Zápisky z podzemí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

1864, publicistická novela, v níž autor vyslovil svou koncepci člověka, s nímž nelze proti jeho vůli manipulovat, i kdyby to mělo být k jeho prospěchu a ve jménu pokroku.

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/12817/zapisky-z-podzemi-G0X-12817.jpg 4.4183
Žánr
Literatura světová, Novely
Vydáno, Slovart (ČR)
Orig. název

Zapiski iz podpolya, 1864

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (25)

Kniha Zápisky z podzemí

Přidat komentář
ElisabetAL
05. ledna

Hloubka duše je ještě daleko hlubší, než člověk sám čeká. A co když se dostane na dosah dna? Dosáhne ho? Dostojevského antihrdina (jak si je sám označován) se k tomu dnu sám dere, kousek po kousku, systematicky a s rozumem, který je mu vším. Nečekáte přeměnu. Ani katarsi. Jen se uchvacujete postupným rozpitváváním jeho duše a konání. Logika, rozum, vůle a vášně jsou tu jasně na bitevním poli a nikdo neví, kdo vítězí.
O autorově nezpochybnitelném daru popsání vnitřního života netřeba psát více. Je to fakt, který rozhodně i tato novela dokládá. Pro mě velmi čtivá, komická a zároveň vážná.

"Člověku je třeba jedině samostatného chtění, stůj ho ta samostatnost co stůj a přiveď ho kam přiveď. Nu a chtít se může všelicos..."

GOD-Complex
21.11.2019

Je videt, ze Dostoievsky si v tech vytribenych charakterech liboval jiz z pocatku kariery. Kratka forma tomu sedi, jen co melo sakra byt to naprosto zbytecne predmlouvaci intro? Jinak vyborna sonda do lidske psychiky. 7/10

Dyaebl
16.08.2019

Velmi znepokojující náhled na lidskou rasu obecně a jak již některé komentáře zde zmiňují, jedná se rovněž o nepříliš pozitivní zrcadlo, v němž jeden vidí věci, které mnohdy i sám před sebou zakrýval a jejichž odhalení nevyvolává žádné příjemné pocity. Ale co se mi snad nejvíce zapsalo do duše, byly myšlenky o otroctví jedince ve společnosti, které Dostojevskij popsal mistrně a mrazivě, neboť i kdyby člověk dostal absolutní svobodu, volal by zpět po otroctví. Člověk je totiž jen dvounohý tvor oplývající nevděčností...

A do toho všeho nesympatický vypravěč, který si v sobě kromě zatrpklosti a hanebnosti nese rovněž svou ideální vizi vznešenosti a jakoby sám nevěděl, co přesně se svým životem dělat. A závěrečná otázka mi neustále vrtá hlavou.

Povězte mi. Co je lepší? Laciné štěstí nebo vznešené utrpení?

Chingiz
20.02.2019

Je to také...čudné. Hlavný hrdina, ktorého si čitatel nijako neoblúbi, neidentifikuje sa s ním - a hle, miestami sa v ňom nepríjemne nájde. Celé je to skoro o ničom, než o bahne súkromnom uprostred bahna spoločného i spoločenského. Ale čítal som to s chuťou. A s odporom. Spoznáte v tom velkého spisovatela. Niekto mi tú knižku čajzol (sa vie, že toto slovo mám od Elviry z románu Zober prachy a leť). Musím si ju kúpiť znova. Knižku, nie Elviru - hoci nedbal by som aj aj. Možno si ju prečítam ešte raz.

Satnulov
24.11.2018

Depresívne a vtipné zároveň. Unikátna kniha.

Hanka_Bohmova
20.08.2018

Byl to můj oblíbený C. S. Lewis, kdo o nás lidech napsal, že si chodíme v důstojných lidských tělech, ale naše skutečná já se často podobají ubohým mrzáčkům, zpotvořeným nedochůdčatům? Pravý zjev vypravěče knihy si raději nezkouším představit. Zakrnělý a zacyklený úředníček rozpoznává, jak na tom je, ale zatímco jiný by se nad tím pohledem vyděsil, vypravěč jako by si říkal "když už, tak už", a důkladně se ve svém bahníčku ráchá. Aby si ho čtenáři, kteří sami nad lecčíms zavírají oči, mohli dostatečně prohlédnout a sem tam se v něčem poznat.
Snad je to i v logice jeho teze, že člověk chce především uplatňovat svou vůli, konat podle sebe - i kdyby ji bez víry v možnost pozitivní změny, uprostřed stojatých vod beznadějné rezignace, měl uplatňovat nesmyslně a ke své zkáze.

fanous21
13.08.2018

Fjodor na počátku své formy!

Janek
15.12.2017

Dostojevský je pan spisovatel, dohlédne až na samotné dno lidské duše. Senzační čtení.

1