Posmrtná predace

Takové naše malé české knižní a postavené na filmovém Sin City – město hříchu. Námět mrhá autorovým talentem. Audioknihu ale načetl, jak jinak než výborně Martin Stránský.

To nevymyslíš!
To nenapíšeš!
Varování! Brutus hnus autobus! Šíleně morbidní kniha! Slabší povahy ať se od ní drží dál!
Autor používá opravdu hoodně jadrný jazyk a jeho výrazové prostředky jsou... jak to jen jemně říct? Fakt drsné :-).

Chudák Vincent Krhavý, válečný veterán prošlý mučírnami, které sotva přežil a nyní se léčící chlastem a nikotinem...
Kde jenom se to ocitl?
V Odpočinku. V hodně divné rezervaci zparchantělých, neumírajících, totálně praštěných penzistů, řádících v ulicích na elektrických vozítkách, a také sem tam se vyskytujících zoufalců mladšího vydání, kteří zhusta páchají sebevraždy...
Nebo že by to bylo jinak?
A dozoruje ho robot jménem Lev. Magor občasně pronášející hesla. Třeba: Proletáři všech zemí, spojte se!
A tak my si tady čteme...

Sérii mi poskytl kamarád z DK - díky, kámo! A protože autor našlápnul na dvojku, určitě jdu do toho :-).

Noirový příběh s cynickým detektivem, který je stále pod parou a dostává nakládačku v zajímavých sci-fi kulisách? Napsat něco takového, aby to zaujalo a pobavilo, se musí umět a Vilému Koubkovi se to podařilo.

K dokonalosti sice něco málo chybí, ale musím uznat že jsem se královsky bavila a druhý díl si určitě rád dám.

Kniha, kterou jsem poslouchala ve skvělé interpretaci M. Stránského jako audioknihu, je reprezentantem pro mě do té doby neznámého literárního žánru krimi noir. No, nemůžu říci, že by mě to oslnilo natolik, abych přemýšlela o dalším dílu, ale své kvality to má. Hlavním představitelem je soukromý detektiv, takový věčně zlitý vágus s tomu odpovídajícím slovníkem, což mi určitě nevadilo, a některé hlášky byly vtipné. Takové typy v literatuře mám celkem ráda (viz například Nesboův Harry Hole), ale ten příběh fakt nic moc, nelze ani identifikovat, do jaké doby je situován. V rámci ČV 2025 zařazuji do kategorie "Kniha, ve které je recept, ale není to kuchařka", když v jednom místě se vyskytuje recept na kimchi.

Povedená noirovka, a od poloviny docela nářez.

Od Viléma Koubka znám a mám v oblibě jeho komiks Korektor, ale dlouho mi unikalo, že panu autorovi vyšlo i několik románů. Nakonec jsem sáhla teda po knize Posmrtná predace a jsem spokojená.
Je to velmi povedená noirová detektivka z blízké budoucnosti (aspoň jsem měla ten dojem, že se jedná o blízkou budoucnost) v našem českém rybníčku. Hlavní hrdina je taková poněkud vyžilá existence - drsňák, co toho má sakra hodně za sebou, k panáku chlastu má velmi blízko - stejně tak si rád užije pořádný hrnec kafe. Na první pohled možná odpuzující, ale přesto je v něm cosi sympatického, kvůli čemu mne bavilo sledovat jeho kroky v pozici detektiva.
Bavilo mne taky to prostředí, kdy autor nastavuje zrcadlo naší české společnosti. V toto ohledu umí být skoro až nemilosrdný a nebere si servítky. A já si to užívala. Na jedné straně umí být autor pěkně syrový, zároveň ale umí přijít s jazykově zajímavými obraty, které tu knihu umí skvěle vyšperkovat. Také občas v některých scénách či obratech umí zajít ad absurdum, takže místy je to vysloveně humorný čtení.
Kniha asi nebude úplně pro každého, ale já se teda bavila velmi. Jednu hvězdu jsem ubrala z prostého důvodu - brzy se chystám na druhý díl s naším hrdinou Vincentem a doufám, že to bude ještě větší pecka než toto. Tak si těch 5 hvězd záměrně šetřím. Tohle dílo bylo nicméně pro mne velmi příjemným překvapením.

Nebudu si tady na nic hrát a rovnou přiznám, že jsem knihu poslouchala, protože ji namluvil Martin Stránský. :D Od něj prostě i návod k mikrovlnce prosím.
Nápad s mileniály, kteří prostě odmítají umřít a zastavili stárnutí byl zajímavý. Jen mi nějak nesedl hlavní hrdina. Spousta času je "promrhaná" tím, že posloucháme o tom, jak se hrdina musí ožrat jinak to nedá, což mi časem začalo lézt na nervy. Než se tak nějak pořádně pustí do práce - hledání ztraceného otce jakéhosi grázlíka - je to stále to samé dokola - vstát, ožrat se a dělat že něco dělám. Konec dostal trochu grády, hrdina trochu kredit za to že nebyl úplně k ničemu, ale něco tomu chybělo.
I tak si druhý díl poslechnu, protože (světe div se) ho čte taky p. Stránský. :D

To si tak jdete do knihovny a zcela náhodně si půjčíte audioknihu s divným názvem od českého autora, již čte Martin Stránský. A pak už jen sedíte, posloucháte a nechápete, jak vám takový upršený noir skvost mohl málem uniknout? Příběh je prostý. Bývalý voják Vincent Krhavý se živí jako soukromý detektiv a pracovní povinnosti ho zavedou do města Odpočinku, takového královstvíčka důchodců. Pokud ve vás jeho příjmení evokuje chlast, jdete dobrým směrem. Pokud vás zarazí název města, též jdete dobře. Dostanete se do izolovaného města konce 21.století, kde žijí mileniálové, u kterých bylo zastaveno stárnutí. Takže je jim všem kolem 70 let. A město je uzpůsobeno jejich vzpomínkám. Autor vytáhl snad všechna důchodcovká klišé a do příběhu je zakomponoval. Nic pro jemnolidi a korektní humoristy. Já se většinu času smála na celé kolo, viz scéna v tramvaji podobná té "mám právo sedět". A geronto strip bar? Pardon, ale to jsem musela poslech zastavit, vysmát se, zaplašit představivost a poslouchat dál. Kromě toho, že detektiv chlastá a hulí, má také jadrné hlášky a měkké srdce. Jinak by si tu kočičku, ohlodávající hlavu první mrtvoly, přece nenechal. Jo a čte Tukarčukovou. Ještě že tak, jinak by ten případ snad nevyřešil. Když k tomu připočtete fakt rozkošné oddělování kapitol buď formou zapalovače Zipo nebo natahováním glocku, dostanete nečekaně dobrý detektivní horor. Horor, kde se nebudete bát hned, ale až pak, až vám to dojde.

Aááá... ch! Teprve druhá kniha, ve které se kočička, mám ráda kočičky, páč jsou hravé a hezké, hebké a přítulné... dopustí ohlodání lidského obličeje... hlavy, prostě měkkých částí.

Mimo toho jsem byla dosti překvapena z podoby alternativní budoucnosti, možná doby "až já budu babka," ačkoli nevím, jestli bych to brala...

Vincent dostane "zakázku." Práci pak hledá v podivné napodobenině důchodcovského nebe - městě ve městě, kde staříci žijí dlouho a "šťastně." Říkala jsem si, že na to, jak moc chlastá, bude hrozně nepoužitelný, ale to on ne. Sice se kolem něj začnou hromadit mrtví, ale práci ku podivu odvádí - za bedlivého dozoru bodyguarda. A kočky :).

Tak tohle byl dobrý nářez. Nevím proč jsem si tu knihu před lety koupil, ale objevila se v mé knihovně. Otevíral jsem ji aniž bych už přesně tušil do čeho vlastně jdu. Možná proto to bylo takové velmi příjemné překvapení. Zajímavý "svět zítřka" s dokonalým hlavním hrdinou, který nadává, kouří a chlastá. Něco takového už v poslední době kolikrát nenajdu a o to více to těší. Musím uznat, že jsem si knihu neskutečně užil a přelouskal v rychlém čase. A na to, že je to detektivka a hlavní zápletku již znám tak si ji stejně někdy v budoucnu přečtu znova, protože to fakt stálo za to.

Moje první knížka od Koubka a, no, mam rád Kotletu, Hetešu, Kopřivu.. A docela se jim vyrovnává, ale na můj vkus je to všechno moc rychlý. Někam přijde, něco zjistí, pak ho zmlátí, tak se zleje, ráno do sebe nasype prášky a zase znova. Na druhou stranu, proč ne, další další díl si taky přečtu. Ale jestli tam nebude Lžička, tak to nebude ono:)

Ze začátku mi přišlo, že se v ději mnoho neděje a popisy okolí/lidí/situací, ačkoliv byly vtipné, tak mi dost často připadaly zbytečné a zdlouhavé. Napínavá pro mě začala být kniha až někde v polovině, a potom už se mi poměrně dost líbila. Začal jsem zrovna druhý díl a přijde mi o poznání lepší.

Ale jo, bylo to vtipné a trochu i překvapivé. Na můj vkus byl hrdina trochu moc velký alkoholik a blbec, ale tak každý jsme nějaký :)

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Máte rádi Kotletu? Tak si škrtněte sex a akci a máte před sebou Predaci - zajímavý koncept penzistické rezervace, která je ve skutečnosti ohrádkou pro sbírku nejstupidnějších vlastností, jež přinesla mileniální generace. Prozkoumáte ji na cestě s kvazi detektivem, potkáte se s léčebnými účinky sava, připomenete si genderové bojovníky za spravedlnost, srovnáte si čakry, naučíte se měnit orientaci elektronů a jiné pro život nezbytné srandy; třeba že hlavní slevy jsou ve čtvrtek - prostě starý dobrý začátek jedenadvacátého století.

Detektiv je kolem a kolem jen troska, která více než problémů s chlastem má už jen traumat z války. Když už je řeč o hlavní postavě jakožto detektivovi, je asi jasné, že se bavíme o detektivce. Nečekejte ale žádné velké zvraty, napětí, sofistikované budování případu a originální pátrání po důkazech. Jak jsem psal výše, jde spíše o vyčpělého Kotletu, protože jsem se neubránil srovnání s pro mě o poznání lepším Undergroundem. Knize ale nemohu upřít čtivost, protože se příběh stále sune kupředu; horší je to s až příliš repetetivními situacemi chlast - morální žumpa - opice - chlast... Kdybyste z knihy oddělili všechny pasáže, ve kterých hlavní postava leje jako děravý kýbl, zbyde vám povídka na padesát stran.

Největší Koubkovou devízou je práce s jazykem. Využívá kompletní sortiment českého lexikonu a jde mu to dobře. Několik neotřelých přirovnání a metafor mě nahlas rozesmálo.

Jdu na jedno vyspinované orošené s nějakou tou rakovinou v dýmu a přiložím k tomu druhý díl série s panem Vincentem. Napijem se na tenhleten zkurvenej svět, tak nezapomeňte octovat. Škoda, že se nepřidá Termi... Pardon, Lev.

Ale jo, nakonec mě autor přesvědčil. Poslední věta ještě i zachránila třiapůltou hvězdičku, takže zaokrouhluju nahoru. Nečtu Kopřivu ani Kulhánka, Žambochova Smrt zrozená v Praze se mi nelíbila. Tady, ačkoli je to místy podobného stylu, vypadá, že je schovaná i nějaká ta zápletka.
Možná tu Smějící se bestii ještě i zkusím.

Skvělá noirová záležitost, jako ze staré školy. O překvapení, chlast, cigára a drogy není nouze.
Nechybí ani drsné hlášky a je jich tak akorát.

Když jsem někdy před… rokem? Víc? Míň? (Co je to čas a jak se s tím operuje?) Když jsem prostě dočetla Organickou oprátku, bylo mi řečeno „a počkej si na tu knihu o mileniálským domově důchodců, kterej je vlastně izolovanou zónou ve světě, kde se nestárne“.
Tak poslušně hlásím, že jsem se dočkala.
V Posmrtné predaci vás a hlavního hrdinu, Vincenta Krhavého, autor hodí do Odpočinku, něčeho jako přírodní rezervace pro důchodce (mileniály). Odpočinek je ráj, pokud si pod slovem „ráj“ představujete čtvrteční megaslevy, ochranku v MHD, která vyhazuje každého, kdo se nepodřídí důchodcovským představám o ideálním světě a kavárny, kde podávají kávu 3x dražší než by musela být, protože si to tak lid přeje.
Predace se na první pohled tváří jako každá jiná detektivka, kde konstantně zlitý detektiv, který rozhodně na předmětném případě pracuje naprosto ne dobrovolně, náhodou narazí na vodítko, sem tam zakopne o stopu a odhaluje jeden skandál počestných občanů Odpočinku za druhým. Jenže kromě výše zmíněného dostanete taky Vilémovu typickou značku smyslu pro humor, která se skládá z popkulturních narážek, notné dávky cynismu, vybroušených dialogů, kde snad jediný písmenko není navíc a receptů, protože proč ne, žejo.
Pro ty, kteří některou z autorových předchozích knih četli, Predace bude o něco utlumenější co do nekonečných masakrů, o něco plnější děje a hlášek. No, nudit se rozhodně nebudete.

Musím říct, že příběh a svět ve kterém se děj odehrává (alternativní budoucnost) mě ihned zaujal a pohltil. Základní dějová linka je jednoduchá, přímočará ale všechno okolo už tak jednoznačné není. Hlavní protagonista musí najít otce jednoho gangstera, který je v důchodovém věku a zjistit co se mu stalo. To zní jednoduše, bohužel to jednoduché není, jelikož starý otec žije v Odpočinku. Ve městě, kde žijí důchodci, kterým se nechce zemřít, jsou víceméně nesmrtelní a ti jsou vládci svého města. Aby toho nebylo málo je hlavní postava při vyšetřování neustále vystavována velmi bizardním a těžce řešitelným situacím. Velmi častý a oblíbené recept, jak oné situace zvládat bylo nechat si dát nakládačku, nebo zažít nějaké to mučeníčko. Dobrou metodou, jak zvládat mučení je recept na krutě ostré kimčchi . Příběh má spád a líbí se mi přechody mezi noiar atmosférou a velmi svérázným humorem.

Velké plus vidím v hlavní postavě Vincenta Krhavého ten se přinejmenším tváří jako nejostřejší tužka v penále a jeho břitký a sarkastický humor je někdy drsný jako hladká mouka. Vincek je schopný přežít fakt všechno a jeho nezdolné nutkání si zapálit cígo či zalít alkoholem své vnitřní i vnější zranění, která by poslali většinu lidí do kytek je záviděníhodné.

Závěrem bych chtěl dodat, že Posmrtná Predace je zábavná noir detektivka, která nemusí sedět všem. Já jsem se u četby velmi bavil a určitě budu více sledovat autorovu tvorbu. Knihu doporučuji všem, co mají rádi drsný týpky, krvavou akci a slevové akce v obchoďácích.