního lejna.
Vše do sebe zapadá.Knížka vtahující,podmanivá,tajemná,čtivá,zadírající drápky,za vašimi zády.
Líbilo a to festovně.Koláž vypravování v pizza mnohovrstevnatém vyprávění.
Fikce šmrncnutá realitou.Mystika prolínající s historií.Doba minulé éry,tedy socialismus bez lidské tváře,tady se vše odehrává.
Jevy paranormální,či spíše schizoidní.Paranoidní stavy,v neznámém prostředí a bezradná lidská psychika.Jak reaguje,když je vystavena mýtům.Ten pravý horor,jsme MY samy.To co dokážeme a děláme si navzájem.Démoni v lidských mozcích.
Také hlavně pasáže vysvětlující kontext i souvislosti,až z dob pohanských.Plno rituálů,zvyků,místa,kde se děj odehrává.To můžu,to miluju.To vše přetrvávalo přes celé věky,ani nové náboženství,nic nezmohlo.
Výprava do neznáma (lůna přirody),ani ne moc trošku připomíná-Piknik u cesty,nebo Anihilaci.
Postavy s minulostí a svými démony,další psycho jízda,se zajímavými lidskými charaktery.
Malinká kanka,ale opravdu nepatrná.Poslední třetina,se trochu táhne.Toho putování,bloudění a jak to celé zapadne do sebe,drží čtenáře až do pozvolného stálé stupnujícího hypnotického vyvrcholení.
Kam jdeme,jak dlouho budeme ? V těch hvozdech,jsme jen odrazy našich stínů na hladině tůní.Jsme hloupí a umřeme.
Příroda je lhostejná.Ta pravá a opravdová skutečnost.
Co je raealita.
To co vidíme,slyšíme,naše vědomé spontánní představy ?
Není sporu,Paní Petra K. umí !
Budu nadále sledovat a v pravou chvíli se do toho obuju.Prostě si ji přečtu :)