mnohoknih komentáře u knih

Není třeba řešit zda, ale kdy. Opravdu zajímavá kniha. První část je teoretická, spíše psychologická o tom, jak jakákoliv krize přijde a reakce lidí na ni. Reakce závisí na tom, kolik let vám je, z jakého jste prostředí a jakou máte povahu a zkušenosti. To je stejné jako s touto knihou. Někdo ji popírá a někdo se podle ní zařídí. A o tom je další část, o krizové připravenosti. Jsou tu rady, recepty, cokoliv, co nám pomůže až stát selže. Což mu potrvá 3 dny od vypuknutí krize. Takže já si jdu koupit švýcarskou kudličku a o víkendu půjdu procházkou objevit křišťálovou studánku.

7 02.05.2023

Eflara je zajímavý svět, vcelku dobře vystavěný. Ale děj se vleče, vlastně se toho moc nedozvíme. Hlavní hrdince je 13, takže lze pochopit až neskutečnou naivnost. A když se konečně něco začne dít, tak je konec.

7 13.03.2023

Paráda pro uši v podání Heleny Čermákové na Českém rozhlase. Je neskutečné, jak nám i cizí rozhodnutí dokážou zničit život. Výborný příběh.

7 13.07.2022

Nedočteno, protože dočíst něco tak slabého je nadlidský výkon. Kdyby hlavní postavě bylo 14, dá se její myšlenkový pochod pochopit. Ale ta ženská je dospělá! Tedy měla by být. A styl psaní je taky něco odstrašujícího. Hovorový jazk jako dialog je v pořádku. Ale celou knihu? Ne!

Chápu rozporuplné hodnocení knihy. Těžko říct, proč se jmenuje zrovna Pačinko. Možná proto, že herna zachránila rodinu od další bídy? Kdyby se jmenovala Sundža bylo by to obsahově blíž a je to také nezvyklé slovo. Sledujeme Sundžin život od narození až do jakéhosi smíření s osudem. Bohužel v době okupace Koreje Japonskem. Není to má první kniha s tímhle tématem, ale pořád mě to dostává. Japonci jako nadřazená rasa a Korejci jako negramotní dělníci pracující za minimální mzdu. Příběh začíná před rokem 1932 a končí 1989 a je o docela obyčejné rodině, která se jen snaží přežít. Zajímalo by mě, zda jsou korejci opravdu takový přátelský národ anebo jen měla Sundža štěstí na lidi, které potkala. Vždy potkala někoho, kdo jí byl minimálně po boku. A taky by mě zajímalo, zda jsou korejci opravdu jednoduší nátura anebo jen autorka nedobře popsala jejich charakter. Každopádně příběh je velmi čtivý. Pohled na ty nejchudší z nejchudších a přesto šťastné lidi, je obohacující. Tedy většinou šťastné lidi, i zde dojde k tragédiím. Plusový bodík za vydařenou obálku.

6 21.05.2024

Tak takovou rodinnou sešlost zažít nechcete. Za to číst o tom, to chcete. Už obálka vás naladí. Je hrůzostrašná, na omak drsná. Papír jako starodávný, pergamenový. A hned na deskách je nádherně vykreslen rodokmen rodiny Havranových. Ten je, alespoň z počátku příběhu, hodně potřebný. Jak děj pokračuje, záhadných úmrtí přibývá, člověk se již v rodině lépe orientuje. A sníh se sype a sype. A děj utíká a utíká, ačkoliv časové rozmezí je pouhý jeden den a pouhá dvě patra hradu Rabeštejna. Jedná se o velmi zdařilou detektivku s prvky hororu, případně o velmi zdařilý duchařský příběh s prvky krimi. Záleží na aktuálním rozpoložení čtenáře. I ten černý, pohřební (haha) humor tu je. Postavy jsou rozmanité, rozhodně je koho nesnášet, i koho mít rád. Škoda jen, že jsem asi nepochopila závěr. Nebo mi někdo vysvětlí, proč Johana?

6 09.05.2024

Posloucháno jako audio a Borek Kapitančik se do toho opravdu opřel. Zvládnul všechny postavy, nálady i situace. Dal tomu postapokalyptickému příběhu další rozměr. A posluchač si užíval další brakovou literaturu, kde si Čech vždycky poradí. Plukovník Michálek si ve zničeném světě zařídil hospodu a snažil se nebýt plukovníkem. Samozřejmě, že osud tomu chtěl jinak. A tak se ocitáme na výpravě za záchranu generálovi dcery. Příběh má zase všechny ty správné atributy brakové literatury. Spousta boje, spousta krve, spousta doutníků, spousta chrabrých Čechů a Češek. Nesmím zapomenout na Alici, umí to moc dobře s noži a vrtulníky. Kyšova představa zničeného a nové rozděleného světa mi přijde hodně pravděpodobná. Dost trefně používá naše strachy a černé scénáře. A využívá k tomu i skryté hříčky. Zde např. název rádia The Hokkaido Shimbun Press. Ano, Šimbun znamená japonsky noviny a Japonci v příběhu hrají dost nevábnou úlohu. Příběh má podle mě jasný konec, takže o to víc jsem zvědavá, co bude v dalším díle.

6 05.05.2024

Chtěla jsem vědět, zda je příběh opravdu ve stejném stylu jako knihy Darcy Coates, ty strašidelné domy. A musím říct, že ano. Kamila slíbila své matce, že zařídí prodej rodinného domu, o kterém ani nevěděla, že jej mají. Hned od příjezdu bylo jasné, že z domem není něco v pořádku. Napřed jsem se bála jako že fakt bála. Ale když jsme začali hopkat mezi třemi časovými úseky, tak strach přešel v mrazení. Bohužel nemohu napsat, že bylo kdovíjak příjemné. Ty hrůzy po skončení války v roce 1945 jsou základem příběhu. V roce 2003 tytéž hrůzy zničily život Kamilině matce. Sama měla dost svých problému a problém domu jí dorazil. Rok 2021 je rok rozhodný. Kamila potká pomoc ve formě přitažlivého mladého muže a kruh se uzavře. Tajemné atmosféře dost pomáhají ilustrace tužkou. Není jich mnoho, ale stojí za to. Konec taky stojí za to. Posledních pár kapitol čtete úplně bez dechu, něco očekáváte a nic. Rozhodně si dejte i doslov.

6 10.04.2024

Ráda čtu příběhy, kde jsou dvě časové linky. Pro případ, že by se mi jedna linka nelíbila, ta druhá to třeba zachrání. A přesně to se stalo. Žena v jednom příběhu nebyla zrovna charakter, kdežto žena v druhém příběhu byla naopak velmi charakterní. Autorka skvěle vykreslila povahu současné ženy na mateřské, která pod vlivem sociálních sítí musí být perfektní bez ohledu na nejbližší okolí. Okolí přeci musí jasně vidět, jak se snaží! Jak mě lezla Anička na nervy! Neuvěřitelně! Sotva promluvila, už mi stoupal tlak. Vcelku bylo předvídatelné, co se v jejím manželství stane a stalo. Za to Věrka má deset bodů z deseti. Jsem ráda, že má autorka zálibu v duchařských zápletkách a že to hrdiny nepoloží. A my se tak opět nenásilně dozvídáme něco z historie Jablunkovska. Celkově je příběh velmi lidský a citlivý. Téma vztahů je všem určitě blízké a autorka se s průběhem i vyřešením vypořádala skvěle. Myslím, že autorčin styl se vybrušuje v diamant.

6 16.03.2024

To si tak jdete do knihovny a zcela náhodně si půjčíte audioknihu s divným názvem od českého autora, již čte Martin Stránský. A pak už jen sedíte, posloucháte a nechápete, jak vám takový upršený noir skvost mohl málem uniknout? Příběh je prostý. Bývalý voják Vincent Krhavý se živí jako soukromý detektiv a pracovní povinnosti ho zavedou do města Odpočinku, takového královstvíčka důchodců. Pokud ve vás jeho příjmení evokuje chlast, jdete dobrým směrem. Pokud vás zarazí název města, též jdete dobře. Dostanete se do izolovaného města konce 21.století, kde žijí mileniálové, u kterých bylo zastaveno stárnutí. Takže je jim všem kolem 70 let. A město je uzpůsobeno jejich vzpomínkám. Autor vytáhl snad všechna důchodcovká klišé a do příběhu je zakomponoval. Nic pro jemnolidi a korektní humoristy. Já se většinu času smála na celé kolo, viz scéna v tramvaji podobná té "mám právo sedět". A geronto strip bar? Pardon, ale to jsem musela poslech zastavit, vysmát se, zaplašit představivost a poslouchat dál. Kromě toho, že detektiv chlastá a hulí, má také jadrné hlášky a měkké srdce. Jinak by si tu kočičku, ohlodávající hlavu první mrtvoly, přece nenechal. Jo a čte Tukarčukovou. Ještě že tak, jinak by ten případ snad nevyřešil. Když k tomu připočtete fakt rozkošné oddělování kapitol buď formou zapalovače Zipo nebo natahováním glocku, dostanete nečekaně dobrý detektivní horor. Horor, kde se nebudete bát hned, ale až pak, až vám to dojde.

6 10.03.2024

Detektivka s prvky thrilleru, to je naprosto trefné. A ještě odehrávající se v době druhého lockdownu, v době covidové, takže téměř všichni s nervy na pochodu. A do toho Tamaře zmizí syn. Zmizí také její přítel Michal, u něhož jsou ubytovaní. Ale to jí tak netrápí, protože má dojem, že ho zabila. Ve svižném vyprávění se s Tamarou střídá Betyna. Matka 3 dětí, kteří bydlí v domku pod Michalovým. Odděluje je od sebe pouze jabloňový sad. Jenže! V sadu se kdysi odehrála tragédie a ta nejspíš rozděluje více než sad. Ačkoliv je pohřešované dítě, policie se v příběhu téměř nevyskytuje. Tím, že se v době covidu nesmělo vycházet, se v příběhu vlastně nikdo navíc nevyskytuje. Už jen Betyny máma, Michalova máma (ať shoří!) a pumpař Jim. Téměř od začátku je jasné, kam odešel Tamařin syn, ale protože rozmazlená pražanda Tamara nechápe, proč s ní Betyna, ostrá jako břitva, nemluví, pár dní trvá než dojde k odhalení. Jejich povahy jsou vykreslené moc pěkně. Napřed jsem je nesnášela, nejsou moc sympatické. Ale když samy uznaly, že jsou jaké jsou, hned jsem náklonost k nim našla. Nevím, jak to autorka udělala, ale přestože byl příběh a průběh předvídatelný, kniha se nedala odložit. Betyna, Tamara, Betyna, Tamara a jsme v očekávaném cíli. Plus epilog, odehrávající se rok poté. Což potěšilo.

6 17.02.2024

Četli jste Malý život? Tak tohle je podobné téma, ale pro mě lepší jazyk, uchopitelnější postavy a celkově lepší dojem. Je to příběh tří přátel v rozmezí 30 let. Takže ano, hopsáme časem sem tam a to je ze začátku hodně matoucí. Musíme dávat opravdu dobrý pozor na rok, ve kterém se příběh zrovna odehrává. Co mě taky hodně mátlo, je postava Virginie, která vypráví některé pasáže. Kdo to je? Kde se tam vzala? Jak to, že zná takové detaily ze života přátel? Když si zvyknete na časové i vypravěčské střídání, už knihu neodložíte. Většinu situací se dozvíme postupně z úhlu pohledu všech zúčastněných a to je vážně skvělé. Jediné, co mě trochu zklamalo, je konec. Tedy Nině jsem takový konec z celého srdce přála. Ale Adrienův a Étiennův obrat? I když možné to je. Možná člověk jde svou cestou a najednou zjistí, že má hodně špatný směr. 600 stran je masakr, ale nevynechala bych ani řádku.

6 24.12.2023

Pohádkově pohádková pohádka. Zlí bratři, skoro princezna, hlupáček, pomocníčci, tajuplná oblast, kouzelné předměty, čarodějnice a dobrý konec. Příběh není nijak dlouhý a čte se velmi příjemně. Autor nás plynule uvádí do vesnice Zeď, do jejich tradic a i k narození Tristrana. Skokem v čase je Tristran dospělý a asi zamilovaný, takže slíbí hloupost. A my se s ním vydáme tu hloupost splnit a přitom pozorujeme, jak konečně dospívá. Jeho přerod v muže, ač v pohádce, je uvěřitelný. A jako v každé pohádce je zlo potrestáno, každý dostane, co mu náleží a svět je zase o kousek lepší místo.

6 17.12.2023

Investigativní novinářka Eden, muž mnoha převleků Paul a romatika je na světě. A právě díky talentu Paula být chameleonem se jedná o vcelku originální námět. Samozřejmě, že on i ona mají za sebou trauma z dětství i úmrtí v rodině. Paul chce být lepší člověkem a to je hodně sympatické. Za to Eden je tak ublížená, nesympatická osoba, že si tu práci, co s ní Paul má, opravdu nezaslouží. Ale svět není spravedlivý a tohle je romantika, takže konec dle očekávání. Příběh je čtivý a Edenina babička tomu dodává tu vtipnou část.

6 29.11.2023

Horor pro mládež, s tímto zařazením se dá souhlasit. Jedné z hrdinek, Ellerii, je 18 let a žije v téměř uzavřené komunitě Amity Falls. Mají svých sedm pravidel, která musí dodržovat, aby fungování společenství bylo plynulé. K soudům daleko a tak mají svoji radu starších. K lékařům a podobným také daleko a tak 2x ročně podnikají výpravu skrz průsmyk pro zásoby. A tím příběh začíná, vyvražděnou výpravou. Ovšem vyvražděnou kým? Vlky? Medvědy? Příšerami se stříbrnýma očima? Jenže to není jediné neštěstí, které se na ves valí. Lidé začínají být na sebe zlí, podezřívaví a k další katastrofě je jen krůček. Autorka výborně stupňuje napětí, budete se trošičku bát. Ale vždycky nám dá i prostor pro oddych, ať už je to sledování rodící se lásky či situace k zamyšlení, zda v Amity Falls opravdu žijí jen dobří lidé... Každopádně jméno Ellerie dávám na seznam typicky hororových jmen. Samotná Ellerie dělá, co může, aby ochránila v nastalém chaosu svou rodinu. Její chování přímo vybízí k podobenství s chováním včel, jež vlastní. A ani si nevšimnete a strávíte ve vsi celý rok. Konec sice odkazuje příběh do říše pohádek, ale rozhodně mu neubírá na přitažlivosti. A nesmím zapomenout na tuze vydařenou, plastickou obálku.

6 19.11.2023

Rozhodně jsem nečekala, že když sáhnu po české detektivce, že dostanu 5 hvězdičkový příběh. Ale je to tak, má všechny pro mě důležité body. Příběh, styl, napětí, hrdina, zloduch, počet stran, čeština. Ale vezměme to postupně. Příběh se odehrává v Karlových Varech, pro západočešku ideální místo. Hlavní postava Saša Kraus je člověk již otřískaný životem, který ví, že si nejlíp pokecá sám se sebou. Jeho dialogy s vnitřním hlasem jsou opravdu trefné. Býval policistou, ale nastala fáze vyhoření a tak od policie odešel a živí se psaním blogu, kde vysvětluje různé kriminální činy. Jednoho dne je požádán plukovníkem a rodinným přítelem v jedné osobě o pomoc při vyšetřování dvou vražd. Zajímavou změnou oproti jiným detektivkám je, že vraha známe od první stránky. Říkala jsme si, o čem to tedy bude? A pak jsem se nestačila divit. A divila jsem se tak moc, že mi bylo Saši až líto. Asi 2 vteřiny. Protože i v jeho případě platí, že všechno zlé, je pro něco dobré a jeho sbližování s Andreou, jemu přidělenou šéfovou, bylo luxusně pichlavé. Příběh se odehrává zhruba v rozsahu jednoho měsíce, takže někomu může připadat počet stran hodně rozvláčný. Mě ne, já jsem si užila každou stránku, včetně temné stránky vraha a jeho kompliců. A co jsem si užila extrémně, je autorova slovní zásoba. Jeho popisy míst, osob i akcí přesně ladili s mým vnímáním a došlo k literární symbióze. Pokud váháte s přečtením, tak neváhejte! A já si jdu připsat druhý díl na seznam "nutně to potřebuju přečíst".

6 12.11.2023

Tak to bylo hodně nestandardní čtení. Chtěla jsem mít přehled i o začátcích sci-fi a tenhle asi román z roku 1929 to spnil. I když příběh je těžko zařaditelný. Člověk se probouzí ze sna a postupně zjišťuje, že si nic nepamatuje, ale naštěstí má po kapsách pár indicií. A tak se vydáváme do schodů s detektivem Petrem Brokem, snažíme se zachránit princeznu a pomoci otrokům od nadvlády Ohisvera Mullera. Čím více se proplétáme příběhem, tím více to vypadá, že se P.Brok neprobudil, ale naopak propadl do děsivého snu, který je zároveň kritikou ničivé nadvlády peněz, hamižnosti a války. Příběh je doveden do absurdna, kdy bůh Muller prodává i hvězdy na nebi a okolí s ním tu hru hraje a na koupené hvězdy cestuje. Postavy mají jasně dané úlohy, Muller je bůh, Tamara je princezna, Ačorgen je zlý princ, Brok zachránce. Když už to vypadá, že zlo bude poraženo, detektiv se opět probouzí. A vy si říkáte, jak mohl autor vědět, že se lidstvo nepoučí, že bude další válka, že majetek bude ta nejdůlěžitější hodnota?
Četla jsem vydání, které obsahovalo i 10 velmi sugestivních ilustrací dokreslující náladu knihy.

6 09.11.2023

Diktátorský režim dovedený k dokonalosti. Satira, antiutopie, sci-fi? Ať je to, co je to, zažít to nechci. I číst o tom bylo utrpení. Na jedné straně "šťastní" jedinci v pevně dané hierarchii a to tak, že od embria. Na straně druhé divoši, přijduvší na svět standardní cestou a vyhoštění neposlušní. Autor popisuje systém, ve kterém se vyrobí ten správný počet lidí pro potřebnou činnost, aby byla zajištěna výroba pro stále se zvyšující spotřebu. A je samozřejmě pošetilé mít u toho nějaké negativní pocity, od toho je tu soma. Droga, která uklidní a pokud si ji vezmeš víc, ona Tě vezme na snovou dovolenou. Příběh musel být ve své době nadčasový a možná i nepředstavitelný. Nyní skoro realita. Vždyť v systému jde hlavně o blaho lidstva a nikoliv jedince. Popisovat postavy není potřeba, jsou jen na dokreslení situace. Hlavní je myšlenka. A ačkoliv vznikla před 100 lety, dnes z ní mrazí.

Spíše než kniha je to knížečka o pár letech Kerouacova dětství. A myslím, ze vznikla proto, aby si Jack uchoval vzpomínku na staršího bratra, spíše brášku. Čtení není jednoduché, ať pro zvolené téma nebo pro způsob psaní. Střídají se zde matné vzpomínky, sny, vize a domýšlené situace. Hodně zmiňuje Krista, anděle a smrt. Smrt je druhá strana mince, které říkáme život. Výborný je doslov, kde je tento smutný text uveden do některých kontextů. A na úplný závěr je popsána partička pokeru. To je optimistický konec.

6 21.10.2023

Dlouho jsem přemýšlela, jak popsat zážitek z tohoto příběhu. A už to mám. Adepta jsem poslouchala ve fitku a tak jako já se snažīm udržet zlo (tuk) za zdmi tělocvičny, snaží se Rudnicki, Samarin, Anastázie a další udržet zlo za zdmi enklávy. Není to jednoduché. Míchá se nám tu alternativní historie, politika, alchymie a magie a začínající válka. A i když se zdánlivě nic neděje, je to neskutečně napínavé. Taky jsem dlouho přemítala, proč se kniha jmenuje Adept. Dozvěděla jsem se to zhruba v půlce děje. Autor nám záměry postav a jejich charaktery odhaluje postupně a děj se dramatizuje s každým poslechem. A k tomu hlas Filipa Stančíka. Mám dalšího oblíbence. Tak vzhůru do dalších dílů.

6 05.08.2023