moonell komentáře u knih

"Aby po něm zůstalo všechno v pořádku."

5 01.03.2016

Příliš dlouho jsem se bála Krchovského. A zbytečně.

4 28.02.2016

Ten konec mi to nějak celé rozhodil, nevím ani přesně proč. Byl takový.. nevianovský.

24.02.2016

Es muss sein mě bude pronásledovat ještě dlouho. Tahle kniha je ztělesněním úsloví "škoda každé rány, která padne vedle". Bolely mě všechny.

2 30.11.2015

Velice nepříjemný konec v místě, kde jsem ještě čekala tak dalších patnáct stran. Takové ty knihomolské mini infarkty..

2 04.07.2015

Já na ty dojáky moc nejsem. Ale kruci, když se mi místo nauzey chce u knížky brečet, tak tam těch pět blbejch hvězd dám. (Hah, hvězd, jak originální narážka. Nic o nekonečnech psát nebudu. Nejvíc mě zabolelo to moje vlastní.)

1 13.05.2015

Milá sbírka, akorát s léty něco ztratila. Trvalo mi se do ní "vžít".

1 06.03.2015

Mám otázky, které vyřeší jen další kniha..

11 22.11.2014

Celá bodá někam hluboko pod hrudní kost a dotýká se něčeho, co jsem do té doby netušila, že tam je.

13.11.2014

Jak tohle někdo mohl zfilmovat, to prostě nechápu.

2 29.04.2014

"Příběhová část" mě vyloženě rozčilovala. Možná přílišným pochopením ? .. Nicméně, skvělý filosofický kousek.

23.04.2014

Proboha.. Je to porno. A sakra dobře napsaný. Jak někdo může řešit chabou dějovou linii !? Třeba rozlišovat druhy literatur, vážení.

15 26.03.2014

Zakončení jinak výborného vykreslení pocitů ze situace mě lehce znechutilo, nevím ani proč. Laciný konec z dívčích románů pro tak slibný příběh.

19.02.2014

Hádám, že pravidlo o přílišném očekávání funguje beze zbytku. Čekala jsem víc, mistře. Čekala jsem duši a nahmátla prázdno bez příběhu, který by stál za zmínku. Něco.. něco tam je. Ale není to ono.

2 08.01.2014

Škoda toho uhnaného konce..

09.12.2013

Stejně jako u každé Oatesové jsem polovinu knihy jen čekala, až se skutečný příběh začne odvíjet. A nezklamala. První polovinou jsem se prokousávala skoro týden, druhou zhltla za jeden večer.

1 24.11.2013

Je.. Jiná. Perfektní.

1 24.09.2013

Takovej ten moment, kdy to dočtete a ještě tejden jste celý podělaný z vlastní kočky.

2 24.04.2013

Bylo mi dvanáct, když jsem seděla na lavici ve třídě našeho skvostnýho gymnázia, houpala nohama, který nedosáhly na zem a nahlas četla pospávajícím spolužákům, kteří se mi tehdy jevili jako ignoranti, Tracyho tygra. Slova plynula z úst a já jsem měla pocit, že vycházejí ze mě samotné, že jsem našla to ono, s čím se spojíte a zůstane vám přišité v hrudi a hřeje poznáním, souzněním. To, co chápe a vy chápete.
Zdálo se správný to napsat, po těch osmi letech. Vzpomínka zakonzervovaná v čase, neměnná. Moje. Tygří.

6 10.04.2013

Jeho verše bolí a hřejou zároveň. A sáhla jsem po nich v době, kdy jsem je potřebovala číst. Takže.. Jo.

6 03.02.2013