Nad jedním světem
J. H. Krchovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3173/nad-jednim-svetem-3173.jpg
5
107
19
Nová básnická sbírka kultovního autora, vzešlého z pražského undergroundu 80. let.
Přidat komentář
Jestli je nějaký český básník, který mne fakt baví, je to J. H. Krchovský.
Nad jedním světem je sbírka obsahující cca 60 básní. Autor je v nich dost úsporný, co se počtu slov v jednotlivých básních týká, ale přesto v nich umí říct hodně. Básně jsem hodně niterné, někdy lyrické, něžné, někdy naopak syrové, ironické až cynické. Někdy autor se neostýchá sáhnout i k vulgarismu, přičemž mně osobně to nepřipadá nijak rušivé nebo že by mne to nějak pohoršovalo - to určitě ne. Ale pokud jste na to v literatuře citliví, asi možná zvažte, jestli se do Krchovského poezie pouštět.
Obsahově se v básních odráží témata vztahů, života, smrti, lásky, autorova vnitřního světa, okolního světa, momentky ze života. Myslím, že spousta lidí si tu dokáže najít něco, co jim bude připadat nějak blízké či povědomé. Básně jsou navíc tou svou jazykovou formou přístupné a srozumitelné, takže si myslím, že nehrozí, že by čtenář nerozuměl. Je jen otázka, do jaké míry vás to bude vnitřně oslovovat, no...
Já jsem Krchovského četla prvně už na gymnáziu, byl to tehdy tuším tip od naší profesorky literatury. No a byla to tehdy láska na první přečtení. Hodně mne bavila ta přímočarost a ryzost, s níž Krchovský v básních přichází.. A baví mne to dodnes.
Ukázka:
Zas Dušičky... A všude svíčky, květy, věnce
žalostný svátek postmortální existence
kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě...
to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě
Zabij mne, prosím! Abych ožil ...
láska je smrti oslava
po kapkách krev mi vlévá do žil
a po litrech ji odsává
Další naprosto skvělá sbírka básní mého oblíbence Jiřího Háska Krchovského. A opět musím zopakovat - jako by mi psal z duše. Zbožňuji dekadentní zvrácenost a syrový pesimismus jeho veršů.
Jakože jsem... Dál nejdu ve svém předstírání
ničemu tady nerozumím! (Nechci ani)
a snad mne to i ctí... Jen nevím, nač být hrdý
když sdílím tentýž svět se všemi těmi zmrdy.
Miluju jeho poezii.
"Co že jsem říkal? Nevím už
asi že bude dobře zase...
co jsem to hledal? Aha, nůž
co jsem to chtěl... Jo, podřezat se"
Když Krchovský, tak krchov :
Zas Dušičky ... A všude svíčky, květy, věnce
žalostný svátek postmortální existence
kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě
to já svůj hrob a sebe v něm mám v sobě
kdo ho trochu zná, toho nepřekvapí ...
První sbírka, kterou jsem od Krchovského četla (asi před třemi roky) a byla to láska na první pohled. Dnes musím říct, že se můj pohled krapet změnil a možná se mi trochu víc líbí jiné jeho počiny. Přesto je tahle milostná sbírka strhující. Stále obdivuji autorovu přímočarost a umění pracovat se slovy.
Stín vidí stín: stín pavouka
jenž síť nad jeho hlavou tká
...dohasla svíce, stín už netká
a situace nemá svědka
Přiznám se, že bych se raději se světem podělila o báseň na str. 45 této sbírky, ale nemám tolik odvahy - i když zrovna tato báseň neobsahuje žádný vulgarismus, tak nad jejím obsahem jsem se přeci trochu červenala :-)
Díky odvaze a talentu J.H. Krchovského si můžeme přečíst mnohdy melancholicky laděné verše s prvky obscénních - neslušných - vulgárních - nestoudných výrazů. A přesto na mě mnohdy působily poeticky, vtipně a vlastně syrově pravdivě. Tak jaképak pohoršení...
P.S. Pane J.H. Krchovský,
přestože jsem si Vaši sbírku půjčila vlastně náhodou, po jejím přečtení ji musím mít ve své knihovně, i když jste mě při mém prvním čtení šokoval, mnohdy pobouřil, znepokojil, rozčílil, podráždil, iritoval, rozhořčil...
P.P.S. A Vy, kdož milujete hřbitovy tak jako já, si ji pořiďte též. Bude se vám líbit.
Kniha mi byla předčítána a já se bavil i přemýšlel. Byl nadšený z veršů, témat i odvahy autora.
Pan Krchovský dokáže šokovat... Z nevinného začátku básně přejde v syrově drsnou pointu. Jeho odvaha pracovat s myšlenkami ve své nahotě je příkladná.
Sám skládám básně... Dá-li se tomu tak říkat... A Krchovského talentem bych nepohrdl... I když jeho básně nejsou vzletné, něžné a romantické, přesto jsou krásné, mistrné a nepřekonatelné svým životem, který v sobě mají a skrývají...
Drsný, provokativní, syrový, ale...
stejně asi Krchovskému nedám vale :-)
Krchovského verše z této sbírky odrážejí autorovo roční pitvání se v sobě. Jednoduchostí a formou připomínají Gellnerovy básně, ale chybí mi výraznější přesah.
"Lásku už nikdy víc! Tu fata morgánu
co s každým krokem vstříc vzápětí zmizí...
řeším spíš zoufalou finanční krizi!
což prodat některý ze zbylých orgánů?
z tohohle třeba by šly dělat špízy"
"Blíží se slíbená úleva?! - Sílí zář!
(kolem šel s lucernou ožralej výhybkář...)
před branou nirvány stojím jak tvrdé Y
- na konci tunelu tma jako v prdeli"
Mlčela, lehce rumělá,
podle mě česky uměla.
Udělal jsem jí z kundy prejt
- blaženě vzdychla: "It was great!"
Já vám nevím. Krchovský a jeho poezie je prostě něco pro mě. Proč cituji zrovna tuhle báseň? Ne, není to proto, že bych si na tom vybíjela své sexuální choutky a perverzi, ani proto, že chci být super-hustá, že znám tyhle věci. Ne. Jenom se mi líbí, jak jsou jeho básně označovány za dekadentní, odvážné a bůh ví, co ještě, přičemž píše o naprosto běžných věcech. Nikdo z nás se je nestydí dělat, ale všichni se stydí o nich číst. Proč, proč, proč.
Tahle sbírka je rozhodně skvělým dílem, doporučuji všem zabedněncům, milovníkům poezie i těm, co mají Krchovského - stejně jako já - v maturitním kánonu. Jen si představte výraz některých učitelů, až budete u své zkoušky rozebírat tohle. (Naše učitelka to, nicméně, zbožňuje.)
"Touhletou dobou, kolem osmé
před týdnem, prvně teprve...
je to už týden, co jsme... Co jsme?
ty beze mne, já bez krve"
Člověk se v ní najde, téměř ve všech životních situacích. Ideální pro naředění "vánoční lásky, pohody a harmonie".
Čas všechno vyléčí, tak jaké copak...
krása se promění v přesný svůj opak
srdce se zastaví a mozek vypne...
z hlediska věčností docela vtipné
Nad touto sbírkou se budete pousmívat, přemýšlet, dumat a někteří se možná i lehce začervenají nad některými výrazy a myšlenkami...
Mé první setkání s Krchovským a zřejmě ne poslední...
Ať sbírku otevřu na kterékoliv stránce, vždy se nad básničkou zamyslím nebo pousměju. Krchovský prostě nepíše lepší a horší verše, všechny jsou úžasné. Zbožňuju třeba tuhle:
Co že jsem říkal? Nevím už
asi že bude dobře zase ...
co jsem to hledal? Aha, nůž
co jsem to chtěl ... Jo, podřezat se
Nemilosrdný, melancholický, sarkastický, perverzní, provokativní... Prostě Krchovský tak, jak ho známe. Perfektní záležitost, kdo by řekl, kolik věcí se dá vtěsnat do čtyřverší.
Mám ráda jeho humor, myšlenky a tak. Jakkoliv se bráním poezii, Krchovskému prostě neodolám.
"Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem:
jen jsme se míjeli ... Sen o mém bolu
- tys byla vlaštovkou, já starým havranem
nad jedním světem, a nikdy ne spolu. "
... tuhle sbírku mám snad nejradši, těžko ale vysvětlovat proč.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Kniha Nad jedním světem je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 166x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Snad už jen Krcháč mě přiměje
se smát nahlas, zaručeně.
"Vše na světě jen chvíli je
jsou sečtený i moje dny...
vysadil jsem si lilie
nezvadly, shnily do jedný
I láska trvá ach tak krátce...
bylo to vloni? Předloni?
rozkvetla, ale nevoní
poblitá růže na zahrádce"