Mufa komentáře u knih
Jsem docela ráda, že kniha vyšla až poté, co jsem vychovala děti. Protože ruku na srdce, kdo v Kevinovi občas nezahlédl to své dítě, zvlášť pokud má nebo měl doma taky pánskou verzi puberťáka? Nicméně si nedovedu představit, že bych v tomhle musela žít 16 let a pak s tím žít po zbytek svého života. Líbil se mi i styl, jakým to je napsané. A jdu kouknout i na film, schválně, jak moc se odchýlí
Četla jsem několik knih autorky, takhle se mi hodně líbila. Závidím autorce, že má takové písemné podklady ke svému rodokmenu, co bych za to dala. A vymyslet k těm rodinným historkám (kterých je v každé rodině dost) zlého ducha tak, aby to mělo hlavu a patu se opravdu musí umět.
Kniha mi padla do oka kvůli čtenářské výzvě a rozhodně nelituji. Prolínání tří časových rovin, které se v závěru protnou. Neměla jsem tušení, že existuje komunita lidí, kteří sbírají vzácné tisky a že se svět tolik zabývá falzifikáty a že kolem Shakespeara bylo tolik nejasností.
První kniha této autorky a moc se mi líbila. Jestli má víc titůlů, určitě je chci.
Možná vypadá nereálně, že tolik lidí dokáže cestovat časem, umí to dokonce navodit sami u sebe, ale i přesto se příběh odvíjel zajímavě, čtivě a do poslední chvíle jsem nevěděla, jak jednotliví hrdinové z minulosti skončí a jak chce ty dvě časové linie provázat.
Titul jsem četla kvůli výzvě a hodnocení. Téma je to nesmírně zajímavé a silné, nic pro letní jednoduché čtení. O zvykovém právu jsem nikdy neslyšela a ani by mě nenapadlo, že něco takového se ve 20.století ještě bude udržovat. Představa, že celé generace vymírají jen kvůli krevní mstě za čin spáchaný před desítky let je děsivá a zároveň absurdní.
Nicméně kniha se mi četla těžce a prolnutí těch dvou rovin jsem nepochopila. Jak na sebe Ďorg a Diana byli napojení a proč, je mi záhadou.
Náhodný výběr v knihovně. Líbila se mi, střídání dvou dějových rovin, které se nakonec protnou. Srozumitelné, má to spád a není to tak úplně předvídatelné. Úplně něco jiného než další kniha autorky Narodili se, aby přežili, ale také zdařilé.
Zvláštní kniha, nejsem si jistá, že jsem úplně přesně pochopila, co tím chtěla autorka říci. Styl psaní mi připadal málo "korejský", ale možná je to překladem. Jinak ale hodnotím kladně, je to zajímavý námět a nápad, člověk se jen musí trochu zamýšlet. První povídka je nejlepší, druhá je zajímavá svým tématem, třetí to měla asi vysvětlit, tam jsem měla největší problém s chápáním. Ale je čtení doporučuji
Nedávno jsem se účastnila přednášky na FF UK a se zájmem sáhla i po knize. A nezklamala. Všichni, kdo se účastní těchto misí mají můj hluboký obdiv. Jsem ráda, že i doktoři jsou úplně normální lidi. A když má takový doktor jen "jednu mozkovou buňku" a navíc je to chirurg, je to opravdu čtenářský zážitek. Určitě si přečtu i ostatní knihy
Přečetla jsem to během pár dní a poslední čtvrtinu v posteli probrečela, doma nechápali, co se děje. Ani nevím, proč, ale tahle autorka a její červená knihovna mě vždycky dostane
Náhodně jsem tenhle titul potkala v knihovně, všimla si, že to nemá žádné uvozovky a řekla si, že to zkusím.
A kupodivu mě to příjemně překvapilo, nesnáším knihy, co nemají přímou řeč, ale tady mě to nijak nerušilo.
V půlce knihy jsem nevěděla, kdo z nich je větší magor a kdo na kom je vlastně závislý. Nakonec se to vyjasnilo, ale kdyby tam nebyl ten "šťastný" konec, vůbec mi to nevadilo, naopak bych to tak nějak předpokládala, že se všichni magoři nakonec vzájemně odrovnají. Ale zkousla jsem to.
Suma sumárum.. dobrý psycho ;-)
Líbilo se mi to. Obdivuju každou ženu, která dokáže svoje děti dobrovolně předat cizím lidem v podstatě proto, že se u těch lidí budou mít lépe než u ní. Tady to bylo navíc s myšlenkou, že už je ani neuvidí vyrůstat. Chápu i to, že se v knize nijak drasticky nepopisuje průběh nemoci, svědčí to o tom, že ona byla silná a prostě si to do poslední chvíle nepřipouštěla. Silná to žena...
Od autorky už jsem přečetla téměř vše. Tenhle díl se hodně povedl, krásně popsané, jak se asi Alžběta celé svoje dětství a mládí cítila, vzhledem ke své matce a fanatické sestře.
Zajímal mě hlavně Poslední případ. Ale je to tak otevřené, že vlastně nevím, co se stalo ;-)
Jinak Sherlock Holmes nezklame nikdy, je to specifický styl a kdo to má rád, přečte všechno s chutí
Viewegha mám celkem přečteného a tuhle knihu nevidím až tak černě. On to asi jinak vidí člověk, který si prošel něčím podobným, i když ne v tak drastické podobě. A jinak to vidí někdo, koho žádná nemoc nesrazila na kolena a nemusel se těžko vracet zpátky do "svého života". V podstatě ho obdivuju, že dokázal psát, když si nedokázal ani vzpomenout, co je za den a kde má zrovna děti. A ne každý má tak silnou vůli, aby se oklepal hned poté, co utekl hrobníkovi z lopaty, někomu to holt trvá déle. A někdo se z toho nevzpamatuje nikdy. Popis depresí a pocitů je celkem přesný a je vidět, že vychází z prožitku. Úplně jsem se vrátila do doby, kdy jsem prožívala (i když ve velmi umírněné formě) podobné pocity.
Rozhodně si nemyslím, že je to ufňukaný román napsaný kvůli složenkám
Byla jsem na knihu zvědavá a nezklamala mě. Vůbec nejde o vytříbený styl psaní.
Na téma gulagů a pracovních táborů toho moc načteno nemám, ale z knihy je jasné, že zážitky to musí být děsivé a nedivím se, pokud je ani po tolika letech není schopná na přednášce správně interpretovat, to se asi nedá.
Opět se mi jednou otvírala kudla v kapse a měla jsem chuť se za to, co čtu, někomu pomstít. Určitě doporučuji ke čtení
Skvělé téma, opravdu realisticky popsané pocity člověka se stařeckou demencí. Může se zdát, že je kniha zmatená a někdy skoro nemá děj a stále se opakuje to samé.. ale v tom je právě to kouzlo. Oni si tak totiž připadají i lidé s demencí. Zmatení, stále se opakující.
Za mě palec nahoru, už dlouho jsem nečetla tak dobře vykreslenou hlavní postavu
Druhá přečtená kniha tohoto autora a určitě ne poslední. Hrdina není ve všech směrech kladný, má spoustu špatných vlastností, přesto mi nedělalo problém se vžít do jeho situace a pochopit ho, i když jsem občas s jeho chováním dost nesouhlasila.
Skvělé vykreslení postav a života v Afgánistánu i povahových rysů Afgánců.
Mistrovsky napsáno, nečetla jsem lepší prvotinu.
Remarque má svůj styl. Tady jsem se natolik vžila do hlavního hrdiny, že jsem to nakonec odnesla málem taky. Musela to být hrozná doba...
Tenhle žánr moc nemusím, tak jsem byla zvědavá, jak mě to chytne. A během dvou dnů přečteno, dokonce se mi podařilo v metru přejet stanici. Zajímavý nápad je s fotografiemi, ty to pěkně doplňují.
Přečteno jedním dechem. Takovéhle knihy by měly děti ve školách číst povinně, aby se stále dokola neobjevovaly zprávy, jak jsou koncentráky pouze smyšlené a nikdy neexistovaly.
Ty fotografie mluví za vše, nedokážu si vůbec představit, jaké to muselo být peklo.