Mona-Lisa komentáře u knih

Tato knížka spadá do žánru true crime. Tzn. že jde o velice podrobný a odborný popis zločinu, který se skutečně odehrál ve 20. letech v USA.
Stále více bílých Američanů se začalo rozhořčovat nad osedžským bohatstvím.
A tak najednou začali Osedžčí indiáni v Oklahomě záhadně umírat jeden za druhým. A jejich obrovské jmění z ropného průmyslu proudilo do kapes bílých opatrovníků.

Je zde opravdu hodně jmen a vyčerpávajících faktů o vyšetřování. I přesto je to moc čtivé. Ale opravdu do toho jdi, jestli tě zajímá neuvěřitelné spiknutí,
kam až může zajít rasismus a chamtivost. Nečekej duchaplné dialogy nebo hluboké myšlenky.
Já jsem si z toho odnesla krásný obrázek o vývoji spravedlnosti v USA.

Policie, úřad šerifa a další úřady vymáhaní pořádku v té době definovala zkorumpovanost, neschopnost, špatná pověst, nedostatečné financování.
A tady si svědkem toho, jak FBI začala formovat své jméno a pověst- úřad v základech, který byl pořád vnímaný jako byrokratický bastard, ještě bez prestiže.

Trošku k obsahu: Bílý Američan Indiány vyhnal z jejich domova, nakazil je neštovicemi, střílel, když si zabírali novou půdu, odvlekl děti na převýchovu a nakonec zjistil, že mají díky ropě až moc peněz, tak je jednoho po druhém začal kosit. 
Když už se to začalo dít ve velkém, FBI převzala vyšetřování a v té chvíli začíná děj hodný učebnic a zachycení na filmová plátna.

Časy, kdy byla forenzní chemie, daktyloskopie a balistika v plenkách. Časy, kdy policisté vyvázli zločincům jedině se schopnostmi Jamese Bonda a Sherlocka Holmese v jednom.
Je neuvěřitelné, jakých to narostlo rozměrů. Postupně byli vražděni i právnící, úředníci, prostě všichni, kdo se zabíjení indiánů snažili přijít na kloub.
Čítal přes 20 oběti v jedné oblasti a soudci od toho dávali ruce pryč ve strachu o svůj život. 
Vyšetřování bylo jako boj s větrnými mlýny, většina svědků záhadné mrtvá.

Důležitá knížka, autor si dal neuvěřitelnou práci a jeho poslední kapitola s vlastními výsledky pátrání? Tomu opravdu nejde věřit, chce se člověku brečet a každá buňka v těle to odmítá...

5 30.07.2023

"Myslíš, že nám dospělost vynahradí všechno, s čím jsme se museli vypořádávat jako děti?" zeptám se.

Děj je tvořený dvěma pohledy dospívajících pákistánských děcek žijících v USA. Vyrůstali spolu, pociťovali skrytý rasismus, možná by chtěly být něco víc, ale brzdí je první krok.
V žádném případě se nejedná o oddechovou YA.
Takový emoční koktejl, v němž každá složka má výrazné zastoupení a krásně se doplňují.
Hněv, bolest, láska, nemoc, traumata z dětství, alkoholismus
Tento mix je tak křehký a přelívají se v něm žánry tak lehce a přirozeně.
Rodinné drama, dospívání v rasismu, Osudová láska.
Čte se úplně přirozeně a postupně přestáváš doufat v happy end a nevíš, jestli se ti chce dál otáčet stránky.

Když narazím na větu, kterou bych ve své knížce na 1000% použila já, stává se z ní horký adept na 5 hvězdiček. A tady jich bylo tolik, že bych autorku z fleku objala.

Teď, jak se všechno zdražuje, hodně zákazníků zakončuje dotaz na knížky: Ale chci opravdu něco dobrého, co vás opravdu dostalo.

Tak prosím vás : za toto dávám ruku do ohně.

6 24.07.2023

Na té knížce je idylické všechno: název, obálka, prostředí, vypravěč a hlavně stěžejní téma- popisováni pohádkového dětství ve Francii.
Tak jsem si říkala - ta délka, ta mi to zkazí. Přes 500 stran? 25 hodin poslechu? Ale fakt že ne.
Pár hodinových vycházek s Frodem, pár umytí nádobí a uteklo to jak voda.
Popravdě, nevím komu taková francouzská idyla nesedne. Možná tomu, komu nesedí Bylo nás pět, Na samotě u lesa nebo Cimrmani. Takovou lásku ke krajině, vlasti, laskavý humor mi to vše navozovalo. Já se přiznám, že by mi to celé drhlo na papíře, ale v uchu jako audiokniha = značka ideál.
Vlije ti do žil pohodu, jako pořádný doušek Máslového ležáku.
Nejvic úsměvné je, jak se v takovém nekonfliktním příběhu může vyskytovat napětí.
Povolí maminka tolik harampádí?
Podaří se mu vyklouznout na lov?
Posune silou vůle konec prázdnin?
A takto zatínáš pěsti skoro v každé kapitole.

Vůně tymianu je radost, šestí, rodina, léto.
Knihu převedla na plátno rovnou do dvou filmů ikona francouzské kinematografie Yves Robert.

10 20.07.2023

Bleskově přečtené, ale dojem pětihvězdičkový.
Krásně mrazivé, jak se na edici zrnka temnoty sluší.

"Někde na trati jeho život přeskočil na jinou kolej a on se ocitl v noční můře a jako v těch nejhorších se nemohl pohnout."

Hlavní postava Phil se ocitl v bizarním jinosvětě, ve kterém je lapený tím víc, čím urputněji se z něho chce vymanit.

Hlavní zápletku stačí nastínit jen přítomností děsivého dítěte.
Mně osobně jen tento fakt stačí ke spokojenosti ve spoustě hororových skvostů.

Tak neskutečně absurdní, ale zároveň tak krásně věrohodné, uvěřitelné.
Napsané s tak jasným záměrem fandit hlavnímu smolařovi a nikdy nebylo tak jednoduché podvolit se postrkování knížky.

Snesla bych větší počet stran, ale někdy jsou náznaky temnoty a nevyřčené hrůzy lepší.

Krása.

9 17.07.2023

"Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom nestal sám nestvůrou."

Když sáhneš po letní oddechovce s pařátem na obálce, čekáš hlavně krev a průměrnou vyvražďovačku, ne? No... že by jedna z nejlepších knih roku?
Z vyvražďovačky se vyklubala hluboká knížka o přátelství třech malých kluků, hrdinství a ... no dobře, sem tam valí krev a čicháš rozkládající se těla.
.
A hlavně je o věcech, se kterými by si dvanáctiletí kluci neměli lámat hlavu a jejich přítomnost tady povyšuje tuto knížku na úplně jiný level.
.
Na level, kde nejsou příšery ti, kteří čekají v temnotě na hřbitově, ale ti (jak už dobře tušíš), kteří žijí každý den okolo nás a jsou děsivější, než noha čekající večer mimo peřinu, až ji někdo chňapne.
.
Toto je knížka o tom, jak se děti mění v dospělé.
Text je prostoupený pořádnou dávkou odkazů na dobovou hudbu, komiksy a filmy.
Spoustu pasáži vyvolávalo nechutenství a strach a tyto pocity nezpůsobovaly pradávné nestvůry, ale ti kteří mají dvanáctileté kluky chránit a být jejich vzory.
Spousta věcí mi přišla naťuklých, nedovysvětlených a naznačených chybně, ale tím líp. Tím pádem jsem spoustu věcí nečekala.
Epilog mi vzal dech a osud Ghúla tuplovaně.
Víc takových překvapení prosím a míň příšer v našich řadách.

8 14.07.2023

S přehledem nejvtipnější díl a to díky one and only - Zlatoslavu Lockhartovi.
To jsou takové perly mezi řádky, že má člověk pauzu mezi popadáním se za břicho, jen u pasáží, kdy útočí příšera z komnaty, nebo se bojí o osud hajného.
Tolik důležitých momentů pro další děj - jako Soubojnický klub, zmínka jednoho z viteálů nebo rozhovor s Brumbálem.
Já tento díl miluju, protože nám víc představuje budoucí paní Potterovou.
Pro mě jsou největší srdcovky následující díly se Siriusem, kdy přibývá temnota, postavy a čím dál tím víc důvodů k pláči i smíchu.
Ale Tajemná komnata má určitě své nezpochybnitelné místo v celé sérii.

"Já že jsem profesor? zeptal se Lockhart poněkud překvapeně. Můj ty bože, počítám, že jsem byl dost beznadějný případ, ne?"

12 11.07.2023

"Babička mi kdysi říkala, že výzvy, kterým musel vietnamský lid čelit během svých dějin, jsou tak velké jako nejvyšší hora."

Chci konzumovat víc takových knížek, které mě budou nutit načíst si příčinu válek.
Díky kterým mi není svět lhostejný.
Budu žasnout nad barvitým dětským pohledem.
A budu pyšné říkat, ze autorka popisuje zkušenost rodiny a známých ze svojí země. Protože takové knížky mají nejvyšší hodnotu.
Nejlepší knížka od Joty co jsem četla.
Nejde odložit a bolí.
Války jsou nesmysl a ještě větší nesmysl je, že furt probíhají, potom co víme, co nás stojí.
Chceš se vztekat? Tak si ji přečti.

Četla jsem to s pokorou a pusou dokořán, je moc silná.
Jako není to vůbec oddechové čtení. Je to psané s úctou k zemi a předkům, krásnými slovy, ale člověk se doslova do písmene bojí otočit stránku - co se těm Vietnamcům zase stane. Válka, hladomor, pozemková reforma. Furt něco.
Po dočtení jsem vděčná, kde a kdy žiju, že nemám hlad a žádného člena rodiny ve válce. Co by ta to Huong dala.

"Když naše příběhy přežijí, my neumřeme, i když naše těla na této zemi již nebudou."

11 06.07.2023

Hned na začátku poslechu jsem málem brečela štěstím, že jsem narazila na TAK dobrou detektivku.
Autorovy Snoubenky smrti, které jsem četla před rokem s přehledem obsadily místo nejlepší čtené knihy toho roku.
Tato kniha se odehrává kolem roku 2000, zasazena je ve Francii a účastníš se pátrání po vrahu knihovníka na univerzitě.
Vyšetřovatel je charismatický a řekněme svým chováním kontroverzní, hodně živočišný s ostrým slovníkem.
Má pár škraloupů, ale skvěle výsledky, tak se ho držme a pojďme dojít na vraha.
Řeknu vám, že jsem byla vtažena na 1000 % a prahla jsem po pointě.
Vyšetřovatel přibude ještě jeden, který též má problém ovládat své běsy, v návalu vzteku ztrácí zábrany a je agresivní.
Ti Francouzi jsou tu velice horkokrevní musím říct.
Tito dva detektivové nakonec střetnou svá vyšetřování a ve vražedném tempu dospějí k závěrům v tak rekordním čase, že snad celou dobu ani nespali. :-D
Zatím mě práce tohoto autora přijdou sympaticky přímé v jednání postav. Samozřejmě pachatelé a podezřelí svědci mlží. Ale spousta rozhovorů se vyznačovala říznou upřímností a bylo to osvěžení od naší chladné tvorby nebo severských detektivek.
Prostředí super, tempo svižné, pánové někdy na facku, ale pět hvězd lupám bez zaváhání. Škoda, že je to starší věc a bude se blbě doporučovat, protože zákazníci chtějí převážně kupovat horké novinky.

13 02.07.2023

Po sto padesáté a pořád stejně dobré, pořád v tobě odstavce jako tyto:

Harry se stává chytačem.
Ron je Harryho sekundant.

"Jak to myslíš - všichni tři?"
"Prosím tě, přece si nemyslíš, ze tě necháme jít samotného?"

Pokec s Brumbálem na konci.

...vyvolávají husí kůži. Uf :-D
Nejvíc dětský a nevinný díl ze všech. Nejvíc ho znáš nazpaměť.
Nikdy nedostaneš ten dopis, nezjistíš jakou podobu ma tvůj patron ani nepoužiješ Relikvii smrti.
Ale je fajn, si s každým čtením připomínat, že máš od 10 let někoho, s kým tyto věci díky nekonečném rereadingu prožiješ tisíckrát. Nebo i víckrát - if you wish.
V těch deseti jsem na narozeniny dostala od tety nenápadnou knížku, kterou jsem přečetla ještě ten den a myslela, ze ten příběh je jenom můj a nikdo ho moc nezná .
No, další rok vznikl první film, který jsem nesnášela, protože už jsem desetkrát přečetla i druhý díl a knížkám film nesahal ani po kotníky.
Takže, zdravím všechny ty, kteří nesnáší filmy HP a milují knížky, protože patří k té generaci, která se první zamilovala do knížek, než ji stihli nějací experti pustit filmy.

19 02.07.2023

Když se boj o život stane rutinou.
Andy Weir - pán, který tvoří hrdiny, kterým tak zuřivě držíš palce, že ti málem upadnou.
Laťka byla vysoko, protože jsem četla od autora už Spasitele.
A líbilo se mi to stejně, tak upřímně jásám. ALE! Až po pár kapitolách! Kdybych nečetla předchozí knihu a neznala autorův potenciál, vzdala bych to díky kvantu odborných termínů a technických postupů.
Z názvu je ti jasné, že jsme na Marsu.
Bojíš se, fandíš, směješ se a jsi momentálně nejlepší kamarád Mark Watneyho. Ten se hodně špatnýma okolnostma stal jediným obyvatelem naší sousední planety.
Má základnu, plán, hodně času, než přiletí další loď ze Země a starosti se kupí.
Znovu opakuju - je tu hodně, ale OPRAVDU hodně odborných termínů.
Ty ale smázne fakt, jakým způsobem se o něho bojíš a přiroste ti k srdci. Jako nejlepší kámoš, na kterého si pyšný za každou vychytávku, která NASA vezme dech.
A že jich je!
Vtipem se to tu hemží díky Markovým hláškám v deníkových zápiscích, pod kterými cítíš strach, stejně jako neskutečnou houževnatost a vůli přežít.
Dostane se z této rudé planety? A sám?
"Napínavá"- to se k této knížce hodí nejvíc. A ještě - moc dobře namluvená jako audiokniha. Těch 11 hodin poslechu byla odborná, vtipná a dobrodružná slast.
Jdu si hned pustit film s Damonem!!

19 26.06.2023

Po zdrcujícím konci předchozího dílu má tento automaticky esenci nevyzpytatelnosti. Přenáší na tebe mravenčení téměř na každé straně.

Zase, jak v prvním díle, přebíráš perspektivu více postav a u každé z nich jsi svědkem postupného vývoje jejich charakterů.

Díl, kde se každý druhý prohlašuje králem, hodně se taktizuje a pořád visí ve vzduchu naděje, že se naši Starkové shledají.

Miluju množství jmen, vazalů, propracovanost znaků a povahy každého rodu. A hlavně to, že důležitost neznamená nedotknutelnost a každá taková postava může ve vteřině umřít.
A jak tě to přivádí k šílenství a nutí tě to milovat tento epos ještě víc.
Nedokážu říct, který pohled postavy tu miluju nejvíc:
Hlodavě ironického Tyriona?
Pár dokonalých sekund Králokata?
Joffreyho těkavost, krutou sadistickou povahu, že sebou cukáš, jakmile otevře pusu, co se zase stane?
Bezpáteřnost Theona?
Nadutost paličatého Stannise?
Jak Sansa pomalu procitá ze své naivity?
Nebo celou úlohu Noční hlídky? To, že už je jenom stínem toho, co bývala kdysi.
Směju se, jak si zbytek Kralovstvi řeší ty svoje pletichy v teple a na severu se přitom za zdí řeší ty hlavní věci jen pod rukama podhodnocených odpadlíků.

Nikdy mě nepřestane udivovat ta propracovanost, jak každý charakter díky Martinových slovům ožívá. Taky jsem vděčná za seriál a jeho casting, který zhmotnil každou z postav v mojí hlavě. Těším se, až dočtu Tanec s draky a budu láteřit, kdy to dopíše.

Zbožňuju přednes Františka Dočkala, který ti dává pocit, že jsi uprostřed pohádky, i když se stahuje z kůže nebo laskají bradavky. Z té nepřístojnosti a absurdity dojdeš k tomu, že dokonalejší hlas nemohli vybrat.

Dokonalý mix všeho, na co si vzpomenes. Intrik, sexu, nespočet jmen, neviditelných nitek.

Pár stránek a už jsem se tetelila blahem.
Tak jako v Prasklinách od autorky i tady je to 100% můj šálek čaje. Ona taky píše o bolavých věcech, jako xy českých autorek, ale nějak jinak. Víc niterně, surově, vyzývavě.
Kniha o nepatřičnosti, která se pomalu vkrádá do života a požírá člověka. Nepatřičnost před lidmi. Nepatřičnost v konverzaci s dcerou. Nepatřičnost sama pred sebou.
Docela nepříjemné čtení, zvláštní. Bylo mi líto hlavní hrdinky. Šedesátileté Marie, která se plácá v životě a nestačí odsuzující dceři.
Je to stylistický skvost. Krásně pracuje s češtinou.

"Když Róza čte něco skutečně dobrého, snaží se na text přicucnout, vysát z něj jeho podstatu."

"Ticho mezi nimi není rozpačité ani intimní; je to ticho, které dávají jeden druhému jako dárek."

Stárnutí je tady hlavni prvek a všechno, co přináší. V některých věcech je kniha kontroverzní a to mě baví.
Aspoň se mi po týdnu nevykouří z hlavy.
V pár momentech mi to připomnělo Temnou dceru od Ferrante.
Moc dobrá věc, spíš taková kratší novela, která provokuje zpracováním, provokujícíma myšlenkama.
Já dávám 5 hvězdiček za vybočení.

16 18.06.2023

Dvě klasické hororové povídky.
První povídka vzbuzuje strach klaustrofobický. Mladá dívka s životem před sebou a nešťastná náhoda, která ji uvězní v podzemí.
Temnota tu děsí, zkouší a nakonec se stane přítelem?
No, v žádném případě bych nechtěla být v kůži hrdinky. Nikdy v životě bych do podezřelé díry nelezla a hodně jsem se musela držet, abych ji její osud nepřála.
Bála jsem se, nechutnosti si užila a nelogičnost kolem mě lehce proplula a než jsem ji stihla zachytit, pohladil mě konec.
Boží!
Druhá povídka:
Martha
ubohá, stará, ošklivá, pološílená žena, tak osamělá, tak odmítaná, tak pomlouvaná, tak provokovaná. Ale i citlivá, lidská, jen se snažila dělat, co mohla, s tím, co měla.
Co se jí vůbec stalo a dá se to změnit?
Tady byl pro mě strach podprahový. Čekala jsem, kdy zaútočí v plné síle a to se stalo až na konci. Přesto hodnotím obě povídky 5 hvězdami.
Američani UMÍ PSÁT HORORY.
Nejdřív jsem myslela, že se čtením této brožky vrátím do dětství k sešitům z edice Stopy hrůzy a toto bude mít stejný nádech.
Ale tady toho bylo víc. Míň prvoplánové explitní hrůzy a víc té vnitřní, plíživé, ze které nejlíp vstávají chlupy na krku.

6 15.06.2023

Je zemitá, barvitá, čpící kořeny. Nepokrytě se hlásící k Valašsku, ať už umístěním nebo mluvou minimálně jednoho pohledu.
Jo, ty pohledy jsou tu dva. Rozdílných žen s jedním pojítkem. Otázka, jestli pojítek bude víc, je příjemným motorem ke čtení.
Nečekejte pohodové/oddychové čtení a to já taky nevyhledávám, takže u mě spokojenost.

Tereza- nevrlá a jízlivá, ale vždy s pevnou páteří.
Helena- uťápnutá, nevýrazná, ale se snahou něco změnit
Ve střídání jejich perspektiv nechybí tak vděčný a nevyčerpatelný motiv vztahu: matka/dcera. A ten mě baví moc. Vždycky se v něčem najdu.

Další vztahový propletenec napsaný moc dobře, čtivě, neopakující se. S někdy temnějšíma myšlenkama, které nepovídáte u kafe, možná je někdy máte a je fajn si o nich přečíst s vědomím, že nejste sami.

Silné čtyři hvězdy.

10 13.06.2023

Je to roztáhlé, děsivě dlouhé, ne pro každého čtenáře.
Je to v podobném nádechu, jako Temná věž- masterpiece Kinga. A jak jsem tuto skutečnost nasála a podvolila se tomu tempu a rozplzlosti knihy, málem mi to podlomilo kolena.
V mém okruhu málo lidí četlo sedmidílnou sérii mistra střídající žánry od westernu k fantasy a tvářící se spíš jako osobní zpověď, ve které k hororu moc nečichnete.

Toto je tak podobné v té ukecanosti a v potřebě naladit se na autora. 
Já si netroufám říct, jak se to bude líbit tobě, protože King je pro mě moc osobní a nedokážu se na jeho knížky dívat jinýma očima a ani nechci :-D

Je to o vztahu dospívajícího amerického kluka (Charles) se starým morousovým sousedem z ulice, jehož hlavním jmenovatelem je starý pes.
Je to knížka plná tajemtví, nelehkých začátků, lásky ke zvířatům a schopnosti lidské mysli otevřít se pohádkám a uvěřit na ně.
Jestli tě nalákalo něco z výše jmenovaných a nebojíš se 700 stran, tak doporučuju.

Mini výtka putuje k zbytečnému opakování některých informací a drsné mluvě ke konci. Ale to je vše.

Já si to dávám do poličky vedle Temné věže, zaslouží si navzájem dělat společnost. Krása!!!

Říkám díky, sai Kingu, říkám díky, Ka-tet

17 08.06.2023

Mississippi v šedesátých letech, kde je rovnost mezi černými a bílými hudba budoucnosti. Kde jsou ženy v domácnosti a když ve dvaceti nemají manžela, už jim pomalu lepí nálepku staré panny.
Černé hospodyně dělají za pár šupu uklízečky a vychovávají cizí děti. A ty pak vyrostou ve zapšklé kopie svých matek.

Jedna bílá mladá začínající novinářka se chopí šťavnatého tématu a začne sepisovat historky místních černých žen.

Je zadostiučinění sledovat, jak se propast mezi černými a bílými pomaličku zmenšovala. Jak ty krůčky byly tak maličké, ale tak důležité.
Ale zároveň tě samozřejmě štve, že žijem ve světě, kde je toto možné.
Ponižovat někoho, aby chodil na jiný záchod než ty, jezdil v jiném autobuse, chodil do jiné školy
Hned putuje do poličky VIP knížek, na které nikdy nezapomenu. Já nespravedlnost nesnáším. Nesnáším povyšováni a ponižování.
A tady se slzy vzteku se střídaly s těma od smíchu.
Je tak krásně hořkosladká. Plna křivd ale i pevných přátelství.
Ale hlavně mě to opravdu fyzicky bolelo číst. Jak jsme lidi hloupí, nenávistní, slepí.
Ale zase víc si ceníš pasáží, když konečně někdo vidí, jaká je ta rasová segregace blbost a nesmysl a začne dělat změnu.

16 29.05.2023

Zatím by se knihy, které jsem od autora četla daly shrnout podtitulem: Kam nás budoucnost dovede? za jakou cenu? A jsme ji ochotni zaplatit?
Je to pro náročnějšího čtenáře a není to tak čtenářský přístupné, jako Klára a Slunce od autora.
Je to mnohovrstvá knížka, mnoho skrývá pod povrchem.
Když budeš dávat pozor, dá ti to neuvěřitelně moc. Jeho styl psaní dává čtenáři prostor na vlastní interpretace (čti přežvýkání textu).
Ta krkolomnost ze začátku se rozmělní spolu s otazníky, které začnou vyskakovat. A ty přistoupíš na autorovu hru a začneš vyzobávat aspoň ždibečky informací mezi řádky.

Celá knihy jsou takové nesourodé roztěkané zdánlivě nikam nesměřující fragmenty z dětství vypravěčky (Kathy). Život v nějakém ústavu, jehož účel a hlavně děti v něm je obestřen mlhou neznáma, která se trhá opravdu maličko. Není to opravdu pro netrpělivého čtenáře.
Sem tam zmíní Kathy účel dětí - dárcovství orgánů. Je to tak jak si myslíš? Běhá ti hlavou neustále.
A to tě právě žene neustále dopředu.
Nikdy jsem se ještě nesetkala s autorem, který píše jako Ishiguro, kterého mám takový problém přiblížit.

Náznaky jsou nejlepší co na této knize je. Ta husí kůže, když ti pomalu dochází co se děje, k jakému účelu jsou vychováváni a hlavně, jak k nim společnost přistupuje.

14 26.05.2023

Patnáctý díl detektivní série severského autora.
Předchozí jsem nečetla žádný, tento otevřela jen na zkoušku a super. Hned jsem se chytla a 80 stránek fuč. A druhý den dočtený zbytek.
Není drastická ani krvavá.
Hlavní vyšetřovatel bez skleničky v ruce, zato se starým uzavřeným případem na stole, který mu nedá spát. A tobě nedá taky. Sedí za mřížemi ten pravý vrah? Jdem na to poctivou policejní práv přijít.
Jsme v Norsku. Čekala jsem víc reálií, to mě mrzelo. Nicméně byla pecka se dozvědět, jak se v novodobém vyšetřování využívá technologie, mobily, krokoměr, elektroměry atd. Fakt zajímavé, na čem vás můžou teď nachytat. Vrahové to nemají vůbec lehké. :-D
Proč nedávám 5 hvězdiček, ale jenom 4?
Protože na mě byl konec nejednoznačný a to mi tu vadilo.

6 22.05.2023

Ze začátku se tváři jako psychologická sonda, pak si zaskočíš do detektivky a skončíš v dystopické budoucnosti. Nedovolí ti přemýšlet nad ničím jiným.
Opravdu knížka, která otevírá oči a pojmenovává věcí, o kterých člověk v skrytu duše věděl, ale možná je ani vidět nechtěl.
Je mi z ní blbě, ale zároveň je to určitě knížka, která bude v mojí letošní top 5. Takže u mě klasika.
Smutno je mi z lidi, kteří práznotu naplňují počtem lajků a sledujícíma a nemají zatěžko toho dosáhnout vlastními dětmi.
Nejvíc smutno je mi ale z toho, že nechuť vlastního dítěte u natáčení tyto lidi nezastaví a pokračujou v tom dál. 
A jsem dostatečný realista abych věděla, že to nebylo jen v téhle knížce, ale je to praktika u mnoha celosvětových profilů. 
Jo a přečtěte si ji proboha, hned, opravdu.

9 18.05.2023

Moc příjemný poslech (audiokniha). Rodinné drama, které bobtná pod povrchem a ty jen čekáš, co bude.
Já se teda nenudila. Těmi dvěma bratry a ženou mi to jemně připomínalo Sílu psa nebo Ztracený v pustině. Amerika, Austrálie nebo tady Norsko, všechno má něco do sebe a místní poměry: dobře napsané se pro mě vždycky přibližují nejvyššímu hodnocení.

Klasifikovala bych to jako román ze světové literatury a doporučila těm, kteří se nebrání rodinným dramatům a nevadím jim, když se k jádru pudla dostanou až na konci po spoustě náznaků.
Točí se to převážně okolo samotářského bratra, který postupně získává temnější kontury. Já takové otazníkové světovky můžu. Kdy celou dobu dumáš: co se stalo? kdo to ví? kdo na to teprv přijde? a stalo se to vůbec?
Koutky mi vyletěly u filmových a knižních odkazů a zvratů/akčních scén, které v jinak pozvolném tempu člověka zastihly nepřipraveného. Super! A od Těch momentů byl člověk s mravenčením příjemně ve střehu, co zas přijde.
Dobrý film by to byl. Jdu zkoumat, jestli to někoho už napadlo :-D
Ke konci mě bolelo břicho od smíchu (ale já ten humor mám opravdu zvrácený), ale přesto za Royovo finální rozhodnutí jsem pěkně naštvaná a hvězdičku odebírám.
Tito dva bráchové a jejich jáma mi opravdu budou chybět, čtyři silné hvězdy.

10 15.05.2023