MonikaKrizova komentáře u knih

Ještě nejsem u konce, ještě ne... Ale už teď hodnotím plným počtem a doporučuji. Příběh plný lásky a odkazu k předkům, rituálům a sounáležitosti.

2 01.05.2024

Souzním s některými názory stran rozpačitosti na začátku knihy. Říkala jsem si "á, pozor, povýšené ego", ale ne, není to tak. Jde o člověka s vlastním objektivním názorem, příběhem a vizí. V některých částech mě mrazilo, třeba u popisů operací, jindy jsem se smála. A ten průchod fantazie při cestách za brouky. To co říká o českém zdravotnictví je přesně to, co jsem poznala během cest po světě - opravdu se máme dobře a měli by jsme být vděční za to, že máme možnosti..
K jedné mojí kolegyni chodil na jejím bývalém pracovišti na konzilia a ještě když ho neznala, tak se prý ptala co je to za dědka..

1 13.04.2024

Tak tohle jo! 10/10
Počáteční motání se kolem barev mě zase až tak neuchvátilo, byť je to myšlenka zajímavá, ale nakonec se děj krásně rozvinul a zcela mě pohltil.
Pořád nemůžu rozklíčovat proč by kniha měla být "češtinsky" náročná. Ano, spousta věcí jsem si musela sama pospojovat nebo se k nim vrátit, protože mi najednou něco nesedělo nebo jsem si řekla "cože, to jako fakt?", ale to přece tříbí mysl čtenáře.
Určitě si přečtu i další autorovi knihy.

5 30.04.2023

Docela mě překvapuje, kolik lidí si vybírá knížku
podle obalu - btw, dělám to taky.
Líbilo se mi, že si člověk zároveň zopakuje staré báje a pověsti. Historické knížky mě vždycky nutí pátrat bokem kdo, co a kde a proč.
I když mám ve zvyku na začátku četby přelousknout poslední odstavec, tak mi příběh nepřišel zase až tak předvídatelný. Ale možná je to proto, že se ráda nechávám překvapovat, kam se příběh vyvine.
Znova bych jí asi nečetla, ale je to příjemná změna ve všech těch detektivkách, který se na nás valej.

29.03.2023

Jindřich s tou svojí povahou už mě docela se*e. To za prvé a za druhé - nikdy bych nechtěla být šlechtičnou, protože bych nesnesla, aby za mě rozhodovali jiní.
Místy buď utahané nebo až moc rychlé. Vztahu s Ottem jsem fandila a mateřská příkoří mě zdrcovala. Každopádně konec jsem obrečela jako praštěná.

1 21.02.2023

Liliana se ptá, jak tohle může jednou někdo pochopit.. To nevím, protože tohle asi nikdo chápat nemůže. Jen člověk člověku je nepřítelem.
Tenhle kus dějin mi úplně vypadnul. Dechberoucí čtení, který rozhodně stojí za to. A to nejenom proto, aby jsme nezapomínali na to, co bylo, ale aby jsme si připomínali, jak dobře se máme a nebrali to jako samozřejmost.

8 15.01.2023

Vzpomínám na čundr v Krušných horách, cítím vítr ve tváři a pálení slunce na kůži..
Začátek pro mě byl trochu kostrbatý, ale nakonec jsem se naladila. Nejvíc semnou zamávala smrt Floriána a odsun lidí, kteří zde museli nechat části svých rodin. Pro mě něco absolutně nepředstavitelného.
Jako napínavá oddechovka dobrý.

4 07.01.2023

Začátek byl tak trochu utahaný, občas jsem dokonce měla pocit, že čtu něco, co už jsem četla, ale potom.. Až se mi rozbušilo srdce a jedno oko nezůstalo suché. Příběh má velkou myšlenku, odkaz pro život.
Knížka rozhodně získala místo v mé knihovně.

5 10.08.2022

Příběh mohl být zcela jistě více propracovaný. Místy to byl skok a skok, pak se zase popis některých skutečností opakoval, nebo to na mě alespoň tak působilo..
Ale musím přiznat, že i tak jsem na Hanku měla vztek, v momentě zásadního sdělení mi poskočilo srdce.. A ten odkaz na chování lidí, ten mi taky sedí. 3/5

4 25.07.2022

Za srdce beroucí trilogie s krásným námětem, která má v mé knihovně místo jisté. Politická angažovanost Ireny a její pohled na nižší vrstvy společnosti mi nevadí, protože to vnímám stejně. Navíc je to něco jiného, než dokola opakující se detektivky.
Doporučuji všema dvaceti.

2 11.06.2022

Od půlky funím zoufalstvím, zoufale vyhlížím poslední stránku. Úplně zbytečná knížka.

Ještě nemám dočteno, ale už teď vím, že tohle překonalo i Mornštajnovou.. Naprosto famózní, není třeba více slov!

Ze začátku jsem byla skeptická, ale pak.. Úchvatný. Víc slov není potřeba. Dávám šest hvězdiček z šesti..

7 31.01.2021

Ze začátku to bylo tak strašně dlouhý, že jsem začala mít pochybnosti, jestli toho arcivévodu vůbec zastřelí..

1 03.01.2021

Říkala jsem si "žloutkový věneček na přebalu..". Pak přišla TA zápletka a mě se poprvé zatajil dech a ztuhla krev žilách. A pak znova a znova. Knížka, ten příběh, je to najednou věc tvojí denní potřeby. Že by mi snad někdy měla takhle umřít maminka? Dovedeš si představit, že hučí řeka a šumí les, ale nedovedeš si představit, že tohle se opravdu žilo. Mám chuť přelistovat na první stránku a začít číst zase od začátku a to hned teď, ikdyž jsem před malou chvílí dočetla. Pro mě absolutní top v mojí knihovně. Klobouček, paní Mornštajnová.

16 01.01.2019