Nerissa
komentáře u knih
Otec prasátek
Terry Pratchett
Zatím moje nejoblíbenější Pratchettovka... Bůh kocoviny skvělý a co teprve počítač, který odmítá pracovat, když mu vezmou plyšového medívka :-d... A o Smrťovi, který se převlékl za Otce prasátek snad ani raděj nemluvit :-d...
Půlnoc je osamělé místo
Barbara Erskine
Strašně napínavá knížka od které jsem se nemoha odtrhnout... Ale tak nějak to už ke konci bylo únavné. Pořád další a další průsery... To je nemohla nechat aspoň na chvíli oddychnout? :-) Ale jinak celkem doporučuji...
Muž, který naslouchá koním
Monty Roberts
Moc hezká knížka, která se parádně četla. Nejen o koních, ale především o člověku, který jim zasvětil život a naučil se s nima komunikovat nenásilnou formou.
Dhampir
Barb Hendee
Tak vám nevím, ale tahle série mě opravdu nezaujala... a to jsem se opravdu snažila a tři knihy přečetla... ale hrdinové mě vyloženě nebavili, byli mi krajně nesympatičtí. Pořád rozladěný a zakomplexovaný... Nechci srovnávat, ale třeba takový Geralt, Ciri nebo Yennefer, byli v mnohem větších průserech a měli mnohem víc důvodů být nesympatičtí a protivní a přesto je člověk musel mít rád. Tyhle dva jsem prostě ráda neměla...
Ani nevím za co jsou ty tři hvězdy... Snad za nápad a snahu...?
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
Z celé ságy asi moje nejoblíbenější. Konečně jsou tu všichni tři pohromadě, ikdyž jen na hoodně krátko. A pak scéna usmiřování Geralta s Yennefer a Marigoldův komentář k tomu :-)...
„Yennefer stojí u vrby. Otrhává listy a hraje si se svou hvězdou. Nemluví a na Geralta ani nepohlédne. Geralt stojí naproti ní. Sklání hlavu. Něco říká. Ne, mlčí. A tváří se… Tak divně se tváří.“
„Dětinsky prosté,“ ... „Právě ji prosí, aby mu odpustila všechna hloupá slova a hloupé činy. Odprošuje ji za netrpělivost, za nedostatek víry a naděje, za svéhlavost, za zatvrzelost, za pózy nehodné muže. Odprošuje ji za to, čemu dřív nerozuměl, čemu nechtěl porozumět…“
...
„Geralt,“ hlásila Ciri od pukliny ve zdi, „stojí se sklopenou hlavou. A Yennefer na něho děsně křičí. Křičí a mává rukama. Jemine… Co to má znamenat?“
„To je snadné,“ sledoval Marigold pohledem letící oblaka. „Teď odprošuje ona jeho.“
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Jedna z mých nejoblíbenějších kníh a nejlepších (dle mého názoru) co jsem četla. Tahle kniha a vůbec celá sága, vás buď naprsto nezaujme a nechá chladnými nebo se do ní zamilujete a stále se k ní vracíte.
Postavy jsou tu naprosto geniálně vytvořené. Máte pocit, že je dokonale znáte, chápete. A zároveň se o ně bojíte, protože Sapkowski nikoho z nich nešetří a uštědřuje jednu ránu za druhou. Většinou takové, které šokují a zanechají i v čtenáři pocit křivky :-).
Zároveň to jsou knihy, které mají hodně co říct i k dnešku. Nesmyslnost válek, rasismu, touha po uznání, ochrana přírody a ohrožených... živočichů. A do toho geniálně popsané politické prostředí.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Opět výborné povídky. Od Hranice možností a slavného herolda Yarpena Zigrina a jeho: "Hereš ty tam, mrcho draku. Slyš a ušiska našpicuj, co včíl praví herold. To jako já." Njn, hlavně zdvořile a dvorně, pane trpaslíku. :-d... Až po Něco končí a něco začíná. A navíc uraženej Geralt, je prostě zážitek, který bych si nechtěla nechat ujít :-)...
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Převyprávěné pohádky, tak jak by jste je možná raději neznali, pokud nechcete ztratit iluze o Sněhurce, Krásce a zvířeti nebo o elfech. U některých povídek se skutečně zasmějete, některé jsou prostě ryze tragické a od začátku je jasné, že pro Geralta neskončí dobře.
"Menší, větší, střední, všechno jedno, proporce jsou relativní, hranice nejasné. Nejsem zbožný poustevník, nečinil jsem v životě jen dobro. Mám‑li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec."
"Tvrdíš, že není žádné menší zlo. Stojíš na rynku, na dlažbě zalité krví, sám, opuštěný, protože jsi nedokázal zvolit. Nedokázal,
ale zvolil. Nikdy nebudeš vědět, nikdy nebudeš mít jistotu, nikdy, slyšíš… Tvou odměnou bude hozený kámen, zlé slovo. Je mi tě líto."
Když jsem tyto povídky četla poprvé a byla u Zaklínače, byla jsem si jistá, že to bude jednoduchá řežba. Spousta krve a nenávisti, ale když čtete další povídky, zjistíte, že se v nich skrývájí velmi zajímavé myšlenky. A navíc hrdina, kterého prostě musíte mít rádi, ikdyž nepatří mezi vyložně kladné hrdiny. Který je tak trochu ješitný, pyšný na svou odlišnost, kterou zároveň nenávidí.
Zimní král
Bernard Cornwell
Artušovská legenda, tak jak ji neznáte, ale vyprávěná naprosto mistr. Vtáhne vás to do děje a než se nadějete musíte sáhnout po dalším díle. Jedna z mých zamilovaných a mnohokrát čtených knížek.
Silmarillion
J. R. R. Tolkien
Trochu složité. Příliš mnoho jmen a moc rychlý děj, kde člověk za chvíli ztrácí přehled a postavy jsou tak nějak neosobní. Ale přesto, kdo vydrží nebude litovat a o Středozemi toho říká tolik :-)...
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Návrat krále, stejně jako předchozí díly, je naprosto geniální. Skvělé postavy a hloubka příběhu. Jedeny z nejzamilovanějších knih vůbec.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Prostě Tolkien! Navíc je úžasné pozorovat, jak Bilbo "roste". Jak se z bezvýznamného, zmateného hobita, který doma zapomene kapesník stává něco neuvěřitelného. Hobit, u kterého žádný jiný hobit nemůže říct, co řekne před tím, než to on sám řekne :-)... Moc se mi příběh líbí a navíc krásně zapadá do Pána Prstenu.
Deník citového vyděrače
Simona Monyová (p)
Zajímavé, dobře se to četlo, ale nic co by mě vyloženě nadchlo...
Lekce lásky
Suzanne Enoch
V podstatě jednoduchý příběh o polepšeném hraběti, který se zamiluje do chudé guvernantky... Ale také celkem vtipně vyprávěný:
"A slečna Brookhollowová tvrdila, že jsou pro mě přesně to pravé!"
"Kdo je Slečna Brookhollowová?"
"Rosina Guvernantka. měla vynikající doporučení."
"To by mě zajímalo od koho - snad ne od cirkusáků?"
"Mami!"
"Dobrý bože," zamumlal...
Jen konec opět přináší až trapné klišé...
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Další velmi povedené dílo, ikdyž si člověk těžko oblíbí hlavní hrdiny. Je libo krutého, zahořklého a pomstichtivého Heathcliffa nebo raději rozmazlenou Kateřinu, která si s ním zahrává, jak jí velí rozmar? Přes to všechno jim člověk musí fandit a doufat, že se dají dohromady a pak už jen smutně sledovat, jak se hroutí životy nejen jejich, ale i ostatních nevinných lidí.
Celou atmosféru potom dokresluje ponuré prostředí vřesovišť, a studeného domu na Větrné Hůrce...
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Strašně chytlavá kniha, která mě strhla už během svých prvních řádků: Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky...
Celá kniha je hezká a tak nějak milá, dokáže pohladit duši a to i přes to, že se tam vyskytuje padouch, rozmazlená husička a hlupák a spoustu dalších postav, tak živých, až máte pocit, že je znáte jako své přátele nebo nenádivíte jako nepřátele.
A nad tím vším je autorčin, skvělý lehce ironický humor... Skvělá kniha.
Emma
Jane Austen
Nevím, ale tahle knížka od Jane Austenová mě příliš nezaujala. Nějak jsem se nemohla začíst a Emma mě i trochu rozčilovala :-d